Žádná z velkých teorií mezinárodních vztahů není antagonističtější než liberální institucionalismus a realismus. První tvrdí, že je možné, aby státy spolupracovaly a že taková spolupráce snižuje riziko konfliktu. Druhý , opak: Státy jsou entity, které maximalizují geopolitickou moc. Jinými slovy: svět se řídí zákonem džungle.
Opozice mezi oběma doktrínami je téměř niterně vnitřní a jde až na dřeň. Pro kritiky liberálního institucionalismu si tato teorie nezaslouží jméno a není ničím jiným než amalgámem hesel (jako je dobře známá „měkká síla“ a novější „ostrá síla“ ), které se snaží zakrýt hanbu prázdného nutkání lovit. Nepřátelé realismu říkají, že nejde o nic jiného než o čistý mechanismus podobný marxismu, kdy třídní boj nahrazuje geopolitická moc.
Každý pohyb má své hvězdy . Tou liberalistickou je Josep Nye z Harvardu . U realistů pak Stephen Walt, rovněž z Harvardu, a především John Mearsheimer z Chicaga , heretik, který se rozešel se západním konsensem nejprve ve vztahu k Izraeli a nyní k Ukrajině. V prvním případě si jeho kniha, napsaná společně s Waltem, The , Israeli Lobby vysloužila obvinění z toho, že je protižidovská. Jeho pozice v ukrajinské válce ho postavila do centra pozornosti mnoha Putinových apologetů.
V červnu 1993 jste publikoval článek ve ‚Foreign Affairs‘, v němž jste Ukrajině radil, aby nepředávala Rusku 2 400 atomových bomb, které zdědila po bývalém Sovětském svazu, protože Moskva v čase podnikne invazi. Ukrajina odevzdala své zbraně a Rusko ji napadlo. Cítíte potvrzení své předpovědi?
Samozřejmě, kdyby Ukrajina nedala své jaderné zbraně Rusku, nestalo by se to, co se stalo. Ukrajina byla v konvenčních zbraních mnohem slabší než Rusko, a tak pro ni dávalo smysl zůstat u atomových zbraní, které jsou tím velkým odstrašujícím prvkem. Uvědomte si, že je možné, že ani s jadernými zbraněmi by Ukrajina nebyla schopna zabránit Rusku v obsazení Krymu v roce 2014.
Předpověděl jste také konfrontaci mezi Německem a Ruskem, která nenastala.
Věřil jsem, že po studené válce se Spojené státy stáhnou z Evropy. To by znamenalo konec NATO a nechalo by znovusjednocené Německo, aby se vypořádalo s vlastní obranou. Ve střední a východní Evropě by tak zůstaly dvě velmoci: Německo a Rusko. Země, které je oddělují, by byly terénem, ve kterém by soutěžily. To se ale nestalo, protože když se SSSR stáhl ze střední a východní Evropy, požádal USA, aby zůstaly v regionu, zajistily bezpečnost a zabránily tak obrodě Německa. Výsledkem je, že Německo se vzdalo své role světové velmoci a že NATO expandovalo východním směrem, dokud nedosáhlo pro Rusko kritického bodu: Ukrajiny.
A tím „kritickým bodem“ je současná válka. Sám Putin říká, že Ukrajina jako národ neexistuje a že je pouze součástí Ruska. Ale říkáte, že Rusko napadlo Ukrajinu kvůli možnosti vstupu této země do NATO a EU.
Hlavní příčinou této války je rozhodnutí Spojených států a jejich evropských spojenců učinit z Ukrajiny baštu Západu na ruských hranicích, a to má tři rozměry:
za prvé přibližování Ukrajiny k NATO;
za druhé, přiblížit ji EU;
za třetí, učinit z Ukrajiny liberální demokracii s prozápadními sklony.
