Vzhledem k dramatickým změnám věkové struktury v EU je třeba se ptát, proč navzdory předvídatelným problémům, zejména v oblasti zabezpečení ve stáří v souvislosti s důchody, důchodovými dávkami a péčí, je v naší společnosti stále větší úbytek dětí. Co zde hraje roli? Jsou lidé v reprodukčním věku stále méně plodní nebo nechtějí přivádět děti na svět?
Hrají v tom roli toxiny v životním prostředí, v potravinách, ve vodě nebo strach z klimatu? Rozhoduje o bezdětném životním rozhodnutí příliš dlouhá akademická dráha, kariérní aspirace, hédonistický život bez dětí a stres ze zařizování? Proč je například v Německu již po desetiletí neobvykle vysoká potratovost, která se pohybuje kolem 100 000 ročně? Hrají děti ještě nějakou roli v životních plánech mladých lidí? Nebo se původní přání mít děti již ve velké míře nerealizují, protože rodinná politika je protirodinná a rodiny dokonce ničí?
Jednu z odpovědí na tuto hádanku nabízí Německá ústavní právnička Eva Marie von Münchová: „Břemeno stáří bylo kolektivizováno, břemeno dětí zůstává soukromou záležitostí. Touto konstrukcí trestá současný důchodový zákon rodinu a v rámci rodiny zejména matku, která nepracuje nebo nepracuje na plný úvazek!“
„Nemůže se stát, že manželský pár – kde pouze jeden z nich po celý život pobírá plat nebo mzdu – vychová děti a skončí pouze s jedním důchodem. Na druhé straně dva manželé pobírají dva důchody. A děti manželů, kteří pobírají pouze jeden důchod, také pobírají oba tyto důchody. To je hrubé porušení ústavy,“ tvrdí Roman Herzog, předseda Německého ústavního soudu (1987-1994) a prezident (1994-1999).
Na druhou stranu se zdá, že touha po dětech je skutečně velká, jak naznačuje prudce rostoucí poptávka bezdětných párů na klinikách pro léčbu neplodnosti.
Při bližším pohledu se však často jedná o páry, které svou touhu mít děti pouze odložily, například kvůli svému vzdělání, až do doby, kdy jim doběhnou „biologické hodiny.“ V takovém případě je i touha mít děti důsledkem předchozího rozhodnutí děti nemít. V dnešní diskusi o designových dětech a náhradním mateřství se blaho dětí nebere v úvahu.
Průměrná porodnost 2,1 dítěte na ženu
Vzhledem k tomu, že vždy budou existovat páry s jedním dítětem nebo bezdětné páry, jsou pro zvýšení počtu obyvatel nezbytné rodiny se třemi a více dětmi. Nižší míra porodnosti vede k poklesu počtu obyvatel, dlouhodobému nedostatku pracovních sil a přílivu imigrantů z cizích kultur, což vytváří nové problémy. Vyšší míra naopak přetěžuje stávající zdroje a také není žádoucí.
V EU je tato míra již několik desetiletí výrazně nižší než 2. To znamená, že podmínky pro výchovu dětí se v celé společnosti během této doby výrazně zhoršily.
Za hlavní příčinu se považuje to, že sociální legislativa oddělila důchodové zabezpečení od počtu dětí a namísto toho ho spojila se zaměstnáním. Děti jedné generace financují důchody a důchodové dávky všech důchodců a penzistů, přičemž bezdětné páry a svobodní lidé z toho mají velký prospěch, ale rodiče na tom ztrácejí.
Není vhodné přiznávat důchodové nároky především pracujícím lidem
Je nevhodné vázat nárok na důchod především na výdělečnou činnost, pokud mají být důchody financovány výhradně dětmi důchodců. Nevyhnutelným důsledkem je pak zchudnutí rodin, které je zvláště patrné v případě rodičů s více dětmi a samoživitelů. Tato nespravedlnost musí být odstraněna. Výše důchodového zabezpečení musí buď více zohledňovat počet dětí, nebo eliminovat finanční zátěž dětí prostřednictvím vhodného rozdělení zátěže.
Národní a mezinárodní studie již dávno ukázaly a prokázaly, že předškolní péče v žádném případě neznamená také předškolní výchovu, ale že naopak přibývá dětí s poruchami, včetně mnoha dětí s klinickým dopadem. Covidov opatření znamenají další zátěž pro rodiny a zejména pro školní děti a studenty. Důsledkem byly často poruchy příjmu potravy, deprese a sociální stažení. Mnoho mladých lidí ztratilo odvahu žít a radost z budoucnosti.
Bez mnoha zdravých, zabezpečených a veselých dětí nemá společnost budoucnost, ale ochota mnoha rodičů přinášet oběti by neměla ospravedlňovat jejich vykořisťování.
Tato budoucnost rodiny a společnosti je zpochybněna, když se práce na péči o děti stává pro rodiče zvláštní zátěží, což stále více láká k tomu, aby se vzdali dětí. „Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem“ je současný podvod, který znemožňuje rovná práva rodičů, protože práce rodičů v rodině je považována za zvláštní zátěž pro rodiče.
Rovnováha mezi péčí o děti a seniory
Smlouva v rámci rodiny by měla být rozšířena na celou společnost, aby bylo dosaženo sociálního zabezpečení pro všechny. Sloužila by jako základ zákonného důchodového pojištění s dynamickým starobním důchodem, který však musí být odůvodněn rovnocennou dynamickou ochranou dětí.
Protože však převládla představa „lidé mají vždycky děti“, nebyla tato druhá část smlouvy nikdy brána vážně. Tento omyl zabránil realizaci generační smlouvy, která by byla spravedlivá jak vůči dětem, tak vůči rodičům. Trpíme tím dodnes, protože důchodový systém, který byl zaveden v mnoha státech EU, se rovnal vyvlastnění rodičů, které trvá dodnes.
Tento systém také příliš zatěžuje další generace, protože musí spolufinancovat důchody rostoucího počtu bezdětných důchodců.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
The post Je pokles porodnosti v EU politicky žádoucí? first appeared on Akta X.
