Ivan Hoffman: Fialova vláda se může udržet u moci jen ovládnutím médií a sociálních sítí, které jsou skutečným bojištěm současnosti

Ivan: Podobně i tobě a všem našim posluchačům.

Martina: Přesně tak, všem našim posluchačům. Já tě jako vždy představím a připomenu, že můj kolega Ivan Hoffman patřil k nejvýraznějším disidentům před listopadem 89. Slavný písničkář a novinář, který v samizdatu vydával časopis Fragment-K. Po revoluci se s nadšením vrhnul na žurnalistiku ve Svobodné Evropě nebo třeba v Českém rozhlase, to mu vyneslo cenu Ferdinanda Peroutky. Jeho odhodlání znovu nepřidat se k hlavnímu proudu mu později vyneslo cenu Krameriovu.

Tak, Ivane, už tě všichni známe, pověz mi věc, která svého času ovládla naše média, a to oslavné ódy na to, že Věra Jourová, bývalá česká eurokomisařka, je ženou Evropy. V Bruselu převzala ocenění Woman of Europe za kategorii žen ve vedoucích politických funkcích. Ceny Women of Europe Awards se jako každoročně předávaly v bruselském muzeu BELvue. Letošní devátý ročník měl celkem pět kategorií. Jen pro zajímavost, Žena u moci, Žena v akci, Žena v podnikání, Mladá žena Evropy a Žena v médiích. Řekni mi, jak jsi na to reagoval ty? Radoval jsi se z titulků typu Český úspěch v Bruselu? Jourová žena Evropy, a tak dále?

Věra Jourová je inspirací pro všechny servilní šedé myši, které vidí, že za věrnou službu mocným se mohou dočkat medaile

Ivan: No tak, Věra Jourová nedávno řekla, že je pyšná, jak výtečně si vedla v Bruselu, kde se tedy ale, řekněme si to na rovinu, zabývala cenzurou a šikanováním názorových oponentů, kteří se vymezili proti bruselskému liberálně zeleně duhovému mainstreamu. Jedním dechem pak ale současně prohlásila, že nemá politické ambice, neboť je persona non grata pro téměř všechny politické síly v Čechách. A důvodem, proč je paní Jourová politicky nežádoucí osobou, je právě její působení v Evropské komisi, kvůli kterému o ní Elon Musk neváhal říct, že je čiré byrokratické zlo. Mohlo by se zdát, že s takovouto reputací se paní Jourová bude muset po zbytek života ploužit kanály. A místo toho vidíme, že se může stát inspirací pro všechny servilní šedé myši, které vidí, že za věrnou službu mocným se mohou dočkat medaile od nějaké politické nevládky, protože od politické nevládky tuto cenu dostala. Příběh Evy Jourové je vlastně jakousi takovou politickou karikaturou biblického „poslední budou první a první budou poslední…“

Martina: Ivane, tedy, ty sis nabrousil drápky do nového roku.

Ivan: Ona mě docela štvala, to musím přiznat.

Martina: Podívejme se na její další směřování, protože bývalá eurokomisařka, jak jsme několikrát zmínili, a někdejší hlavní tvář hnutí ANO, se stane prorektorkou Univerzity Karlovy. A schválil to už i akademický senát. Zároveň bývalá komisařka a budoucí prorektorka oznámila, že bude i v poradním sboru prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku. Jak tyto informace hodnotíš?

Ivan: Tak my jsme si říkali, že budeme šířit dobré zprávy o prosinci minulém, a dobrá zpráva podle mě je v tom, že vlastně nehrozí poškození pověsti této kdysi slovutné univerzity, neboť její pověst je už spíše dlouho titěrná. Paní Jourové bude svěřena starost o rozvoj lidských zdrojů i nové technologie. Tak co se tím konkrétně myslí, a zda se tím vůbec něco myslí, to možná neví ani akademický senát. Ale nejspíše to bude pokračování politiky na akademické půdě čili nějaká forma progresivní regulace, dozoru, anebo šikany. Já bych řekl, že se nemůže pokazit tím, že paní Jourová bude nosit dřevo do lesa.

