Pravda – ta historická, věcná – je, že Američané Plzeň NEOSVOBODILI! Američané jen prostě do Plzně DOJELI.
(Pravda se vážně nedá překrucovat, ani zamlčovat. Možná načas, dočasně zamlžovat, nebo i dokonce zakrýt maskovacím pláštěm lží a špíny, ale nakonec se stejně vždy vyjasní a pod zamaskováním se lžemi a špínou se věčně žít nedá.)
Plzeňáci (obyvatelé západočeského města Plzeň) se považují stále za něco extra, za něco výjimečného, asi i proto, že tam mají nejen světově proslulé pivovary (- i když – za socialismu určitě ty pivovary opravdu světově proslulé byly, nyní vážně nevím, jestli jsou ještě tak proslulé, jako kdysi), ale zejména i extra „kvalitní“ školství a „vzdělávání“.
O jejich „univerzitách“ kolují totiž již i v zahraničí legendy…(dá se říci, že pomalu už větší, než o těch pivovarech). Též mezi všemi těmi „věhlasnými elitními“ politiky českého protektorátu, nebo chcete-li polistopadové české kolonie, jsou mnozí pyšnící se uceleným „vysokoškolským“ vzděláním a akademickým titulem bleskurychle získaným (během několika týdnů) právě na jedné ze slovutných univerzit města Plzně. (Jen jako takový malý příklad uvedu v poslední době nechvalně, tedy ostudně, proslulého starostu Prahy 6 – Ondřeje Koláře – absolventa práva na Západočeské univerzitě v Plzni, lépe přesněji „práva“, jež je synem svého také nechvalně proslulého otce – Petra Koláře – českého zrádce, kolaboranta a agenta americké CIA, který mimochodem stojí za dosazením Petra Pavla na úřad prezidenta. Ale jsou i mnozí další „vysokoškolští“ absolventi plzeňských „univerzit“ napříč politickým spektrem.) Takže mě v podstatě ani vůbec nic nepřekvapuje. Ale budiž, ať si ti plzeňští (a nejen oni) věří, čemu chtějí a oslavují si, že je třeba i osvobodili hotentoti, či křováci. Nebo snad křiváci?! (to je výstižnější a přesný pojem)
Plzeň, plzeňská radnice a mnozí pyšnící se tím Plzeňáci stále, již tři čtvrtě století, ostudně, bez jakéhokoliv náznaku vlastní hrdosti, cti a svědomí patolízalsky a servilně oslavují ve skutečnosti OSVOBOZENÍ a zachránění HITLEROVCŮ AMERIČANY! Ano, je to tak!! Plzeňákům to stále ještě nedošlo a nedochází, nebo si hanbou nechtějí přiznat, že celý svůj život věřili něčemu, co ve skutečnosti bylo úplně jinak. Anebo mnozí i skutečně oslavují vjezd Američanů do Plzně – a to jsou ti nefalšovaní, opravdoví, potomci a pohrobci českých a česko-německých nacistů/fašistů a všech těch udavačů, přisluhovačů, kolaborantů německého nacistického protektorátního režimu u nás, neboť příjezd Američanů je dle nich opravdu osvobozením, záchranou a spásou! Největší radost z příjezdu amerických vojáků do Plzně měli němečtí nacisté a hitlerovci, kterým se tak splnila jejich běsivá touha dostat se jen a právě do bezpečí amerického zajetí, aby si zachránili život a vyhnuli se tak a unikli tvrdé ruské spravedlnosti, která by je jistě postihla, za jimi spáchané zločiny a zvěrstva páchaná během válečných let na území Sovětského svazu (Ukrajiny, Běloruska, Ruska) a i dalších zemích postižených německým nacistickým/fašistickým terorem.
Kolik v bojích (jistě přetěžkých) s po zuby ozbrojenými fašisty – Němci zahynulo těch osvobozujících Plzeň Američanů?! Zahynulo jich aspoň tolik, kolik právě Američané zabili plzeňských civilních obyvatel – bezbranných žen a dětí při bombardování Plzně např. dne 17. dubna 1945 (tedy jen 22 dní před koncem války)?! – Tehdy, při zmiňovaném anglosaském, tedy „spojeneckém“ leteckém masakru Plzně a jejích obyvatel zahynulo bez mála tisíc plzeňských obyvatel, žen a dětí, včetně zmasakrované celé školní třídy dětí i s paní učitelkou Květoslavou Zajícovou (jména celé třídy „spojenci“ zabitých dětí i s jejich paní učitelkou jsou zvěčněná na pamětní desce věnované obětem tohoto amerického barbarského zločinu).
