JINDŘICH KULHAVÝ
V poslední době jsme na inadhledu vcelku často vystavováni jistému střetu názoru týkajícího se srovnávání doby před a po převratu v roce 1989. Přiznáváme, že jsme se vzhledem k situaci v naší společnosti, ekonomickému stavu státu ak chování politiků a novinářů dostali do lehce schizofrenní situace, kdy poměr pro a proti začíná být nejen vyrovnaný, ale v některých směrech už bohužel konstatujeme cosi o tom, že lepší už bylo.
Pokud srovnáváme dobu socialismu před 35 roky a dnešní liberalismus (kapitalismem bych to nenazýval), pak je třeba vzít v úvahu, jakým směrem se mohl teoreticky socialismus vyvíjet a kde bychom dnes za podmínky, že by rok 1989 nepřišel, byli. Nedá se to přesně odhadnout, můžeme se jen domnívat. A tak musíme porovnávat realitu, kterou jsou prožitá léta za vlády komunistů, a ta později v éře liberálů.
Svoboda – Komunisté uměli utáhnout uzdu velmi zostra a jejich prodlouženou rukou mezi lidmi byli tajní i veřejní agenti STB. Havel nechal spálit svazky STB rychleji než v nich lze najít své sousedy, příbuzné a známé, takové ty, kteří se chopili moci. Možná tým „zachránil“ více osobních vztahů, než tušíme. Svoboda bylo slovo za socialismu se značně pokřiveným významem a zároveň byla vysněným cílem všech, kterým komunisté zastřihnuli křídla. Hovořit nyní o svobodě je bohužel návratem k části praktik poznaných před rokem1989. Objevuje se opět cenzura, udavačství a politický fanatismus, BIS a další složky včetně justice nezapomněly praktiky, kterými prosluly STB a vtedejší soudnictví, být je tento návrat zatím stále pozvolný, a ne moc lidí si uvědomuje, kam to může dojít. Jisté, je, že se lidé opět bojí o mnohém mluvit veřejně a zase je zde místo jen pro jeden správný názor. Evropská unie nahradila Sovětský svaz. A bude hůře, protože odchod z EU nám bude ztížen mnohem více, než když jsme opouštěli RVHP.
Ekonomika – Za socialismu jsme nadávali na všeobecnou zaostalost, nízké platy a zastaralost průmyslu. Pravdou je, že udržet se na špici mezi státy RVHP nám pomáhaly technologie často pamatující úspěšný prvorepublikový boom a šikovnost českého národa. Brzdou byla snaha udržet nás v sovětském stínu, nicméně naši mistři improvizace to dokázali obcházet. Rozvinutý průmysl tak držel stát při životě a byli jsme jednou z mála zemí na světě, která si dokázala vyrobit snad úplně všechno, být často v extra kvalitě či snad se špičkovou technologií. Naše Tatry, Lízky, Zetory, Škodovky, Jawy, textilní a zemědělské stroje, boty a spousta dalších produktů včetně zbraní znal celý svět a bodovaly především tam, kde byly složitější podmínky. V porovnání s tím nyní průmysl téměř neexistuje, jeho poslední zbytky zašlapává Green Deal do země, vše dovážíme. A co tady zůstalo, nám většinou ani nepatří. Podobné platí i pro zemědělství, které se razantně změnilo v neprospěch kvality potravinářství a zdraví občanů.
Finance – Peněz za socialismu lidé mnoho nenaspořili, výplaty se v jednotlivých oborech příliš nelišily a v podstatě ani nebylo za co moc utrácet. Na druhou stranu bezdomovci neexistovali nebo končili pod dohledem vězeňské služby. Existovala sociální politika. V současnosti mají lidé všeobecně více peněz, mají za co je vynaložit, jen většina z nich jde do bývání a energií, ceny potravin jsou tak nehorázné. Je větší rozdělení společnosti a nepoměr mezi tím, co vydělá řemeslně zručný člověk a jeho protějšek neprodukující ve skutečnosti nic, je strašidelný (v neprospěch výroby). Dobrou zprávou je, že řemeslo jde opět nahoru, špatnou to, že už ho neví skoro nikdo z Čechů pořádně provádět. O zločinném přístupu bank k lidem není třeba mluvit, jde o samostatný svět plný vydírání a boje o naprostou nadvládu.