Martina: Tak to je její akademická kariéra, na kterou se chystá, a jak ji vnímáš, coby budoucí poradkyni prezidenta pro zahraniční politiku? Nutno přiznat, že to dává větší logiku, tato její funkce, než akademická kariéra.

Ivan: Tak to máš asi pravdu, protože to, co je asi důležité z toho celého pobytu jejího v Bruselu, je, že určitě má spoustu kontaktů, ví, na koho se obrátit v jaké věci, takže může být užitečná tím, že má, řekl bych, dobrý telefonní seznam lidí, na které je potřeba se obrátit, tam si umím představit, že může být užitečná.

Zákon o neoprávněné činnosti pro cizí moc může jako bumerang dopadnout i na jeho tvůrce po změně vlády

Martina: Podívejme se ještě na velmi důležité věci, které bych řekla, že trochu před Vánoci zapadly, a to pár dnů před Vánoci schválila Poslanecká sněmovna hlasy vládní koalice dva podivné přílepky k tématicky nesouvisejícímu návrhu zákona, který prodlužuje platnost dosavadních pravidel pro ukrajinské uprchlíky. Jeden z přílepků zavádí nový trestný čin „neoprávněnou činnost pro cizí moc“. Poslanecká sněmovna tak schválila zavedení nového trestného činu s trestem vězením na 5 až 15 let – za určitých podmínek.

A aby toho nebylo málo, tak se nám zadními vrátky vrátil několikrát odmítnutý hon na dezinformace. V důvodové zprávě, která má tyto přílepky vysvětlit, je nejasný pojem „neoprávněná činnost pro cizí mocnost“ vysvětlen a konkretizován takto: „Nový trestný čin, u něhož bude trestná již příprava, by neměl být namířen jen na klasickou zpravodajskou činnost, ale má postihovat i šíření dezinformací“. Trestné má být i „mapování rozhodovacích procesů ve veřejné správě“, tedy kontrola výkonu veřejné moci. Zdá se, že v tuto chvíli je nebezpečný, potažmo do budoucna obviněný každý novinář, který dělá poctivě svoji práci, protože ten mapuje rozhodovací procesy ve veřejné správě. Když jsi na to narazil, jak to hodnotíš ty, Ivane?

Ivan: Tak, řekl bych, že smyslem této chystané legislativy, ještě to musí schválit Senát, ale ten se k tomu určitě rád přidá, je nepochybně snaha zastrašit oponenty současné vlády. Protože musíme si uvědomit, že ta se může udržet u moci pouze tehdy, podaří-li se jí ovládnout nezávislá média, sociální sítě a internetové platformy, protože to je bojiště, to jsme viděli teď ve Spojených státech amerických během volební kampaně prezidentské. Tak právě tato nezávislá média jsou bojištěm, kde se rozhodne o tom, zda vláda opírající se o pouhou čtvrtinu občanů, bude nadále šikanovat tříčtvrtinovou většinu. A já v tomto volebním roce tipuji, že budeme od vlády svědky doopravdy brutální cenzury, volebních manipulací, ale současně si říkám, že to bude s dobrým koncem, podle takového principu akce a protireakce. Protože když to přeženou, tak ta jejich arogance je porazí, možná spíše než jejich neschopnost. Protože to jsou dva důvody, proč je vláda u nás rekordně nepopulární. Neschopnost a arogance.

Martina: Myslíš si, že se podaří tento zákon nakonec prosadit?