Znovu – kolik že zahynulo Američanů při tom jejich „osvobozování“ Plzně? – Ani jeden! Američané Plzeň NEOSVOBODILI! Američané jen prostě do Plzně DOJELI. A nekomplikovaný vjezd amerických jednotek do města zabezpečil „Revoluční národní výbor a štáb povstání města Plzeň“. Namydlení, vyfešákovaní Američané tak přijeli na svých nablýskaných automobilech do města v době, kdy město již bylo pod kontrolou místních povstalců, místních občanů! Američané dojeli do již osvobozené Plzně dne 6. května 1945 v 8 hod. 15 minut.
K odboji na Plzeňsku. Po celé období německé okupace existovaly i na Plzeňsku ilegální odbojové skupiny, jejichž činnost byla zaměřena na přípravu a zahájení ozbrojeného povstání proti okupantským německým vojenským posádkám a dalším ozbrojeným mocenským protektorátním složkám – gestapu, policii a jejich přisluhovačům. Cílem bylo v příhodný čas ve spolupráci s celonárodním odbojem odzbrojit a zajistit dezorientované událostmi a demoralizované německé vojenské jednotky. Skupiny prováděly vojenskou přípravu všech svých členů, získávaly zbraně, získávaly přesné informace, zprávy o počtech a dislokaci vojenských a policejních jednotek a jejich výzbroji. Činnost ilegálních odbojových skupin byla velice rozmanitá, tajná, samozřejmě nebezpečná. Koordinátorem činnosti a sjednotitelem všech ilegálních odbojových skupin se stal Revoluční národní výbor města Plzeň, který byl ustanoven dne 14. dubna 1945. Události se vyvíjely tak, že 5. května 1945 v brzkých ranních hodinách vypuklo v Plzni živelné povstání občanů města dle vzoru Prahy. Nenávist a odpor k německým nacistickým okupantům se natolik vystupňovaly, že začalo docházet k živelným a nekoordinovaným akcím. V prvních hodinách povstání zahynuly pod střelbou německých vojáků desítky civilistů, jak o tom dodnes svědčí pamětní desky umístěné na domech v různých částech města. Situace byla kritická, RNV (Revoluční národní výbor) byl nucen urychleně reagovat a skloubit revoluční vystoupení obyvatelstva s dříve zpracovaným plánem povstání tak, aby byla zachována organizovanost akce a zabráněno zbytečnému krveprolití již na konci války. RNV přistoupil k zadržovací taktice a k taktice maximálně dezorientovat Němce. Prostřednictvím německého starosty RNV požadoval zabránění střelbě na civilní obyvatelstvo města, poslal dokonce parlamentáře k vrchnímu veliteli německé posádky dislokované v Plzni a okolí, dále vyslal spojky – dobrovolníky vstříc americké armádě se žádostí, aby urychlila svůj postup na Plzeň. Vyslaná spojka se skutečně setkala na Šumavě u Přimdy s velitelem americké ozbrojené divize. Ten přislíbil pomoc pod podmínkou, že v cestě, v postupu na Plzeň, nenarazí jeho vojáci na větší odpor německé armády. Byl spojkou UJIŠTĚN, že cesta na Plzeň je BEZPEČNÁ a VOLNÁ!!
Mezitím v samotné Plzni se uskutečňovaly další akce vyplývající z plánu povstání. Povstalci byla obsazena německá vysílací stanice, což mělo obrovský význam pro zdárný průběh povstání. Plzeňské vysílání svými zprávami dezinformovalo německou posádku, zároveň informovalo české obyvatelstvo o situaci a předávalo rozkazy skupinám zapojeným v podzemním hnutí.
Také docházelo k vyjednávání povstalců s veliteli kasáren, v nichž se nacházela německá vojska. Byly uzavírány dohody o „předběžné“ kapitulaci, místy dokonce došlo i k fyzickému obsazení kasáren povstalci. Povstalci tak obsadili některé důležité objekty, kasárna, vojenské sklady, přerušili telefonické spojení mezi německými vojenskými jednotkami.
