V poslední době se vlivem politické korektnosti, tedy politické správnosti začíná šířit nová epidemie, a to multikulturalistické předělávání klasických knížek pro děti a mládež. Typickým příkladem je Pippi Dlouhá punčocha.
Libor Čermák
Jak jsem se dozvěděl v článku ZDE a pro kontrolu i v zahraničních článcích na internetu, tak se švédská veřejnoprávní rozhlasová stanice „Sveriges Radio“ rozhodla předělat světoznámý příběh Astrid Lindgrenové, jenž nedávno oslavil 70 let od svého vzniku, a to „Pippi Dlouhá punčocha“. Ačkoliv v původním příběhu je Pippi holčička se zrzavými vlasy, v novém příběhu to má být Romka ze stokholmské přistěhovalecké čtvrti Rinkeby. Kromě toho je známé, že tato knížka už ve Švédsku prošla cenzurou politické korektnosti (ZDE), a tak tam na rozdíl od původního příběhu vychází politickokorektně upravená. Jak je to možné?
Děje se tak jen ve Švédsku? Nehrozí něco takového i u nás? Nedávno jsem se už docela vylekal, když jsem spatřil nové ilustrace Ester Kuchyňkové ke knížce Jaroslava Foglara „Hoši od Bobří řeky“. A na titulce se tam objevuje zřejmě Rikitan se dvěma hochy (viz. ZDE). A ten jeden se mi na rozdíl od druhého zdá být trošku víc čokoládovější. Já osobně jsem tuto knížku četl v 90. letech a dnes ji čtu dětem z našeho turistického oddílu například během našich táborů. Moje knížka, kterou mám doma, je celkově třinácté vydání této knížky, a to z nakladatelství Olympia z roku 1991. Jejím ilustrátorem je Marko Čermák. Takže, ačkoliv s ním nejsem nijak příbuzensky spřízněn, tak musím říci, že jeho kresby se mi líbí podstatně víc. A víc podle mého názoru k této knížce i patří.
Kde se bere v lidech ta šílenost vše přizpůsobovat politické korektnosti? Otázkou samozřejmě také je, zda by se to líbilo i přímo autorům, kteří už jsou několik let po smrti. Zkusím se nad tím zamyslet. I já jsem na internet napsal už několik svých seriálů, a to většinou pro děti a mládež. Zmiňoval jsem se o nich v článku „O razítko „genderově vyvážené“ fakt nestojím“ a některé z nich mám i tady na blogu (viz „Inlajnový duch“, “Hrdinové Čeksasu“, „Vánoční doba“ nebo Páťa a kolo Zláťa) . A chci tady prohlásit, že ani za sedmdesát let ani kdykoliv jindy si nepřeji, aby mi moje příběhy a moje postavy někdy někdo upravoval ve stylu právě proklamované politické či dokonce náboženské ideologie. A myslím si, že by si to nepřáli ani pan Foglar s paní Lindgrenovou.
Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském
