Nedávné populární výzkumy ukazují výrazně větší rozptyl politických názorů u osob, které se identifikují jako příznivci pravice, oproti téměř úplné jednotě názorů mezi voliči levice. Jak to ovlivňuje naše debaty o politice?
Při prohlížení dalších příspěvků na Facebooku u kávy si všimnete, že váš známý, jehož politické názory jste dosud neznali, dal „lajk“ příspěvku levicové poslankyně, který oznamuje úspěšné hlasování o návrhu zákona dekriminalizujícím potraty. Stačí tato jediná informace k tomu, abyste ho označili za liberála nebo levicového?
Obrátíme-li situaci – při setkání u rodinného stolu, krátce po listopadové návštěvě nedalekého hřbitova, teta, kterou blízcí považují za stereotypní milovnici katolické televize Trwam, při rozhovoru o cenách energií zmíní, že v zásadě podporuje uzavření uhelných dolů, ale politika „celé té Unie“ se jí přesto jeví jako rozumnější než kroky Trumpa. Dá se z toho usoudit, že v nadcházejících volbách už teta nebude volit pravici?
Takové otázky nejsou jen potenciálně zajímavými intelektuálními experimenty, ale také poměrně běžnými situacemi z každodenního života. A soudy, které v nich vynášíme, ať už během skutečných rozhovorů, nebo především v digitálním prostoru, podvědomě utvářejí naše vzájemné interakce, zejména pokud jde o nejkontroverznější témata.
Pravice je pluralitní
Touto otázkou se před časem zabývali vědci z Univerzity v Limericku v časopise British Journal of Social Psychology. Jedním z výsledků jejich výzkumu je grafika, která se v poslední době těší na internetu velké oblibě a která ilustruje výrazně větší rozptyl politických názorů u osob identifikujících se jako příznivci pravice, oproti téměř úplné jednotě názorů mezi voliči levice.
„Žádná pravice neexistuje. Existuje pouze ‚ne-levice‘. Být dnes na pravici znamená totéž, co být protestantem v 16. století. Nikdo s nikým v ničem nesouhlasí, ale všichni vědí, že nejsou katolíci“ – tak to okomentoval jeden z uživatelů X a jeho příspěvek se díky profilu Wojna Idei dostal do polské části internetové debaty.
To je však pouze jeden z konečných závěrů a pro ověření takto formulované teze stojí za to se podívat na celou předloženou analýzu. Výzkumným problémem, na který měla přinést odpověď, byl vzájemný vztah názorů vyjadřovaných účastníky výzkumné skupiny k jejich stranické a společenské sebeidentifikaci.
Úkolem respondentů bylo uvést, do jaké míry souhlasí s osmi předloženými postuláty, jejichž rozsah zahrnoval témata, která výzkumníci považovali za nejdůležitější a nejvíce polarizující americkou veřejnost (mj. zákaz potratů, právo na držení zbraní, rasové vztahy či manželství osob stejného pohlaví).
Dalším krokem bylo hodnocení fiktivních postav zastávajících pouze jeden jasný postoj (např. „Všichni nelegální imigranti by měli být deportováni ze země“), spočívající v přiřazení jim ideové identity. Na základě pouze této jediné informace o názorech potenciálního spoluobčana bylo třeba jej zařadit jako demokrata, republikána nebo nerozhodnutého.
Směrem k republikánské extrémnosti
Výsledky se ukázaly jako velmi zajímavé v mnoha ohledech. Především potvrdily překvapivě vysokou účinnost při přiřazování stranické příslušnosti na základě jednotlivých názorů na uvedené témata. Navíc, jak popisují autoři studie, „demokraté zastávají radikálnější názory“, zatímco republikáni vykazují širší spektrum přesvědčení, která jsou často blízká i některým liberálnějším voličům.
Podle výzkumníků to vede ke dvěma interpretacím – optimistická naznačuje, že názory přijatelné pro konzervativní část společnosti „se pohybují od umírněného souhlasu až po extrémní nesouhlas, což vytváří potenciální prostor pro politická jednání“. Negativnější interpretace naopak varuje, že nedostatek rovnoměrného rozložení neutrálních postojů na obou stranách debaty povede k jejich postupnému posunu směrem k „republikánské extrémnosti“.
Takové jsou důsledky ideologické identifikace svých interlocutorů na základě pouhého jednoho výroku, a to v podmínkách stále více polarizující se politiky. Vědci ostatně vyslovují tezi, že tak dalekosáhlý radikalismus přesvědčení příznivců Demokratické strany je reakcí na prezidentství Donalda Trumpa a styl vyprávění, který prezentuje.
