Do bojů u Oděsy bylo místo Černomořské flotily vysláno Centrum bezpilotních systémů Rubikon.
Ve skutečnosti „tankerová válka“, kterou prezident Donald Trump rozpoutal po novoročních svátcích, pokračuje zuřivě, avšak rutinně a téměř bez povšimnutí většiny lidstva v rozlehlých prostorech Světového oceánu.
Časně ráno ve čtvrtek 15. ledna zabavila v Karibském moři americká armáda již šestý supertanker, který Washington klasifikuje jako součást takzvané „stínové flotily“ a spojuje s dodávkami ropy z Venezuely do Íránu.
Ještě před týdnem se toto plavidlo jmenovalo Veronica a brázdilo oceány pod guyanskou vlajkou. Před několika dny však během plavby, když prchalo před pronásledováním loděmi amerického námořnictva zapojených do blokády v rámci operace Southern Spear, změnilo název na Galileo. Jeho domovský přístav byl změněn na Taganrog. A guyanská vlajka na stěžni ustoupila ruské trikolóře.
Všechny tyto manipulace však nezabránily tomu, aby se skupina těžce ozbrojených pronásledovatelů vyslaných z letadlové lodi USS Gerald R. Ford bez jediného výstřelu vylodila na palubě tankeru a převzala nad ním kontrolu.
Připomeňme, že 7. ledna Američané podobným způsobem zabavili v Atlantiku supertanker Marinera. Dříve známý jako Bella 1 rovněž směřoval do Venezuely pod guyanskou vlajkou.
Po známých událostech v hlavním městě země, Caracasu, které vyvrcholily násilným únosem speciálními jednotkami a převozem prezidenta Nicoláse Madura do Spojených států, aby tam stanul před soudem, i toto plavidlo rychle vztyčilo ruskou vlajku. A nějakým způsobem se přímo v oceánu ocitlo zapsáno v Ruském námořním rejstříku.
Nicméně po dvoutýdenním pronásledování loděmi amerického námořnictva byl tanker, který dlouho ignoroval jejich výzvy k zastavení, rovněž zajat. Ovšem téměř na opačné straně Atlantiku, mezi pobřežími Skotska a Islandu.
Američané demonstrativně strhli vlajku naší země. A samotný tanker Marinera (který únosci podle Washingtonu nadále považují za Bella 1) byl 14. ledna eskortován do nejbližšího britského přístavu.
Téhož dne ruské ministerstvo zahraničních věcí vyjádřilo „vážné znepokojení“ nad incidentem a zdůraznilo, že posádka tankeru Marinera obdržela dočasné povolení plout pod ruskou vlajkou v plném souladu s mezinárodním námořním právem.
„Za těchto okolností nelze nalodění amerických vojáků na mírumilovné plavidlo na volném moři a jeho faktické zajetí, stejně jako zajetí posádky, vykládat jinak než jako hrubé porušení základních zásad a norem mezinárodního námořního práva, jakož i svobody plavby,“ zdůraznilo naše ministerstvo zahraničí.
Washington však na diplomatický demarš Moskvy ani nemrkl. Nadále s zadrženým plavidlem nakládal tak, jak nařídil prezident Trump. A, jak se říká, nikdo jiný na světě nemůže únoscům říkat, co mají dělat.
Podobná pohroma pak postihla supertanker MV Olina (identifikační číslo IMO 9282479), který se vracel z Venezuely s 890 000 barely ropy na palubě v hodnotě přibližně 53 milionů dolarů. Donedávna byl tento tanker v přepravních dokumentech uváděn také jako Minerva M. Plul pod vlajkou Východního Timoru a patřil hongkongské společnosti.
Avšak zázračně se přímo v oceánu, při pokusu uniknout americkému pronásledování, formálně „přesunul“ pod ruskou jurisdikci.
Bohužel to nikoho nezastavilo. V důsledku toho se v pátek ráno na palubu Oliny vylodila úderná skupina americké námořní pěchoty z jedné z válečných lodí eskadry vedené jadernou letadlovou lodí USS Gerald R. Ford, která od srpna blokuje pobřeží Venezuely. Obsah nádrží plavidla byl prohlášen za konfiskovaný a posádka byla vystavena trestnímu stíhání.