Všechny tři dimenze Rusko velmi znepokojovaly, ale právě expanze NATO byla pro Moskvu existenční hrozbou. Putin varoval, že to nedovolí. USA a jejich evropští spojenci se však rozhodli protlačit vstup Ukrajiny do NATO bez ohledu na Rusko.
Druhá teorie, většinová, nemá žádný reálný základ. Je pravda, že Putin vnímá Rusy a Ukrajince jako součást jednoho národa. Neexistuje ale žádný důkaz, že kvůli tomu napadl Ukrajinu. V článku, který Putin publikoval 12. července 2021 a v němž uvedl svůj názor, že Rusové a Ukrajinci jsou součástí stejného kmene, dal jasně najevo, že respektuje ukrajinskou suverenitu. Putin se snažil vyhnout válce s Ukrajinou a Západem. Překvapivé je, jak málo jsme udělali, abychom komunikovali s Rusy.
Proč říkáte, že Západ nechtěl vyjednávat?
Protože si myslel, že tu válku vyhraje.
Když však Rusko zaútočilo USA a Francie pošlali letadla do Kyjeva, aby ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj mohl uniknout. To se neděje, když si myslíte, že vyhrajete.
Musíte si pamatovat, že Západ vyzbrojoval Ukrajinu od roku 2014 a ukrajinské ozbrojené síly se staly docela impozantními a že síla, se kterou Rusko napadlo Ukrajinu, byla ve skutečnosti docela malá, asi 100 000 vojáků. Západ navíc věřil, že ekonomické sankce srazí Rusko na kolena. Byla to dvojitá rána: zastavení vojenské invaze a uvalení takových ekonomických nákladů na Rusko, že by muselo skončit přiznáním jeho porážky.
Ale Rusko vždy chtělo dohodu. Rusové a Ukrajinci jednali v Bělorusku a Istanbulu. Došlo také na izraelské zprostředkování s předsedou vlády této země – Naftali Benettem. Jednání, která se točila kolem myšlenky, že Ukrajina nevstoupí do NATO, postupovala kupředu, dokud USA a Velká Británie neřekly Ukrajincům, aby je opustili. Výsledkem toho je, že Ukrajina přijde o velkou část svého území a bude zredukována na nefunkční stát.
Říkáte, že Rusko a Ukrajina vyjednávaly a že Rusko tak činilo v dobré víře.
Správně.
Otázka: Jak vyjednáváte v dobré víře se zemí, která je napadena?
Vůbec. Rusko koncipovalo válku, aby přinutilo Ukrajinu vrátit se k jednacímu stolu. Protože v měsících před válkou se Rusům nepodařilo přimět Ukrajince ani Američany k souhlasu s jednáním, vyslali při invazi signál Ukrajincům, aby pochopili, že to myslí vážně. Američané a Britové později tato jednání torpédovali. Ale Rusové chtěli pouze Krym a byli ochotni souhlasit s dohodou, která by opustila Donbas na Ukrajině v rámci reformované Minské dohody [série smluv, které by teoreticky zabránily válce mezi Ruskem a Ukrajinou o Donbas].
Jakou důvěryhodnost jako vyjednavač „v dobré víře“ má Rusko, země, která napadla dva ze svých evropských sousedů – Moldavsko a Gruzii – a která se navíc zavázala respektovat územní celistvost a nezávislost Ukrajiny, aby ta země předala své atomové bomby?
Jsem realista a věřím, že nikdy nemůžete věřit velmoci, ať už jsou to Spojené státy, Rusko, císařské Německo, císařské Japonsko… nebo Španělsko 17. století, takže tomuto argumentu rozumím. Ale není o nic méně pravda, že když v červenci 2008 NATO oznámilo, že otevírá své dveře Ukrajině a Gruzii, dali Rusové jasně najevo, že je to nepřijatelné. O měsíc později z toho důvodu vypukla v Gruzii válka. Americký velvyslanec v Moskvě Bill Burns, který je nyní ředitelem CIA, napsal po nabídce NATO Gruzii a Ukrajině zprávu tehdejší ministryni zahraničí Condoleezze Riceové, v níž vysvětlil, že přijetí Ukrajiny do NATO se ukáže jako existenční hrozbu nejen pro Vladimira Putina, ale pro většinu Rusů. Německá kancléřka Angela Merkelová později řekla, že si byla vědoma toho, že to Putin bude vykládat jako vyhlášení války. V roce 2014, kdy Rusko zaútočí na Ukrajinu, se USA opět nestáhly, ale spíše se více zapojily do konfliktu. Zdvojnásobili jsme sázku v každém inflexním bodě.
