pro Kosu objevila paní JH
Přišel mi mailík. Od paní JH:
Zdravím Vlku,
tohle jsem našla někdy před 2 měsíci, když jste byl v nemocnici. Možná se to bude líbit:
JH
Zatraceně, že se mi líbí! Je to prostě profesor John Mearsheimer, který by mně i vám byl unikl! A to nelze dopustit.
Děkuji velmi paní JH!
John Mearsheimer: “The Israel lobby is as powerful as ever”
podle překladače
John Mearsheimer: „Izraelská lobby je stejně mocná jako vždy“
Americký odborník na mezinárodní vztahy o válkách v Gaze a na Ukrajině a mocenské konkurenci na Blízkém východě.
Gavin Jacobson: Začněme Ukrajinou. Co říkáte na balíček pomoci Evropské unie pro Kyjev ve výši 50 miliard eur? Bude to mít zásadní vliv na válku proti Rusku?
John Mearsheimer: Ne, myslím si, že ty peníze jsou v podstatě navrženy tak, aby udržely ukrajinskou vládu nad vodou. To, co Ukrajinci potřebují, jsou zbraně a ty peníze z EU nejsou určeny k tomu, aby jim pomohly zbraně koupit. Z hlediska toho, co se děje na bojišti, opravdu nejde o peníze. Ukrajinci potřebují spoustu zbraní – dělostřelectvo, tanky, granáty – a Západ prostě nemá dostatek zbraní, které by Ukrajincům dal, aby mohli držet krok s veškerým materiálem, který Rusové vyrobí a dodávají svým vojákům. Vždy existovala nerovnováha ve výzbroji mezi Ukrajinou a Ruskem , a zejména nerovnováha v dělostřelectvu, což je v opotřebovací válce velmi důležité. A tato nerovnováha s postupem času narůstá. Kořenem problému nejsou peníze, ale skutečnost, že Západ nemá k dispozici zbraně, které by Ukrajincům mohl poskytnout nyní, nebo kdykoli v krátkodobém horizontu nebo v průběhu příštích let.
GJ: Můžete se vyjádřit k roztržkám ve velitelských výšinách ukrajinské vlády? Myslíte, že při pohledu z dálky dokáže Volodymyr Zelenskij udržet věci pohromadě?
JM: Není pochyb o tom, že Zelensky byl vážně oslaben. A pro účely pokračování boje v první linii nemůže pomoci, když se tento titánský boj odehrává mezi politickým vůdcem a vrchním velitelem Valerijem Zalužným. Jak se to řeší, těžko říct. Soudím, že je to těžké poškození Zelenského a myslím, že tento konflikt poškodil i Zalužného. Ale pro účely vytvoření důvěry Západu, že Ukrajina se může udržet, což poskytuje dobrý důvod, proč bychom měli pokračovat v podpoře Ukrajiny, to rozhodně nepomáhá. Nepomáhá to ani s jednotkami v první linii. Musí věřit, že politicko-vojenské vedení v Kyjevě je jednotné a dělá vše pro to, aby usnadnilo vítězství na bojišti. Ale Zelenskij a Zalužnyj vypadali, že mají větší zájem vyhrát válku proti sobě, než vyhrát válku proti Rusku.
GJ: Co si myslíte o tom, že ukrajinská vláda odložila prezidentské volby?
JM: V tomto konkrétním případě dává smysl nekonat volby. Nejlepší možná situace by byla, kdyby Zelenskij a Zalužnyj spolu vycházeli a Zelenskij zůstal u moci a ukrajinské politické a vojenské vedení spolupracovalo, aby maximalizovalo vyhlídky na zadržení Rusů na bojišti. Pokud zorganizujete volby, budou sporné, dojde k velkému boji mezi Zelenským a jakýmkoli jeho protivníkem – dokážete si představit souboj mezi Zelenským a Zalužným nebo někým spojeným se Zalužným, jako je bývalý prezident Ukrajiny Petro Porošenko? Jedovatá atmosféra, která by tyto volby obklopovala, by byla škodlivá pro vedení války. Po zvážení všech věcí by bylo nejlepší, kdyby na Ukrajině nebyly volby. Viděli jste to ve Spojených státech v první i druhé světové válce – demokratické principy mají tendenci být ve velkých válkách rozdrceny, protože vláda funguje v krajní nouzi, a ve skutečné nouzi podnikáte kroky, které jsou v rozporu s demokracií. Je to politováníhodné, ale pro vítězství ve válce je to ve většině případů nutné. Z pohledu Ukrajiny by bylo nejlepší volby nedělat.
GJ: Co si myslíte o tom, že Rusko loni rostlo rychleji než všechny ekonomiky G7 a Mezinárodní měnový fond předpovídá, že tomu tak bude i v roce 2024? Nenaznačuje to, že západní sankce uvalené na Rusko byly zcela neúčinné?
