Dmitrij Jevstafjev 6. 10. 2026
Dnes se podíváme na nové zhoršení situace na Blízkém východě*). Zatím se jedná spíše o politickou manipulaci než o reálný vývoj. Skutečná eskalace začne, až (a pokud) se některý z hlavních aktérů odhodlá otevřít plnohodnotnou novou „frontu“.
Zatím se vše odehrává ve stejném ekonomicko-geografickém rámci jako dříve. Ale zdůrazňuji, že deeskalaci (snížení intenzity hromadění sil a prostředků v Perském zálivu) naznačil pouze Trump. A to z donucení a dočasně. Trump již není ochoten „hrát“ podle principu „všechno nebo nic“. A obnovení bojových operací proti Íránu je právě takovou hrou. Lze tím získat Kongres, ale lze ho v důsledku toho i ztratit tak, že impeachment bude prostě nevyhnutelný, a to bude „impeachment na základě konsensu“. Na takovou hru Trump nebyl připravený, zejména s ohledem na to, že potenciál „replikace vítězství“ jako technologie je vyčerpán. Anebo možná Trump připraven je, ale zatím o tom nikomu nic neřekl. Já zatím vsadím na první variantu.
Je tu však jedna nuance:
Obě varianty zvyšují význam „Rady míru“. A Trump tam bude tahat lidi, byť třeba pod záštitou „projektu Gaza“.
Velký rozruch vyvolala protibritská prohlášení B. Netanjahu. Je však zřetelně vidět „skrytý podtext“. Netanjahu se navenek staví proti Velké Británii jako státu, ale pokud se zaposloucháme, nemluví o zemi, nýbrž o „starosvětském Londýně“. A to svědčí o tom, že vnímá ze strany Britů velmi vysokou míru ohrožení. Alespoň podle toho, že v některých bodech Netanjahu překročil „hranici přijatelnosti“.
Nápověda: – „spojenectví“ (ve skutečnosti soužití) mezi radikálními islamisty a „radikální levicí“ není v současnosti ideologickým mainstreamem na Blízkém východě. Pokusy o jeho „prosazení“ však dříve podnikal právě „globální Londýn“. Tuto kombinaci lze v zásadě stěží replikovat v jiných regionech, ani na Středním východě. Je pro to prostě příliš nebezpečná. Takovou hru lze hrát pouze s dokonale propracovanou sítí vlivu. Je třeba si být naprosto jistý, že se vám situace nevymkne z rukou. Nebo si uvědomit, že tohoto regionu není škoda a tedy, že se těmito maličkostmi nemusíme zabývat.
Ale kdo začíná hrát hru „všechno nebo nic“, tím je Saúdská Arábie.
Nemluvím teď jen o „rozhodném útoku“ proti „Húsítům“. Ten samozřejmě vyhlásily jakoby „oficiální jemenské úřady“.
Ale my přece chápeme, že za rozhodnutím „vsadit na eskalaci“ stojí Saúdové. To odráží nejen krizi pozic v Jemenu, která s sebou nese riziko ztráty kontroly už i nad částí území království.
Podívejte se na mapu: – myšlenka vytvoření „bezpečnostní zóny“ pro Húsity na hranici se Saúdskou Arábií bude zcela přirozená. A tam pak – uvidíme, jak to půjde. A dále si dovolím jednu, jakoby „konspirační“ poznámku (ve skutečnosti jde o čistou analýzu) o příčinách tak prudkých kroků Saúdů. Ale o zprávách ohledně zahájení nasazení vojsk „muslimského NATO“ proti Húsítům se zatím nebudu zmiňovat. Ano, rozhodnutí o nasazení je jakoby přijato a odráží naléhavost situace.
Existují však dvě nuance:
- Nejde o rychlost nasazení. S Pákistánem jako partnerem se o to nemusíme obávat. Jde o počet skutečných „bodáků“ „v terénu“. Potřebujeme 50 tisíc.
- Motivace. S tím, čemu se v letech první světové války říkalo „propaganda“, si „Húsité“ vedou docela dobře. Ale právě všichni účastníci „blízkovýchodního NATO“ mají s motivací problémy. Dokonce i Pákistán.
Závěr:
Pokud bude toto rozhodnutí uvedeno do praxe, buď dojde k transregionálnímu chaosu, nebo v regionu uvidíme nový bezpečnostní systém. Postamerický.
*) S ohledem na přesun těžiště centra geoekonomiky bychom si snad měli pomalu začít zvykat na termín „Západní Asie“ – z pohledu tohoto centra… (pozn.překl.) 😊