Touto veškerou činností připravil Revoluční národní výbor a štáb povstání příznivé podmínky pro NEKOMPLIKOVANÝ PŘÍJEZD jednotek AMERICKÉ ARMÁDY do Plzně.
Nebylo vše tak idylické a jednoduché, jak já zde stručně popisuji, neboť během plzeňského povstání 5. května 1945 zahynulo v bojích více jak 30 PLZEŇÁKŮ, obyvatel města Plzeň, či blízkého okolí. Za osvobození města Plzně padli například: Josef Benda (člen Rudé gardy, padl 5. 5. 1945), Jaroslav Dufek (padl 5. 5. 1945), Jan Červený (padl 3. 5. 1945), Miloslav Fux (člen Rudé gardy, padl 5. 5. 1945), Antonie Hašková (padla 5. 5. 1945), Josef Holub (zabit v tanku 5. 5. 1945), Ladislav Chudáček (30. 5. 1945 – podlehl zranění při osvobozeneckých bojích v Plzni), Josef Jahn (padl 5. 5. 1945), Jindřich Křečan (padl 5. 5. 1945 – první oběť povstání), Čeněk Maloun (padl 5. 5. 1945), Miloslav Mencl (padl 6. 5. 1945), Milan Mrkvička (padl 5. 5. 1945), Ladislav Poch (padl 5. 5. 1945), Ludvík Procházka (padl 5. 5. 1945), Rudolf Rejthar (padl 5. 5. 1945 – zabit v tanku bez věže), Jaroslav Roztočil (padl 5. 5. 1945), Jaroslav Strádal (čet. strážmistr, zastřelen jako parlamentář RNV v kasárnách 35. p. pl. dne 6. 5. 1945), Anna Šimrová (padla 5. 5. 1945), Karel Tikal (padl 5. 5. 1945), Václav Trnka (padl 5. 5. 1945), František Veselý (člen Rudé gardy, padl 5. 5. 1945), Václav Vileta (padl 5. 5. 1945), Josef Zelinka (padl 5. 5. 1945), Anna Žilinová (padla 5. 5. 1945).
(Tak co, Plzeňáci?! – Toto byli lidé, vaši spoluobčané, obyvatelé města Plzně, či jeho okolí, které měli podíl na osvobození vašeho města a město osvobodili!! Ne Američané!)
Dne 5. května 1945 ve 12 hodin 35 minut se ozval hlas dr. Šindlera s historickými slovy: „Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří. Voláme vás, občany města Plzně a celých západních Čech. Oznamujeme vám, že jsme se zbavili nadvlády německých nacistických okupantů a jsme svobodni.“
Američané dojeli nekomplikovaně, to znamená bez bojů, do již svobodné Plzně teprve dne 6. května v 8 hodin 15 minut. Nekomplikovaný příjezd Američanům do Plzně zajistil Revoluční národní výbor Plzně a štáb povstání. Při obsazování města NEPADL ANI JEDEN AMERICKÝ VOJÁK!! (Ano, podle různých zdrojů ZAHYNULO v západních Čechách a v západní části Jižních Čech při postupu Američanů k Plzni a na demarkační linii asi 116 Američanů, jiné zdroje uvádějí, že jen 90, ALE NE V PLZNI! V naprosté většině případů to vše byly neštěstí, tragické nehody, vlastní zavinění a neopatrnost, než skutečné boje s Němci.)
Historickou zkušeností a pravdou zůstává, že v Plzni nejprve propukla revoluce, při které padlo asi 30 občanů. Byla odzbrojena převážná část vojáků německé armády V Plzni, které pak následně, bez ztráty na životech převzali do zajetí vojáci americké armády.
Při obsazování města se Američané okamžitě začali paktovat s Němci/hitlerovci, s jejich veliteli, což vzbudili i velikou nevoli a nelibost místních obyvatel. Zde o tom uvedu přepsanou zprávu z dobového hlášení o situaci v Plzni:
„Hlášení velitele zvláštního oddílu OBZ por. Ladislava Kiliána o situaci v Plzni, datované 17. května 1945:
Obyvatelstvo je rozhořčeno proti chování americké armády a úřadů. Němci /vojsko/ se volně pohybují, ne sice přímo ve městě, ale jsou koncentrování na okraji lesů, kde není možná nějaká kontrola. Němečtí důstojníci se vozí v autech s americkými na výlety, taktéž vojsko je dopravováno auty. Němci před zraky Američanů ničí vozidla a všechny věci, které jsou pozůstalostí po německé armádě. Zatímco obyvatelstvo strádá, zajatci jsou velmi dobře zásobováni jídlem i cigaretami. Policejní ředitelství a Národní Výbor zatýkají lidi, Američané jím je vezmou a pustí domů. Na Němce a fašisty nesmí nikdo sáhnout, jinak Američané zakročují. V Plzni se nachází spousta t.zv. “špiček”/Němců, vlajkařů a fašistů/, kteří sami utekli k Američanům a jsou pod jejich ochranou. Informace podá policejní ředitelství v Plzni, Dr. Krbec. Obyvatelstvo hromadně žádá příchod „Svobodovy armády“ nebo Rudé armády. Svým přesvědčením se nikdo netají.
