EU chce velmi výrazně přitvrdit v politice Green Dealu, proto je dobré si stále dokola připomínat, co vlastně tato politika znamená – jaké jsou její skutečné cíle.
Pomineme-li fakt, že je založena na jednom velkém podvodu, pak je dobré se dívat na země, které se rozhodly být v politice Green Dealu ambicióznější než všechny ostatní – a postupně na to doplatily.
Zářným příkladem je Srí Lanka, která měl ambice se stát první plně udržitelnou zemí světa, což ji spolehlivě dovedlo do krachu. Srí Lanka je ovšem také připomenutím pro ty, kteří stále hovoří o multipolárním světě, neboť Srí Lanka není Západ.
Možná si ještě pamatujete na dobu přesně před dvěma lety, kdy tato do světa hlásaná a vychvalovaná politika pod vedením premiéra Mahindy Rajapaksy – člena WEF – padla…
V tragickém létě roku 2022 a později čelil ostrovní stát Srí Lanka (dříve Cejlon), který většina lidí pravděpodobně zná jen jako idylické místo pro dovolenou, doslova chaosu!
Chybná zahraničně a vnitropolitická rozhodnutí zemi prakticky zruinovala. Na začátku července 2022 vyšly desetitisíce lidí do ulic Kolomba, hlavního města Srí Lanky a vtrhly do prezidentského paláce.
Výsledkem protestů, které začaly v březnu 2022, byly nucené rezignace premiéra Mahindy Rajapaksy v květnu 2022 a jeho bratra, prezidenta Gotabayi Rajapaksy, v červenci následujícího roku.
Masové protesty vyvolala desetiletí trvající vážná ekonomická krize, která nakonec vyústila v národní bankrot. Jihoasijský ostrovní stát se svými 22 miliony obyvatel je závislý na dovozu – včetně potravin, benzínu, nafty a plynu. V současnosti je míra inflace 55 %.
Ekonomové očekávají, že se brzy zvýší na 70 %. Kvůli prudké devalvaci národní měny se dovoz prodražil. Kvůli rostoucím úrokovým sazbám v USA země již nebyla schopna financovat své nejdůležitější dovozy – potraviny, palivo a léky.
Kvůli omezenému cestování za Covidu se zhroutily devizové příjmy v cestovním ruchu.
Například ceny potravin vzrostly o 80 %, což znamená, že více než 75 % občanů již nebylo schopno dostatečně jíst. Finanční situace země byla navíc katastrofální a daňové škrty snížily vládní příjmy.
Jak už to v takové prekérní situaci bývá, vláda požádala o pomoc.
Mezinárodní měnový fond (MMF) a další země nabídly pomoc, která ze své podstaty nikdy nepřijde zadarmo. Investovalo se do gigantických infrastrukturních projektů v naději, že vydělají hodně peněz. Tyto rozsáhlé stavební projekty však zůstaly investičními ruinami.
V květnu 2021 (premiér) Rajapaksa oznámil zákaz dovozu chemických hnojiv a agrochemikálií. Deklarovaným cílem bylo omezit škody na zdraví způsobené nadměrným používáním chemikálií.
Země by se měla stát globálním průkopníkem v ekologickém zemědělství a první udržitelnou zemí na světě.
Stejně jako všude v jižní Asii se zemědělci na Srí Lance silně spoléhají na agrochemikálie, aby získali maximální výnos z půdy převážně malých polí. Toxické pesticidní koktejly jsou určeny k ochraně rostlin před napadením škůdci.
Ztráty na sklizni rychle vedly k obtížím s obživou většinou nemajetných farmářů. Zákaz dovozu agrochemikálií ohrožoval nejdůležitější zemědělské plodiny – především pěstování čaje, při kterém se masivně používají pesticidy.
Odvětví čaje s ekonomickou silou kolem 1,3 miliardy amerických dolarů je silně zaměřeno na export, a proto je hlavním pilířem srílanské ekonomiky. Farmáři proto protestovali, což vedlo k překážkám v produkci potravin.
