Nízká porodnost se v České republice stává v posledních letech středem pozornosti. Přitom to není tak dávno, kdy umístit dítě do školky či školy byl problém. Jde tedy o krátkodobý jev způsobený více okolnostmi, se kterým si společnost jistě poradí. Je stále lepší méně narozených Čechů než více cizinců u nás se rozmnožujících.
Pokud někdo vidí zásadní problém v snížení počtu nově narozených dětí, měl by se zamyslet nad důvody. Prioritním je velmi ztížená situace mladých rodin. Byty jsou finančně nedostupné, o domech nemluvě. Celková cena žití se u mladých lidí i za relativně prostých podmínek přesto blíží almužně poskytující spíše přežívání. Navíc destrukce školství vytvářející šanci téměř pro každého vystudovat vysokou školu, byť pro něj není odpovídající uplatnění, posouvá věk vstupu do samostatného života nad 24 let. Kdysi se vcelku obvykle zakládaly rodiny po návratu kluků z vojny. Občas to nevyšlo a svatba se konala i dříve. Přeci jenom absolvent učňovského střediska už se dokázal uživit a vojenská služba nebyla vždy překážkou k otcovství. Průměrný věk rodičů tak býval mnohem nižší než nyní, většinou následovalo záhy druhé dítě a standardem byla i výpomoc od prarodičů.
V současnosti jsme svědky spíše závodu, v kolika až letech se dá ještě porodit. Ženy to s tou svou emancipací přehnaly. Respektive, pokud nejsou zlatokopky ve smyslu pověsit se na krk zajištěnému muži, který by to akceptoval, snaží se být samostatné, přičemž jim uniká smysl jejich existence a pověření přírodou. A když jim to dojde, je buď pozdě, nebo jsou už natolik solitérní, že o soužití s nimi není zájem. Ani muži se nikam neženou. Lákadel je mnoho, času málo a dělit se o výplatu a příbytek se mnohým chlapům ani nechce. Navíc mladí se nějak odnaučili seznamovat, sociální sítě to paradoxně příliš neulehčují. K tomu dokonalá antikoncepce, sexuální zábrany, upjatost a hromada aktivistické tuposti projevující se v LGBT komunitách a kolem nich. Složitá situace.
Vše výše uvedené je sice smutné, nicméně je tu něco ještě horšího. Nějakého progresivistického idealistu napadlo, že by se porodnost Čechů zvýšila poskytnutím mateřské podpory Ukrajinkám. Takže zkušenosti z Německa, Francie či Anglie a dalších západoevropských států nejsou dost odstrašující, když se tam rozmnožuje více černochů a muslimů než domorodců? Jako už nestačí, že tu Ukrajinky zadarmo rodí, ještě bychom je v tom měli podporovat a vynakládat peníze na to, abychom tu měli více ukrajinských rodin? Přičemž tu vůbec nemusí zůstat (o to také nikdo moc nestojí) a po mateřské či konci SVO se mohou vrátit zpět na Ukrajinu. Tak jako tak, obojí je ztracená investice.
Řešením nízké porodnosti je spíše podpora mladých Čechů, zjednodušení dostupnosti bydlení, omezení počtu vysokoškolských studií, návrat k učňovství, snaha o celkové zlevnění žití. Místo cpaní peněz do cizinců se začít starat o vlastní. K tomu vytvořit prostředí, které bude stálé, bez výkyvů a nesmyslů, které na nás plynou z Bruselu. Výhodné startovací pozici napomohou i vhodné půjčky, ovšem důležitější je perspektiva růstu jak profesního, tak i lidského. Ukrajinky ať rodí doma. Jejich zem bude potřebovat novou generaci, když si tu starší nechali díky špatným rozhodnutím vybít. Pokud to někdo vidí jinak, je buď slepý, nebo ochotný přistoupit na začátek konce našeho národa.
