Mnoho zemí v regionu, včetně Pákistánu, zjevně naléhá na Spojené státy, aby upustily od svého pevného postoje vůči íránskému režimu. Zdá se, že dávají přednost oslabeným dohodám a přijímání íránských podmínek.
Tyto země zjevně jednají ve svém vlastním zájmu, nikoli v zájmu Ameriky.
Íránský režim sice nechává své zástupce útočit na jejich ropná pole, nepředstavuje pro ně však zdaleka takovou hrozbu, jakou představuje již téměř půl století pro Izrael a Spojené státy.
Íránský režim začal v listopadu 1979 únosem více než 50 amerických diplomatů z amerického velvyslanectví v Teheránu a držel je jako rukojmí po dobu 444 dnů.
Od té doby se režim neúnavně zaměřuje na Američany: zabíjí americké vojáky; provádí teroristické útoky, jako byl ten z 11. září 2001 a útok na kasárna námořní pěchoty v Bejrútu v roce 1983, při kterém zahynulo 241 amerických vojáků; a podporuje své zástupce, kteří útočí na americké síly v celém regionu.
Režim se pokusil zavraždit americké politické vůdce, včetně spiknutí proti prezidentovi Donaldu Trumpovi a výhrůžek vraždou proti jeho dceři Ivaně.
Írán nikdy neprohlašoval „Smrt Pákistánu“ ani podobné slogany proti svým sousedům s takovým zápalem, jaký vyhradil pro „Smrt Americe“ a „Smrt Izraeli“.
Zakladatel režimu, zesnulý ajatolláh Ruhollah Chomejní, výslovně řekl:
„Budeme exportovat naši revoluci do celého světa. Dokud se po celém světě nebude ozývat volání ‚Není boha kromě Alláha‘, bude pokračovat boj.“
Byla to a zůstává vizí ideologického dobývání zaměřeného na transformaci společností, vyvrcholící zničením USA, „Velkého satana“, a jeho spojence Izraele, „Malého satana“.
Íránský režim prostřednictvím státních médií, škol a Islámské revoluční gardy (IRGC) indoktrinoval generace svých stoupenců k nenávisti vůči Americe a Izraeli.
Celá identita a zahraniční politika režimu jsou postaveny na antiamerikanismu a antisemitismu.
Nemohou však diktovat politiku USA. Íránský režim opakovaně prohlásil, že Spojené státy a Izrael jsou jeho hlavními nepřáteli.
Amerika by měla sledovat své vlastní zásadní národní zájmy, nikoli priority jiných, kteří mohou těžit z oslabeného Íránu, jemuž jeho spojenci jistě pomohou se znovu zformovat.
Žádná země, která tlačí na mírnější postoj vůči Íránu, se ve skutečnosti nezajímá o zájmy USA – ani by neměla. Každá z nich se stará pouze o sebe – o ekonomické zisky, regionální vliv nebo domácí politickou stabilitu.
Prakticky se vůbec nezajímají o přímou hrozbu, kterou Írán představuje pro Spojené státy.
Jediným skutečným přítelem, jehož spolupráce a bezpodmínečná pomoc jsou v otázce Íránu a globální bezpečnosti spolehlivě v souladu s USA, je Izrael.
Spravedlivě řečeno, nesmírnou vděčnost si zaslouží také Spojené arabské emiráty, které byly druhým nejčastějším terčem raketových a dronových útoků ze strany Íránu, ale i přes brutální bombardovací kampaň Íránu zůstaly po celou dobu loajálním a neochvějným spojencem USA.
Jakákoli rada Izraele pro USA vychází ze společného osudu, nikoli z konkurenčních zájmů.
Nejdůležitější je nyní, aby USA opustily iluzi, že současný íránský režim – ať už z něj zbývá jakákoli spodní vrstva – někdy změní svůj postoj vůči Spojeným státům nebo Západu a stane se „normálním“ partnerem.
Íránský režim – bez ohledu na to, jak moc se ho západní lídři snaží tak prezentovat – se nezměnil. Bude i nadále co nejtvrději týrat své sousedy a občany.
Antiamerikanismus není pouhou politickou volbou; je to DNA režimu, jeho základní identita.
Chomejního Írán a systém, který vybudoval, vytvořily velitele IRGC, indoktrinovanou mládež a zahraniční politiku zaměřenou na odpor vůči Americe a Izraeli.
Proto i po významných vojenských neúspěších, ekonomickém propadu a škodách v konfliktu v roce 2026 režim setrvává u stejné ideologie.
Dohody mohou přinést dočasné úsměvy nebo pauzy, ale základní nepřátelství zůstává. Režim se nevzdá svých revolučních cílů.
Historie ukazuje, že lže, získává čas a pokračuje. Nelze oddělit režim od jeho zahraniční politiky; režim je tou politikou.
Jakmile se zbavíme této iluze, je jasné, že smysluplná změna vyžaduje změnu samotného režimu. Amerika by měla podporovat touhu íránského lidu po svobodě. Mnozí odmítají teokracii.
Zmírněné postoje nebo předčasné dohody pouze legitimizují a posilují současný systém.
USA by měly v Íránu sledovat pouze své vlastní zájmy, nikoli zájmy kohokoli jiného. Írán na ně nevolá „Smrt“ ani nemíří na jejich vůdce, jako to dělá vůči Americe a Izraeli.
Íránský režim bude představovat hrozbu, dokud bude existovat ve své současné podobě. Režim nemůže a nebude měnit svou identitu.
Jediným spolehlivým partnerem, který sdílí toto břemeno, je Izrael.
Trvalý mír přinese pouze posílení íránského lidu proti systému postavenému na nenávisti, brutalitě a konfrontaci.
Iluze o reformách prostřednictvím zmírněných postojů nebo dohod selhávají již desítky let. Zájmy USA vyžadují řešení základního problému: íránského režimu.
