Dělat na Kose úvod, když jádrem článku je zase nějaký nový výstup profesora Johna Mearsheimera už pokládám za zbytečné. Všichni dobře víte, jak to s ním mám. A tentokráte asi nejvýznamnější světový politolog už nekomentoval jen příčiny války na Ukrajině a kdo za ni nese vinu, ale hlavně se zaměřil na to, jak podle něj tenhle nesmyslný konflikt skončí. Pokud se nezvrhne do termonukleární apokalypsy.
Je to o konci téhle nesmyslné války, vzniklé z malicherného ega jistých politikářů, jistých mediálních řiditelů zeměkoule, jakž i pošahaných magorů, co jim jejich ega baští. Válka prostě skončí. Buď zničením lidstva nebo…. nebo? Nebo třeba tak, jak to viděl v rozhovoru pro čínský server Global Times profesor John Mearsheimer. Vše vyšlo pod titulkem
podle překladače
Konečným výsledkem rusko-ukrajinského konfliktu bude zmrazený konflikt bez skutečné mírové dohody
Poznámka redakce:
24. únor je výročím rusko-ukrajinského konfliktu, který trvá dva roky a konec je v nedohlednu. Proč nelze konflikt vyřešit? Jak pokračuje, jak se vyvinula se mentalita Západu ohledně „poražení Ruska“? Jak konflikt ovlivňuje globální geopolitické vzorce? K dvouletému výročí, Global Times ( GT ) shromáždil názory v USA a Evropě.
Ve třetím rozhovoru tohoto seriálu John Mearsheimer ( Mearsheimer ) s profesorem R. Wendell Harrisonem, Distinguished Service na katedře politologie na Chicagské univerzitě, odůvodnil své dlouhotrvající přesvědčení, že za konflikt může Západ a že politika zcela USA. selhala.
GT : V předchozím rozhovoru jste řekl, že ukrajinský konflikt bude dlouhodobým nebezpečím. Vzhledem k tomu, že konflikt vstoupí do třetího roku, jak dlouho bude trvat? Za jakých okolností skončí?
Mearsheimer : Myslím, že skutečné boje nebudou trvat déle než do roku 2025. Rusové zaberou více území, než mají nyní pod kontrolou, a dojde k příměří. Konečným výsledkem bude zmrazený konflikt, ale bude bez skutečné mírové dohody, a proto bude vždy existovat nebezpečí, že se zmrazený konflikt opět stane horkým konfliktem.
Západ, hlavně USA, nepřijme konečnou mírovou dohodu, kde by Rusko zabralo významnou část ukrajinského území. Takže i když máte zamrzlý konflikt, Západ a Ukrajinci vynaloží velké úsilí, aby rafinovaně podkopali pozici Ruska v oblastech Ukrajiny, které dobude.
Rusové přitom vyvinou velkou energii, aby zajistili, že ukrajinský zhroucený stát zůstane slabým a nefunkčním politickým a ekonomickým subjektem. Budete mít tento konflikt, který nebude horkou válkou, ale bude bezpečnostní soutěží mezi Ruskem na jedné straně a Ukrajinou a Západem na straně druhé, kam až oko dohlédne. To je velmi skličující situace, protože konec konfliktu mezi oběma stranami opravdu není v dohledu. Akutní a hluboké nepřátelství bude existovat po dlouhou dobu. Nemyslím si, že Rusko bude mít někdy v dohledné době dobré vztahy se Západem nebo Ukrajinou.
GT : V roce 2014 jste varoval, že NATO provokuje Rusko na Ukrajině ohledně stavu války a budoucích problémů. Proč byly takové hlasy, jako je ten váš, opomíjeny?
Mearsheimer: Když se NATO v 90. letech rozhodlo rozšířit, došlo uvnitř USA k velké bitvě. Odpůrci rozšiřování NATO, kteří byli v podstatě realisté, říkali, že když rozšíříte NATO na východ, znepřátelíte si Rusko a skončíte v určitém okamžiku s vážným konfliktem. Proti nim stála vlivná skupina zahraničněpolitických liberálů, kteří věřili, že USA jsou vlídný hegemon a že USA mohou přesunout NATO na východ směrem k Rusku a nepovede to k potížím. V 90. letech bylo Rusko velmi slabé a nemohlo udělat nic, aby zastavilo expanzi NATO.
Debatu tedy vyhráli zastánci rozšíření NATO. K prvnímu velkému rozšíření došlo v roce 1999 a poté k druhému v roce 2004. Velmi důležité je, že v dubnu 2008 NATO s pobízením USA prohlásilo, že Ukrajina bude přivedena do aliance. Rusové tehdy dali jednoznačně najevo, že Ukrajina v NATO představuje pro Moskvu existenční hrozbu a nedovolí, aby se to stalo.