Americký autor Michael Shellenberger efektivně shrnul fiasko takto:
„Čísla jsou šokující. Třetina orné půdy na Srí Lance ležela v roce 2021 ladem kvůli zákazu hnojiv. Více než 90 % srílanských farmářů používalo hnojiva předtím, než byla zakázána. Po jejich zákazu byly ztráty na úrodě ohromujících 85 %.“
Po zákazu hnojiv klesla produkce rýže o 20 % a ceny vzrostly o 50 % za pouhých šest měsíců. Srí Lanka musela dovézt rýži v hodnotě 450 milionů dolarů, přestože se před několika měsíci stala soběstačná v obilí.
Pětinásobně vzrostla cena mrkve a rajčat. Zatímco na Srí Lance jsou pouze 2 miliony farmářů, 15 milionů z 22 milionů obyvatel země přímo či nepřímo závisí na zemědělství.
Shellenberger pokračoval:
„Ale vážné narušení úrody čaje bylo klíčem k finančnímu selhání Srí Lanky. Produkce čaje generovala export 1,3 miliardy USD ročně. Vývoz čaje před rokem 2021 pokrýval 71 % dovozu potravin do země.
Poté, mezi listopadem 2021 a únorem 2022, produkce a vývoz čaje klesly o 18 % a dosáhly nejnižší úrovně za 23 let. Vládní zničující zákaz hnojiv tak zničil schopnost Srí Lanky platit za jídlo, palivo a dluhovou službu.“
Ekologická přeměna velkolepě selhala, což přimělo vládu, aby ustoupila. Nebyly to jen obavy o farmáře, které nakonec způsobily ústup vlády, ale především nedostatek cizí měny. Země už nemohla platit za dovážené zboží.
To však nebyl konec ekologického šílenství „zeleného“ prezidenta, když oznámil zákaz dovozu palmového oleje.
Je důležité vědět, že Srí Lanka byla dříve jedním z globálních producentů kokosového oleje, takže dovoz palmového oleje vzrostl. Pro výrobu se však musí kácet i lesy.
V souladu s tím podle požadavků prezidenta nesměly být zakládány žádné nové plantáže palmového oleje. Stávající se měly postupně vykácet nebo nahrazovat gumovníky, což by zase zničilo mnoho živobytí.
V reakci na akutní nedostatek paliva navíc vláda na dva týdny (do 10. července 2022) zakázala prodej benzínu soukromým osobám. Výjimky: Ve zdravotnictví, v přístavu, na letišti nebo pro distribuci potravin, jak vysvětlil ministr dopravy Bandula Gunawardana.
Zároveň během této doby zůstaly zavřené vládní úřady a mnoho škol.
Všechna tato opatření měla samozřejmě i nadále dopad na ekonomiku. Sliby však nebyly dodrženy a benzín dlouho nebyl. Před čerpacími stanicemi docházelo ke sporadickým protestům a výbuchům násilí. Vojáci zahájili palbu na dav, aby lidi rozehnali.
Demonstranti zablokovali hlavní silnice, aby požadovali plyn a palivo. Televizní kanály ukazovaly, jak lidé v některých oblastech bojují o omezené zásoby. Došlo i na dlouhotrvající výpadky proudu.
V důsledku toho byly nařízeny celostátní odstávky elektřiny až na tři hodiny denně, protože elektrárny nemohly mít dostatek paliva.
Protivládní protesty přibývaly. Demonstranti obvinili prezidenta Gotabayu Rajapaksu a jeho mocnou rodinu (včetně několika sourozenců, kteří zastávali vysoké vládní funkce), že zemi uvrhli do krize korupcí a špatným řízením a požadovali jeho rezignaci.
Poté, co úřady musely zrušit zákaz vycházení, následovaly vážné střety mezi demonstranty a policií. Tisíce lidí, kteří přijeli do hlavního města Colomba autobusy, dodávkami a vlaky nebo pěšky, vtrhly do prezidentského paláce.