Ivan: Já si myslím, že možná ano. Jde o to, jak bude aplikován, jak se odváží ho potom aplikovat v praxi. Ale já si umím představit, taky že trochu se nad sebou zamyslí, pokud tedy mají ještě nějaký zbytek inteligence, a budou si uvědomovat, že to může jako bumerang pak dopadnout i na ně, pokud ve volbách vyhraje opozice. Takže úplně nejpravděpodobnější považuji, že jestli ten zákon projde, tak bude vzápětí zrušen. Současně, v to doufám, s dalšími vadnými nápady, které odhlasovala současná Sněmovna.

V Moldavsku a Rumunsku se liberálové udrželi u moci za cenu volebních machinací s korespondenčními hlasy. Česko čeká spíše slovenský model vývoje.

Martina: Je tedy s podivem, že se takovýto zákon vůbec objeví na stole a že projde Poslaneckou sněmovnou. Ale uvidíme, jaký bude jeho další osud. Ty jsi zmínil blížící se volby, to bude samozřejmě téma letošního roku, ale co jsi se o demokracii a o volebním právu dozvěděl z posledních voleb, které proběhly v Gruzii, v Moldavsku a Rumunsku? Řekni, myslíš si, že to bude nový trend? Prostě, vy oslíci, budete volit tak dlouho, dokud nezvolíte správně?

Ivan: Oslíci. To jsi vzala zvíře nakonec uprostřed. No, já bych začal tak ze šíře. Je jasné, že liberální demokracie asi nebude tím rájem na zemi, ideálním společenským zřízením, ke kterému směřoval celý vývoj lidstva. Spíše to vypadá, že i tento pokus vlastně tak nějak upadá, že se jedná o takovou ideologii militantní, nesnášenlivou, která se opírá o různé bludy a deviace. Já ve volbách dnes spatřuji takové soupeření těch liberálů, kteří se opírající o globalisty, a národních konzervativců. Tak někde se za cenu volebních machinací daří liberálům udržet u moci, tak jak tomu bylo v Moldavsku a Rumunsku, kde se čarovalo s korespondenčními hlasy, anebo přispěchal na pomoc ústavní soud, který na pokyn z Ameriky dodatečně zneplatnil volby.

Jsou ale i země, kde liberálové už prohrávají, což je případ Gruzie, a před tím i případ Slovenska. My pak vidíme, jak liberálové neumějí prohrávat. Oni v reakci na prohru se různě hroutí, kvičí, zuří, ale je třeba dodat, že konzervativní národovci, pokud se dostanou k moci, tak si to vítězství moc neužívají. Prostě mají problém vládnout. Globalisté jsou bohatí, silní, dobře zorganizovaní, no a tam, kde nemají svoje lidi, škodí, jak se dá. Taková je realita. Prostě zatím těch vítězství antiliberálů je příliš málo. Já si ale přesto myslím, že nás čeká spíše takový ten optimistický slovenský scénář než pesimistický scénář rumunský. Protože rozhodující je, že se u nás, na rozdíl od Rumunska, nebuduje obří americká vojenská základna. Ta byla důvodem té hrozivé politické manipulace.

Martina: Ano, to leccos vysvětluje. Ty jsi zmínil, že si myslíš, že nás čeká spíše optimistický slovenský scénář. Co tě k tomu vede? Průzkumy, které proběhly v loňském roce a které naznačují, že ti, kteří budou volit Motoristy a Stačilo, tak jejich hlasy pravděpodobně nepropadnou?

Ivan: Vypadá to tak. V říjnu se bude volit Poslanecká sněmovna, a teď už se z těch průzkumů dá usoudit, že vedle politických stran, které v tomto období svojí, řekl bych, prestiž zcela prohospodařily, spíše se znemožnily, tak se o hlasy voličů budou ucházet i dva nové subjekty, které už mají šanci se dostat do parlamentu, a to samo o sobě je dobrá zpráva.