Cestování – zde jednoznačně vítězí dnešní doba český pas má svoji váhu. Nicméně pozor na soušasnou politiku, která nám začne zavírat dveře na Východ a může se stát, že někde budeme nechtěni.
Zdravotnictví – Pokud bylo za socialismu kompletně zdarma, přičemž obálka podstrčená lékaři Vás upřednostnila, pak její existence přečkala i revoluci, a navíc se zdraví stalo obrovským byznysem a úroveň péče o pacienta se liší podle toho, jakým ekonomickým přínosem může být. Upřímně si myslíme, že právě zdravotnictví prochází krizí doplněnou diktátem WHO, špínou ve farmaceutickém obchodu a nedostatkem kvalitního personálu. Ne každý má k tomu zůstat zdravým a nezanedbaným. Třešničkou je stomatologie, výsledkem plno lidí bez zubů. To je vizitka současného stavu u nás.
Zábava – Umělci jsou opět zpolitizováni a většinou jdou na ruku vládnoucím liberálům. Tváří se progresivně a úderně, takže v podstatě zamrzly v socialistických praktikách, jen převlékly kostým. Opět jsou mezi nimi výjimky ostatními oduzovány. Skutečné osobnosti si udržely svou tvář. U médií je vše jinak. Ta elektrinická mnohé změnila, tištěné tituly jsou v defenzívě a televizní produkce stojí na západních „hodnotách“. Ideologie má opět navrch nad realitou.
Nálada a politika – Nálada ve společnosti je mizerná, její rozvrácenost obrovská a mnohem horší, než tomu bylo před rokem 1989. Pokud tehdy vše stálo na kontaktech, známostech a vstřícnosti, dnes za všem hledejme peníze. Závist Čechy nikdy neopustila, ovšem přidaly se nenávist, neschopnost vnímat a zjevná ohybnost páteří je u nás asi národním postižením. Vytratily se hrdost, poctivost (ne, že by ta byla národním zvykem), pracovitost a motivace s logikou.
Politici jsou nadále vychytralí, neschopní a prolhaní. Skutečně schopných je minimum. Osobnostmi byli za komunistů pragmatik Štrougal (minimálně měl dobrý vztah k československým sportovcům a paradoxně ik progresu u nás, ač se to zamlčuje, tím ho však nijak neobhajujeme, ale hloupý fakt nebyl), Čuba schopný z družstva, kterému předsedal, udělat v té době štiku v rybníku. Později je nahradili lháři, zkorumpovaní hodnostáři podílející se na obrovské defraudaci, bezcharakterní smetci většinou ideologicky zpracovaní Západem. Místo politických škol (např. VUML) jsou součástí výchovného procesu v Aspen institutu. A jejich pomatení, arogance a poslušnost jsou ještě mnohem větší.
Můžete si myslet cokoliv, ale tvrdíme, že srovnávat tyto dvě éry je zavádějící a vyhlásit vítěze nemožné. Každá etapa měla svá pozitiva i negativa možná i zkreslená tehdejším mladím a nezkušeností přinášející později jistou míru sentimentu. Nynější situace rozhodně není dobrá, nejistota je mnohem větší, budoucnost se jeví odporně. Mladým nelze závidět, starí zase litují některých ztracených let. Přesto si dovolíme vyhlásit vítěze alespoň tady u nás (v bývalé Jugoslávii by nesouhlasili). Nejlépe se nám tady žilo v devadesátkách. Bohužel jsme netušili, že jejich dopad na příští desetiletí bude tragický. Všechno jsme tehdy rozdali, rozprodali a nějak nám nedocházelo, že ten bohémský život nebude trvat věčně. A doplácíme na to. Kdybychom byli podezřívavější, důslednější, zodpovědnější a přemýšlivější, mohli jsme nyní být úplně někde jinde. Takhle jsme v ….., nicméně víte kde.
The post Jen malé zamyšlení nad socialismem a liberalismem first appeared on Pravý prostor.
