Přesto v prvním čtení prošel, musel projít, protože to jinak nešlo.
Nebudu se zabývat politikou, tedy tím, proč ten návrh bude ve druhém čtení a nesporně projde šťastně třetím čtením, čímž se stane nejdůležitějším ekonomickým zákonem pro rok 2027. Shrnu jenom několik postřehů k tomu, proč je to rozpočet špatný. A proč všichni vědí, že je špatný.
Postřeh první.
Zatímco navrhovatelé říkají, že je to rozpočet proinvestiční, ve skutečnosti je proinflační.
Pokud ČNB a její makroekonomické pracoviště došlo k tomu, že tak zvaná produkční mezera se v posledních čtvrtletích a stejně tak aktuálně nyní nachází na nulové hodnotě, pak nové peníze nalité do ekonomiky nad rámec nominálního (ne reálného, ale nominálního) růstu HDP jsou peníze nekryté a tedy inflační. Takže schodek v objemu čtyř procent hrubého domácího produktu, který znamená vytvoření dluhu v podstatě stejném objemu, což je vytištění nových peněz téměř doslova ve stejném objemu, znamená význmamný inflační stimul.
Strašně zjednodušeně řečeno: kdyby ekonomika pracovala dvě procenta pod svým potenciálem, dodatečná rozpočtová stimulace by mohla pomoci využít volné kapacity a zvýšit produkci. Tedy přiblížit se potenciálu nebo na něm dosáhnout rovnovážného stavu. Jestliže se ale ekonomika pohybuje kolem potenciálu nebo nad ním, další povzbuzování poptávky zvyšuje riziko přehřívání a tlačí na růst cen. Tím, Probůh, není myšleno nic typu „386 miliard je hozeno do inflace“ nebo podobně. Svou roli hraje poměr exportúimport a další vlivy. Schodek a fiskální stimul jsou dvě odlišné věci a podobně. Ale při nulové mezeře je schodek inflační stimulant, tak to prostě je a jinak to být ani nemůže. Alespoň já si nedokážu představit vesmír, ve kterém by to bylo jinak.
Toto samozřejmě ví celé ministerstvo financí, ví to celá akademická obec a ví to každý ekonom, který si alespoň rámcově vzpomíná na základní pilíře svého studia. Jde o úplný základ, o elementární vztah.
Dokonce si myslím, že to ví i každý poslanec, protože konec konců vcelku racionálně to několikrát v diskusi zaznělo. Možná ne tak jasně, možná ne tak polopatisticky, ale určitě pochopitelně.
Postřeh druhý.
I to je něco, co bylo nepřeslechnutelně řečeno v diskusi nad prvním čtením rozpočtu: Jak si vysvětlit nynější dynamické zvyšování schodku, když výsledkem má být ve výhledu vládního mandátu prudké zpomalení růstu schodku na konci vládního období?
Když se podíváme na střednědobý rozpočtový výhled, jak ho ministerstvo financí předložilo do sněmovny, tak tedy letos máme naplánovaných 310 miliard schodku, pro příští rok je v návrhu 386 miliard (diskuse o tom, že se to pak někdy příští rok sníží ponechávám stranou, dáno je to, co je na papíře). Pro rok 2028 hlásí vláda 360 miliard, pro rok 2029 pak skok dolů na 250 miliard. I když mi to poslední číslo připadá v kontextu ostatních trochu neuvěřitelné, nebudu to komentovat, tvářím se, že to nijak nezpochybňuji. Samozřejmě ještě je tady otázka, vůči jakým objemům domácího produktu to porovnávat, protože absolutní hodnota schodku je sice zajímavá věc, ale realitu problému ukazuje spíše poměr k hrubému domácímu produktu v daném roce. Jinými slovy mohou politici doufat, že v onom roce 2029 naše ekonomika zázračně poroste, takže nominální zvýšení HDP bude enormní, tím pak vzrostou přirozeně příjmy způsobem, v jaký nyní asi nevěříme, takže schodek 250 miliard bude dosažitelný i při nějaké normální běžné konsolidaci veřejných financí. Protože kdybychom zůstávali v těch příštích letech na růstu někde kolem dvou procent nominálně čili třeba asi 4,5 procenta nominálně, tak to by konsolidace z 360 na 250 miliard schodku meziročně bolela hodně.
Samozřejmě ještě je tam možnost výrazného zvýšení daní tak, aby oněch 110 miliard přistálo státu v příjmech. Ale slyšela jsem sliby o nezvyšování daní, takže to pusťme z hlavy. A pravda je, že onen střednědobý výhled předpokládá mezi lety 2028 a 2029 růst příjmů někde kolem pěti procent, což je standardní souběh inflace a růstu ekonomiky. Žádný skok tam není.
Zpět k poznámce. Proč tedy potřebujeme trochu absurdní vzepjetí 290 – 310 – 386 – 360 – 250? Proč bychom nemohli mít, když už jsme letos museli schodek nadopovat, vývoj třeba 290 – 310 – 290 – 270 – 250? Jakkoliv osobně bych samozřejmě preferovala stav v roce 2029 někde na nejlépe 150 miliardách, což by ale asi pro tuto zemi bylo moc rychlé. Ale určitě by byla proveditelná a i ze strany obyvatel přijatelná podstatně ambicióznější konsolidace (třeba 310 – 270 – 230 – 190), než jaká je podchycena ve střednědobém výhledu. My se tváříme, že ne, že je bída a zmar, ale ve skutečnosti zažíváme roky svižného ekonomického růstu. Kdy jindy bychom měli schodek krotit?
Poznámka třetí.
Také zazněla, ale myslím, že bychom si ji měli opakovat pořád znovu a dokola. Dluh veřejného sektoru (což je v podstatě dluh vlády, protože dluhy municipalit, zdravotních pojišťoven a různých fondů nestojí příliš za řeč) dosáhnul hodnoty:
- 1 bilion korun v roce 2009,
- 2 biliony korun v roce 2020,
- 3 biliony korun v roce 2023,
- 4 biliony korun v roce 2026 (bude to koncem tohoto roku),
- 5 bilionů korun překonáme v polovině roku 2029.
Je třeba k tomu něco dodávat? Asi ne.
A konečně poznámka čtvrtá.
Náklady na dluhovou službu, na obsluhu dluhu, tedy na úroky (podle MF ČR):
- rok 2021: 42,2 miliardy,
- rok 2022: 49,7 miliardy,
- rok 2023: 68,3 miliardy,
- rok 2024: 88,5 miliardy,
- rok 2025: 98,1 miliardy,
- rok 2026: 110,0 miliardy,
- rok 2027: 130,0 miliardy,
- rok 2028: 160,0 miliardy a
- rok 2029: 160,0 miliardy.
To poslední není chyba, to opravdu má MF ČR ve střednědobém výhledu. Samozřejmě ve skutečnosti ty náklady budou (odhadnuto na základě aktuálního vývoje) v roce 2029 kolem 190 až 195 miliard korun a v roce 2030 nejen překročí magických 200 miliard, ale dosáhnou něco kolem 230 miliard korun. Což je skoro čtvrt bilionu.
Takže je to opravdu jednoduché. Všichni ví, že rozpočet na rok 2027 je špatný. Z nějakých politických důvodů, které nehodnotím a nechávám je být, je jeho schválení nutné.
Já jenom doufám, že až tedy tento (z mého ekonomického pohledu na věc) cirkus proběhne, tak se věci dostanou do alespoň rámcově racionálních mantinelů a poběží rozumná debata koalice + opozice o tom, jak ten schodek během roku 2027 snížit, jak nepřipustit tak velkou sekyru do státních financí a jak se co nejrychleji vracet k nějakému rozumnému plánování státních financí.
A doufám, že ten střednědobý výhled někdo zmuchlá, zahodí a že politická scéna v jakési alespoň elementární spolupráci přijde s plánem podstatně rozumnějším.
Pokud se to nestane (teď nebo alespoň v nějaké racionálně vzdálené budoucnosti), tak někdy kolem roku 2032 se veřejné finance stanou neřiditelnými. Mandatorní a kvazimandatorní výdaje, které dosáhnou příští rok 97,8 procent příjmů vlády (!!!), překročí při další výdajové expanzi 100 procent daňových a vlůastně celkových příjmů vlády. Budeme si pak půjčovat dokonce i na povinné výdaje a třeba platy. Krátce na to (někdy v letech 2033/2034) narazíme na dluhovou brzdu (dluh 55 % HDP). Předpokládám, že by ji politici prolomili, že by posbírali většinu, která by prolomila ústavní zákon. Jinak by stát zažil to, co se občas děje ve Spojených státech. Školy, úřady a veřejné instituce by zavřely, zaměstnanci by šli na částečně placené volno, zbytné veřejné služby by přerušily činnost. Prostě by se zastavilo financování provozu státu.
Jasně, od 55 procent dluhu (což je naše aktuální dluhová brzda) k bankrotu může být ještě dlouhá cesta. Ale také nemusí. Pokud se nepletu, tak něco podobného (ze 70 procent na bankrot) zvládlo Řecko za sedm či osm let.
Skutečně by nebylo lepší zastavit už nyní a neopičit se tak usilovně a hloupě po nejhorším příkladu v dějinách?