Motoristé nabízejí konzervativní rozum tam, kde ODS vnucuje občanům liberální demokracii

Martina: My se teď bavíme trochu o tom, co bude, než o tom, co bylo, ale přesto jsme se o obou stranách, které ty jsi zmínil, Motoristech a Stačilo, mnohé dozvěděli právě v loňském roce. Řekni mi, co lze očekávat od Motoristů sobě?

Ivan: Tak oni už měli takový sjezd, který o nich něco prozradil, já bych řekl, že Motoristé jsou alternativou pro pravicového voliče, který trpí při pohledu na neschopnou ODS a jejího předsedu. Tam, kde ODS vnucuje občanům liberální demokracii, nabízejí Motoristé konzervativní rozum, to je jednoznačné pozitivum. Motoristé se prezentují jako strana systémová, je evidentní, že nechtějí být zařazeni někam mezi „dezoláty“ a obdržet nějakou špatnou nálepku od médií, a určitě to nejsou žádní revolucionáři a předem avizují, že se hlásí do koalice s ANO. Jinak asi je důležité prostě si uvědomit, že ideologií je reforma kapitalismu. Vášnivě kritizují neduhy systému, mluví o jeho deformacích, slibují návrat k původnímu ideálu. Ale jak tito „reformisté“ konkrétně naloží s politickým mandátem, tak to neříkají. V tom bych řekl, že jsou kompatibilní s Babišem. Obecně politici mají plná ústa nutných reforem, nicméně slibují občanům pouze to, že ty absurdity importované z Bruselu budou kritizovat. Oni neříkají, že je odstraní. K té vzpouře, řekl bych, zatím nemají kuráž, a místo aby cokoli změnili, většinou pak vysvětlí, proč to nejde.

Martina: Když už jsi tak provětral Motoristy, tak co ty očekáváš od Stačilo? Je to strana velmi diskutovaná a svým příklonem k tradici komunistické strany velmi kritizovaná.

Ivan: Taky můžu je provětrat. Řekl bych, že jako jsou Motoristé alternativou pro voliče pravicového, tak Stačilo je alternativou pro voliče levicové. Oni se definují jako hnutí, které míní arogantní asociální pravici konkurovat solidárním přístupem státu, zohledňovat zájmy obyčejných lidí. Jenomže ani Stačilo, coby spojenectví levicových proudů, se vlastně nevymezuje proti systému, neslibují odstranit takové ty kardinální příčiny společenského úpadku. Takže uvidíme, s jakým programem Stačilo osloví voliče. Znovu tak obecně platí, že kritici bruselské byrokracie neslibují voličům, že ji přestanou respektovat. Kritici Green Dealu neslibují, že zastaví investice do nerentabilních alternativních zdrojů energie. Kritici politických neziskovek, které prosazují cizí zájmy, neslibují jejich zrušení. Kritici vyvádění peněz z ekonomiky zahraničními vlastníky neslibují, že ten odliv miliard zatrhnou. Tak můžeme pokračovat dál. Kritici šikanování podnikatelů neslibují, že zruší regulaci, aby každý mohl svobodně vyrobit, vypěstovat a prodat cokoli, co od něj kdokoli bude chtít koupit. A kritici islamizace Evropy neslibují, že k nám nechtění migranti od sousedů projdou „jen přes jejich mrtvoly“. Tak mně by se zamlouvalo, kdyby Stačilo bylo statečné, nedrželo se při zdi a vyžádalo si od voličů mandát udělat vše, na co ostatním chybí odvaha. Ale moc v to nevěřím, řekl bych, že jedinou takovou dobrou zprávou je, že lídrem Stačilo je politický talent, a velký provokatér Daniel Sterzik, řečený Vidlák. Ten se mi líbí, ten to bere od podlahy.

Martina: Já jenom přemýšlím, když jsi tak hodnotil Motoristy a Stačilo, a řekl jsi, že vlastně každá na svém politickém spektru pravém, druhá na levém, je ochotná problémy pojmenovat, ale ne řešit, tak přemýšlím, proč říkáš, že i když jsou to strany, které mají šanci se dostat do parlamentu, tak je to dobrá zpráva. Přemýšlím, jestli to stačí?

