V JAR se již aktuální situace velmi silně podobá té, kterou před časem zažívalo Zimbabwe. V zemi již platí zákony, podle kterých nesmí běloši vlastnit žádné farmy, všechny farmy musí patřit černochům, případně v nich musí mít černoši většinový vlastnický podíl.
Mnoho bělošských farem již bylo vyvlastněno a plně předáno černochům, v jiných mohli původní bílí vlastníci zůstat jen jako vlastníci menšinoví, zatímco více než 50% podíl musel být předán černochům.
Nicméně ve světě se proti této protibělošské politice, následované výzvami k vraždění bělochů, nikdo nevymezuje. Protibělošský rasismus je totiž povolený a dokonce i podporovaný, což je nyní patrné například i v USA a některých západoevropských zemích.
Julius Malema, jedna z nejznámějších protibělošských politických osobností v Jihoafrické republice, nyní vyhrožuje bílým farmářům zničením, pokud on a jeho ideologové nedostanou místo „u jídelního stolu.“
Tím má konkrétně na mysli, že bílí většinoví vlastníci farem musí předat celé farmy nebo jejich většinový podíl černochům („místo u stolu“ tedy znamená „většinové vlastnictví farmy“).
This is what it is all about:
“We are fighting to sit at the dinner table. White people, you will no longer eat alone. We are coming to sit at the dinner table, and if you are refusing us to sit at the dinner table, we are going to destroy that dinner table!” pic.twitter.com/UA3pADxjzW— Boer (@twatterbaas) December 3, 2023
Malema již před pár měsíci vyzýval k vraždění bílých farmářů (Búrů), což si někteří černoši vzali za své, takže v posledních měsících došlo ke zvýšenému počtu útoků na farmy vlastněné bělochy.
Část bělochů již ze země odešla, takže aktuálně je v jihoafrické populaci jen asi 7% bílých, oproti 9% před 3 lety.
Pokračující nátlak, vraždy farmářů a vytlačování bělochů z některých pracovních pozic či zákaz studovat některé obory na univerzitách, zřejmě přispějí k dalším odchodům bílé populace z JAR.
Nicméně podívejme se nyní na fakta. Jaké jsou důsledky vytlačování bělochů z jejich farem?
Nejprve se podíváme na to, co hlásila o situaci média v roce 2010, tedy 15 let po zavedení „reforem.“ O tom vypovídá následující výňatek z reportáže z JAR:
Michael Zulu jede s kolečkem po cestě ke své zemědělské usedlosti, kde slepice klovají do koberce a hubené kočky se choulí a spí mezi ptačím trusem.
Teď je farmářem, ne jen traktoristou bílého farmáře jménem Engelbrecht, jak býval.
Ale má košili plnou děr, ruiny mlékárny jsou bez střechy a z kusu zemědělské půdy je jedinou „plodinou“ kravský hnůj, naházený do pytlů a naskládaný u zdi jako náhražka palivového dřeva.
„Myslel jsem si, že na tom budu mnohem lépe. Ale myslím si, že s panem Engelbrechtem to bylo lepší. S panem Engelbrechtem jsme si bydleli na vysoké noze. Dostali jsme od něj peníze a mohli jsme se starat o děti.“
Pozemkový program měl ušlechtilý záměr: napravit křivdy apartheidu, kdy byl černochům odepřen přístup k zemědělské půdě, a pozvednout černošské venkovany z drtivé chudoby tím, že odkoupí farmy od ochotných bílých vlastníků a dá je černochům.
Nestalo se ani jedno.
O téměř 14 let později jsou věci stále stejné. Jedna hloubková analýza, publikovaná v lednu tohoto roku, odhalila, jak špatná byla „reforma“ pro všechny – tedy černé i bílé. Data to jasně dokazují:
Jihoafrická vláda vykupuje zemědělskou půdu pro černošské farmáře. Nedopadlo to dobře.
Hlavním zjištěním bylo, že výsledky většiny zemědělských podniků zakoupených v rámci akvizičního režimu byly zklamáním. Více než polovina současných příjemců nevykazovala žádnou podstatnou produkci.
Stejné procento bylo vyhodnoceno jako země s nízkou schopností dosáhnout komerčního statusu.
…
Téměř u poloviny (47 %) zemědělských podniků, které byly získány reformou, byl zjištěn určitý stupeň degradace, zatímco u 13 % došlo k závažnému nebo velmi závažnému znehodnocení.
…
Znepokojující je značný počet (350) zemědělských podniků, které neprodukovaly žádné komodity.
Většina zemědělských podniků získaných v rámci této iniciativy měla vysoký potenciál. Je tedy možné odmítnout tvrzení, že půda získaná pro pozemkovou reformu byla nekvalitní.
Z hodnocení vyplynulo, že půda získaná v rámci programu má obecně dobrou nebo přiměřenou kvalitu a 98 % zemědělských podniků má dostatečné až dobré přírodní zdroje.
Nemohli by si Jihoafričané jako Malema vzít příklad z toho, co se stalo v Zimbabwe? Za vlády Roberta Mugabeho byli bílí farmáři násilně vyháněni ze svých usedlostí – mnoho z nich bylo vyvražděno – a nakonec se produkce potravin zastavila a potravinová nejistota dosáhla během několika málo let krizové úrovně.
Nyní se bílí farmáři vracejí a ejhle, potravin je najednou dostatek. Z článku v Telegraphu z loňského září:
„Zemědělství se v Zimbabwe opět rozjíždí a je to proto, že si vláda uvědomila, že na půdě potřebujete ty nejlepší lidi, bez ohledu na to, jakou mají barvu pleti,“ řekl jeden bílý farmář, který si nepřál být jmenován.
Je tedy skutečně Malemova politika dobrá pro černochy? Nikdy nepřispěje ničím jiným než násilím a nenávistí. Malema prolezlý závistí, lpící na statusu oběti, nenavrhuje, aby si pouze zasloužil „místo u jídelního stolu,“ ale spíše přichází dobývat a bílí by měli raději ustoupit stranou.
Jak někdo poznamenal v komentářích: „To je důvod, proč zůstali tam, kde jsou. Žádné budování. Pouze ničí.“ Pokrok a prosperita přichází s osobní odpovědností a iniciativou.
Ironií je, že Malema a jeho kumpáni získali místo u jídelního stolu… To je důvod, proč je jídelní stůl prázdný a velká část zemědělské půdy je nyní pustá a neoraná.
Nakonec by asi bylo nejlepší, kdyby běloši zemi opustili úplně a ponechali černé, ať si poradí sami. Uvidíme, jak dlouho potrvá, než budou prosit o návrat bělochů, jako tomu bylo před časem v Zimbabwe…
Titulní obrázek: za každého zavražděného bílého farmáře přibývá další kříž. V poslední době počet křížů velmi rychle narůstá…
Ohodnoťte tento příspěvek!