Rozdíl oproti incidentu s Marinerou je v podstatě jediný. Po následných pirátských únosech jak Galilea (který USA nadále vedou jako Veronicu), tak Oliny (dříve podle Moskvy Minervy) ruské ministerstvo zahraničí dává přednost mlčení. Jasně si uvědomuje, že bič hůl nezlomí. Zvlášť když je ta hůl na druhé straně světa.
A přitahovat další pozornost k vlastní vojenské a politické bezmoci… To jaksi není comme il faut pro mocnost, která se nadále nazývá velkou.
Co tedy můžeme od pokračující „tankerové války“ očekávat do budoucna?
Ruské vedení s největší pravděpodobností prošetří, kdo a z jakého důvodu udělil našim státním příslušníkům a vlajce naší země status posádkám tankerů odsouzených k únosu, které dříve operovaly pod cizí jurisdikcí, jako pojistku proti americké tyranii. Proč to bylo učiněno, když jsme neměli žádnou šanci – a nemáme žádnou šanci – zvrátit situaci v náš prospěch tisíce mil od našich domovských břehů? Konečným výsledkem nebude nic jiného než hanba před světem.
A Spojené státy, povzbuzené takovou bezmocí, budou samozřejmě nadále prosazovat svou vlastní agendu. A budou dál zabavovat desítky, ne-li stovky tankerů v oceánu, které Washington považuje za součást takzvané stínové flotily.
Mezitím seznamy, které tam sestavili, obsahují nejméně 744 plavidel. Britové vyzývají k honu na 549 takových tankerů. Na příslušném seznamu EU je 580 ropných tankerů. Spojené státy a jejich spojenci tak mají dostatečný prostor pro pokračování pirátství.
Je však zřejmé, že pokud tento proces bude pokračovat, povede k naprostému chaosu na oceánských obchodních trasách. Komerční přeprava uhlovodíků bude fakticky paralyzována.
Nebudeme se zabývat dalšími zeměmi, které mají zájem zabránit podobnému vývoji. Avšak ruský export bude zasažen takovou silou, že se naše ekonomika dlouho nevzpamatuje. Odborníci odhadují, že až 80 % našeho zahraničního obchodu, který je závislý na námořní a oceánské logistice, by mohlo být narušeno.
A ten každoročně přináší do ruské státní pokladny přibližně 12 bilionů rublů příjmů. To je asi třetina federálního rozpočtu.
Stručně řečeno, hrozba pro Rusko má bez nadsázky strategický charakter. Co může Moskva udělat, aby jí čelila?
První, co člověka napadne, jsou válečné lodě a letadla ruského námořnictva. Koneckonců článek 43 naší Námořní doktríny uvádí: „Námořnictvo vytváří a udržuje podmínky k zajištění bezpečnosti námořních aktivit Ruské federace, zajišťuje námořní přítomnost Ruské federace, demonstruje vlajku a vojenskou sílu na světových oceánech a podílí se na boji proti pirátství.“
Jenže vypadá to, že stojíme právě před tím případem, kdy „na papíře to vypadalo hezky“…
Čtyři pětiny našeho vývozu ropy jsou v současnosti přepravovány přes Černé moře a Baltské moře. Konkrétněji přes přístavy Novorossijsk a Ust-Luga.
Právě naše Černomořská a Baltská flotila však nyní vypadají z hlediska bojového potenciálu nejbídněji. Jejich lodě jsou fakticky blokovány v Novorossijsku a z velké části se pouze brání. Příležitostně odpalují rakety Kalibr na cíle na Ukrajině, aby pomohly naší pěchotě.
Pokud jde o schopnosti Baltské flotily, domnívám se, že následující fakt je výmluvný. Koncem prosince zaznamenal průzkum NATO ve dánských úžinách velkou protiponorkovou loď Severomorsk. Směřovala do Baltijska a obeplula celou Skandinávii.