Nicméně USA a jejich evropští spojenci pokračovali v tlačení na východ a nadále se snažili přivést Ukrajinu do NATO. V únoru 2014 vypukla velká krize. Tehdy jsem napsal svůj slavný článek do Foreign Affairs, v němž jsem uvedl, že za krizi je z velké části zodpovědný Západ. Řekl jsem, že hlavní příčinou krize bylo rozšíření NATO a obecněji snahy Západu udělat z Ukrajiny západní opevnění na ruských hranicích. Tvrdil jsem tehdy, že je to pozoruhodně pošetilé, protože Rusové to jednoznačně považovali za existenční hrozbu. A pokud bychom pokračovali v tlaku na vstup Ukrajiny do NATO, vedlo by to k ještě větším problémům.
Každopádně po vypuknutí krize v únoru 2014 se USA a jejich spojenci zdvojnásobili úsilí a pokračovali v tlaku na vstup Ukrajiny do NATO. Pokaždé, když se Rusové pokusili vypracovat a vyjednat dohodu, aby se vyhnuli válce, Američané a jejich spojenci odmítli s Rusy vyjednávat. Řekli Rusům, že se musí smířit s tím, že se Ukrajina stane součástí NATO. Ale Rusové odmítli tento výsledek přijmout. A v únoru 2022, osm let poté, co konflikt poprvé vypukl v únoru 2014, Rusové napadli Ukrajinu, protože byli odhodláni nenechat Ukrajinu stát se součástí NATO.
GT : Vydal jste novou knihu, kterou jste napsal se Sebastianem Rosatem, How States Think: The Racionality of Foreign Policy, ve které tvrdíte, že rozšiřování NATO bylo racionální. Také věříte, že Putinův tvrdý zásah proti tomu byl také racionální. Jak bychom měli rozumět těmto rozhodnutím, která nakonec vedla k válce?
Mearsheimer: Jednou z věcí, které jsme v naší knize museli udělat, bylo odpovědět na otázku: Co pro stát znamená být racionální? Naším argumentem je, že stát je racionální, pokud má důvěryhodnou teorii o mezinárodní politice, která je základem příslušné politiky, kterou stát prosazuje. Tvrdíme také, že protože zahraničněpolitická rozhodnutí jsou kolektivní rozhodnutí a jednotlivci mají často různé názory na to, jaká je správná politika, je důležité, aby rozhodovací proces probíhal uvážlivým způsobem, aby lidé, kteří se na rozhodování podílejí, mít příležitost vyjádřit své názory a vzájemně se ptát.
Jak jsem již řekl ohledně rozšiřování NATO, byly zde dvě skupiny, které se hádaly o tom, zda má strategický smysl. Jedna skupina byla složena z realistů, kteří byli proti rozšiřování NATO. Svůj pohled založili na základní realistické teorii. Měli reálpolitický pohled na mezinárodní vztahy. To je jistě důvěryhodná teorie. Proto byl odpor proti rozšiřování NATO racionální.
Zastánci expanze měli názor, který byl založen na třech velkých liberálních teoriích mezinárodní politiky – teorii demokratického míru, teorii ekonomické nezávislosti a liberálnímu institucionalismu. To vše jsou věrohodné teorie a široce přijímané v literatuře o mezinárodních vztazích; takže politici, kteří prosazovali rozšíření NATO, jednali také racionálně.
Naším argumentem je, že dvě soupeřící strany v debatě o tom, zda rozšířit NATO, založily své názory na důvěryhodných teoriích. Proto, i když vyhrála strana, se kterou jsem nesouhlasil, myslel jsem si, že prosazuje racionální politiku. Tato diskuse ukazuje, že je rozdíl mezi chybou a racionálností. Myslel jsem, že zastánci rozšíření NATO se mýlili, ale věřím, že byli racionální.
Pokud jde o Vladimira Putina, jde o přímočarý případ země, která měla pocit, že čelí existenční hrozbě rozšíření NATO. Rozhodla se, že aby tomu zabránila, zahájí válku na Ukrajině. Tomu se říká preventivní válka. Preventivní válka, ať se to někomu líbí nebo ne, je racionální. Proto si myslím, že Putin se při invazi na Ukrajinu choval racionálně. Dá se dokonce důrazně tvrdit, že má smysl, aby vůdce, tváří v tvář existenční hrozbě, zahájil preventivní válku. Někdo by mohl namítnout, že ruská invaze na Ukrajinu byla chybou nebo že porušila mezinárodní právo. Takové argumenty můžete uvést, ale zda je něco špatné nebo zda je to racionální, jsou dvě různé věci. Myslím, že to bylo racionální, protože to velmi přesně zapadalo do preventivní válečné teorie, která je věrohodnou teorií mezinárodní politiky.