Ze Škodovky byli propuštěni zaměstnanci a na jejich místo dosazeni kolaboranti. Fašisté a Vlajkaři opět dostávají kuráž a počínají vyhrožovat. Jakékoliv zákroky ze strany policejních úřadů jsou znemožňovány. Amerických vlajek je vidět jen velmi málo, většinou jen ruské a naše.
Stokrát jsme byli prošeni: Prosíme, tlumočte někomu z vlády, aby konečně udělali pořádek, takto není možné žít a dívat se na to, co se zde děje. Nakonec, abychom se ještě těch Němců a fašistů báli. Vyřiďte panu generálu Svobodovi, aby přijel do Plzně se svými chlapci, čekáme na něho, pomůžete nám udělat z Plzně zase starou českou Plzeň /a hlavně vyhnat Američany/.
Velitel ZO por. Kilián L. v. r.
Za správnost opisu mjr. Reicin B.“
Moje poznámka: Toto je můj přepis ofocené dobové zprávy o skutečné situaci v Plzni v květnu 1945 obsazené Američany – Američany okamžitě se paktujícími s Němci/fašisty/hitlerovci, Němci, jimž se tak splnila jejich běsivá touha dostat se konečně k Američanům, do amerického zajetí, do amerického bezpečí a uniknout tak před jistou a tvrdou spravedlností Sovětů/Rusů za zločiny a zvěrstva, jež právě hitlerovci/Němci/fašisté napáchali na území SSSR, ale i dalších územích, a na národech celé Evropy.
Většina válečných zločinců – Němců/hitlerovců/fašistů a jejich kolaborantů, přisluhovačů a udavačů gestapu a nacistickým protektorátním úřadům tak díky shovívavosti a cílenému zachraňování fašistů Američany unikla zaslouženému, spravedlivému trestu.
ZNOVU – Američané Plzeň v žádném případě a s určitostí neosvobodili. To, že o tom – o nějakém prý americkém osvobození Plzně, o Pattonovi zpíval v jedné pouliční odrhovačce nějaký již zemřelý, americký patolízal – greenhorn (zelenáč) Jan Vyčítal (později dokonce propagandisticky společně s potřeštěnou političkou, nyní dávno vyžilou, Vlastou Parkanovou) – a to, že se několik Američanů na konci války pohodlně rozvalovalo v několika plzeňských domácnostech na kanapích a gaučích a nechávalo se obšťastňovat některými plzeňskými děvčaty za silonky, ušmoulanou tabulku čokolády, či ošmatlanou žvýkačku, ještě vůbec neznamená, že Američané osvobodili Plzeň!
Po zuby dosud a stále ozbrojení hitlerovci s Američany vůbec nebojovali, nestříleli na ně, naopak. Němci pachtivě, o překot a s nadějí prchali a přímo se drali k Američanům, do americké zóny do bezpečí, do amerického zajetí, hledali u amerických vojáků svoji vlastní záchranu a spásu, prchali k Američanům v panickém strachu a hrůze před rychle postupující sovětskou Rudou armádou, před zaslouženým, spravedlivým, tvrdým trestem, který by je neminul (čehož si byli velice dobře plně vědomi) za svá spáchaná zvěrstva, za miliony umučených, za stovky vypálených měst, za desítky tisíc vypálených vesnic i s jejich obyvateli za živa upálených na území Sovětského svazu a i celé Evropy! Proč by tedy na Američany, na americké vojáky – na své pozdější spojence stříleli a bojovali s nimi, když se chtěli za každou cenu dostat k nim do bezpečí zajetí v touze přežít tak a zachránit se?!! Němci se přímo klepali a třásli na americké zajetí!!