Ivan: Je to, řekl bych, menší zlo, a je prostě lepší mít menší naději a nebýt zklamán. To je asi tak moje pozice. Ale samozřejmě, my teď máme tak strašnou vládu, prostě to jsou lidi tak nepřemýšliví, neschopní, že kdokoli je nahradí, tak to bude lepší. Ale k tomu, aby se republika vzpamatovala, nastartovala, aby za něco stála, tak je třeba daleko víc než jenom se zmocnit moci, dostat se k moci, k tomu je potřeba něco udělat. K tomu je potřeba kuráž. Jo, a to mi u těch politiků obecně chybí.

Martina: Trošičku jsi mi připomněl to, jak se ptali Démosthena: „Proč, ty veliký, vzal sis malou ženu?“ Tak on odvětil: „Volíce zlo, vzal jsem si menší.“

Ivan: To je hezké.

Plynová roztržka s Ukrajinou může pomoci Slovensku uniknout z válečné pasti nastražené na východní periférii Evropy

Martina: Ale pojďme za hranice. Koncem roku se rozhořel poměrně ostrý spor mezi Slovenskem a Ukrajinou ohledně transportu plynu. Je to složitý spor, éterem létají dopisy prezidentů, vyčíslují se ztráty zemí EU, kterých se to týká. Člověk najednou neví, o co tedy přesně jde. Zda jde o politiku, diplomacii, ideologii, ideály, energetiku anebo hlavně o peníze?

Ivan: Vždycky jde hlavně o peníze, no a v tomto sporu konkrétně o to, od koho a za kolik se bude kupovat plyn. Ukrajinský prezident oznámil, že po novém roce ukončí tranzit plynu, taky to udělal, pod záminkou, že tím připraví Rusko o peníze na válku. Ale, řekl bych, že tím pravým důvodem je služba Američanům, bez nich on vlastně neudělá nic, žádný krok, kteří získají odbyt pro svůj drahý zkapalněný plyn, no a současně poškodí ekonomicky evropskou konkurenci. Protože pro Američany každý je konkurencí. To tak je. To znamená zastavit transport plynu ekonomicky poškodí Slovensko, které Ukrajinu v probíhajícím konfliktu výrazně podpořilo. Takže Slováci to logicky berou jako bezohlednost a nevděk. No a jelikož se ukrajinský prezident chová neomaleně, tak slovenský premiér reagoval podle zásady na hrubý pytel hrubá záplata, a upozornil, že nedoputuje-li na Slovensko plyn z Ukrajiny, nemusí ze Slovenska na Ukrajinu proudit elektřina. Nicméně, my už teď po novoročním projevu víme, že to zastavení elektřiny Robert Fico nezmínil, to je pravděpodobně krok, na který se neodváží.

Martina: Přesto se premiér Fico pustil do počtů, a vyčíslil, že jednostranné zastavení tranzitu přes Ukrajinu na Slovensko připraví evropské občany, podniky a infrastrukturu o desítky miliard eur ročně. Ukrajinu pak o téměř 800 milionů eur, tedy přes 20 miliard korun, a možnost dovozu plynu do Evropy. Slovensko pak přijde o více než 400 milionů eur na tranzitních poplatcích a o více než miliardu eur kvůli zvýšení ceny této komodity po zastavení tranzitu. Rusko podle něj přijde o zhruba dvě miliardy eur, což jsou přibližně tři procenta všech ztrát způsobených 27 zemím EU. Navíc Rusko pravděpodobně tento plyn poměrně snadno umístí na jiné trhy, takže ve výsledku ztráty pro Rusko se mohou rovnat nule. Řekni mi, co tedy si z této roztržky vzít? Protože to, co se děje, by podle těchto čísel spíše potvrzovalo tvou teorii, protože ekonomicky to smysl nedává, a jak se jeví, tak vojensky, za těchto okolností, také ne. Co může z takové roztržky vzejít?