JM: Jsem ohromen tím, jak neúčinné byly ty sankce. Myslel jsem, že když válka vypukne, sankce budou mít významný negativní dopad na ruskou ekonomiku. Téměř každý na Západě tomu věřil. To je důvod, proč si západní lídři mysleli, že Ukrajina by mohla porazit Rusko. Ukrajincům se na bojišti v roce 2022 dařilo a většina západních vůdců si myslela, že to v kombinaci s ničivými sankcemi na ruskou ekonomiku povede k ukrajinskému vítězství. Sankce však selhaly a způsobily více škody evropským ekonomikám než té ruské. A myslím, že ani ruské elity si nemyslely, že po zavedení sankcí skončí v tak dobré pozici. Neúčelnost sankcí, kromě toho, že se na bojišti od roku 2022 posunula rovnováha sil, je důvodem, proč Rusové mají převahu a proč to vypadá, že získají ošklivé vítězství.
GJ: Když přejdeme na Blízký východ, jak si vykládáte použití americké síly v Rudém moři proti Húsíům a dalším íránským zástupcům?
JM: Je to marné. Húsíové, Iránem podporované milice a Hizballáh útočí na americké a izraelské cíle na podporu Hamásu . USA odpověděly použitím vojenské síly, i když ne proti Hizballáhu, protože to nechají na Izraelcích. Otázkou je, kdo vyhraje? Nikoli USA. Téměř každý od začátku říkal, že použití vojenské síly proti Húsíům jim nezabrání v útocích na lodě v Rudém moři, což se stalo, a dokonce hrozí, že přeruší kriticky důležité podmořské kabely. A existují skutečné limity toho, co může americká moc udělat proti Húsíům, kteří se ukázují jako tvrdá bojová síla. Není pochyb o tom, že USA mají ohromnou výhodu, pokud jde o hrubou vojenskou sílu. Ale jak jsme se naučili na místech, jako je Vietnam a Afghánistán , vojenská převaha ne vždy zaručuje vítězství. Vítězství to v tomto případě rozhodně negarantuje. Takže americké akce v Rudém moři jsou marné úsilí.
GJ: Proč nejsou USA schopny zahodit myšlenku, že drtivá síla je účinný způsob, jak prosadit svou vůli ve světě? A proč se zdá, že se nedokáže vymanit z Blízkého východu, proč se neustále přitahuje zpět do regionu?
JM: Nemám žádné vysvětlení, proč američtí vůdci nedokážou pochopit limity toho, co můžete dělat s vojenskou silou. Jako správný realista chápu, že stát chce mít nejmocnější vojenskou sílu na planetě. Ale zároveň je důležité vědět, že existují skutečné limity toho, co můžete s tou vojenskou silou dělat. Existují okolnosti, za kterých mohou nadřazené armády dosáhnout rychlých a rozhodných vítězství, jako například první válka v Perském zálivu v roce 1991, kdy USA snadno porazily iráckou armádu na ploché rovině pouště. Ale pokud pošlete americkou armádu na místo, jako je Afghánistán, aby se postavila Talibanu, časem selžete, dokonce i se všemi těmi zbraněmi, které máte k dispozici. Podobně, když bojujete proti Húsíům nebo se postavíte proti těmto milicím v Iráku a Sýrii , USA nebudou schopny použít svou úžasnou vojenskou sílu, aby je porazily a ukončily boj. Nepřítel bude žít, aby mohl bojovat další den. A pokaždé, když jej zasáhnete, vrátí vám úder. Podobně je na tom Izrael v Gaze . IDF je z hlediska hrubé vojenské rovnováhy mnohem silnější než Hamas. Ale představa, že se to odstraní Hamás a problém terorismu jednou provždy, je fantazií. Během vietnamské války jsem byl v americké armádě a nebylo pochyb o tom, že americká armáda byla mnohem silnější než severovietnamská plus Viet Cong, ale přesto jsme prohráli. Někdy mocné státy prohrají válku proti mnohem méně silným protivníkům. Je velmi těžké říci, proč to americký zahraničněpolitický establishment nechápe?
Důvod, proč se tak hluboce angažujeme na Blízkém východě, je ten, že USA a Izrael jsou spojeny. USA nemají formální vojenský závazek chránit Izrael. Ale kvůli domácí politice zde neexistuje způsob, jak by se Washington nemohl hluboce angažovat v této části světa. Druhým důvodem je ropa, jejíž hojnost učinila Blízký východ tak důležitým během studené války, kdy Sověti a Američané soupeřili o vliv a oba tam měli své vojáky a dokonce vedli zástupné války. Ale když studená válka skončila, zůstali jsme tam a důvodem, proč jsme zůstali, byl Izrael.
