Pořád mi bylo divné, proč mi těch skoro celých 31 let všichni, média zvlášť, vyčítají rasizmus a xenofobii. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem se nakonec musel podrobit procedurám hlubinné psychologie. Poměry u nás se od dob Rakouska-Uherska rozhodně zlepšily, dnes vám při hlubinné terapii nebudou lít rozžhavené olovo do krku. Ale i tak to může být otřes.
Potíž je v tom, že s věkem roste zapomnětlivost stáří (tzv. senilita), a tak si člověk nepamatuje, co bylo včera, nebo před hodinou, zda si rozepnul při močení poklopec, nebo naopak si jej zapomněl zapnout, ale dobře si vzpomíná, co bylo v mládí. Proto ta hlubinná psychoanalýza nebyla tak příliš těžká. Starším lidem se kruh života pomalu uzavírá, jako do pohřebního věnce, a zdobí jej pouze pár povadlých květin vzpomínek.
A tak, krátce před sedmdesátkou, jsem si konečně vzpomněl, co mi to vlastně ti bojovníci za svobodu a demokracii vyčítají. Přiznám se, že mne dosti mátli svojí stupidní mravokárnou rétorikou, která mi až příliš připomínala svazácké agitátory SSM, horlivé kandidáty KSČ a jinou oportunistickou pakáž z dob reálného socializmu.
Ta pakáž mi také tenkrát nemohla přijít na jméno, a to ohledně mé chabé socialistické uvědomělosti. Například, že jsem nechtěl být členem socialistické brigády práce a tím pádem její uvědomělí členové nemohli dostat odměny za nesplněné závazky. Vyčítali mi a vyčítali, ale jen do 17. Listopadu 1989, kdy najednou obrátili, a kdy mi začali (jim až příliš podobní) uvědomělí demokraté vyčítat moji nedostatečnou uvědomělost v otázkách demokracie, rasizmu, nacionalizmu, xenofobie, populizmu a jiných svinstev.
Pamatuji si na jeden starý fór z Husákovských dob: „Nemám rád černochy, cikány a rasisty!“ Uvádím tento špatný vtip jenom jako ukázku, jak může být rasistická špína pěkně zažraná. Pokud se tomu vtipu usmějete, tak vás jako potrefenou husu váš vlastní rasizmus prozradí. Středověká inkvizice se dobře vyznala ve vyšetřování nebohých hříšníků. Rozhodně o nic méně, než redaktoři České televize.
Teprve nedávno jsem si vzpomněl, jak jsem se v šedesátých letech minulého století učil rasizmu a xenofobii, a to v našem pionýrském kolektivu. Podvědomí je fakt pěkná potvora. Něco jiného vnímáte, něco jiného si myslíte, něco jiného říkáte a něco jiného děláte. Jelikož to tak dělají všichni, připadá vám to zcela normální a zdravé. Není pak divu, že se pak hloupě jako skoro všichni Češi divíte, co vám to vlastně všichni ti vzdělaní a uvědomělí inteligenti a demokraté vyčítají. Na to inkvizice právě hraje, a zvláště ta demokratická.
Jo, tak jsem si tedy vzpomněl na tu rasistickou a xenofobní špínu. Už chápu, proč všichni demokraté a kapitalisté svorně odsuzují proletářské kolektivy, aby se proletariát spojoval. Kolektiv má na jedince velice špatný vliv. Je mnohem lepší, když pracovní kolektivy proletariátu organizují kapitalisté nebo jejich lágroví dozorci.
Poslyšte, na co strašného jsem si vzpomněl, když jsem tuhle hledal brýle. Byla to níže uvedená zdánlivě roztomilá prostonárodní říkanka. Uvádím ji proto, abyste si na ni, vy starší, případně mohli také vzpomenout, otestovat svůj rasizmus a xenofobii, a mohli se tak případně zbavit vlastní hluboko zažrané špíny ve svém podvědomí. Dejte si fakt sakra bacha na hlubinnou psychoanalýzu, abyste se té hlouposti nezasmáli: „Černoušek Bubu, má černou hubu. Nožičky skládací, prdelku foukací.“
Hodně mi při té psychoanalýze pomohl soused. Černou hubu sice nemá, ale to ostatní na něj úplně přesně sedí. Je mi to však úplně jedno. Trávicí potíže má dnes každý. A žádnou xenofobií již vůbec netrpím. Ať si soused skládá nohy, uhlí nebo koks s kým a jak chce.