Demonstranti také prorazili policejní barikádu a pochodovali s vlajkami k domu prezidenta, který poté, co zničil zemi svým ekosocialistickým šílenstvím, v panice uprchl.
To znamená, že odletěl s manželkou na palubě vojenského letadla do prázdninového ráje na Maledivách, jak později potvrdily úřady obou zemí. Mluvčí prezidentské kanceláře samozřejmě oznámil něco jiného, totiž že hlava státu byla „odvezena do bezpečí.“
Policie, která také použila slzný plyn, stejně jako armáda, ztratily nad nepokoji veškerou kontrolu. Nový premiér Ranil Wickemesinghe oznámil svou rezignaci. Vláda tak byla svržena.
V zemi se měly prezidentské a parlamentní volby konat do března 2023. Pro přechodné období se opoziční strany dohodly na vytvoření prozatímní vlády jednoty, které se budou účastnit všechny strany. Ale zase se věci vyvíjely jinak.
Konečně 20. července 2022 parlament zvolil šestinásobného premiéra Ranila Wickremesinghe novým prezidentem ostrovní země. Panovaly však obavy, že by tyto volby mohly vést k dalším nepokojům, protože Wickremesinghes je opět spojencem sesazeného klanu Rádžapaksa…
V dubnu 2024 Světová banka uvedla, že se situace v zemi stabilizovala, a to navzdory poklesu ekonomiky o 7,3 % v roce 2022 a o dalších 2,3 % v roce 2023. Pro roky 2024 až 2026 se však očekává hospodářský růst o 2 až 3 %.
Méně diskutovaná byla míra chudoby, která vzrostla z 11,3 % (2017) na 25,9 % (2023)! Světová banka proto vyzvala k dalším reformám, a to i přes politický odpor. V březnu 2023 byla s MMF uzavřena „dohoda o nouzové pomoci“ ve výši 3 miliard dolarů.
O dva měsíce později vznikl tzv. „Oficiální věřitelský výbor (OCC),“ složený ze 17 věřitelských států (Austrálie, Rakousko, Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Německo, Japonsko, Jižní Korea, Nizozemsko, Rusko, Španělsko, Švédsko, Spojené království, USA, Indie a Maďarsko).
V říjnu 2023 Srí Lanka navíc dosáhla tajné dohody s Čínou o restrukturalizaci dluhu ve výši 4,2 miliardy dolarů. V červnu 2024 bylo dosaženo dohody mezi ostrovním státem a OCC, která ovlivnila zahraniční dluh ve výši 5,8 miliardy USD vůči vládním věřitelům a zahrnovala významné odpuštění dluhu.
Srí Lanka asi nejzřetelněji ukazuje, jak šílená zelená ideologie plné udržitelnosti nefunguje a je zcela proti lidem.
Michael Shellenberger to shrnul následovně:
„Skutečným důvodem pádu Srí Lanky je to, že její vůdci podlehli kouzlu západních zelených elit, které prodávají ekologické zemědělství a ‚ESG‘, které ovlivňují investice, které se údajně dělají podle přísnějších environmentálních, sociálních kritérií a kritéria správy.“
Co si Rajapaksa a další srílanští vůdci mysleli? Proč se pustili do tak radikálního experimentu?“ Stejné otázky byste mohli položit i levicově zeleným šílencům v EU a USA!
Zdá se, že ničení těchto zemí ničivou politikou Green Dealu je zřejmě zadáním, což dokazuje i těsné spojení (nejen) srílanských politiků s WEF.
Mimochodem: MMF již varuje, že podobný osud jako Srí Lanku může potkat ještě více zemí v asijsko-pacifickém regionu.
Řetězová reakce, která by se spustila, by měla dopad i na průmyslové země, protože tam působí i západní banky a pojišťovny…
[Celkem: 7 Průměrně: 5]