Ivan: Mně z toho vyplývá platnost lidové moudrosti, že kam čert nemůže, tam alespoň nasmrdí. Ukrajinský prezident není v komfortní situaci, to je potřeba si stále uvědomovat, on dostává od Američanů stále nesmyslnější domácí úkoly, jejichž plněním se ekonomická situace Ukrajiny zhoršuje. Z toho v budoucnu budou bohatnout zahraniční věřitelé, globální korporace, kterým už dnes z velké části Ukrajina patří, no a problém Zelenského je, že jeho loutkovodiče, lidi, kteří mu říkají, co má dělat, vůbec nezajímá, co je dobré pro Ukrajince, ale jak by mohli Ukrajince použít proti Rusku a nepřímo i proti Evropské unii. To je strašně špatná pozice, ve které on je.

Martina: Chápeš ty chování a kroky premiéra Roberta Fica?

Ivan: Robert Fico vyhrál volby s programem zahraniční politiky všech azimutů. To je politika, která usiluje o korektní vztahy nejen se Západem, s tím, že všichni ostatní jsou pak nepřátelé, jak je tomu momentálně u nás. Ale Fico slíbil voličům korektní vztahy také s Východem – čili s Ruskem a Čínou. Má od voličů mandát komunikovat s Bruselem, Bílým domem, i s Kremlem. Takže to je potřeba říct předem. Ten jeho rozhovor s Vladimirem Putinem trval tři hodiny. No, a předpokládá se, že nemluvili pouze o ochotě Ruska prodloužit dodávky plynu za nějakou rozumnou cenu, protože na to by jim stačilo pár minut. Spíše se předpokládá, že hovořili především o bezpečnostní situaci související s válkou mezi Ruskem a Západem. No a slovenský premiér mohl například obdržet zpravodajské informace o diverzních hrozbách ze strany Ukrajiny. Rovněž mohla být řeč o možnosti rusko-ukrajinských rozhovorů na neutrální slovenské půdě. Protože nejspíše nikoli nyní, ale poté, co Rusko dosáhne splnění svých vojenských cílů, a konflikt na Ukrajině zamrzne, tak to bude prostě už relevantní otázka, jak spolu budou tito dva soupeři hovořit. No, ale podstatné a pozitivní, řekl bych, na této plynové roztržce je taková naděje, že se Slovensku podaří uniknout z válečné pasti, která je nastražená na Evropu, respektive na její východní periférie.

Korporace na Vánoce rezignovaly kvůli politické korektnosti, ale děti si Ježíška vzít nenechají

Martina: Past. Uvidíme, co se bude dít s tím, co ty nazýváš válečnou pastí nastraženou Američany na Evropu, co se bude dít poté, co Donald Trump nastoupí do Bílého domu. V prosinci v Bílém domě ovšem ještě bydleli Bidenovi, a paní prezidentová hostila každoroční akci „hračky pro děti“ v rámci kampaně námořní pěchoty v záloze. Video z této akce se stalo na internetu hitem. Zaregistroval jsi ono kouzlo nechtěného?

Ivan: Zaregistroval, několikrát jsem si to pustil, moc se mi to líbilo. Tak důvodem byl takový vlastně drobný incident. Jill Bidenová děti vítala pozdravem Happy Holidays, čili Šťastné svátky. No, a na to se ozval z publika takový dětský výkřik Marry Christmas! Šťastné Vánoce! No, a konzervativní komentátoři pak chválili děti za jejich opravdu vánočního ducha. Tato událost vlastně ilustruje současnou Ameriku s jejím sporem mezi progresivci a konzervativci. Demokraté s jejich politickou korektností se po prohraných volbách ocitnou v defenzivě, a to dítě, které opravilo první dámu, je takovou předzvěstí kulturní války, ve které se bude bojovat o konzervativní americkou identitu. Tak zdá se, že Trump má děti na své straně, a to je dobré, protože děti jsou budoucnost.

