Z článku Babiš je menší zlo, produkuje reálné statky, říká místopředseda KSČM
…
Chápu to tak, že v tématu migrace nechcete být na straně ani jednoho z dvou protichůdných táborů a namísto toho chcete vysvětlovat příčiny. Nesklouzáváte ale nakonec stejně k represi? Vybavuji si text projevu vašeho předsedy Vojtěcha Filipa z konference o bezpečnosti uveřejněný v Haló novinách, který vyzníval velmi represivně. Tvrdil, že kdyby lidé, kteří přicházejí do Evropy, byli opravdu váleční uprchlíci, vypadalo by to jinak, a dával k úvaze, zda to nejsou spíš nájezdníci.
Řeknu vám svůj názor, říkám ho nahlas dlouho, tak to není žádné kličkování z pozice generála po bitvě. Nesmíme se nechat – podobně jako u jiných témat – vehnat do role užitečného idiota. Ta role by spočívala v tom, že nám někdo jiný nabízí dvě či více tzv. varianty, z nichž skutečným řešením není ani jedna. Nechali bychom si vnutit toto hřišťátko a buď se pak sami opticky ocitli na straně těch, kdo straní bezhlavé represi a nehodlají řešit nic jiného, a to je pro nás jako komunisty přece naprosto nepřijatelné.
Jenže ti, kdo prchají ze svých zemí do Evropy, jsou také lidé, a ne zvířata. Nemůžeme však naletět ani sluníčkářské optice, která je pod hesly humanismu hlava nehlava ochotná ohrozit lidská práva vlastních lidí. Nesklouznout do pozice užitečného idiota znamená začínat tam, kde ostatní končí – a od toho, co se kmitá na povrchu, jít až k příčinám, hybným motivům v pozadí. A hlavně návrhům řešení, které problém skutečně zvládnou, a ne že to jen trapně simulují.
Tu krizi někdo způsobil – a cosi ji také znovu a znovu reprodukuje. V prvé řadě je to politika válek za „změnu režimu“, schopná plodit pouze „zhroucené státy“, chaos a humanitární kalamity. Nemusím být přece fanouškem Muammara Kaddáfího, nebudu-li zavírat oči před nesporným faktem, že dokud byl v Libyi jakž takž stabilizovaný režim, lidé tam žili podstatně lépe než dnes. Kaddáfí dokonce západní Evropě slíbil, že do ní nebude propouštět chaoticky se valící masu, s níž si Evropa nebude vědět rady.
Vedle trestných výprav proti zemím, označeným za „darebácké státy“, nelze opomenout ani ničivou roli „predátorské globalizace“, mám-li se vyjádřit v telegrafické zkratce. Ta je v podstatě klackem v rukou „práva“ silnějšího, drancováním slabších zemí ekonomickou, obchodní i jinou politikou, způsobující sociální i ekologické pohromy. Lidé, kteří jsou její obětí, hledají logicky někde útočiště.
Má-li být migrační krize vyřešena skutečně, a ne jen papírově, musí se změnit tyto dva pilíře politiky „euroamerické civilizace“. Právě to se však zatím nerýsuje ani v náznaku. Troufnu si vyslovit předpoklad, znějící hrozivě, a jsem zvědavý, zda mi ho kdo kdy vyvrátí – a hlavně jak dopadne před soudnou stolicí praxe: Migrační vlna je jedním ze stále širšího a zlověstnějšího seriálu pastí, s nimiž si hřiště dnešní ekonomické a politické moci neví rady a už je nevyřeší.
I migrační krize tak bude už jen dál pokračovat a gradovat a mít stále vážnější důsledky. Právě ty se však, viděno z opačného gardu, mohou stát tím, čemu se v Americe říká „trigger“, tedy spouští změny k lepšímu. A to prostě proto, že určité problémy našeho kontinentu vyhrotí natolik, až se i jejich viníci zdiskreditují v míře, která dá šanci politickým silám zasazujícím se o skutečnou, a ne jen kosmetickou změnu i v jiných otázkách…
Celý rozhovor najdete na Tiscali.cz
Námět: Aleš Vaněk