To, co sám americký prezident mnohokrát zesměšňoval jako „syndrom TDS“ (Trump derangement syndrome), jímž údajně trpí jeho nejostřejší kritici, by se tak mělo stát hlavním mechanismem definování vlastní ideologické identity u zhruba poloviny amerických voličů.
Reakci na tento stav věcí lze velmi jasně pozorovat ve veřejné debatě, která předcházela tzv. midterms, listopadové volby do Sněmovny reprezentantů a části Senátu konající se v polovině prezidentského funkčního období.
Úspěch v narativu – zda se promítne do volebního vítězství, zůstává stále neznámou – demokratických kandidátů, jako jsou James Tallarico či Jon Ossoff, kteří zastupují umírněné křídlo své strany a ve volební kampani se zaměřují především na životní náklady a chyby Trumpovy administrativy, možná umožní vítězství i v tak tradičně konzervativních státech, jako jsou Georgie a Texas.
Boj za zdravý rozum
Lze výše uvedené postřehy použít k hodnocení situace na polské politické scéně? A co víc, může se na tomto základě široce chápaná pravice považovat za pluralističtější? Nebo snad skutečně „neexistuje pravice, existuje pouze ‚ne-levice‘“ a více skutečně ideově založených lidí najdeme nalevo od středu?
Výsledky popsaných výzkumů rozhodně nelze v plném rozsahu přenést na polskou realitu. Liší se totiž soubor témat, která společnost nejvíce polarizují, i s nimi spojená politická tradice. Dobrým příkladem je zde právo na držení zbraní – ačkoli jsou stále velmi aktivní kruhy, které z toho učinily svůj hlavní požadavek, jedná se rozhodně o menšinu a v Polsku neexistuje organizace srovnatelná s NRA (National Rifle Association) z hlediska finanční síly, vlivu a politických vazeb.
Na druhou stranu právě tímto směrem směřuje debata například v otázce potratů. Již před třemi lety během volební kampaně Donald Tusk oznámil, že na kandidátních listinách Občanské koalice, která se přece jen deklarativně hlásí k politickému středu, nebude nikdo, kdo by nepodporoval možnost provádět potraty do 12. týdne těhotenství. O to méně to vzbuzuje jakékoli pochybnosti mezi aktivisty a voliči obou hlavních levicových stran.
Podíváme-li se však na průzkumy veřejného mínění zaměřené na příznivce PSL, Konfederace či dokonce PiS, ukáže se, že názory jsou mnohem rozmanitější. Podle některých studií dokonce téměř polovina voličů hlásících se k pravicovým názorům podporuje rozšíření práva na potrat oproti současné právní situaci.
Znamená to snad, že nominálně konzervativní postoj je v této otázce otevřený různým interpretacím? Ne, spíše zde působí vylučující logika, podle níž „pokud máš jakékoli pochybnosti, nepodporuješ (liberálně chápaná) práva žen“, nebo mechanismus sebeidentifikace, který napovídá, že „pokud nemám zcela jasně definované názory, asi do takové levice nezapadám“.
V nedávné debatě na kanálu TerazWP se prof. Marcin Matczak a redaktor Marcin Giełzak při úvahách na téma „Bude Polsko vždy pravicové?“ pustili do velmi zajímavé diskuse o rozhodujících mechanismech současné politiky – vyhrávají se dnes volby zdůrazňováním extrémů, nebo deklarováním jednání podle zásad zdravého rozumu?
Popisované výzkumy naznačují dva závěry. Zaprvé, v situaci velké a stále rostoucí polarizace společnosti jsou lidé s extrémními názory – a jak vyplývá z analýzy, zejména ti levicoví – přesvědčeni o tom, že jejich názory jsou založeny na zdravém rozumu, a v tomto přesvědčení je utvrzuje silný pocit sounáležitosti s uzavřeným kruhem jednotných požadavků.
To zase vede k tomu, že lidé s ne zcela vyhraněným souborem názorů upadají do politického vakua. Nechtějí však být zařazeni do skupin vnímaných jako extrémní, které vyžadují jednoznačná prohlášení a naprostou ideologickou shodu. Možná tedy není klíčový vůbec boj o mýtické „pro-rozvojové centrum“, ale neustálý boj o aktuální definici „zdravého rozumu“. A právě proto se v něm již nějakou dobu častěji ukazuje jako vítězná pravice.
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
