John W. And Nisha Whitehead | 22. srpna 2024
To, co cítíte, je zápach umírající republiky.
Naší umírající republiky.
Jsme uvězněni v politickém matrixu, který má udržovat iluzi, že jsme občany ústavní republiky.
Ve skutečnosti jsme se ocitli někde na pomezí kleptokracie (vlády, v níž vládnou zloději) a kakistokracie (vlády vedené bezcharakterními kariérními politiky, korporacemi a zloději, která se podbízí nejhorším neřestem naší povahy a málo dbá na práva amerických občanů).
Vláda už léta hraje s americkým lidem hru na kočku a myš a nechává nás užívat si jen tolik svobody, abychom si mysleli, že jsme svobodní, ale ne dost na to, abychom skutečně mohli žít jako svobodní lidé.
Jinými slovy, je nám dovoleno hřát se v iluzi svobody, zatímco jsme zbavováni právě těch práv, která mají zajistit, abychom mohli vládu pohnat k odpovědnosti za dodržování právního státu, tedy Ústavy USA.
Jsme v průšvihu, přátelé.
Tohle už není Amerika, země svobody, kde vláda je z lidu, lidem a pro lid.
Naopak, toto je Amerika, kde fašismus, totalita a militarismus jdou ruku v ruce.
Svoboda už neznamená to, co kdysi.
To platí, ať už mluvíme o právu kritizovat vládu slovem nebo skutkem, o právu nebýt pod dohledem vlády, o právu nebýt podroben bezdůvodné prohlídce své osoby nebo svého majetku vládními agenty, o právu na spravedlivý proces, o právu být v bezpečí před militarizovanou policií, která vtrhne do vašeho domu, o právu být nevinný, dokud se neprokáže jeho vina, a o všech dalších právech, která kdysi posilovala závazek zakladatelů amerického experimentu se svobodou.
Nejenže už nemáme vládu nad svými těly, rodinami, majetkem a životy, ale vláda pokračuje v osekávání i toho mála práv, která nám ještě zbývají, abychom mohli svobodně mluvit a myslet sami za sebe.
Přátelé, dělají si z nás blázny.
Na papíře jsme možná technicky svobodní.
Ve skutečnosti jsme však svobodní jen do té míry, do jaké nám to vládní úředník dovolí.
Pouze si myslíme, že žijeme v ústavní republice, která se řídí spravedlivými zákony vytvořenými v náš prospěch.
Ve skutečnosti žijeme v diktatuře převlečené za demokracii, kde vše, co vlastníme, co vyděláváme, co říkáme a děláme – náš život – závisí na benevolenci vládních agentů a akcionářů společností, pro které zisk a moc vždy převáží nad principy. A nyní se vláda soudně a legislativně prosazuje do nového rámce, kde má diktát drobných byrokratů větší váhu než nezadatelná práva občanů.
S každým soudním rozhodnutím, které vládě umožňuje fungovat nad vládou zákona, s každou legislativou, která omezuje naše svobody, a s každým vládním prohřeškem, který zůstane nepotrestán, jsme pomalu připravováni na společnost, v níž máme jen malou skutečnou kontrolu nad svými životy.
Jak jednou poznamenal Rod Serling, tvůrce seriálu Twilight Zone a pronikavý komentátor lidské povahy: „Vytváříme si nové občany. Takové, kteří budou velmi vybíraví, pokud jde o obiloviny a automobily, ale nebudou schopni přemýšlet.“
Vskutku, nejenže vychováváme nové občany neschopné samostatného myšlení, ale také jim vštěpujeme naprostou, naprostou závislost na vládě a jejích korporátních partnerech, kteří za ně všechno udělají – řeknou jim, co mají jíst, co si mají oblékat, jak mají myslet, čemu mají věřit, jak dlouho mají spát, koho mají volit, s kým se mají stýkat a tak dále a tak dále.
Tímto způsobem jsme vytvořili stát blahobytu, stát chův, policejní stát, stát dohledu, elektronický koncentrační tábor – říkejte tomu, jak chcete, význam je stejný: v naší snaze o menší osobní odpovědnost, větší pocit bezpečí a žádné tíživé závazky vůči sobě navzájem nebo vůči budoucím generacím jsme vytvořili společnost, v níž nemáme žádnou skutečnou svobodu.
Svoboda, nebo to, co z ní zbylo, je ohrožována ze všech stran.
Hrozby jsou různého druhu: politické, kulturní, vzdělávací, mediální a psychologické. Jak nám však ukazují dějiny, svobodu se občanům vcelku nedaří vydobýt. Až příliš často se jí vzdávají dobrovolně a za tak levnou cenu: bezpečí, jistoty, chleba a cirkusů.
To je nedílnou součástí propagandy, kterou chrlí vládní mašinérie.
Přesto to, čemu dnes čelíme – manipulace s myslí a systémové násilí – není nic nového. Co je jiné, jsou používané techniky a rozsáhlá kontrola masového lidstva, donucovací policejní taktiky a všudypřítomný dohled.
Už jsme se dočkali systémové kontroly nadměrných vládních zásahů a uchvácení moci.
„Vládou“ nemám na mysli vysoce stranickou byrokracii dvou stran, republikánů a demokratů. Spíše mám na mysli „vládu“ s velkým „V“, zakořeněný hluboký stát, který není ovlivněn volbami, nezměněn populistickými hnutími a postavil se mimo dosah zákona.
Nyní se nacházíme v nezáviděníhodné situaci, kdy je třeba omezit všechny tři složky vlády – výkonnou, soudní a zákonodárnou -, které překročily své pravomoci a opily se mocí.
Pokud budeme pokračovat v této cestě, nemůže nás překvapit, co nás čeká na jejím konci.
Jaké je tedy řešení?
Pro začátek přestat tolerovat korupci, úplatkářství, netoleranci, chamtivost, nekompetentnost, neschopnost, militarismus, bezpráví, ignoranci, brutalitu, podvody, tajné dohody, korpulentnost, byrokracii, nemorálnost, zkaženost, cenzuru, krutost, násilí, průměrnost a tyranii. To jsou charakteristické znaky instituce, která je skrz naskrz prohnilá.
Přestaňte se držet za nos, abyste se vyhnuli zápachu hnijící instituce.
Přestaňte dovolovat vládě a jejím zástupcům, aby s vámi zacházeli jako se sluhou nebo otrokem.
Máte svá práva. Všichni máme svá práva. Toto je naše země. Toto je naše vláda. Nikdo nám ji nemůže vzít, pokud mu to neusnadníme.
Máte větší šanci dát najevo svou nespokojenost, abyste ji viděli, cítili a slyšeli ve své vlastní komunitě. Bude to však vyžadovat vytrvalost a jednotu a odhodlání najít společnou řeč se svými spoluobčany.
Jak jasně uvádím ve své knizeBattlefield America: The War on the American People (Battlefield America: Válka proti americkému lidu) a v jejím fiktivním protějšku The Erik Blair Diaries (Deníky Erika Blaira), příliš usnadňujeme policejnímu státu převzetí moci.
Přestaňte se tedy podílet na vraždě americké republiky.
Překlad Deepl