Nyní je důležité pochopit, že Čína a Rusko jsou nyní hluboce zapojeny do dění Blízkého východu. Rusko je samozřejmě již v Sýrii přítomno, zatímco Čína buduje námořnictvo pro dálné vody, aby do regionu vložilo sílu. Budeme svědky bezpečnostní soutěže na Blízkém východě, která zahrnuje Číňany a Rusy na jedné straně a Američany na straně druhé. USA se budou stále více zajímat o Blízký východ, nejen kvůli jejich závazku vůči Izraeli, ale také proto, že v této části světa se bude odehrávat velmocenská politika. Rusové, Číňané a Íránci budou v březnu uskutečnili na Blízkém východě velké námořní cvičení.
Pokud jde o Izrael a Gazu, scénář noční můry je takový, že to přeroste ve válku s Íránem , kde Teherán podporuje Peking a Moskva. Myslím, že jsme od toho dost daleko. Ale jak se Číňané a Rusové více angažují na Blízkém východě a jak vidíte tento úzký vztah mezi nimi a Íránem, vystavujete se riziku eskalace. To by bylo katastrofální.
GJ: Knihu The Israel Lobby jste napsal se Stephenem Waltem v roce 2007. Změnilo něco vaše hodnocení toho, co jste v této práci tvrdil, pokud jde o vztah mezi izraelskou lobby a zahraniční politikou USA?
JM: Ne, myslím, že jsme ten příběh pochopili správně. Lobby je mocná jako vždy. Velký rozdíl mezi dobou, kdy jsme knihu psali, a současností je v tom, že aktivity lobby jsou dnes otevřené způsobem, jakým nebyly v roce 2007 možný. Myslím, že tehdy o lobby vědělo málo lidí. A jen velmi málo lidí vědělo dost o vlivu lobby na americkou zahraniční politiku, zejména pokud jde o Blízký východ. A myslím, že jsme to pomohli poodhalit a nyní více lidí chápe, co se děje. Lobby je nyní nucena pracovat mnohem více na otevřeném prostranství. Z pohledu jakékoli lobby je nejlepší, když může fungovat za zavřenými dveřmi a mít významný vliv, který veřejnost nevidí. Ale izraelská lobby už takto fungovat nemůže. Od 7. října existuje množství důkazů o tom, že lobbisté hrají tvrdě s politiky a veřejnými činiteli, kteří vystupují a kritizují Izrael; vidíte to i v univerzitních kampusech, kde lobbisté vynakládají velké úsilí, aby ukáznili a potrestali každého, kdo se odváží kritizovat Izrael.
GJ: Jak nebezpečný je Írán?
JM: Sám o sobě není vůbec nebezpečný. Když se podíváte na to, co se dnes děje, jsou to Američané proti Húsíům a dalším milicím podporovaným Íránem v Iráku a Sýrii. Jsou to Izraelci proti Hizballáhu a Hamasu. Kde je v tomto příběhu Írán? Sedí na vedlejší koleji. USA daly jasně najevo, že nemají v úmyslu zaútočit na Írán, což činí Izrael nešťastným. Ale to poslední, co chce Joe Biden udělat, je zaútočit na Írán. Írán a Íránci dali jasně najevo, že nemají zájem dostat se do konfliktu s USA. Takže Íránci sledují, jak jsou Američané vtaženi do nové bažiny. Teherán musí z toho být nadšený. Skutečnost, že Spojené státy, jak se zdá, zde nemají přijatelnou ústupovou strategii, ať už diplomaticky nebo vojensky, zatímco Íránu tento konflikt od 7. října vůbec neublížil, je pro skvělá zpráva.
GJ: Co si myslíte o roli Británie po boku USA v Rudém moři?
JM: Britové udělají téměř vše, co po nich Američané chtějí. Američané často zjišťují, že jejich spojenci ne vždy chtějí souhlasit s jejich různými plány. Ale je tu jedna výjimka – Británie. Tohle nebývalo zvykem. Američané zoufale chtěli, aby se Britové zapojili do boje ve Vietnamu, a Britové odmítli. Ale myslím si, že kdyby dnes byla vietnamská válka a americká vláda by požádala Brity, aby se zapojili, nadšeně by naskočili do boje. Taková loajalita nedává strategický smysl. Zvlášť, když se podíváte na odumírání britské armády. Není to tak, že by britská vojenská síla rostla; zdá se, že to směřuje opačným směrem. A v takové situaci byste očekávali, že Britové omezí své závazky vůči těmto různým eskapádám, do kterých je Američané zapojují. Ale to se neděje. Právě naopak.
GJ: Jakými způsoby, pokud vůbec, by Trumpovo předsednictví změnilo zahraniční politiku USA na Blízkém východě?