Plzeňáci, vysvětlete mi to – když se chci u někoho zachránit, hledám u něho bezpečí, pomoc, podporu, budu po něm střílet a budu s ním bojovat?!! Jak vás tedy ti Američané osvobozovali?! Nebylo to spíše ve vašem případě „osvobození“ a v případě hitlerovců osvobození?!
Američané hitlerovce/Němce/fašisty, zachraňovali, ukrývali a začali se s nimi paktovat. Dokonce už za necelé 4 roky v militantním, agresivním, zločineckém paktu NATO (vznik NATO 4. dubna 1949, Washington, USA; od samotného vzniku tohoto paktu s paktem úzce spolupracovalo i západní Německo – tedy NSR, Německa spolková republika; NSR se stala plnohodnotným členem NATO 5. května 1955). Američané zachraňovali fašisty a hitlerovce, desítky tisíc jich ukryli před spravedlivým trestem například v Jižní Americe (Argentina, Brazílie, Chile, Uruguay), ale i Střední Americe, v Kanadě, ale zrovna tak u sebe v USA, v Austrálii, v Rakousku, Švýcarsku, NSR i jinde. Američany zachránění, ukrytí a s novou identitou Němci/fašisté/náckové stáli také u zrodu Evropské unie!! A to pod dohledem, dozorem USA a s jejich vědomím a cíleným úmyslem.
Celkem padlo na území ČSR (Československa) 116 amerických vojáků (počty se mění, ale většina badatelů se shoduje na tomto čísle, někdo i tvrdí, že jen 90) a 144. 000 sovětských vojáků Rudé armády! (Dále padlo při osvobozování Československa na 60.000 rumunských vojáků, asi 1.000 polských vojáků; jak vidno i ti Rumuni, ale i Poláci mají několikanásobně vyšší zásluhy na osvobození Československa, než ti stále adorovaní, tj. zbožně uctívaní Američané!)
Socialistické školství mě/nás/moji generaci velice dobře naučilo! – Osvobodil nás Sovětský svaz, Rudá armáda a do západních Čech na demarkační linii, tedy i do Plzně, dojeli spojenci, Američané! Neglorifikovali je, neboť nebylo za co! Takto nás učili.
Plzeňáci (naštěstí i mezi vámi existují výjimky) jsou tak idiotští, že dosud fanaticky, bezmyšlenkovitě oslavují své vlastní vrahy, zabijáky svých spoluobyvatel, svých dětí, vrahy školních tříd a svým vrahům staví pomníky a la – “Thank you, America.”
Plzeňáci, už desítky let ani nepiji to vaše pivo (které opravdu za socialismu, v době socialistického Československa, bylo tak světově proslulé), to polistopadové je hořké (a není to chmelem), hnusné, odporné, a není ani naše! Prostě břečka! Přesně tak hnusné, odporné, páchnoucí jako ta vaše – já tomu říkám – WESTRÁDA.
Westráda = každoroční májový plzeňský tyjátr, plzeňský humbuk, rozruch, legrace, podívaná, zábava, šou „o osvobození Plzně američany“, ale také idiocie na pokračování, či poplivání a zneuctění památky všech obětí (několik tisíc) plzeňských obyvatel, žen a dětí a celé školní třídy zabitých američany a „spojenci“ bombami.
Poznámka: Doufám, věřím, chci věřit tomu, že toto moje slovo – „Westráda“ (vyslovuj vestráda) i s mým plným výkladem – viz. nahoře – se jednou dostane i do výkladového slovníku spisovného jazyka českého, a stane se takovým vyhlášeným slovem po celém světě, jako například slovo „robot“, které poprvé použil Karel Čapek (říká se, že jeho bratr Josef Čapek). Pokud moje slovo – „westráda“ se ujme a začne se i běžně mezi lidmi užívat, stane se tak navždy pomníkem toho, jací že to OSLI, podlézavci, řiťolezci USA, falzifikátoři dějin, světově proslulí lháři a cynici žijí právě v české Plzni! Proč cynici? – Protože (mnozí bez znalostí, ale další se znalostmi) oslavují vrahy svých spoluobčanů, oslavují vrahy svých dětí, oslavují vrahy plzeňských školních tříd i s jejich učiteli!! A kdože byli ti vrazi?! – AMERIČANÉ!!
Mgr. Petr Michalů
