Než si dáme tradiční přehled světlušek pustím v vám nejnovější zprávu od Antona o Mírovém pochodu v Karlových Varech minulou středu. Za mne dokonalý sukces, alespoň z fotografií, které Anton posla nic jiného možného nevyplývá. Varská honorace prostě „čučečela na drát“!
Viz jeho mail a fotky:
Pokud napíšeš něco o K.Varech, zde je pár slov.
Dnes jsme se na našem pochodu předvánočnimi Vary setkali s nebývalou podporou, vyjádřenou máváním, potleskem, zaťatymi pěstmi i jinak, jedna prodavačka vyběhla před obchod a mávala nám českou vlaječkou.
Provokace tentokrát nebyli žádné.
V projevu jsme na dálku pozdravili „pátečniky“ statečné kolegy z Olomouce, Brna, Plzně a ze všech míst, kde se svítí za MÍR.
To vše jsou malé mírové pochodně ze kterých se nakonec rozhoří velký mírový plamen.
Náš pochod jsme tradičně zakončili zpěvem české i slovenské hymny.
S přáním klidných dnů a Božího požehnání
Antonín
Musíte uznat, že to je naprostá paráda!!! Anton, jeho paní Leonarda a ostatní pochodníci z Varů jsou prostě borci!!!
A teď svícení:
Začnu
Louny
protože tam se nesvítí v pátek, nýbrž už v úterý. Viktor poslal tento report:
Minulý týden, út, 26.11., se na Svícení proti válce a Fialově tmě dostavili na náměstí v Lounech, u sochy Mistra Jana Husa 4 lidé. Opět samé známé tváře. Několik stabilních členů se omluvilo, nemoc, rodinné akce.
Nikoho nového už nečekáme. Lidé ztratili naději.
Mají své každodenní rodinné starosti. Velké procento občanů ČR je s vývojem spokojené.
Proto také volby podle toho už 30 let probíhají stále stejně.
Jsou to konzervativní občané se svojí historickou nenávistí. Válka s Ruskem je nevzrušuje.
Aktuální informace o použití nové ruské rakety politiky překvapila.
Diskutovali jsme o možnosti zahájení diplomatických jednání mezi stranami konfliktu a o tom, že konečně politici dostanou rozum. Někteří z nás tomu nevěřili.
Poslední vývoj ukázal, že měli pravdu.
Na posledním svícení, v út, 3.12., 19 : 00, na Mírovém náměstí, u sochy Jana Husa, 19 : 00, se nás sešlo celkem 5.
Shodli jsme se na tom, že se politici rychle vzpamatovali. Zrychlili a přitvrdili hru.
Obáváme se, že se jim ta válka povede vyprovokovat. Jsou to šílení váleční štváči.
Uvidíme se opět v úterý, 10.12. Už teď se obávám toho, co do té doby politici vymyslí, resp. způsobí.
Všichni mají vysokoškolské vzdělání, ale inteligence, humanita, vzdělanost a pokrok v zájmu lidstva jim je cizí.
S pozdravem Viktor
Plzeň
Dnes jsme se u andělíčka na plzeňském náměstí navzdory poměrně intenzivnímu dešti sešli tři a svítila tři světla. Debata byla hlavně o počasí a pro čtenáře Kosy také o úterní návštěvě setkání s plk. Foltýnem:
V úterý Plzeň navštívil pan plukovník Foltýn ve slušivém tričku FUCK YOU, PUTIN s graficky ukázkově vyvedeným skeletem vztyčeného prostředníku, jak se na vojáka sluší. Obecenstvo, které tvořila zaplněná studovna místní vědecké knihovny se od něj dozvědělo mnoho zajímavého: definici strategiké komunikace státu, že rozhodování je výhradně dílem emocí, že kapitalismus je skvělý, že se máme nejlépe v historii, že máme nejvíce svobody, že na válečných událostech na Ukrajině Česká republika vydělává a uprchlí Ukrajinci jsou pro naše hospodářství v podstatě nepostradatelní, že Slovanská vzájemnost je nesmysl, že svobodu slova nikdo nepotlačuje, ale zároveň nikdo nebude garantovat dosah takového svobodného vyjádření, čímž ospravedlnil vymazávání různých příspěvků z veřejného prostoru internetu a sociálních sítí. Tik-Tok debilizuje čínskou mládež a vůbec, společnost, i ta naše, je rozhádaná hlavně kvůli působení sociálních sítí a úplně nejhorší je prý Facebook. Konstatoval, že v naší společnosti došlo k narušení důvěry. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání prý nejsou soudní lidé. A newspeek obohatil novým výrazem: Masarykova sedlina(=šmejdi), svině už asi nejsou in. Po nějakém náznaku zamyšlení jak narušenou důvěru obnovit, nebyla v jeho řeči ani stopa. Zato se publikum dozvědělo, že pan plukovník nachází ve své práci naplnění a hluboký smysl, jezdí sice v obouchané škodovce, ale na svých cestách ho občas svezou vrtulníkem. A to mu prý závidí i kolegové z právnické branže, kteří dosáhli vyšší životní úrovně, než on sám.