GT : Poslední Putinův rozhovor s Tuckerem Carlsonem odhaluje, jak si představuje jednání a mír. Jak moc ho bude poslouchat západní publikum? Jak rozhovor ovlivnil západní veřejné mínění o válce?
Mearsheimer : Je zcela jasné, že rozhovor Tuckera Carlsona s Putinem nebude mít na Západě prakticky žádný vliv. Co je skutečně úžasné, je rozsah, v jakém západní elity na celém světě nevěděly nic jiného než rozhovor pomluvit,prakticky vše co o rozhovoru zaznělo a co o samotném Putinovi řekly. Když se podíváte na reakci Západu, nebyl žádný zájem reagovat kladně na cokoliv, co Putin pronesl. Myslím, že tento rozhovor bude mít nulový vliv na to, jak dopadne ukrajinská válka.
GT : Od začátku války jste zastával názor, že za to může Západ a politika USA selhala. Někteří si ale myslí, že se Rusko mýlí. Jak byste takovou kritiku vyvrátil?
Mearsheimer : Na Západě se běžně soudí, že Putin začal válku, protože je v podstatě imperialista nebo expanzionista. Konkrétně se říká, že má zájem na vytvoření většího Ruska, což znamená, že je odhodlán dobýt celou Ukrajinu. A pak si podmaní další země ve východní Evropě a vytvoří nové ruské impérium.
Můj argument je, že tento názor je mylný; to, co Putin dělal, když zaútočil na Ukrajinu, bylo, že rozpoutal preventivní válku. Carské ambice neměl. Nebyl odhodlán vytvořit větší Rusko. Jeho rozhodnutí souviselo se skutečností, že expanzi NATO na Ukrajinu považoval za existenční hrozbu pro Rusko a byl odhodlán tomu zabránit.
Takže zastávám názor, který je přímo v rozporu s konvenční mantrou na Západě. Ptal jste se mě, jak bych dokázal, že mám pravdu a konvenční mantra se mýlí? Odpověď je jednoduchá. Neexistuje žádný důkaz na podporu konvenční moudrosti. Neexistuje žádný důkaz, že Putin chtěl vytvořit větší Rusko. Neexistuje žádný důkaz, že chtěl dobýt celou Ukrajinu. A rozhodně neexistuje žádný důkaz, že chtěl dobýt jiné země kromě Ukrajiny.
Na druhou stranu existuje spousta důkazů, které ukazují, že byl motivován expanzí NATO na Ukrajinu, nebo obecněji, byl motivován snahou Západu udělat z Ukrajiny západní opevnění na ruských hranicích. Při mnoha příležitostech řekl, že je to nepřijatelné. Myslím, že všechny dostupné důkazy ukazují, že můj postoj je správný a konvenční moudrost je špatná.
GT : Rusko nebylo poraženo a západní sankce uvalené na Rusko se ukázaly jako neúčinné. Změnila se mentalita Západu ohledně „poražení Ruska“?
Mearsheimer: Je zcela jasné, že ekonomické sankce selhaly. Je to docela pozoruhodné. Američané si mysleli, že jakmile válka začne, sankce vůči Rusku spolu s brzkými vítězstvími ukrajinské armády na bitevním poli umožní Ukrajině porazit Rusko. Sankce byly považovány za válečnou zbraň proti Rusku. Ale téměř úplně selhaly. Ruské ekonomice se daří velmi dobře. Pokud něco, tak jsou to evropské ekonomiky, které sankce poškodily. Sankce proti Rusku nefungovaly.
Nyní je otázkou, jak USA reagují na svůj neúspěch porazit Rusko? Čelí USA realitě a tlačí Ukrajince k jednání o urovnání s Ruskem? Odpověď je ne. Myslím, že USA chtějí v dohledné době pokračovat ve válce v naději, že se Ukrajině nějakým způsobem – s pomocí Západu – podaří zvrátit situaci na bojišti a pomoci Ukrajině získat ztracená území. To se nestane. Ve skutečnosti je to klamné myšlení. Pro Ukrajince by dávalo mnohem větší smysl pokusit se nyní dohodnout s Rusy. To se ale nestane, protože Západ neustoupí a zdá se, alespoň prozatím, že ani Ukrajinci rezignovat nechystají.
GT : Jak komentujete současnou politiku USA vůči Číně?
Mearsheimer : Je velmi důležité zdůraznit, že politika angažovanosti, kterou USA uplatňovaly vůči Číně zhruba v letech 1990 až 2017, je mrtvá. K angažmá se nevrátíme. USA nyní přijaly politiku zadržování. USA jsou odhodlány zastavit vzestup Číny a tato politika se nezmění. To vám říká, že vztah mezi Čínou a USA bude zásadně konkurenční.
