O tomhle článku přemýšlím už drahnou dobu. A pořád mi k němu chyběla odvaha ho začít psát. Jednak proto, že se části mého já bytostně příčí a jednak proto, že mnohé z vás asi dost nadzvedne. A já si svých čtenářů vážím….
Nicméně po rozhovoru Daniela Kaisera s novým pražským arcibiskupem Stanislavem Přibylem, který jsem na Kose s vlastním, poměrně obsáhlým komentářem, vydal pod názvem
V tom svém dovětku jsem se koncentroval především na, pro mne stěží uvěřitelnou a lidsky nepochopitelnou, pasáž rozhovoru, kdy na Kaiserovu otázku
Jak se vám jako představiteli jednoho monoteistického náboženství dívá na to, když světská moc – v tomto případě vlády USA a Izraele – zabije na dálku náboženského předáka celé jedné větve islámu, a pak ještě americký prezident, nominálně křesťan, íránským klerikům vzkáže, že je zbytečné, aby si volili nového duchovního vůdce, pokud ho nepotvrdí on?
odpověděl otec arcibiskup takto:
Když budu replikovat papeže Lva, který byl na tohle tázán, odpovím, že se k tomu nebudu vyjadřovat, ale že je potřeba víc dialogu a zastavit zbraně. Mluvím za instituci, která je hodnotová, a nepřísluší mi komentovat ty či ony politické kroky.
Ačkoli mi nad tím stále rozum zůstává stát, klíčovou pasáží pro tento článek je úplně jiná část rozhovoru – ta v níž je arcibiskup dotazován na odklon lidí od víry.
Křesťanské církve už u nás nebudou nikdy masové?
Není dobré uvažovat o církvi ve starém světě jako o masovém fenoménu. A kdyby se někdy ještě masovou měla stát, tak v té mase lidí musí přijmout vztah k Bohu, víru, každý sám za sebe. A přijmout to jako něco, co je pro něj životně důležité. V Africe, v Asii, v Jižní Americe je pro lidi masově víra opravdu důležitá. Pro nás je to často jen takzvaná tradice. Tak jako se jdeme podívat do skanzenu, tak se jdeme podívat do kostela. Z těchto všech důvodů já to slovo misijní beru pozitivně.
Někoho napadne, jestli názor, že církev nemá být masová, není trochu z nouze ctnost. Masy odešly a vy za nimi voláte: Už vás nepotřebujeme.
Já rozhodně nikomu neříkám: Už vás nepotřebujeme. Křesťanství je nabídka. Jak nahnat lidi do kostelů – slibem odměny, pohrůžkou? To už tady bylo, jmenovalo se to austrokatolicismus a byla to jedna z příčin pádu katolicismu a povstání ateismu a ovšem i dalších církví u nás. Tudy cesta nevede, to já bych ani nikdy nechtěl. Mým přáním není mít narvané kostely za každou cenu. Mým přáním je, aby se ta hrstka, co v nich je, skládala z lidí, kteří chodí ne proto, že se to dělá, ale proto, že chtějí. A to není z nouze ctnost.
Což mne přivedlo k následující replice:
Nicméně už dlouho mne zaměstnává, otče arcibiskupe, jedna otázka, kterou by ale daleko spíše měl řešit nejvyšší klerus. Ta otázka je triviální – jak to, že tak masivně ztrácí věřící křesťanské věrouky a to bez ohledu na konfesi a naproti tomu islám jen kvete?! Průřezově napříč islámskou společností, tedy ve všech věkových, sociálních a vzdělanostních skupinách. Jak to, že islám svoje věřící oslovuje i v postmoderní době, je pro ně atraktivní, jakkoli se tvrdí, že ustrnul ve středověku a křesťanské víry doslova mizí před očima? Co oni dělají dobře a my/vy špatně? Není to takhle náhodou tím, že oni žijí se svými věřícími a vy ve svých slonovinových věžích? Že vy kladete důraz na rituál, oni na dennodenní praxi víry? Já odpovědi neznám, ani je nenabízím, ale vysvětlení by mne silně zajímalo. Co vás?
A od té doby, co jsem položil tu závěrečnou otázku panu arcibiskupovi, jí řeším intenzivně sám.
