Už od konce XIX. století řešili fyzikové záhadu slabé vodivosti vzduchu a tento výzkum umožnil v průběhu prvnich
dvou dekád XX. století ukázat, že za větší část vodivosti vzduchu odpovídá kosmické záření. Objev francouzského
fyzika Pierra Augera, že toto záření vytváří v atmosféře spršky sekundárních částic, které lze poměrně lehce zaznamenávat
a tím zpětně určit parametry částic primárniho kosmického záření, neobyčejně usnadnil další rozvoj oboru.
Většina primárních částic kosmického záření ovšem nese elektrický náboj, takže jejich trajektorie v kosmickém
prostoru podléhají změnám směru letu vlivem magnetických polí, která prakticky vyplňují vesmír. Naštěstí pozorované
částice extrémně vysokých energií jsou těmito poli zakřivovány tak málo, že lze aspoň přibližně určit směr, odkud
vyletěly. V současné době vyniká v tomto oboru mezinárodní Observatoř Pierra Augera v Argentině, na jejíž výstavbě
i současném vědeckém provozu se významně podílejí pracovníci Fyzikálního ústavu AV ČR ve spolupráci s odborníky
Společné laboratoře optiky v Olomouci a MFF UK v Praze.