Martina: Pravděpodobně se bude bojovat nejen o konzervativní americkou identitu, protože já nevím, jestli ty sis toho všiml, ale většina vánočních přání, která mi přišla od lidí z korporátů apod., tak nese pozdrav Season‘s Greetings… což je přesně takové to politicky korektní. Hezké Vánoce tím sice nepopřeješ, jenom sezónní svátky, ale muslima ani hinduistu nenaštveš. Myslíš si, že se to skutečně rozšíří a zabydlí i u nás? Že se budeme stydět za Vánoce?

Ivan: Tak korporáty klidně na Vánoce rezignovaly. Ale děti si Ježíška vzít nenechají. To je jasné.

Martina: Doufejme, už si vzpomínám, že třeba Oliver Cromwell, lord protektor, se pokusil v Anglii zrušit Vánoce, a také mu to nevyšlo. V každém případě náš premiér Petr Fiala využil Vánoc, aby ve svém vánočním poselství varoval svůj lid před prodavači strachu, kteří šíří blbou náladu. Myslíš si, že si myslí, že nevidět, neslyšet a chválit je ta jediná správná budovatelská cesta? Myslíš si, že jsou tady skutečně prodavači strachu, kteří šíří onu příslovečnou havlovskou blbou náladu?

Ivan: Tak, vládnou nám politici, kteří za každé situace hýří optimismem, i v té nejhorší situaci se umějí pochválit. Pan učitel Fiala je vlastně ideální vánoční řečník. On se vlastně se ctí zhostil takového olbřímího úkolu elegantně bagatelizovat vše, co jeho vláda svou neschopností či servilností způsobila, a šikovně si pomohl první osobou množného čísla tam, kde jsme navzdory jeho vládě jakž takž přežili. No, a na tohoto politika se podle mne hodí lidová moudrost, že „drzé čelo je lepší, než poplužní dvůr“. To je přesně on, jo. Prostě, když je neschopný, tak je aspoň smělý.

Premiérův vánoční projev byl tragédií srovnatelnou s feministickou pohádkou

Martina: Samozřejmě, premiérova řeč vyvolala mnoho ohlasů, od adoračních až po ty zdrcující. Zaujal tě některý, protože třeba přinesl více věcnosti a myšlenek, než celý ten projev?

Ivan: Tak já vynechám reakce opozice, protože ta má v popisu práce nenechat na vládě nit suchou, a ono s tím není moc práce. Ale mě zaujal komentář na serveru Referendum, který kombinoval znechucení z premiéra Fialy s depresí z toho, že se po něm vrátí Babiš. Oni jsou takoví antibabišovský server, takže to vidí v souvislostech, a tak jsem si najednou uvědomil, že jsou mezi námi i lidé, kteří doopravdy musí být dneska úplně zoufalí, protože z celého politického spektra nemají koho zvolit, nikdo jim není dost dobrý. Ve vládě vidí pouze arogantní asociály a v opozici populisty, fašisty, komunisty, tak toho jsem si povšiml. Pak samozřejmě stojí za zmínku takový ten postřeh některých televizních diváků, že premiérův výkon byl tragédií srovnatelnou s feministickou pohádkou Tři princezny. K té jsem pak našel takovou recenzi, že „každý rok Česká televize otevírá novou bránu do pekla, kterou předtím několik měsíců poctivě dláždí“.

Martina: Abychom tedy se neopírali jen do premiéra, přestože tato událost neproběhla v měsíci prosinci, ale 1.1. – novoroční projev prezidenta. Když si tyto dva lídry postavíš vedle sebe s jejich projevy, kdo ti z toho vyšel jako vítěz?

