Lidé, kteří v posledních letech pozorně sledují mezinárodní zpravodajství, si možná všimli, že Katar se neustále objevuje na titulních stranách novin a na zemi s pouhými 300 000 obyvateli má ve světovém dění zjevně nadstandardní postavení. (Foto: Flickr)
V poslední době je Katar v centru pozornosti kvůli tomu, že poskytuje útočiště vedení Hamásu a zároveň hraje spolu s Egyptem roli hlavního vyjednavače o příměří mezi Izraelem a Hamásem. Katar také po mnoho let sloužil jako bezpečné útočiště pro Taliban a v roce 2020 zprostředkoval mírovou dohodu mezi Spojenými státy a touto islamistickou skupinou.
Mezitím se Dauhá podařilo uspořádat také mistrovství světa ve fotbale a stálo za největším korupčním skandálem v dějinách Evropského parlamentu, známým jako „Qatargate“.
Hlavní vlivovou operací Kataru je však jeho desítky let trvající kampaň za sponzorování šíření radikálních islamistických hnutí a mešit na Blízkém východě a v Evropě. Kromě sponzorování výstavby obrovských mešit a spolků vede Katar vyspělou mediální a PR kampaň, čímž vytváří živnou půdu pro zakořenění těchto zahraničních islamistických hnutí v jejich nových zemích.
Všichni víme o násilných džihádistických organizacích, jako jsou al-Káida, ISIS a Hamás. Většina lidí však ví jen velmi málo o nejvlivnější islamistické organizaci, Muslimském bratrstvu.
Ještě méně lidí ví, že má svého patrona, a to stát, který vysílá propagandu Muslimského bratrstva do stovek milionů domácností po celém světě.
Katar využívá obrovského bohatství, které nashromáždil díky ropě a plynu, k tomu, aby z Al-Džazíry udělal mezinárodní mediální konglomerát, který šíří propagandu Muslimského bratrstva v celosvětovém měřítku.
Abychom plně pochopili roli, kterou tato významná islamistická organizace hraje, je třeba se blíže podívat na její kořeny.
Muslimské bratrstvo je pevně spojeno se třemi aktéry: Egypt, Palestina a Katar. Bylo založeno v Egyptě v roce 1928 duchovním Hasanem al-Bannou jako reakce na to, jak se muslimský svět stal slabým ve vztahu k Západu po osvícenství a průmyslové revoluci. Al-Banna a další muslimští islamisté a modernisté tvrdili, že muslimská komunita je slabá, protože se během staletí zkazila, a musí se vrátit k praktikování čistého islámu Mohameda a prvních chalífů.
Hnutí se v Egyptě šířilo rychlostí blesku a jedním z jeho nejvýznamnějších počátečních úspěchů bylo zapojení do arabského povstání v Palestině, které trvalo v letech 1936-1939. Povstání se nezdařilo, ale Bratrstvu se podařilo dosáhnout toho, že se otázka Palestiny stala předmětem širokého zájmu muslimů. Po druhé světové válce lobbovalo za udělení azylu v Egyptě Amínu al-Husajnímu, jeruzalémskému muftímu, který za války kolaboroval s nacistickým Německem.
Po vojenském převratu proti egyptské monarchii v roce 1952 začala armáda považovat Bratrstvo za soupeře a hrozbu pro svou vládu. Kvůli rostoucímu tlaku bylo mnoho jejich nejvýznamnějších ideologických vůdců nuceno přestěhovat se do Saúdské Arábie a Kataru. Nejvýznamnějším z těchto vůdců byl Júsuf al-Karadáví. V roce 1962 byl vyslán z univerzity Al-Azhar v Káhiře, aby vedl katarský Střední institut náboženských studií. V roce 1977 položil základy fakulty věnované šaríi a islámským studiím na Katarské univerzitě.
Později se stal moderátorem pořadu na televizní stanici Al-Džazíra s názvem „Šaría a život“, který měl sledovanost kolem 80 milionů diváků na díl, což z něj učinilo jeden z nejvlivnějších muslimských hlasů na světě.
Katarská královská rodina, rod Al-Thani, od té doby využívá Muslimské bratrstvo jako nástroj k minimalizaci politické opozice vůči nim. Výměnou za to, že Bratrstvo může zemi využívat jako základnu pro své mezinárodní operace, se Bratrstvo stará o to, aby proti katarské monarchii neexistovala žádná politická hrozba založená na organizovaném náboženství.
Bohužel ostatní země jsou na straně poražených v této dohodě. Katar, Al-Džazíra a Bratrstvo spolupracovaly na tom, aby se Muslimské bratrstvo v roce 2011 nakrátko dostalo k moci v Egyptě, a od arabského jara, které začalo v roce 2011, rozsévají islamistický chaos po celém Blízkém východě. Došlo to tak daleko, že Saúdská Arábie, SAE, Bahrajn, Egypt a Jordánsko v roce 2017 přerušily styky s Katarem a zahájily proti zemi blokádu.
Situace postihla i země v Evropě, kde je Katar hlavním sponzorem mešit, v nichž se vyučuje a šíří propaganda bratrstva. Ve stejných mešitách se mnoho muslimů radikalizuje a někteří jsou dokonce přesvědčováni, aby se připojili k násilným džihádistickým organizacím. Velká část peněz pochází z katarské charity, která poskytla finanční prostředky nejméně 140 mešitám, kulturním střediskům a islámským školám v Evropě. Jedním z nejznámějších příkladů je megalomanská mešita v Poitiers, která se nachází v blízkosti místa bitvy u Tours a bitvy u Poitiers, kde Karel Martel, vládce Franků, zastavil v roce 732 postupující muslimskou armádu Abdula al-Rahmána.
V současnosti je největší muslimskou zastřešující skupinou v Evropě Rada evropských muslimů, dříve známá jako Federace islámských organizací v Evropě (FIOE), a je všeobecně považována za krycí organizaci Muslimského bratrstva v Evropě. V roce 1997 vytvořila Evropskou radu pro fatwy a výzkum (ECFR), soukromou nadaci složenou z islámských duchovních a učenců, která vydává fatwy pro muslimy žijící v Evropě s cílem diktovat jim, jak mají žít.
Stojí za to se ptát, kdo této vlivné organizaci v uplynulých desetiletích předsedal. Odpověď? Jusúf al-Qaradáví, který až do své smrti v roce 2022 působil ze svého sídla v Kataru.
Růst radikálního islámu v Evropě se v posledních 50 letech zrychluje. Kdy se Katar, Al-Džazíra, Muslimské bratrstvo, Rada evropských muslimů a ECFR setkají se svým „Poitiers“ na evropském kontinentu?
Zdroj: rmx.news
Článek Jak Katar šíří chaos na Blízkém východě a podporuje radikální islám v Evropě se nejdříve objevil na AC24.cz.