Hledám odpovědi. Na otazníky typu – proč křesťanství upadá napříč kontinenty? Proč nic takového se neděje v muslimském světě? Proč v křesťanských zemích dramaticky klesá porodnost a proč v muslimských nikoli? Jsme v naší ne/víře šťastnější než vyznavači islámu? Jak to, že u nás se po tisíciletí budované společenské formace a struktury rozpadají a u nich ne a naopak se zdá, že posilují? Jak to, že u nich není žádný problém s mladými věřícími a u nás skoro neexistují? Ale je toho daleko a daleko více.
Otec arcibiskup našel dva fenomeny toho úpadku
-postmoderní dobu a její hodnoty
-éru komunismu
Je snadné dovodit, že se hluboce plete!
Postmoderní doba dopadá nutně i na islám. Dokonce i na ten v takové Saudské Arábii nebo Afghanistanu. Jakkoli se tomu tamní režimy brání ze všech sil, ale zastavit to nelze, částečně se modernizují. Ale především jsou nepochybně silně pod vlivem postmodernizmu a konzumerismu islámské komunity v západní Evropě. A je výsledkem masový odklon věřících od islámu? Já bych řekl, že jsme svědky pravého opaku!
Že naopak postmodernizmus a všechny ty úlety typu LGBT+ a gender, plus green deal a bezbřehý liberalizmus, bojující a šikanozně zaměřený na ty ze stejného civilizačního okruhu, kteří ovšem prezentují jen jiné politické nikoli jiné civilizační názory, doslova podněcuje vyznavače Proroka, aby se o to více, horlivěji a radikálněji drželi své víry a zabírali uprázdněný veřejný prostor!!!!
Stejně tak je to s tím komunismem a jeho dosud působící negací víry!!! Jednak zde komouši už 40 let nejsou a církev získala dostatek času i prostoru se etablovat zpět, ale především – za Železnou Rudou až k mysu Finistere v Portugalsku nikdy žádní komunisté nevládli a tudíž církve neovlivňovali a přesto i tam počty věřících klesají raketovým tempem!!!
Lze vyvodit jediný možný závěr – islám ve své dnešní formě poskytuje jeho vyznavačům cosi, co křesťanské víry a jejich reprezentanti dávno opustili nebo ztratili! Co oslovuje jeho vyznavače, co jim pomáhá orientovat se v dnešní velmi složité době, kdy jedinec je stále více degradován na nahraditelnou součástku systému konzumace a spotřeby.
Ke své hanbě neznám Korán. Nikdy jsem se jím nezabýval a tudíž nemohu nabídnout v tomto směru ani nějaký aspoň velmi hrubý názor. Nicméně a prokazatelně závěr zní jednoznačně – islám zřejmě na otázky současného života odpovídá daleko lépe a vhodněji než křesťanské věrouky…Deprimující zjištění!
Těch důvodů může být tisíce, možná miliony. Napadá mne několik
-islám nikdy neřídila, s výjimkou Mohammeda, žádná jediná neomylná ústřední autorita. Vždycky byl silně decentralizovaný, velmi často až na nějakou místní úroveň. Která znala důvěrně své věřící a ti zase svou autoritu. A tohle přetrvává do dneška. Obrovský dar. Protože ústřední autorita musela být vždy a za všech okolností NEOMYLNÁ. Ať už šlo o papeže, krále nebo prezidenta. Místní nikoli. Když se ovšem ukázalo, že ten neomylný se zmýlil a to zásadně, zdiskreditoval celou věrouku a systém s vážnými důsledky. Opět omyl či darebáctví místní autority představovaly jen místní problém…
Křesťanské církve jsou také zatíženy jinak – svou afinitou k násilí. Nemyslím teď křížové výpravy, krvavou misii v Africe, Latinské Americe nebo Asii, tady si s islamizací nemáme co vyčítat. Jde mi o historii moderní – o tzv. církve bojující, žehnající v obou světových válkách zbraním. A také o politické aspirace církví a jejich zasahování do praktické politiky posledních, řekněme 150 let. Kdy si církevní hodnostáři obou hlavních vyznání chtěli uzmout politický vliv.