Za nejsilnější zážitek považuje koordinátor Foltýn letmé setkání s mladou afghánskou vdovou a jejím synkem. Viděl prý v jejích očích zoufalství, že není schopna uživit potomka, neboť je ekonomicky mrtvá. „Nemůžeme jí pomoci, ale musíme s ní soucítit.“, říká. Když si odmyslíme nechutnou dávku pokrytectví, kterou v sobě možná může tento přístup skrývat, lze k tomu dodat jediné: velmi pravděpodobnou bezprodstřední příčinou ovdovění té paní byla válka. Kdyby nebyla, byl by pan plukovník dozajista té příhody ušetřen, paní by nebyla vdovou a klučina měl živého tátu a šanci na radostnější dětství. Proto chodíme svítit!
Tři minuty po ukončení akce v knihovně vydala v úterý ČTK zprávu o prodloužení angažmá pana plukovníka Foltýna v roli koordinátora strategické komunikace i pro celý rok 2025. Až si půjde příště vybírat triko, měl by si počínat pozorně: v nabídce jsou také modely s nápsem FCK PTN, ty jsou od modelu s FCK FTN téměř k nerozeznání.
Slamák
BRNO
Vnášíme světlo do temnoty – začínáme třetí rok
Přátelé, byl jsem poctěn důvěrou informovat o dnešním brněnském svícení za přítele Honzu Řezníčka, který jak všichni věříme jen dočasně užívá léčebného pobytu ve FN Brno. Takže k dnešku. Dnes se nás v Brně pod platanem sešlo ke svícení proti válce a Fialově vládě jen 16 stálých světlušek. Zčásti bohužel kvůli nemocem, zčásti kvůli účasti na jiných akcích a také kvůli počasí (sotva nad nulou, pod nohama studená kaše z rozbředlého sněhu a sice řídký, ale přece jen déšť). Avšak naši oslabenou sestavu doplnilo několik nových sympatizantů, byť zřejmě jen pro dnešek a nechybělo ani několik oponujících nových diskutérů mladšího věku. Dá se tedy říci, že jubilejní svícení při dvouletém výročí trvání našeho protestu nebylo vůbec marné.
Při dnešní příležitosti mi k tomu dovolte připomenout, proč se vůbec při svíčkách a už dva roky scházíme a co je cílem našeho každopátečního hodinového postávání s transparenty na Moravském náměstí u sochy Spravedlnosti (pro brňáky u sochy exekutora odnášejícího pračku). Je to veřejná osvěta k otázkám války, míru, vlasti, vlastenectví a dobrého vládnutí. Zažili jsme vedra i studené lijáky a jdeme do třetí zimy, kterou mezi davy procházejícími Vánoční trhy zcela jistě nevzdáme. Zažili jsme fyzické útoky a jsme odhodláni čelit i dalším. S drobnějšími výpady jednotlivců se setkáváme letos na podzim stále častěji, ale svítíme dál, protože jak nedávno charakterizoval aktivující člen „společenství Světlušek“ Honza Řezníček – ZA CELOU DOBU PROTESTU JSME NIKDY NEBYLI TAK BLÍZKO VÁLCE…
Pro nás to znamená, že naše aktivita je nanejvýš důvodná! Vždyť jsme bezděčnými přímými svědky snahy těch jediných správných „demokratů“ o vyvolání III. světové války, které se (zaplať Bůh) zatím stále nedaří … Je posilující, že se s naší skupinou začíná zastavovat a diskutovat stále více kolemjdoucích a že podobných skupinek postupně přibývá i v jiných městech a je inspirující, že do diskuzí se pouští příslušníci generace vysokoškoláků. Ano, většinou jsou odhodláni nám sdělit, v jakém my setrváváme bludu. Většinou však odcházejí přinejmenším s poznáním, že jejich mejnstrímová představa o „správném“ fungování světa naráží na širokou protiargumentaci, založenou na naší znalosti společenskovědní teorie i praxe, obecné historie i podstatně delší životní zkušenosti většiny světlušek.
Na závěr a pro výhled do třetího roku protestu. Naše aktivita je především vlastenecká. Máme mezi sebou členy různých organizací, přes spolky a strany po politicky neorganizované občany. Nejsme stejného politického názoru, ale spojuje nás vědomí, že dokud bude válka, dokud bude kdekoli na světě chápáno vzájemné masové zabíjení jako přijatelná kolaterální ztráta omluvitelná vůči zamýšlenému zisku finanční šlechty, nedojde k míru. A mír beze zbraní je jedinou cestou ke smysluplné sociální budoucnosti, k hospodářskému a technologickému rozvoji a vlastně vůbec k zachování života na Zemi. Válka není příležitost, jak nás nedávno přesvědčoval jeden mladík, ale vždy především zkáza, utrpení a smrt.
Můžete-li, připojte se také! Každý pátek se svíčkou i bez ní mezi 19:00 a 20:00 a s odhodláním k diskuzi vás rádi přivítáme mezi sebou! Jsme možná jen malým kamínkem, ale i takové přece mohou spustit velké laviny?
