25. prosinec 1985 propukla tzv. Vánoční válka mezi Mali a Burkinou Faso. Válčilo se o sporný region Agacher na společné hranici obou zemí. Vzhledem k tomu, že oblast nemá žádnou strategickou hodnotu (tamní těžba manganu je nerentabilní), šlo prakticky o spor zbytečný. Burkinské polovojenské jednotky tehdy překročily hranici a obsadily čtyři vesnice na maliské straně. Obě strany pak nasadily letectvo za účelem bombardování území protivníka, kdy se rychle projevila převaha maliské armády. Burkina Faso do války nasadila 4 600 vojáků (z nichž ve válce 141 zemřelo), Mali nasadilo 7 600 vojáků (z nichž zemřelo 38 mužů). Válka skončila rychle, a to 31. prosince, kdy se obě strany rozhodly vyřešit svůj spor u Mezinárodního soudního tribunálu v Haagu, který následně Agacher rozdělil na dvě stejné poloviny.
Foto: 25. prosinec 1985 propukla tzv. Vánoční válka mezi Mali a Burkinou Faso (ilustrační foto) | U.S. Africa Command
A proč vlastně k této zbytečné Vánoční válce vlastně vůbec došlo? Hlavní postavou byl tehdejší marxistický prezident Burkiny Faso Thomas Isidore Noël Sankara (1949-1987), o němž si povíme něco víc. Vychován byl jako katolík a v devatenácti letech se rozhodl pro vojenskou kariéru, proto byl vyslán na důstojnický výcvik na Madagaskar, kde se seznámil s myšlenkami Marxe a Lenina, které značně ovlivnily jeho další polické názory.
Roku 1974 se účastnil pohraničního konfliktu s Mali (rovněž o území Agacher), ve kterém byl oceněn pro svůj hrdinský výkon. Byl však zklamán mírovou dohodou a vrátil se do hlavního města, kde se začal živit jako kytarista v poměrně populární skupině „Tout-à-Coup Jazz“. Roku 1976 začal organizovat tajnou marxistickou buňku v řadách armádních důstojníků. Napříč různými převraty pak postupně stoupal na politickém žebříčku a roku 1982 se dokonce stal premiérem. Když se pak prezident země Ouédraogo rozhodl Sankaru a jeho marxistické kolegy zavřít, propuklo lidové povstání, jehož výsledkem bylo, že se Thomas Sankara stal novým prezidentem. Bylo mu tehdy 33 let a během následujících čtyřech let jeho vlády se z něj stala legenda.
Sankarův režim byl směsí marxismu a panafrikanismu. On sám se otevřeně hlásil k inspiraci Che Guevarou a Fidelem Castrem. Za své vlády razantně omezil platy úředníků a významně se zasadil o ženská práva (zakázal ženskou obřízku, polygamii, nucené manželství) a několik žen dokonce přizval do svého kabinetu. Odmítal mezinárodní finanční a humanitární pomoc, propagoval národní soběstačnost v potravinách (zdvojnásobil produkci obilí). V Sahelu nechal vysadit více než 10 milionů stromů. Prosazoval stavbu škol, rozvoj nemocnic a železnic. Nařídil prodej luxusních vozidel a nemovitostí vlastněných vládou. Klimatizace však považoval za přílišný luxus a nechal je zakázat.
Foto: Thomas Isidore Noël Sankara | Wikimedia Commons / Public domain
Za své vlády také vyvolal již zmíněnou druhou válku o Agacher (ta umožnila prezidentu Mali Traorému odvést pozornost od vnitřních problémů jeho země a provést další čistky v armádě), zestátnil a centralizoval průmyslovou výrobu, čímž si znepřátelil francouzské finanční kruhy a nechtíc způsobil dlouhodobou výrobní stagnaci.
Nechal také zřídit tzv. komisi na obranu revoluce, která prováděla čistky mezi obyvatelstvem. Netrvalo dlouho a o čtyři roky později jej 15. října 1987 zastřelil jeho vlastní spolupracovník Blaise Compaoré. Tak skončil marxistický diktátor Thomas Sankara, který někdy bývá nazýván africkým Che Guevarou. Bylo mu 37 let.
Zdroj: britannica
