Taky vás v rozvášněných předvolebních debatách praštila přes oči jedna drobnost ? Poražená opozice, ve snaze nějak vydusit Babiše vytáhla do předdvolebních debat úplně všechno. S výjimkou jedné z jejích hlavních libůstek – zavedení eura v Česku…
Můžete namítnout, že euro nemá s komunální politikou nic společného. Odpověď zní – a Babišovy dotace například ano? Jak ty zlepší MHD v Liberci, školství v Ústí nebo zdravotnictví v Tachově?
Ale euro? To je přece téma všech lepšolidí, Pávkem počínajíc a posledním řvounem z toaLetné konče.Rezonující především v Praze a Brně..
A teď nic? Zvláštní. Nebo že by ne? Nebo že se něco velkého kolem eura děje a to velkého do té míry, že to doklaplo i takovému makroekonomovi světové třídy jako je Pávek, co to studoval na kadetkách v hodinách PŠM a politické ekonomie?
Nebádejme – když člověk čte, co se děje kolem francouzských financí, chuť na euro ho okamžitě přejde. Viz třeba skvělý text z UnHerdu
Could France’s debt crisis cause a European financial crash?
podle překladače
Mohla by francouzská dluhová krize způsobit evropský finanční krach?
Za vlády Charlese de Gaulla si Francie získala pověst měnové a finanční stability a během Slavného tridenu prošla hlubokou ekonomickou transformací . Jeho odkaz byl takový, že v desetiletí po jeho smrti v roce 1970 se poměr francouzského dluhu k HDP pohyboval kolem 20 %. Téměř o 60 let později tento gaullistický odkaz fiskální odpovědnosti nápadně chybí.
Stejně jako mnoho evropských zemí se i Francie nyní ocitá v dluhové krizi . Poměr veřejného dluhu k HDP se od roku 2008 zdvojnásobil a nyní činí 120 %, tj. 3,5 bilionu eur. Znepokojivě připomínající krizi eurozóny v letech 2011–2012 se „rozpětí“ francouzských desetiletých dluhopisů oproti německým, tedy dodatečný úrok, který platí za půjčky ve srovnání se spolehlivějším sousedem, rozšířilo na 1,65 % – což naznačuje vyšší riziko, které investoři nyní vkládají do půjček Francii. Pro srovnání, rozpětí Itálie je pouze 1,1 %, zatímco Řecka sotva 1 %.
Je až příliš snadné svalovat vinu za dluhové problémy země na „proradné“ finanční trhy nebo strážce dluhopisů. Prudký nárůst nákladů na půjčky je jasným varováním pro francouzské vůdce, aby si dali do pořádku veřejné finance. Problémem pro zbytek Evropy však je, že finanční potíže, v nichž se země nachází, by mohly mít dominový efekt. Pokud investoři nebudou přesvědčeni o schopnosti Francie získat kontrolu nad dluhem a veřejnými výdaji, mohou začít ztrácet důvěru v další vysoce zadlužené země v EU a v důsledku toho i v další vyspělé ekonomiky, jako je Spojené království. Trhy by dokonce mohly přestat zacházet s vládními dluhopisy jako s relativně bezrizikovými, což by výrazně zvýšilo náklady na půjčky v celém bloku. Turbulence na trhu s francouzskými dluhopisy již měly negativní dopad na euro, které tento týden kleslo na 17měsíční minimum.
Návrh prezidentského kandidáta Jeana-Luca Mélenchona, aby Francie hodila 18 % svého dluhu, v držení francouzské centrální banky „ do ohně “ – jinými slovy, aby jej nesplácela – by jistě mohl způsobit širší finanční krach. Takový bankrot by otevřel možnost dalšího rušení dluhů v celé eurozóně a také obrovskou ztrátu v rozvaze Evropské centrální banky (ECB). To by pravděpodobně vedlo k tržně řízenému nucenému prodeji dluhopisů a výraznému nárůstu nákladů na půjčky.
Někteří navrhli, aby ECB přispěchala na pomoc otřesené vládě Emmanuela Macrona nákupem státních dluhopisů, což by snížilo náklady na půjčky. To je však špatný přístup a pravděpodobně by de Gaulla přiměl k tomu, aby se v hrobě obracel. ECB by neměla vlády zachraňovat před fiskálními problémy, které si samy způsobují a které podněcují rozmařilost.
Řešením pro Francii a celou Evropu je místo toho zajistit, aby suverénní státy jednaly zodpovědně tím, že si dají do pořádku své fiskální účetnictví.
Zatímco občané mají přirozeně právo na odpovídající poskytování veřejných služeb, mnoho lidí ve Francii i jinde na kontinentu si až příliš zvyklo na státní pomoc.
Francie má příliš štědrý důchodový systém a také vysoké výdaje na zdravotnictví, dávky v nezaměstnanosti a vzdělávání. Zvýšené dlouhodobé úrokové sazby budou mezitím i nadále působit proti již tak slabému tempu růstu země. Bez rázné reformy fiskální politiky tedy vypadají vyhlídky bezútěšně.