S poděkováním všem, kteří se doposud zapojili kdekoli v republice a brzké uzdravení všem našim nemocným
za Světlušky z Brna Václav Fišer
Od pane Fišera dorazilo následně ještě toto:
k půlnočnímu svému reportu ze včerejšího svícení v Brně připosílám ještě pár řádků (níže) našeho váženého účastníka pana doktora Jaroše Nickelliho:
Socha Spravedlnosti v Brně před Nejvyšším správním soudem zažila letos jubilejní dvouleté svícení za mír a proti drahotě barvy fialy.
Účast byla hojná, pouze zkalena nepřítomností našeho charismatického Jana Řezníčka, takže naši operační věrchušku zastupoval kolega Václav Fišer z Klubů českého pohraničí. Přítomen byl i dlouholetý předseda Kubánské společnosti Ing. Stofan, který přítomným nastínil své zkušenosti z této země. Směrem k veřejnosti probíhaly diskuse s mladšími o míru, ceně života a zločinu válek, ať jsou kdekoli na světě.
Tentokrát svícení proběhlo bez fašistických útoků. Jedna z našich členek připravila speciální jubilejní svíčky v československých barvách a s emblémem Světlušek. Děkujeme a pokračujeme dál ve svícení „v temném lese válečníků močálem temným kol bílých skal“
Mladé generace, neznající válku – je nás starších mnoho pozůstalých z rodin přišlých ve válce o blízké – nemají představu, co to je, když dostanete zásah z pušky nebo střepiny granátu či minometu – a nemají představu o tisících mrzáků navrácených z války, kteří měli to štěstí, že přežili, a neštěstí zranění. Válka je počítačová hra jen pro válečné zločince. Toto vše sdělujeme mladým někdy neúspěšně, jindy úspěšně.
Přejeme našim nemocným Honzovi Řezníčkovi a dalším členům, brzké uzdravení a nabytí sil pro další zápas o dobro.
Olomouc
Včera v Olomouci svítilo za mír a proti Fialově vládě 7 světlušek. Za olomoucké světlušky
Hela
P.S. Zdravíme pana Řezníčka a doufáme, že už je mu lépe.
A nakonec připojím ještě Mail, který mi dorazil do schránky:
Dobrý den Vlku,
rád bych dnes podpořil Brněnské světlušky v jejich úsilí o mír, ale nevím jestli mi okolnosti dovolí dorazit do Brna v čase, kdy se scházejí. Rezonovala ve mě v posledních dnech jejich určitá beznaděj, o které jsem se dočetl na Kose, a napadla mě možná cesta, kam směřovat úsilí. Mám k tomu text v příloze, který je vyjádřením mých osobních myšlenek k tomuto tématu a možná cesta.
Můžete jej zveřejnit, nebo přeposlat, nebo cokoliv co vás napadne, že by mohlo pomoci.
Přeji krásné dny
Zdeněk Svoboda
Takže zveřejňuji text pana Zdenka Svobody:
„Ženy tvoří a muži chrání prostor, ve kterém ženy tvoří.“
V poslední době ve mně z nějakých osobních důvodů rezonuje základní princip mužského a ženského bytí, který postupně vykrystalizoval do strohé myšlenky:
„Ženy tvoří a muži chrání prostor, ve kterém ženy tvoří.“
Nevím, jestli to mám z ženského pohledu správně, ale z mého mužského pohledu na svět to dává obrovský smysl.
V běhu času se okolo nás dějí věci, které se nám vůbec nelíbí, jako je nyní válka na Ukrajině. Je třeba se neustále ptát, o co tam vlastně jde, a proč došlo až k takovémuto hromadnému zabíjení, k jakému tam nyní dochází?
Je v tom celém dění na Ukrajině obsažený ten princip, že muži chrání prostor, ve kterém ženy tvoří? Pokud ano, pak je ale něco špatně. Protože je to sice mužská role chránit prostor, ale celá lidská společnost se ve svém vývoji nepohne dál, dokud si muži neuvědomí, že při té ochraně NESMÍ ZABÍJET žádné jiné lidské bytosti!
To je třeba si uvědomit na všech úrovních podpory válečného úsilí, že je to špatně. Je třeba, aby si to uvědomili především muži, přičemž ženy by jim to měly neustále připomínat.
A nyní se dostávám k tomu, kdo má podle mě v rukou největší moc, zastavit to válečné šílení. Podle mého názoru mají tuto moc momentálně v rukou pouze a jedině ukrajinské a ruské ženy. Ony se musí spojit a začít křičet do celého světa:
„Muži! My to takhle nechceme! My nechceme, abyste dál zabíjeli a ničili prostor, ve kterém My chceme tvořit!“
Já je ale nikde nevidím. Kde jsou?
Pokud povstane takováto síla od ukrajinských a ruských žen, pak věřím tomu, že svět to nepřehlédne, a začne pomáhat. Ženy i muži. Každý ze své pozice a svými prostředky.
