Tak nám letošní průběh léta v Jeseníkách (a nejen zde) ukazuje, že příroda nakonec přece jen alespoň trochu doplní předchozími suchými léty 2014 a 2015 významně prohloubené deficity spodních vod. Tedy alespoň tam, kde voda padající už několik dní z nebes dostane šanci se vsáknout do půdy a doplnit tak postupně alespoň částečně často bezohledně rabovaných zásob vod podzemních. Mohutné přívalové lijáky jsou ale v tomto ohledu naopak překážkou jak zlepšení retence krajiny, tak doplnění spodních vod, a naopak krajinu mohou dále významně ochuzovat. Nejen o vodu, ale i o půdu a živiny v důsledku silné eroze, vyplavování zásad a odnosu humusu. Ve výsledku tedy prudké přívalové deště dále podporují okyselování půd a vyplavování těžkých kovů do půdních roztoků, a de facto tedy zvýšení toxicity některých půdních horizontů, a způsobují naopak ochuzování půd o cenné báze – zejména hořčík.
Je tak zapotřebí v krajině bránit zrychlenému soustřeďování vod, a naopak usilovat o jejich co nejširší rozptýlení – zejména do prostor, kde mají možnost postupně zasáknout a znova napojit prameny.
Ministerstvem Životního prostředí vyhlášená „Akce dšťovka“ je zaměřena na opakované využití již jednou použité vody pro další použití – např. z kuchyně či koupelny pro splachování WC, nebo pro zálivku zahrad z nádrží zachycujících vodu srážkovou- viz tento odkaz.
Podstatné pro zlepšení a obnovu vodního režimu v krajině ale mnohem spíše než jen pouhá recyklace již použité vody či zachycování a lepší využívání vody srážkové je zlepšování zásaku – tzv. retence krajiny, její schopnosti zachycovat vodu a převádět ji do podzemních vrstev. Zde opakovaně doporučuji vynikající materiál autorů M. Kravčíka, J. Pokorného a kol.
Problémem současnosti je nejen nárůst zpevněných ploch většinou nijak nekompenzovaných, či další zvyšování utužení a zhutnění půd, degradace a snižování oživení půd a pokles humusové složky, ale zejména sílící fragmentace (zde myšleno doslova kouskování) krajiny. A tady si negativa často významně posilují nejen velké stavby a zamýšlené negativní zásahy do přírodní či zemědělské venkovské krajiny, ale často i mnohem méně nápadné – ve výsledku však mnohdy svým „síťovým efektem“ dokonce i významnější snižování retence krajiny nevhodnými úpravami a zahušťováním sítě komunikací nižších tříd. Ba dokonce někdy i nevhodně provedené zpevněné cyklostezky či chodníky dále dělící již tak rozbité plochy trávníků zejména v sídlech…
Je výstižným příkladem, že zatímco u velkých staveb je většinou usilováno o alespoň určitou kompenzaci negativních vlivů (otázkou jistě mnohde je, zda vhodným způsobem), tak u staveb a modernizací či oprav menších silnic, komunikací a chodníků se na negativa v působení na retenci krajiny a oživení půd často zapomíná, nebo dokonce nejsou považovány za důležité a podstatné. To je ale naprostý omyl, neboť umístění dálničního přivaděče či obchvatu čtyřpruhové silnice do říční nivy – například u plánovaného obchvatu Bludova a Šumperka – je možno zcela srovnat s kilometry dlouhé, ač zdánlivě nesrovnatelně menší rozšiřované sítě lesních cest v Jeseníkách nad tímto územím. Svými negativy se tak navíc bohužel tyto „modernizace“ komunikací až příliš dokonale doplňují…
Zatímco mohutný val až 12 m vysokého, cca 30 m širokého násypu víc jak 5 km dlouhého obchvatu nepochybně ovlivní zvýšené průtoky a sníží retenci, pak ony lesní cesty zvětšenými plochami zářezů a kilometry obnovených příkopů nejen že významně sníží retenci lesů, ale zejména SOUSTŘEDÍ A URYCHLÍ ODTOK vody z hor – právě do zamýšlenou velkostavbou zasaženou nivou Desné… Hrozí tak riziko ne sčítání, ale násobení vyvolaných negativ a definitivní ztráta velkého objemu vody z jejího oběhu v krajině.
Mimo těchto markantních příkladů, vedle nichž zmiňovaná „Akce dešťovka“, přes nepochybný kladný význam využití dnes chybně jen kanalizací bez využití odtékající vody srážkové, působí až směšně, však najdeme řadu dalších v součtu plošným působením nikoliv nevýznamných příkladů. Jedním z mnoha je absence polních cest a zásakových pásů zeleně v krajině, nedostatečná podpora a ochrana mokřadů a pramenišť, ale i pokračující chybná fragmentace zelených ploch a chybné zpevňování komunikací místního významu.
I v naší horské vísce máme takové štěrkové silničky – často opakovaně rozplavované přívalovými dešti na strmých svazích. Existují „nápady“ vysypat onen „ujíždějící štěrk“ například rozemletými asfaltovými vozovkami rušených či modernizovaných silničních povrchů. Pak prý už „bude konečně pokoj“… Podobný postup však naopak kontaminací (např. fenoly) ohrozí zásoby spodních vod právě na horách, kde by tyto měly zůstat maximálně čisté, povede k dalšímu utužení povrchů a tím i k dalšímu zvýšení rychlosti odtoku vod a nárůstu rizik eroze a škod na níže ležících pozemcích. To již většinou majitelé bouráků s kouřovými skly nezajímá…
Řešením nejen udržujícím zásak povrchů krajiny i na takových zdánlivě nevýznamných místech může být například odstupňované opakované šikmé překopání těchto vozovek v pásech cca po 1- 1,5 m a jejich vysypání tělesy z makadamu o hloubce od cca 0,5 m. Je samozřejmě nutné zohlednit vyústění těchto drenážních minikolektorů-svodnic tak, aby nepoškozovaly okolní pozemky, a naopak dále zvyšovala zásak krajiny.
Dalším opatřením může být podpora mokřadních pásů luk či přímo mokřadů podél těchto místních silniček. Tyto vlhké plochy totiž nejsou jen „líhništěm komárů“, ale zejména CHLADIČEM KRAJINY v mikroklimatickém měřítku, a také JEDNĚMI Z NEJÚČINNĚJŠÍCH FILTRŮ srážkových vod. V naši krajině přitom valem ubývají právě s jejím „kouskováním“. A s nimi nám mizí obojživelníci, plazi, drobní savci, ba i mnoho užitečného hmyzu. I ty včely – nejen ptáci se totiž musí mít v krajině kde napít – a v „úpravných“ vybetonovaných površích už o kaluž či blátivou louži nezavadíš. To se pak i vlaštovkám špatně hledá materiál na stavbu hnízd…
A tak přemýšlím, kde sehnat na vlečku makadamu a jak zachránit jednu opakovaně ujíždějící horskou silničku v Jeseníkách. Uvidíme, zda vyhraje rozemletý bordel (pardon – asfalt), nebo solidarita s potokem a se související pěknou živou zahradou plnou kytek, keřů, stromů a života vůbec…
