Jak se během války v Tichomoří japonská města stávala stále častějším cílem amerických bombardérů, japonská veřejnost hlasitě žádala odvetu. V japonských armádních laboratořích nakonec přišli s nápadem využít vhodné východní vzdušné proudění k dopravě velkého množství malých balónů s bombovým nákladem nad území USA. Původně se uvažovalo, že zařízení budou vypouštět ponorky u pobřeží USA, ale protože ponorky byly zapotřebí jinde, nakonec bylo rozhodnuto, že balóny se budou vypouštět přímo z Japonska.
Jednalo se balóny z tenkého hedvábného papíru vyrobeného ze dřeva morušových stromů, přičemž do jejich výroby byly zapojeny především ženy a japonští školáci. Balóny se vyráběly v koncertních a zápasnických halách a účastnily se jich tisíce lidí. Balóny měly průměr 10 metrů a nosnost 135 kilogramů. Jejich součástí byl hliníkový prstenec se zavěšenými pytlíky s pískem, jednou bombou o hmotnosti 15 kg a několika menšími zápalnými bombami. Během letu byla díky měřiči tlaku vzduchu a elektronickému systému uvolňována zátěž, takže balón letěl ve výšce 9000 až 10 500 metrů. Ve stanovený okamžik automatická nálož balón zničila a bomby dopadly k zemi. Japonští technici balóny přizpůsobily tak, aby tyto mohly absolvovat cestu dlouhou 10 000 kilometrů a ideální podmínky pro let nabízelo zimní období.
Foto: Jednoduchý plánek ,,zápalného balonu“ Fu-Go / valka.cz
K prvnímu vypuštění balónů, které dostaly označení Fu-Go, došlo 3. listopadu 1944, v den narozenin zakladatele dynastie Meidži. Na západním pobřeží USA pak došlo k sérii záhadných výbuchů a Američané zpočátku netušili, která bije. V prosinci pak vyšetřovatelé k velkému překvapení objevili části balónu a zbytky bomby. Teprve pak Američanům došlo, že na ně Japonci za pomoci balónů útočí. Kolem západního pobřeží tak začaly hlídkovat stíhačky, ale protože balóny létaly ve velké výšce, většinou je nedokázaly sestřelit. Dolet japonských balónů se ukázal být velký, že ani sami jejich konstruktéři s takovýmto dosahem nepočítali. Kromě západního pobřeží došlo k výbuchům i v Mexiku či ve státu Michigan, jeden balón byl nalezen dokonce v ulicích Los Angeles. V Nevadě pak z nalezeného balónového potahu udělali místní kovbojové plachtu na seno pro koně.
Foto: Dolet japonských balónů se ukázal být velký, že ani sami jejich konstruktéři s takovýmto dosahem nepočítali | Wikimedia Commons / Public domain
Ačkoliv japonská propaganda v rozhlase vyprávěla o obrovských způsobených škodách na majetku a tisících zabitých Američanech, reálné výsledky balónových náletů byly pochopitelně daleko skromnější. Celkem Japonci vyrobily přes 10 000 balónů, z nichž se podle odhadů nad americkou pevninu dostala asi jedna tisícovka. Sami Američané zaznamenali celkem 285 případů, kdy bomby dopadly na americké území, přičemž poslední výbuch byl zaznamenán v květnu 1945. Předpokládá se, že většinu balónů zničila automatická nálož už nad oceánem, dva balóny se dokonce po otočení větrů vrátily nad Japonsko. Fu-Go měly mít celkem na svědomí 7 lidských životů a jednalo se tehdy o velmi tragickou událost, kdy 5. května 1945 pastor Archie Mitchell organizoval v jihooregonském Bly piknik pro místní děti v blízkých kopcích. Společnost mu dělala jeho žena Elsi, která byla v pátém měsíci těhotenství. Pastor se zrovna chystal prostřít k jídlu, když přiběhly děti, aby mu oznámily, že našly nějaký balón. Mitchell stačil ještě vykřiknout, ať se ničeho nedotýkají, avšak záhy se ozval výbuch, který zabil pastorovu těhotnou manželku a pět dětí.
Americká vláda se snažila balónové útoky úzkostlivě tajit, protože měla strach, aby nedošlo k panice mezi obyvatelstvem a také nechtěla, aby se o jejich výsledcích dozvěděli Japonci. Američané proto balóny a následné výbuchy přičítali existenci UFO a tak se právě díky Fu-Go stalo UFO v Americe tak populární.
Zdroj: warhistoryonline