Spolupráce mezi nimi určitě bude. Čína a USA mají společné zájmy. Budou tedy na některých frontách spolupracovat. Například věřím, že mezi USA a Čínou bude dál probíhat velký obchod, i když jen málo z toho bude zahrnovat špičkové technologie. USA vynaloží velké úsilí, aby zpomalily čínský rozvoj špičkových technologií, ale jinak bude mezi Čínou a USA probíhat velký byznys zahrnující potraviny, textil, průmyslové zboží a tak dále. Obě země budou také spolupracovat v otázkách, jako je šíření jaderných zbraní a doufejme, že změna klimatu.
Je však velmi důležité pochopit, že tato spolupráce bude probíhat ve stínu intenzivní bezpečnostní soutěže. Tato konkurence bude dominovat vztahu mezi Čínou a USA, protože jsou to dva nejmocnější státy na planetě. Obě země budou soupeřit o moc a budou si dělat velké starosti o rovnováhu sil mezi nimi.
Doufejme, že obě strany vynaloží velké úsilí, aby soutěž zvládly chytrými způsoby, abychom neskončili ve válce. To by bylo katastrofální. Přesto bude těžké vyhnout se konfliktu mezi oběma stranami, stejně jako bylo těžké vyhnout se bojům během studené války mezi USA a Sovětským svazem. Naštěstí Moskva a Washington zvládly svou intenzivní bezpečnostní soutěž v letech 1947 až 1989 způsobem, který se vyhnul skutečné palbě mezi supervelmocemi. Žijeme v problematické době a nebezpečí, kterým čelíme, se nezmění k lepšímu. Pokud něco nastane, pak jen to, že věci se časem zhorší.
Byl to Donald Trump v roce 2017, kdo opustil spolupráci s Čínou a přijal politiku omezování. Po volbách v roce 2020, kde Biden porazil Trumpa a stal se prezidentem, se k angažmá s Čínou nevrátil. Místo toho šel v Trumpových stopách a dokonce zdvojnásobil omezování. To, zda bude Biden nebo Trump v roce 2025 v Bílém domě, nebude pro americko-čínské vztahy příliš důležité.
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Tolik John Mearsheimer. Nic a ni trochu uklidňujícího. Ani trochu nemám radost z toho, že potvrdil můj závěr, který jsem zde nedávno publikoval, že nejhorším možným výsledkem ukončení konfliktu na Ukrajině je jeho zmrazení! Zastaví to sice boje, ale ani jedna strana nedosáhne svého konečného cíle, takže konflikt nikdy neskončí a dočkáme se nejspíš další eskalace až nějaký ten nový fýrer uzná, že mu kyne šance na vítězství.
Tohle všechno by odstranil jasný výsledek na bojišti, ať by byl jakýkoliv. To si přiznejme. Zmrazený konflikt nic nevyřeší. Pokud ovšem k němu nedojde na hranici, která by buď minimálně jedna strana mohla prezentovat jako svoje vítězství nebo by ta hranice svou fyzickou podstatou vylučovala snadné obnovení bojů.
Být takovou variantou nabízí například Dněpr. Zamrzlý konflikt podle něj – což by znamenalo, že Rusko zabere celou levobřežní Ukrajinu by nejspíše fungovalo jako těžké a sotva odstranitelné sedativum na horké ukrajinské/kolektivně západní hlavy. Například.
Ale je takový výsledek pro Rusko dosažitelný? Nikdo netuší. Soudím, že ani Putin, ani Zelenský ani Pentagon s Bílým domem…
Ekvivalentem k tomu je porážka Ruska a dobytí Krymu. Tohle můžeme směle vyloučit. Dávno pryč jsou doby, kdy třeba takový Macron hovořil o tom, že porážka Ruska nesmí být příliš pokořující…
Netuším, jak tahle válka skončí, natož kdy. Ale vrátím se asi až k prvnímu článku o tomhle nesmyslném konfliktu. Kdy jsem konstatoval, že je snadné válku začít, ale velmi obtížné ji ukončit. A že nikdo nedohlédne konečného výsledku, který může být stejně zemětřesný jako I.světová válka. Která byla stejně zbytečná a velmi snadno jí šlo předejít…. Svět, zejména ten náš západní, volně řečeno s profesorem Johnem Mearsheimerem se za více než 100 let od jejího vypuknutí vůbec nepoučil! Ani trochu! Proč jsme na sebe tak nafoukaní, když nejsme ani trochu chytřejší než než tehdy Wilhelm II, Franz Josef II, car Mikuláš a další tehdejší potentáti a jejich štáby? Respektive – jsme daleko hloupější než oni tehdy. My si můžeme posloužit jejich příkladem. oni tuhle možnost postrádali.