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Také vám přijde ten rozhovor podivně ukončený? Spíše nesmyslně. V podstatě uprostřed matérie. Zajímalo by mne, jestli redaktor El Munda, jistý Pablo Pardo, který prof. Mearsheimera zpovídal, během interview neomdlel, nedostal infarkt nebo ho netrefil šlak z Mearsheimerových odpovědí.
Ptal se asi stejným způsobem, jaký, by pokládal otázky takový Řezníček z ČT nebo majitel dez/informační stoky jménem Forum24.cz – Šafr.
Jestliže ten jistý Pablo Pardo uvede rozhovor představením profesora Mearsheimera takto… heretik, který se rozešel se západním konsensem nejprve ve vztahu k Izraeli a nyní k Ukrajině. V prvním případě si jeho kniha, napsaná společně s Waltem, The , Israeli Lobby vysloužila obvinění z toho, že je protižidovská. Jeho pozice v ukrajinské válce ho postavila do centra pozornosti mnoha Putinových apologetů, pak je zřejmé, že mu nejde zjišťování faktůa názorů nýbrž buď o
1- zesměšnění protivníka
2- o vyvolání tvrdé přestřelky
žádný jiný cíl nemohl sledovat. Protože pouze ve svých otázkách papouškoval dnes už tisíckrát vyvrácená klišé kolektivního Západ. Viz třeba ruská agrese vůči Moldávii nebo Gruzii. Prostě představil se jako totální ignorant. Kdo rozpoutal konflikt v Gruzii okomentoval tehdejší americký velvyslanec v Moskvě, přezkumná komise OBSE a naposled například před několika měsíci gruzínská vláda, která se omluvila za tuhle válku Osetincům, Moskvě i svým obyvatelům. Ale Pardo má jasno.
Ukrajina a souvislosti, které mu Mearsheimer servíroval až triviálně, na stříbrném talíři, tak to ho nechalo dokonale chladným. Nepochopil vůbec nic. Ani to, že Putin svým článkem o tom, že Rusové a Ukrajinci jsou jeden kmen, vzkazoval plasticky do Kyjeva, že válka je nesmyslná a zbytečná! Že je třeba se snadno dohodnout.
Nepochopil ani jednání v Minsku a především v Istanbulu, kde stačilo Ukrajincům kývnout, že se stanou neutrálními, nevstoupí do NATO / s členstvím v EU Moskva souhlasila a Putin by nařídil svým jednotkám se vrátit na hranice obou zemí k 24.2.2022.
Jenže pro Washington a zřejmě největšího lháře a podvodníka v britských dějinách – Borise Johnsona to bylo málo.Oni chtěli Rusko zničit. Ukrajinskou krví a utrpením. A Zelenský je poslechl. Jestlipak ten Pardo chápe, jak rozdílné výsledky by byly po Istanbulu a po nějakém budoucím jednání???
Třeba to v půlce rozhovoru pochopil a klepla ho z toho Pepka….
Tohle je prosím specializovaný redaktor největšího španělského zpravodajského webu. Jako svou hloupostí a ignorancí jako svým tuzemským mainstreamovým protějškům z oka vypadl. Přesně takováhle žumpalistika, omlouvám se“žurnalistika, dovedla náš Západ přesně tam, kde jsme. Že lžeme o sto šet sami sobě.