Nic takového v islámském světě, s výjimkou Iránu – nenajdete. Naopak – řada zemí – viz Turecko, Egypt, Tunis, Alžír Irák, Sýrie dokázali islám separovat. V Evropě církevní ambice vedly k odpadnutí věřících od hlavního kmene, v Turecku a spol. nikoli. Procento praktikujících, pokud není nyní větší – případ Turků, pak není alespoň menší – Sýrie, Irák.
Řečeno zkratkovitě – islám se do vrcholné politiky evidentně pletl daleko méně než křesťanské víry. Mocným sloužil jako užitečný nástroj, ale jeho představitelé si nikdy nezahrávali s myšlenkou, že naopak ti mocní se stanou jejich nástroji! Což znamená opět, že když došlo k selhání, pak v Evropě s mocnými selhávala víra a její představitelé, a jejich struktury, zatímco v islámských zemích jde selhání jen za mocnými. Nikoli za duchovními!
Ale zdrcující v mých úvahách je ten fenomen západní Evropy. Růst tamní islámské komunity, zvyšování jejího vlivu a především etablování mladých muslimů a jejich ukotvení ve víře. Ačkoli na ně působí všechny civilizační svody jako na ostatní mládež. Oni naopak dávají svou příslušnost k islámu ostentativně najevo!
Proč a jak to?
Na otázku proč se odpovídá snadno:
-protože je to náboženství a oddělovací znak ambiciozní menšiny
-protože jde o znak , řekněme – chudých a neprivilegovaných
-protože chtějí provokovat většinu
Položme si tu otázku jinak – proč se hodlají odlišovat právě takhle?
Je v tom jen a jen provokace? A nebo také reakce na to, co vidí tady u nás? Na všechno to pokrytectví, dvojí morálku – jednu pro sebe a druhou pro ty ostatní, ohýbání zákonů, vnucování jediného správného názoru, naprostou ochromující dekadenci a rozpad současné západní společnosti, která například už dávno odvrhla princip rodiny a všechno jede jen v režimu – nevaž se, odvaž se?
A co oslavování všech možných zvrhlostí a úchylek? Stačí se podívat na jakékoli číslo bulváru. Fakt nějakého člověka s mozkem v hlavě zajímá, že se Agáta rozešla s Ornelou a že si nechala udělat plastiku víček? Téma pro muslimskou komunitu?
A co si asi tak myslí muslim o zemi, kde je uváděna hra, v níž je vlajka té země vytahována na jevišti z ženské vagíny a soud to podpoří? Bylo by někde v muslimské zemi možné něco podobného??? Samozřejmě že nikoliv, ale ti naši vždycky a jedině správní vám na to odvětí, že to právě prokazuje naši převahu nad islámským tmářstvím a jeho zaostáváním…..
Tohle a megatuny podobných excesů vadí našinci. A muslim, ten tím vším jen a jen opovrhuje. A do toho opovržení řadí apologety jediného správného názoru, jejich konzumenty, včetně demonstrantů z Toaletné a samozřejmě i nás , co se proti tomu stavíme, protože to nedokážeme stopnout!!! Pohrdá námi. Řekl bych, že právem.
Takže se v současné Evropě pevně drží své víry, resp. o to pevněji, protože mu slouží jako kompas, když potřebuje odlišit správné od nesprávného!
Takhle se mi to jeví. Proto jsou prázdné kostely a plné mešity.
Ale to není všechno. Ani zdaleka. Protože bude hůře.
Křesťanský svět bude dále chřadnout a upadat. Muslimský u nás nabere na síle. Jsem si tím naprosto jist. Proč?
Protože islám představuje v současnosti útočiště pro slabé, znevýhodněné, pokořené, smrtelně uražené, zdecimované!
Odbočím.
Evropa si prošla dvěma vlnami odklonu od víry
1-vlivem osvícenství
2-vlivem marxismu/leninismu
V obou případech se zde objevil filosofický směr, který masově oslovil tehdejší chudé, utlačované, znevýhodněné, pokořené, smrtelně uražené a zdecimované. Šlo o zbraň, jak se tihle mohli postavit tehdejším elitám. Na jejichž straně stály církve, zákony vládnoucí ideologie. A v obou pádech to zafungovalo. Elity byly, nejméně z podstatné části, smeteny nebo alespoň nuceny učinit historické ústupky. Jenže oba filosofické směry se vyčerpaly. Marxismus zcela, když narazil na realitu denního vládnutí, osvícenství nám pak zdegenerovalo. Do nihilismu, nepotismu pornografie, konzumu, LGBT a tak podobně.
