Stejně jako Jára Cimrman se i Jakub Hron Metánovský (1840-1921) pokoušel zapsat do historie prakticky všech oborů lidské činnosti. Zaváděl nová slova do českého jazyka, z nichž žádné se neujalo, postavil model helikoptéry, který nelétal, reformoval módu a sám šel vzorem, což jeho pověst šílence ještě posílilo, elektřinu chtěl přenášet vakuem místo kovem, vypočítal nově vzdálenost Slunce (samozřejmě chybně), vynalezl ponorku, která se měla potápět pomocí napodobeniny rybího měchýře, postavil balón ve tvaru slona, navrhoval upravovat fekálie do tvaru krychle, aby méně páchly.
Jakub Hron se narodil 4. června 1840 v obci Metánov poblíž Kamenice nad Lipou právě po svém rodišti si později dal přízvisko “Metánovský” nebo “z Metánova”. Byl nejmladším synem chudého sedláka, ale talent mu nechyběl, takže s pomocí nejrůznějších podpor a chudinských úlev vystudoval nejdříve gymnázium v Jindřichově Hradci a poté získal i univerzitní vzdělání. Studoval fyziku a matematiku na pražské KarloFerdinandově univerzitě, vysokoškolské studium ukončil ve Vídni a roku 1870 získal aprobaci středoškolského profesora matematiky a fyziky pro nižší gymnázia. O tři roky později ji rozšířil na všechna gymnázia a roku 1876 složil státní zkoušku z filosofické propedeutiky. Dlouho zůstával suplentem, řádným učitelem se stal roku 1883 a středoškolským profesorem roku 1886. Většinu svého učitelského působení Hron strávil na gymnáziu v Hradci Králové. Roku 1897 byl předčasně penzionován a mohl se tak plně věnovat svým zálibám. Roku 1889 byl na Světové výstavě v Paříži, která na něj udělala mocný dojem. Navštívil také vídeňskou Světovou výstavu roku 1873 a jako vlastenec pochopitelně nemohl vynechat Zemskou jubilejní výstavu v Praze roku 1891. Na národopisné výstavě o 4 roky později dokonce předváděl některé své vynálezy. Nejúspěšnější byl kalamář, který se nemohl převrhnout (buňát), s nímž zaznamenal i skromný komerční úspěch. Vlastnictvím jednoho buňátu se chlubil dokonce Karel Čapek. Praktické bylo také lazuto pomůcka podobná té, jíž dodnes používají opraváři pro lezení na telegrafní sloupy. Další Hronovy vynálezy však pocházely ze světa, kam mysl běžného smrtelníka nezavítá moc často. Vynalezl a dokonce vyrobil boty blátoměrné, jimiž stanovoval průměrnou hloubku bláta v českých zemích, zařízení umožňující kouřit jeden doutník deset dní; účel některých zůstal neznámý. Sestrojil rovněž postel na kladkách, se kterou se každý večer vytáhl ke stropu, protože objevil, že tam je větší teplo. Velmi se zajímal o letadla a jeho létací stroje by jistě létaly kdyby ovšem platily jiné fyzikální zákony. Nejdál se jeho snaha o dobytí vzduchu dostala sestrojením balónu ve tvaru slona, kde posádka neměla být v zavěšeném koši, ale na hřbetě létajícího tlustokožce. Roku 1901 jej opravdu postavil a chtěl v Hradci Králové vypustit, slon se ale roztrhl ještě před startem. Hronovo reformátorské úsilí nevynechalo ani oblékání, což z něj činilo podivína snadno rozeznatelného. Vymyslel například čepici chránící hlavu (muhatku), kromě toho nosíval špičatý klobouk (hronoid) opatřený ventilem zajišťující mozku optimální atmosférický tlak. Podobně si chránil i další části těla. Vymyslel například čepici pro práci v pitevně a zařízení, které pomocí doutníků odstraňovalo mrtvolný pach.
Jakub Hron si naplánoval, že bude žít do sta let, ale ani tenhle výpočet mu nevyšel. Zemřel ve věku 80 let v rodné obci 29. dubna 1921 poté, co se na vycházce nachladil. Svým způsobem to byl dokonale šťastný člověk žil podle svého a neochvějně věřil v to, co dělá. Z posměchu si nic nedělal, nikomu neublížil a zanechal po sobě pověst laskavého člověka. To byl i důvod, proč jej na hřbitov v Častrově doprovázel obrovský dav metánovských. Na jeho počest mu poté mezi Metánovem a Častrovem vysázeli třešňovou alej, která je tam dodnes a které se říká Hronovka. Karel Čapek v článku k úmrtí Jakuba Hrona napsal: “Nikdy mu nebylo souzeno poznat, že není vždy princeznou, ale také děvečkou. Žil v klamu, který je ostatně typický pro století vědy že vědou a rozumem lze řídit vše. Jenže tento staletý klam u něj nabyl přepjatých rysů karikatury a stal se podívanou pro smích. My však, kteří se smějeme podivínům, obvykle zapomínáme, že v jejich šílenství bývá něco hrozně a vážně typického.” Část kuriózních památek na tohoto originálního vynálezce uchovává muzeum v Kamenici nad Lipou. Muzeum Jakuba Hrona také v roce 2007 otevřela jeho rodná obec Metánov.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
