Tímto stylem by se celá fraška dala hrát každý týden – a lidi by se bavili a možná by se i trochu zamysleli nad tím, co vlastně v politické kuchyni vzniká.
Představme si takovou absurdní černou komedii ve stylu českého humoru, který proplete špičkovou politickou tragikomedii se vším tím zpackaným vládnutím, nepovedenými projekty a absurdními rozhodnutími.
Kuchaři bez receptu Naše scéna se odehrává v improvizované vládní kuchyni. Premiér Fiala, který je tady hlavním kuchařem, se pokouší smíchat ingredience na něco, co by mělo být politický guláš. V kuchyni panuje chaos – nikdo neví, co vlastně vaří, ale všichni mají vlastní nápady, jak to udělat lépe.
Ministr Bartoš, stojící u sporáku s tabletou v ruce, zkouší digitalizovat recept. Bohužel ale, po pár kliknutích v aplikaci na objednávání ingrediencí, zjistí, že místo koření objednal za miliardy jen zmuchlaný papír. „No to jsme v háji,“ povzdychne si Bartoš a uklidí papír do šuplíku s nápisem „zase někdy později“. Fiala se na něj dívá se svým typickým úsměvem: „Ministře, klídek, však to nějak zamlžíme.“
Jak utopit stranu v preferencích Mezitím se TOP09 pokouší přimíchat do guláše něco svého – ale jde o šílený experiment. Šéfka strany (představme si ji jako nablýskanou hostesku na večírku) přijde s nádherným podnosem, který vypadá, že by mohl guláš zachránit. Jenže když to premiér ochutná, zjistí, že jde jen o prázdnou bublinu – žádná chuť, jen líbivé řeči. „Takhle nás lidi do Sněmovny nedostanou!“ zavolá zoufale kuchař z TOP09, než se vrátí ke své bublifukové kampani.
KDU-ČSL zase přichází s dezertem, který překvapivě vůbec není o politice – ale o něčem trochu pikantnějším. Kdosi v zákulisí rozjíždí prodej erotických fotek na internetu a doufá, že tím nějak přitáhne voliče. „Aspoň něčím musíme zaujat, když už se nám to v politice moc nedaří,“ přiznává v zákulisí jeden z představitelů.
Utrácet, utrácet, a ještě víc utrácet! Kuchaři v modrých zástěrách z ODS začínají mít problém – recept na guláš nějak nefunguje, protože každý měsíc jsou na stole nové účtenky. A jak se peníze vytrácejí, zvedají ceny pro všechny zákazníky – živnostníci musí platit víc za každý talíř guláše, i když tenhle guláš už začíná spíš připomínat polévku z bramborových šlupek. „Ale vždyť jsme měli ušetřit!“ připomíná kdosi z ANO – „Sami jste to slíbili!“ Jenže odpovědí je jen mlčení a zvedání cen.
Metro, které nikam nevede Ve středu dění je stavba metra, která se ne a ne hnout kupředu. Primátor Svoboda a náměstek Hřib se pokoušejí metro D postavit, ale vše, co z toho vzejde, jsou víceméně jen plány, na které nikdo nemá čas ani prostředky. Když se pokusí vykopat další stanici, zapomenou, kde je bagr, a místo toho otevřou díru přímo pod kanclem magistrátu. „Ach jo,“ povzdychne si Svoboda. „Zase drahý tunel, který nikam nevede.“ Ale Hřib mezitím zablokoval další stanice a odpočívá s notebookem, kde hraje „SimCity“, což mu už radní pomalu přestávají tolerovat.
Lidé v metru bez metra Zatímco se ve vládní kuchyni stále vaří guláš, který nikdo nechce, protože chutná jako papír a stojí zbytečně moc, lidé v Praze sledují, jak se jim zvedá cena jízdenek na MHD. Někteří se smějí, jiní kroutí hlavou, ale většina už jen rezignovaně mluví o tom, jak se do centra města vydají autem, protože metro D stále nikde není.
Na konec přichází závěrečná hláška z úst jednoho z přeživších kuchařů: „Tak aspoň že ten guláš nestál všechny naše úspory, i když chuť to má fakt strašnou.“
Tím bychom skončili první epizodu satirického seriálu. Představme si, že celý příběh pokračuje dalším dílem, kde do hry vstupuje nový recept na guláš, který stejně nikdo nepochopí. Tato černá komedie je jako nekončící hostina, kde vždycky něco hoří – buď na pánvi, nebo v očích voličů.