Co zbývá si tak dnes cizocivilizačním menšinám v západní Evropě? Přijmout naše hodnoty, které jim jsou většinově bytostně cizí ba odporné? Nebo se naopak přimknout i islámu a víře? Za mne pro většinu lehká volba! Na mou věru!
Co jsem tím vším chtěl sdělit už jistě víte – islám, minimálně v západní Evropě se etabluje v islámské části společnosti ve stejné roli, jakou kdysi zastávalo osvícenství, /jakkoli jde na první pohled o protimluv/ a později marxismus. Odpovídá na palčivé otázky deklasovaných a znevýhodněných a stává se velkým společenským tmelem mezi nimi!!!! Jaký tmel má současná roztříštěná a atomizovaná západní společnost? Prachy, nekonečné požitky?
Islám svým způsobem opouští roli „pouhého “ náboženství, ale stává se všeřešící společenskou filosofií změny!!!! A na rozdíl od osvícenství a marxismu má potenciál v čase nevyšumět na degeneraci hodnot nebo vyčerpání potenciálu. Protože vždycky se může etablovat zpět do role „pouhé“ víry!
Nyní s válkou proti Iránu a genocidou v Gaze dostává ještě další velký rozměr – je to odlišovací znak obětí a jejich vyznání. Které je jasně odděluje od agresorů a genocidních vrahů. A také pomsty! A minimálně na dlouhá desetiletí v té roli zůstane!!!
To křesťansko židovská civilizace vybombardovala poslední nemocnici v Gaze, ta samá přepadla, nevyprovokovaně Irán!!! To ona má na sobě krev nevinných! To vidí momentálně i křesťané, kteří mají oči na dívání a mozek na myšlení. Slepí bezmozci budou cosi blábolit o komandech Hamásu a teroristickém teokratickém režimu, který je potřeba svrhnout!
Tihle nepřijmou žádný argument ani dotaz, přesto se zeptám – a čím si náš svět pomohl tou vybombardovanou poslední nemocnicí v Gaze, zabitím Chomejního a jeho malé vnučky? Kolik sta/tisíců umírněných muslimů jsme tím zradikalizovali? Kolik nových mučedníků přihráli těm nejtvrdším islamistickým bojůvkám. Kolik muslimů propadlo věčné nenávisti proti nám?
Vrátím se o čtvrt století zpět. Do dne s datem 11. září. Kdy islamističtí teroristé unesli dopravní letadla a napálili to s nimi do Pentagonu a dvojčat. vidím to před sebou jako dneska. Tenkrát pro mne nepochopitelné. Stejně jako vraždění v Bataclanu nebo redakci Charlie Hebdo. Vysvětlení jednoduché, univerzální tehdejší – fanatikům hráblo. Zrovna tak krvavý nájezd Hamásu na Izrael – fanatikům hráblo!
Nic jiného, nás, v západním světě nemohlo napadnout! Fanatikům hráblo a nás hodné a mírumilovné krvavě přepadli! Protože jsou fanatici a hráblo jim!
Jenže nejspíš nehráblo. Ani těm šílencům z 11. září, ani těm z Hamásu, ani z Bataclanu, ani z Charlie Hebdo. Oni šli splatit konkrétní křivdy. Které by uměli vyjmenovat.Kdybychom se jich ptali.
A těm zase předcházely křivdy jiné, v opačném gardu, těm zas jiné a tak dál a tak dál, s prvopočátkem všeho – zrozením státu Izrael a útoku pěti arabských zemí na něj minutu po jeho vyhlášení. Tam byl prvopočátek všeho blízkovýchodního zla.
Od 28.2.2026 má tenhle příběh blízkovýchodního zla, věčných oplátek bez konce, novou větev – zcela samostatnou – přepadení Iránu. Nevyprovokované. Žádná oplátka za něco před tím! Zlovolné a zločinné přepadení. Nic více, nic méně. A v podstatě trumfové eso pro všechny islámské fanatiky!
