Antisemitismus nevzniká náhle. Nevybuchuje z ničeho nic. Je systematicky pěstován – v institucích, které si samy říkají pilíře otevřené společnosti.
To, co dnes sledujeme napříč Západem, není spontánní vlna nenávisti, ale výsledek tří dlouhodobých selhání, která se postupně propojila: univerzit, médií a migrační politiky. Společně vytvořily prostředí, v němž je antisemitismus nejen tolerován, ale stále častěji legitimizován.
Univerzity: Od vzdělávání k indoktrinaci
Západní univerzity bývaly místem, kde se učilo kriticky myslet. Dnes se z mnoha z nich staly ideologické továrny. Pod prapory „dekolonizace“, „intersekcionality“ a „sociální spravedlnosti“ se Izrael vykresluje jako nelegitimní stát, Židé jako kolektivní utlačovatelé a terorismus jako pochopitelná reakce na „systémovou nespravedlnost“. Na kampusech se objevují vlajky Hamásu, 7. říjen je relativizován nebo zasazován do „kontextu“. Židovští studenti jsou zastrašováni a umlčováni – často s mlčenlivým souhlasem univerzitních vedení.
Tohle není akademická svoboda. To je ideologické převzetí. V jeho rámci se historie redukuje na mocenské vztahy, fakta ustupují emocím a násilí se omlouvá, pokud ho páchá „správná“ skupina. Antisemitismus pak přestává být vnímán jako rasismus – a začíná se označovat za „odpor“.
Média tento proces nevymyslela, ale výrazně ho urychlila. Od 7. října velká část západních médií převzala jazyk, který systematicky převrací realitu: teroristé se mění v „militanty“, rukojmí v „zadržované“, sebeobrana v „agresi“. Civilní oběti, jež jsou důsledkem strategie Hamásu využívat lidské štíty, jsou automaticky připisovány Izraeli.
Nejničivější roli sehrálo bezhlavé používání slova „genocida“. Nejde o neutrální popis, ale o obvinění s historickou a právní váhou. Jeho nasazení bez důkazů nebylo žurnalistikou, ale propagandou skrze jazyk. Jakmile se tento rámec uchytil, antisemitské násilí po celém světě prudce vzrostlo. Židé přestali být vnímáni jako jednotlivci – stali se symboly domnělého zla. Úmysl médií možná nebyl zlý, odpovědnost tím ale nemizí.
Třetím faktorem je migrační politika. Migrace sama o sobě destabilizující není. Neřízená masová migrace ano. Západ importoval populace z regionů poznamenaných politickým islámem a nevyřešenými konflikty, aniž by trval na integraci do liberálně-demokratických norem. Vznikly paralelní společnosti, kde se šíří islamistické narativy, antisemitské konspirační teorie a loajalita k ideologiím převyšuje loajalitu k hostitelské zemi.
Odmítání tyto problémy pojmenovat – ze strachu z obvinění z „islamofobie“ – umožnilo extremistům fungovat téměř bez omezení. Ticho se stalo politikou. Zbabělost metodou vládnutí.
Politická třída: Strach z pravdy
Politická třída si těchto procesů není nevědoma. Jen se bojí jejich důsledků. Univerzitní správci se bojí aktivistů, novináři reakcí na sociálních sítích, politici ztráty hlasů. A tak mluví v obecných frázích o „všech formách nenávisti“, aniž by pojmenovali zdroje té nejagresivnější.
Antisemitismus přitom nikdy není izolovaným jevem. Je zátěžovým testem společnosti. Když jsou napadáni Židé, znamená to, že pravda ustoupila, odvaha erodovala a instituce selhaly.
Západ dnes stojí před jasnou volbou: buď znovu prosadí své civilizační principy, nebo bude pokračovat po cestě, na níž se nenávist racionalizuje, násilí omlouvá a historie se vrací v novém ideologickém převleku.
V tomto příběhu není neutralita volbou.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