JM: Je pro mě těžké uvěřit, že by se Trumpův přístup k Blízkému východu lišil od přístupu Bidena, určitě ne ve vztahu mezi USA a Izraelem. Trump je rétoricky tvrdší než Biden vůči Íránu, ale ne o tolik, a Trump není tak hloupý, aby zahájil válku proti Íránu. Trump není válečný štváč. Trump se chlubí, že je jediným prezidentem v poslední době, který nezačal válku a to je pravda. Myslím, že jediným místem, kde by mohlo dojít k významné změně v zahraniční politice USA, je Evropa. Soudím, že Trump by se rád stáhl z Evropy, rád by skoncoval s NATO . A určitě by rád blíže spolupracoval s Putinem na ukončení ukrajinské války. Chtěl změnit americkou politiku v regionu během svého prvního funkčního období mezi lety 2017 a 2021. Myslím, že vzhledem ke svým preferencím by se z Evropy stáhl a předal ji NATO. Ale zahraničněpolitický establishment, takzvaný „blob“, ho porazil.
Pokud znovu zvítězí, Trump bude odhodlán tentokrát blob překonat. Věří, že nyní má tým pro zahraniční politiku, který může postavit a který mu pomůže dosáhnout jeho cílů způsoby, které byly poprvé nemožné.
Nemyslím si, že ve východní Asii uvidíte významnou změnu oproti Bidenovi. Když v roce 2021 nastoupil do úřadu, šel Biden v Trumpových stopách s ohledně Asie. Trump zásadně změnil americkou politiku ve východní Asii – opustil spolupráci s Čínou a prosazoval politiku jejího omezování. Biden tuto politiku přitvrdil a v některých ohledech byl vůči Číně tvrdší než Trump v rané fázi své vlády. To se změnilo, když se Bidenova administrativa snaží snížit napětí mezi Pekingem a Washingtonem, aby zajistila, že USA neskončí v boji ve východní Asii, zatímco jsou uvězněny na Ukrajině a na Blízkém východě.
GJ: Jak moc se bojíte o paměť Joea Bidena?
JM: Zjevně existují dobré důvody k otázce, zda má Joe Biden nyní duševní schopnosti, které jsou vyžadovány pro nejnáročnější a nejodpovědnější práci na světě. Je mi 76 let a neustále o tom přemýšlím, protože neexistuje způsob, jak neztratit trochu schopností, když se dožijete 70. let. Moje paměť, která bývala fantastická, se do jisté míry nahlodala a už prostě nejsem tak bystrý jako dřív. Vlastně si myslím, že Donald Trump, který je o rok starší než já, trochu ztratil tzv. rychlost rychlého míče, ale ve srovnání s Bidenem v podstatě běží na maximum. A to, o čem tady ve skutečnosti mluvíme, je zdraví Joea Bidena v příštích pěti letech, protože pokud vyhraje volby v listopadu – a volby budou podle mě těsné – pak jeho druhé funkční období začne v lednu 2025 a skončí v roce 2029. Je velmi těžké si představit, že by tuto práci dělal tak dlouho. Problém je, že bude kandidátem demokratů a nemyslím si, že se na tom něco změní.
GJ: Souhlasíte s ministrem obrany Spojeného království Grantem Shappsem, že se posouváme „z poválečného do předválečného světa“? Jaká je pravděpodobnost rozsáhlého konfliktu?
JM: Domnívám se, že tyto komentáře jsou učiněny v kontextu možné války mezi Ruskem a Západem a hlavním provozním předpokladem, který tento argument podporuje, je, že Putin je na pochodu a chystá se dobýt celou Ukrajinu a poté zaútočit na východní země Evropy a nakonec ohrožovat západní Evropu, což nás vede do třetí světové války. Jde prý o to, že je lepší teď až po uši podpořit Ukrajinu a zabránit Putinovi ve vítězství na Ukrajině, protože to mu nakonec zabrání v dobýt Evropu.
To je směšný argument. Putin dal jasně najevo, že nemá v úmyslu dobýt celou Ukrajinu, a nikdy nenaznačil, že by měl zájem dobýt jakoukoli jinou zemi ve východní Evropě, tím méně západní Evropu. Nemá také vojenské schopnosti dobýt východní Evropu – ruská armáda není druhým příchodem Wehrmachtu. I když se na Ukrajině od roku 2022 poměr sil posunul ve prospěch Ruska, Rusové mají těžké časy vrhnout Ukrajince zpět. Představa, že Rusko bude dobýt další území, nedává smysl.
Důvod, proč Shapps a další tvrdí tento argument, promítají scénář třetí světové války, je ten, že chtějí zachovat podporu Ukrajině. Jde o staromódní inflaci ohrožení, ve které byly USA a Británie historicky velmi zběhlé. Nafukováním ruské hrozby můžete povzbudit různé politické strany na Západě, aby podporovali Ukrajince až po uši.
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Nevím, co bych k názorům profesora Mearsheimera dodal…