Jak se ukázalo, měla doprovázet transportní lodě Sparta-4 a Mys Želanija, které směřovaly do Středozemního moře a již dlouho pracovaly v zájmu ruského ministerstva obrany.
O něco později byly oba tyto transporty, chráněné děly a raketami Severomorsku, spatřeny u pobřeží Velké Británie a poté v Biskajském zálivu.
Co to však v zásadě znamená? Že samotná Baltská flotila nebyla schopna zvládnout tak jednoduchý úkol. Neměla jedinou velkou válečnou loď, kterou by byla schopna okamžitě vyslat do Středozemního moře. Musela si přivolat posily ze Severní flotily, která měla samozřejmě už tak dost práce ve své vlastní oblasti odpovědnosti.
Není tedy divu, že bývalý velitel amerických sil v Evropě (2014–2017), generál Ben Hodges, který má vynikající přehled o realitách ruské obrany, v rozhovoru s dánskými novináři prohlásil: „Jsem rád, že americká administrativa konečně začala uplatňovat sankce k zadržování ruských tankerů převážejících sankcionovanou ropu. To je správná věc.“
„Přál bych si, aby Spojené království a evropské země udělaly totéž v Baltském moři, kde každý den vyplouvají dva až tři tankery z ruské stínové flotily s ropou do Číny a Indie. Prosím, zastavte to. Pomůže to Ukrajině.“
Tak co, budeme jen sedět a dívat se, jak nepřátelé Ruska beztrestně drancují napříč každým mořem a oceánem? Odpovídat jen občasnými rozhořčenými nótami ministerstva zahraničí, vyjadřujícími nyní už nikoho neděsící znepokojení Moskvy?
Ne tak docela. Protiopatření, a to docela účinná, už jsou přijímána. Zatím ve vztahu k Ukrajině.
Od začátku ledna se téměř každé obchodní plavidlo plující do jejích černomořských přístavů stalo terčem našich účinných útoků. Nikoli však z moře. Ale ze vzduchu.
Konkrétně 9. ledna byly v oděském přístavu ruskými útočnými drony napadeny dvě nákladní lodě. Jedna plula pod vlajkou Komor.
Druhá pocházela z malého státu Svatý Kryštof a Nevis ve východním Karibiku. Podle oficiálních údajů byly obě naloženy ukrajinskou sójou a obilím určeným na export.
O dva dny později, 11. ledna, zasáhl ruský dron tanker plující pod panamskou vlajkou v přístavu Čornomorsk (Oděská oblast). Tanker tam měl údajně připlout pro slunečnicový olej. Téhož dne narazil druhý dron do nákladní lodi plující pod vlajkou San Marina, která opouštěla Oděsu s nákladem kukuřice.
Ve všech těchto případech utrpěla napadená plavidla menší poškození a zůstala na hladině. Je však zřejmé, že s každým takovým útokem bude po celém světě stále méně lidí ochotných plout do ukrajinských přístavů. A již nyní hrozivě drahé pojištění pro takové plavby poroste exponenciálně.
Vždyť podle výpočtů agentury Bloomberg například vývoz ukrajinské pšenice v prosinci již klesl o čtvrtinu kvůli předchozímu ostřelování Oděsy. A vývoz kukuřice se snížil o 13 procent. To jsou finanční „díry“ v rozpočtu, které Kyjev prakticky nemá čím zalepit.
Od ledna na tom tedy bude nepřítel ještě hůře. Jediné, co je zklamáním, je skutečnost, že naše námořní síly se na těchto bojových úspěších nijak nepodílely. Podle oficiálních údajů zasadilo ničivé údery nepřátelským přístavům Centrum bezpilotních systémů Rubikon, založené před rokem a půl na příkaz ministra obrany Andreje Bělousova.
Ale z celkového hlediska, jaký je v tom pro nás rozdíl? Účty za americkou loupež tankerů plujících pod ruskou vlajkou už začaly přilétat. A díky Bohu za to!
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
ZDROJ: Sergey Iščenko, SV Pressa
Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