Ivan: Víš co, toho premiéra jsem si tedy poslechl, i přečetl z pracovních důvodů, ale abych si z pilnosti poslechl prezidenta, tak to jsem neučinil. Tady ti neřeknu, já jsem se tedy vyhnul, kvůli psychologii, vůbec, vůbec to…

Martina: Víš co, tak dobře, já tě z toho tentokrát nechám vycouvat, ale protože to bylo 1.1., tak se tě na to zeptám, až budeme hodnotit leden. Takže to máš za domácí úkol.

Ivan: Dobře. Já to beru. Já jsem se toho bál, ale budu s tím počítat.

Martina: Musíš být kus chlapa, přece, Ivane.

Ivan: Jasně.

Vzpomínky na vánoční kapry ve vaně připomínají doby bez přehnaného aktivismu

Martina: Ivane, máme tady věčně slibované zvířátko na konec. Myslím, že k Vánocům u nás stále ještě patří tradiční kapr, který v posledních letech vyvolává velmi nevánoční spory. Tak co tě na kapřících zaujalo tentokrát, zaujalo letos?

Ivan: Vánoční kapří měli opět větší podporu řetězců, které při představě, že si kapři budou plavat ve vaně, prostě trpí. Po Lidlu a Bille letos prodej živých kaprů z kádí před svými prodejnami zakázalo ještě i Tesco. Zajímavé je, že ochráncům zvířat vlastně nevadí, že Tesco sice brojí proti zabíjení kaprů před obchodem, ale v prodejně cynicky nabízí rybí mrtvoly, to je zajímavé. A z dětství, já si pamatuji, že jsme s bratrem dlouhé hodiny trávili v koupelně nad vanou, ve které plaval kapr. Myslím, že jsme ho i krmili a že byl za to vděčný, ale to bylo dávno, to bylo v době, kdy ještě žádného rybího aktivistu nefrustrovalo, že nad živým kaprem vyloveným z kádě, jak oni to říkají, „ztrácí kontrolu, co se s ním stane!“

Martina: Tady je člověk na vážkách, protože já si vzpomínám, že o Vánocích jsme se právě těšili přesně na ty dva tři dny, kdy byl kapr u nás doma ve vaně, jednak to byla naprosto nová zkušenost, a kromě toho jsme se nemuseli ty dva tři dny koupat. Protože vana byla obsazená.

Ivan: Přesně. Ty jsi to řekla, zatímco já jsem si to nechal pro sebe.

Martina: Ale já si myslím, že samozřejmě určitě stojí za to se nad věcmi zamýšlet, určitě stojí za to asi pokládat tyto otázky, ale abychom s vaničkou nevylili i dítě, nebo kapra, protože když se pak podíváme na farmové chovy lososů a podobně, tak nevím, kde jsou ti aktivisté.

Ivan: Přesně. Tam kde by měli být, tak nejsou, protože řeší toho kapra, no. Je to tak.

Martina: Je na něj víc vidět. Ivane, čeho si budeš všímat v lednu? Abych věděla, na co se mám připravit.

Ivan: Především si pustím projev pana prezidenta…

Martina: Ano…

Ivan: A pak uvidím, jak se to vyvine.

Martina: Ivane, jsem ráda, že jsme se mohli takto na začátku roku 2025 spolu slyšet, podívat se na to, jak jsme zakončili ten rok loňský, a budu moc ráda, když se podaří, abychom v těch našich ohlédnutích měli stále více dobrých zpráv. Byla bych za to vděčná.

Ivan: Také. Jak někteří říkají, ať je ten příští rok lepší, než bude.

Martina: Ano, ano. A jak říkají historikové, aby ten nový rok nebyl historický. Tak, toto si přejme, a já se budu moc těšit na to, až se uslyšíme zase v únoru.

Ivan: Také na slyšenou.

Martina: Loučím se s tebou, loučím se s našimi posluchači, dobrý rok.

Všechny příspěvky s Ivan Hoffman