Jen si představte, že dnes někdo z islamistů zorganizuje cosi podobného nebo ještě horšího než bylo 11.září. A prohlásí, to je naše odveta Americe za 28.únor!!!! Myslím, že nejméně 4/5 světové populace by souhlasily!!! Bezvýhradně!!! Nikdo by neuvažoval, kromě nás, o zfanatizovaných krvelačných islámských magorech!A ono se to stane!
Islám se stal prostě vírou slabých utlačovaných, ponížených, smrtelně uražených, zdecimovaných! Tahle víra se bude mstít. A chtít prosadit. A co proti tomu postavíme my? LGBT+? Progresivismus? Stíny křesťanských církví?
A k tomu se islám stane, dle mého názoru – místo marxismu, i společenskou doktrinou! Se vším všudy, zatímco křesťanské víry jen jakýmsi tichým rituálem pro pár staromilců, navíc s reprezentanty, kteří si prostě netroufnou ani pojmenovat zlo, když ho vidí!
Řekl bych, že islám má před sebou vítěznou cestu Evropou.. Se všemi důsledky, které to reprezentuje..Nepřišel takhle náhodou čas konvertovat?
Vím, že jsem se právě dopustil těžkého hříchu a porušil první, základní přikázání Desatera…. Proto jsem nad tímhle textem tak dlouho váhal. Ale když může pražský arcibiskup v podstatě schválil porušení toho pátého, pak já ve své nehodnosti… Ale ano – to neomlouvá můj hřích.
Nicméně – je bůh muslimů jiný než ten náš? Kdo to může vědět???? Boha nesoudíme, boha respektujeme.
Ne nechtělo se mi porušit první přikázání.. Honza Řeznícěk, Skogen, otec Michal, Trabant a vy všichni ostatní, co věříte, prominou! Nicméně bublalo to ve mně už hrozně dlouho. A v Evropě je obrovské duševní vakuum. Nebo spíše – duševní poušť. To si přiznejme. A já nevidím nic jiného než islám, co by to vakuum mohlo vyplnit.. Jakkoli to z ní tragicky a pro evropskou civilizaci umíráčkem!
Evropa několikrát s obrovským štěstím, unikla islámu z lopaty – nejméně dvakrát se hrálo vabank na hraně o samou existenci křesťanského kontinentu – roku 1571 u Lepanta a roku 1683 u Vídně: V prvním případě turecké loďstvo nečekaně rozprášil Juan d´Austria, syn císaře Karla V. z levého boku, v druhém Turky smetl polský král Jan III. Sobieski. Zapomněli vyznávat Willkommenkultur. Ale zato to schaffli!
Tihle se musí v hrobě otáčet, když vidí nepřetržitou 70 letou muslimskou invazi do Evropy. S požehnáním evropských potentátů – jejich nástupců!!! To, co oni ve chvíli poslední zastavili, ti co tomu šéfují dnes, povolují dobrovolně.
Je li tomu tak, pak je relevantní i otázka víry. Protože islám, ať se nám to líbí nebo ne, se ukazuje jako východisko. Vitální života schopné spolčenské východisko. Proti němuž nemáme co nabídnout…
Tragedie, že?
Vlk se na stará kolena a v závěru svých dnů vyznavačem prorokovy víry nestane. Ale nijak by mne nepřekvapilo, kdy v Evropě za nějaké dvě tři dekády k něčemu takovému došlo!!!! Masově. U původního obyvatelstva.
Protože víra či ideologie těch ponižovaných, slabých, znevýhodněných se vždycky nakonec prosadila proti té oficiálně hlásané. A stala se ideologií vítězů.
Zažilo si to křesťanství na úsvitu svých věků, katolická církev při reformaci, církve při nástupu osvícenství, oficiální mantry kapitalismu při nástupu marxismu, marxismus při konzumerismu a individualismu a nyní se podle mne hlavní ideologií slabých proti bezduchému a prázdnému hedonismu a konzumerismu těch lepších stává – v západní Evropě určitě, bez ohledu na naše mínění – Islám!
Takže – Islám? Islám!
Ještě mne napadá – jestlipak třeba takový Pávek náhodou už nezakoupil příslušnou studijní literaturu a modlitební kobereček??? Hidžáb nebo burku pro choť určitě ne. Ta by ho hnala! Ona tak ráda vidí svoje fotky v lifestylových magazínech a bulváru…. Ale Pávek má čich na včasný záchyt nových trendů a poměrů….