Změna kurzu není snadná a obvykle takový obrat vyžaduje národní konzens, přesto politická vůle ke změně stále velmi chybí. Francie nemá vyrovnaný rozpočet od roku 1974. Vzhledem k návrhu rozpočtu ministra financí Rolanda Lescura se zdá, že země bude po zbytek tohoto desetiletí pokračovat ve významných fiskálních deficitech.
Mélenchonův absurdní návrh na zrušení dluhu jen přiživil další otřesy na dluhopisových trzích, zatímco Marine Le Penová tvrdohlavě trvá na snížení věku odchodu do důchodu v zemi.
Jen málokdo se k této krizi staví s patřičnou vážností, nebo dokonce s odpovědností za Evropu, kterou Francie historicky cítí. V červenci Mezinárodní měnový fond důrazně vyzval k víceletému plánu konsolidace dluhu. Francie by se na tom měla pustit a začít s okamžitým a významným snížením plánovaného deficitu pro rok 2027 na 3 % nebo méně, nikoli na 5 %, jak v současnosti navrhuje Lescure.
Francouzští politici si už nemohou dovolit tohle všechno ignorovat, protože jim prakticky došly cesty. Země byla vždy ústředním bodem evropského projektu; pokud by ale pokračovala v cestě fiskální inkontinence, mohla by s sebou strhnout i své nejbližší sousedy.
Autor:
Jagjit Chadha je profesorem ekonomie na Univerzitě v Cambridgi a v letech 2016–2024 byl ředitelem Národního institutu pro ekonomický a sociální výzkum. Jeho kniha The Money Minders (Hlídci peněz ) byla vydána v roce 2022.
*****
Za takové situace tlačit euro v Česku? Když se rýsuje europrůšvih, proti kterému Řecko bylo jen bouří ve sklenici vody? Já sice chápu, že pro někoho s IQ 107 je i tohle dost za čárou, ale holt má poradce….A ti mu třeba sdělili, aby držel mluvidla.
Ta Francie fakt zavání veleprůšvihem. Když šlo o Atény, tak na ně EU, ECB, MMF a především Německo s Francií naběhly a oškubaly do hola. A chudákům Řekům nezbylo než poslechnout…Ale Francie??? No nic – ta má pořád prachy na Ukrajinu, na výrobu a testování mezikontinentálních raketa tak podobně… Otázkou je jak dlouho…
A předběhnu čas. K jarním francouzským prezidnetkám. Moc si budu přát, aby je vyhrál Melenchon a nikoli Marin Le Pen. Osobně si totiž myslím, že Francie daleko spíš zbankrotuje, než že přijme nutné reformy. To rozežraný francouzský volič nikdy nedovolí. Tak ať se pod ten bankrot podepíší levičáčtí ultrachaoti a islamisté z předměstí. Teprve po velkém výbuchu bude možný nějaký gruntovní úklid!
Marine by jen zbytečně a hloupě vykrvácela.
Co mne vede k názoru, že Francie už je ve finanční spirále mrti? Informace, že trhy už nejsou pod kontrolou běžných investorů do dluhopisů, ale že francouzské papíry už „jedou“ ve velkém hedgeové fondy. A tohle jsou ti praví finanční supové. Kupují francouzské bondy, ale tlačí naprosto maximálně jejich cen y dolů. Což není problém. Protože je dost těch, co se jich chtějí zbavit, ale málo kupců. Což znamená, že u nových emisí zvedá BNF kupon oproti starším papírům. A hedgeové fondy toho zneužívají.
Asi si kladete otázku, proč nějaký fond kupuje rizikové aktivum? Jednoduchá odpověď – protože počítají s tím, že nakonec bude muset zasáhnout ECB!!!! A začít za nově vytištěná eura stahovat francouzský dluh do své bilance. Což povede k výraznému zvýšení ceny těchto dluhopisů a hedge fondy je s pořádným vejvarem rovněž prodají ECB!!!
Za mne velmi pravděpodobná strategie a očekávání. Prostě supové se zase napakují!!!
A jestli to ECB neudělá, jak se zatím troštuje? Nevěřím! Ale kdyby přece? Tak to podle mne povede k rozpadu eurozony!!! Na tzv. severní a jižní část. Tou severní myslím Německo, Rakousko, Finsko, Holandsko, Lucembursko, možná Belgii, možná Irsko.
Jižní část? Francie, Itálie, Řecko, Španělsko, Portugalsko…
A kam by patřilo Slovensko, Slovinsko, Chorvatsko, Balti a pod? Netuším. To by rozhodoval Berlín a Haag.
Takže s lepševici v Čechách a na Moravě mají na nějaký čas s eurem utrum.
Ještě, že to euro nemáme!
