Jak Trump porazil woke (progresivisty)

Už osm let na Trumpa levice hystericky útočí jako na šílence, usvědčeného zločince, fašistu a smrtelnou hrozbu demokracie. Čím více ho však napadali jako nového Hitlera, tím více prozrazovali svou vlastní demenci. A snad teprve teď, kdy vyhrál federální volitele (312 : 226) a překvapivě získal o dva miliony hlasů víc než jeho mdlá oponentka v celonárodním klání Kamala Harrisová, pochopili jeho taktiku. On se totiž vysmíval jejich extremistické ideologii, se kterou se nemá smysl přít, a ujal se té chudší, nevzdělané poloviny národa opuštěného inteligencí, přesvědčené, že americkou společnost definuje rasa a oni mají zajištěnou tradiční podporu etnických menšin. Ukázalo se, že navzdory žvástům o rasové „intersekcionalitě“ jsou dělníci a nižší střední vrstva bez ohledu na svůj rasový původ přesvědčeni, že je politická elita zradila. A Trump si nebral servítky: „Čeho se dotkne woke, promění se v hovna.“ Proto máme šílenou inflaci, imigraci a nárůst zločinu. „Na organizované gangy zlodějů v supermarketech pošlu armádu.“ Elita akademických diplomů vás považuje za dezoláty a lidský odpad.

Měl pravdu, všechny volební průzkumy potvrdily starosti chudších voličů v tomto pořadí:

1) vztek na inflaci
2) nesouhlas s nelegální imigrací
3) odpor vůči progresivismu.

To jistě neznamená, že s nimi nesouhlasili i lidé z vyšší vrstvy, zejména přesvědčení konzervativci nebo evangelikálové. Někteří černoši si dle exprezidenta Obamy nepřáli ženu za prezidentku. A co teprve Hispánci (63,7 milionu občanů), kteří odevzdali Trumpovi 46 procent hlasů, o 14 procentních bodů více než posledně? Ti většinou legálně přistěhovalí občané nesouhlasili s přílivem jihoamerických ilegálů, kteří mimo jiné ohrožují jejich dělnické platy. Hispánské ženy zase většinou nesouhlasily s plánem Harrisové na federální potratové právo. Nezapomínejme, že v Americe existují extrémní interrupce daleko za evropským limitem.

Už po dvě desetiletí upadá prestiž amerických politiků, o což se zasloužily obě vládní strany, neúspěšné války pravice i levice pomlouvající americké vlastenectví a společenský konzervatismus dělníků. Mozaika důvodů ve prospěch rebelantského Trumpa byla značná, ale jedno měla společné – potřebu změny. Bidenova vláda byla extrémní. Zákon falešně nazvaný Na snížení inflace byl dotační (téměř 1 bilion dolarů) a postcovidovou inflaci zvýšil, loni sice dosáhla „pouze“ 9,1 procenta, razantně ale zvýšila ceny potravin a to si při každém nákupu uvědomují právě ti chudší zákazníci.

Amerika je národem přistěhovalců, ale těch oficiálně přiznaných 12 milionů ilegálů za necelé čtyři roky, to byl útok na územní integritu státu a jeho zákonodárství, byl výsledkem šílené víry v harmonický svět bez hranic. Viceprezidentka se nedokázala ze své spoluviny vyvázat a nebýt hlasů, kteří ji volili z nenávisti vůči Trumpovi, prohrála by katastrofálně.

Trump se nyní pokusí potlačit široce nenáviděnou identitární ideologii, jež tak hluboce ovlivnila americkou inteligenci. Nebude to mít snadné, nemoc intelektu musí nejprve vyčerpat svůj potenciál. Ti, kdo věří, že je Amerika rasistická a sexistická, a hodlají společnost cenzurou, nátlakem a přesvědčováním osvobodit od „strukturální“ nadvlády bílých supremacistů, se tak lehce svého politického náboženství nevzdají. Někteří snad prohlédnou. Volby prokázaly, že Amerika přece jen není politicky rozdělená podle rasového klíče, je multietnická, nikoli multikulturní, je heterogenní a hledá kompromis i politické zastoupení společenských vrstev podle jejich hospodářských zájmů a potřeb, tak jak tomu je v každé normální demokracii.