V kouzelné knize Zahradníkův rok vyslovil Karel Čapek zajímavou myšlenku. Že totiž obdobím zmaru a rozkladu není podzim, ale jaro. Teprve na jaře skutečně tleje opadané listí, mizí staré a začíná nový život. Letošní jaro, v pořadí třetí válečné, je na události skutečně bohaté a dokazuje genialitu Čapkova postřehu. Vypadá to totiž, že „něco starého“ skutečně hnije a odchází, zatímco „něco nového“ vzniká a tvrdě se hlásí o své místo na slunci.
Že se něco děje, ukazuje akcelerace „podivných událostí“, k nimž až dosud došlo jenom v měsíci květnu. Ten je jimi přímo nabit. Počínaje změnou dynamiky válečných procesů na Ukrajině a vývojem války mezi Izraelem a hnutím HAMÁS, a konče záhadnými pokusy o atentáty a úmrtími klíčových politiků, nenaladěných na jednu vlnu s USA a VB. Posuďte sami:
7. května – pokus o atentát na saúdského prince,
14. května – pokus o převrat v Turecku,
15. května – pokus o zavraždění slovenského premiéra Róberta Fica,
16. května – byl zadržen člověk, připravující atentát na srbského prezidenta,.
17. května – pokus o převrat v Burkině Faso,
18. května – pokus o převrat v Demokratické republice Kongo,
19. května – za dosud neobjasněných okolností zemřeli íránský prezident a ministr zahraničí.
Podobné události, zejména vyskytují-li se v tak hojném počtu, nebývají dílem náhody. Protože stará zpravodajská zásada zní “sleduj stopu peněz”, jsme pravděpodobně svědky akcelerace a finalizace dlouhodobě zuřícího souboje o budoucnost globálního finančního systému. Ale jak by řekl proslulý Jára da Cimrman, soupeře je obtížné od sebe rozeznat, protože oba mají bílé pláště. Na co se to tedy vlastně díváme?
Přímo před našima očima probíhá zlomový boj o budoucnost lidské civilizace. V něm na jedné straně zoufale bojuje o přežití hroutící se centralizovaný systém fiat měn, představovaný institucemi jako FED, MMF a Světová banka, k jehož zuřivým zastáncům patří i ČR, zatímco na straně druhé se tvrdě a nekompromisně prosazuje nově vznikající decentralizovaný systém národních měn, podložených zlatem a aktivy, za kterým stojí BRICS a další, dosud veřejně nedeklarované, ale mocné subjekty. Které zároveň sice nenápadně, ale zato účelně a efektivně formují zbrusu novou globální vojenskou alianci jako protiváhu globalizujícímu se NATO a AUKUS, a zároveň se zbavují všeho, co je váže ke „starému“ systému.
Vzhledem k tomu, že jde doslova a do písmene o boj na život a na smrt, čekají nás určitě zajímavé časy. Směr dalšího vývoje v našem koutku světa, kterému se ne zcela náhodou říká „východoevropské válčiště“, může určovat právě probíhající nácvik použití taktických a operačně-taktických jaderných zbraní na straně Ruské federace. Při absolutní ztrátě zdravého rozumu vládnoucí garnitury politických nul a nixmachrů v ČR a naprosté absenci příprav na ochranu obyvatelstva tak může být naše budoucnost poměrně krátká a šedivá.
Myslím, že Orbán, Babiš a další politici, nenaladění na jednu vlnu s USA a VB, by si měli opravdu, ale opravdu začít dávat pozor. A my ostatní bychom se měli velmi intenzivně zajímat, proč na nás česká tzv. „vláda“, ze zákona odpovědná za naši bezpečnost, naprosto, ale naprosto kašle. A nekompromisně žádat nápravu.
Jaroslav Štefec
