Během let se výzkumníci stali experty ve vysvětlování, proč manželství nemusí mít význam. Mnohem méně pozornosti však věnovali pochopení toho, proč význam má. Je čas změnit narativ a zeptat se, co se s lidmi stane, když se vezmou.
Již více než 15 let dominuje diskusi o manželství mezi výzkumníky v oblasti rodiny a tvůrci politiky jedna interpretace. Ano, u manželských párů je mnohem větší pravděpodobnost, že zůstanou spolu. Ale není to proto, že by manželství samo mělo nějaký vliv; je to proto, že právě ti lidé, kteří se berou, měli již od počátku větší šanci zůstat spolu.
Tato myšlenka, známá jako „selekce“, formovala politiku, ovlivňovala novináře a odrazovala politiky od toho, aby o manželství mluvili příliš pozitivně. Proč by se mělo manželství prosazovat, když důkazy údajně ukazují, že není ničím víc než jen značkou pro páry, které byly již předem předurčeny k úspěchu?
Moje nedávno dokončená disertační práce naznačuje, že tento konsenzus může stát na mnohem vratších základech, než by se zdálo. Místo toho, abych předchozí výzkum přímo zpochybňoval, rozhodl jsem se jej zopakovat. Když jsem však provedl dvě metodologická vylepšení, výsledky se podstatně změnily. Místo toho, aby selekce vysvětlovala téměř veškerý rozdíl ve stabilitě rodiny, vysvětlovala pouze asi polovinu. Selekce zjevně hraje roli. Manželství samotné však bylo zřejmě podstatně podceněno.
Replikace před revizí
Během čtyř let jsem znovu analyzoval známou britskou studii Millennium Cohort Study. Nejprve jsem se pokusil její závěry replikovat. Při použití v podstatě stejného vzorku, srovnávací skupiny a metod jsem dospěl k téměř stejným hlavním zjištěním.
Tato replikace byla důležitá. Ukázala, že případné rozdíly v mých závěrech vyplývaly ze změn v analýze, nikoli z analýzy odlišných dat nebo použití odlišných statistických modelů. Teprve po zavedení dvou metodologických vylepšení se obraz začal měnit.
První změna se týká chybějících dat. Ta se objeví, když rodiče neodpoví na všechny otázky v dotazníku. O těchto rodičích existuje spousta užitečných informací. Některé z jejich odpovědí však chybí.
Moje doktorská práce začala replikací nejvlivnějších britských studií, které v letech 2010 až 2013 publikovali výzkumníci z britského Institutu pro fiskální studia (UK IFS) a které sledovaly tisíce rodičů po dobu až sedmi let od narození dítěte.
Tyto studie dospěly k závěru, že po zohlednění rozdílů ve vzdělání, příjmu, věku, kvalitě vztahu a dalších charakteristikách sociálního zázemí manželství vysvětlovalo zbývající rozdíly ve stabilitě rodiny jen minimálně, pokud vůbec. Zdálo se, že téměř vše vysvětluje selekce.
Při replikaci těchto analýz jsem však zjistil, že přibližně čtvrtina jinak způsobilých rodin byla vyloučena kvůli chybějícím informacím. Chybějící údaje jsou málokdy náhodné. Rodiny s neúplnými informacemi jsou často ty, které zažívají větší nestabilitu, finanční potíže nebo napětí ve vztahu. Jejich vyloučení s sebou nese riziko zkreslených odhadů. Výzkumníci z UK IFS výslovně uvedli, že jejich analýzy byly omezeny na respondenty s úplnými údaji. Neuváděli však, kolik rodičů vyloučili, ani o koho se jednalo.
Moje replikace naznačuje, že na tom záleželo velmi hodně. Vyloučená čtvrtina obsahovala neúměrně více párů, které se nikdy nevzaly nebo se později rozešly. Pokud tyto zranitelnější rodiny odstraníme, zbývající páry se nevyhnutelně budou více podobat.
Druhé metodologické rozhodnutí vzbudilo ještě menší pozornost. Předchozí studie srovnávaly rodiče, kteří byli v době narození dítěte sezdaní, s těmi, kteří sezdaní nebyli. Na první pohled se to jeví jako naprosto rozumné. Zjistil jsem však, že přibližně čtvrtina skupiny „neprovdaných“ se v následujících třech letech vdala či oženila, zatímco více než třetina uzavřela sňatek během prvních 14 let po tom, co se stali rodiči.
Pokud je výzkumnou otázkou, zda manželství přispívá ke stabilitě rodiny v průběhu dětství, porovnání „provdaných“ s „zatím neprovdanými“ pravděpodobně podhodnocuje dlouhodobou souvislost mezi manželstvím a stabilitou.
Stejná data, jiný příběh
Ve své disertaci jsem poté rozšířil analýzu ze sedmi na 14 let rodičovství, zvýšil počet socioekonomických kontrolních proměnných na 27 a zapracoval obě metodologická vylepšení. Výsledky byly překvapivé. Při použití stejného přístupu jako britský IFS jsem nalezl jen málo důkazů o jakékoli podstatné nezávislé souvislosti mezi manželstvím a stabilitou rodiny. Avšak opětovné zahrnutí té čtvrtiny rodičů s chybějícími údaji obraz změnila. Selekce již nevysvětlovala téměř celý rozdíl. Vysvětlovala zhruba dvě třetiny.
To je významná změna. Když jsem však porovnal rodiče, kteří se nakonec oženili, s těmi, kteří se během 14 let pozorování nikdy neoženili, selekce vysvětlovala pouze asi polovinu nebo méně rozdílu v rozpadu svazků.
Po zohlednění 27 socioekonomických, demografických a vztahových charakteristik si manželství zachovalo podstatnou nezávislou souvislost s rodinnou stabilitou.
Širší souvislosti
Člověk si klade otázku, proč tak vlivní a schopní výzkumníci nezkoumali, jak by analýza celého vzorku rodičů mohla ovlivnit jejich výsledky a závěry. Avšak i v analýzách, které skutečně nacházejí souvislost s manželstvím nad rámec selekce – ačkoli se rovněž nezabývají problémem chybějících údajů –, opomíjejí tuto skutečnost zmínit ve svém abstraktu nebo shrnutí (viz např. dvě nedávné studie: Kelly Musick a Katherine Michelmore: Mezinárodní srovnání stability svazků v rodinách s dětmi žijících v nesezdaném soužití a v manželských svazcích; a Sam Crossman a kol.: Rodiny a nerovnosti).
Toto opomenutí je důležité, protože relativně málo čtenářů studuje regresní tabulky. Tvůrci politik a novináři si obecně osvojují hlavní závěry a v průběhu času se tyto závěry stávají obecně přijímanou pravdou.
Jedna pozoruhodná výjimka si zaslouží uznání. Laurie DeRose, Brad Wilcox a kolegové výslovně porovnávali rodiče, kteří se vzali, s těmi, kteří se nevzali, a to během prvních 12 let po narození dítěte. Došli k závěru, že manželství samo o sobě může významně přispívat ke stabilitě rodiny. Jejich závěry se dobře shodují s mými vlastními.
Chybějící psychologický rozměr
Výzkumníci zabývající se rodinou se již desítky let zabývají otázkou, zda manželství pouze odráží již existující závazek. Mnohem méně pozornosti však věnovali možnosti, že by manželství samo o sobě mohlo tento závazek posílit. Psychologie přitom nabízí několik věrohodných mechanismů:
- Teorie závazku Scotta Stanleyho rozlišuje mezi „rozhodnutím“ a „klouzáním“ a naznačuje, že vztahy založené na výslovných rozhodnutích vedou k silnějšímu odhodlání než vztahy, které se prostě jen tak nesou proudem.
- Teorie signálů navrhuje, že manželství funguje jako mimořádně nákladný a veřejný signál závazku, který utváří očekávání mezi partnery, rodinami a komunitami.
- Teorie kognitivní konzistence naznačuje, že jakmile se lidé veřejně zaváží k celoživotnímu vztahu, jsou motivováni chovat se v souladu s tímto závazkem.
Tyto teorie přinejmenším naznačují, že akt sňatku má psychologický potenciál proměnit některé vztahy k lepšímu. Jinými slovy, manželství nemusí pouze odrážet závazek. Může také pomoci jej vytvořit. Zdá se, že manželství hraje podstatně větší roli, než mnohé vlivné studie naznačovaly.
Je čas položit si lepší otázku
Každá akademická disciplína si vytváří dominantní narativy. Během posledních 15 let se výzkumníci zabývající se rodinou stali mimořádně dobří ve vysvětlování, proč manželství nemusí mít význam. Mnohem méně pozornosti však věnovali pochopení toho, proč význam má.
Netvrdím, že manželství vysvětluje vše. Naznačuji jen, že důkazy byly interpretovány příliš úzce. Riziko rozpadu svazku ovlivňuje rodinné a vztahové zázemí. Záleží také na tom, zda rodiče daného jedince zůstali spolu, nebo se rozešli. Důležitá je i předchozí partnerská historie. Počítá se také současné štěstí ve vztahu. Zajímavé také je, že vzdělání a ekonomická situace hrají mnohem menší roli, než by si někteří mohli myslet.
Je čas změnit narativ a zeptat se, co se s lidmi stane, když se vezmou.
Dr. Harry Benson je výzkumným ředitelem britské organizace Marriage Foundation. Jeho disertační práce Načasování sňatku a rozchodu u rodičů prvního dítěte ve Velké Británii je k dispozici na webu Univerzity v Bristolu.
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
