Pochopitelně, jakmile je trochu více sucho nebo trochu více prší, okamžitě je celá vládní a EUrounijní desinformační scéna zaplavena bláboly o globálním oteplování, zaviněném lidskou produkcí sodovkového plynu, CO2. Jaká je realita?
Vztah
Ano, povodně a deště mohou být zaviněny oteplováním. Mohou mít, pochopitelně, i jiné příčiny, protože k nim docházelo vcelku běžně i v dobách chladnějšího klimatu, od doby po ukončení středověkého klimatického optima, kdy deště a občas i povodně devastovaly pole a vyvolávaly potravinovou nouzi, jeden z faktorů, který odstartoval husitské války (i pozdější selskou válku v Německu). I během malé doby ledové byly povodně a neúroda z nadbytku vody na polích, i v 19. století byly velké povodně, včetně té, která v roce 1890 poničila Karlův most a po Staroměstském náměstí se jezdilo na lodičkách. Představu o její drsnosti nám může přiblížit pomník, stojící před pražskou Invalidovnou (až u hlavní silnice) na památku sapérů a dalších vojáků, kteří při zachraňování lidí a jejich majetku během této povodně zahynuli.
A je nutné též konstatovat, že stálé (bez ohledu na klima) povodně v oblasti Prahy vedly k tomu, že byly ve Starém městě pražském nasypávány ulice, takže z přízemí tehdejších domů i paláců se staly sklepy, většinou daleko méně měněné přestavbami než nadzemní patra, takže mnohé z nich se zachovaly, k velké radosti památkářů, jako autentické skvosty románské a raně gotické architektury.
Meteorologové upozorňují i na to, že povodně přicházívají v určitých “hnízdech”, takže nejsou v čase rozprostřeny rovnoměrně, Z tohoto důvodu by nás neměla zaskočit ani časová blízkost nynějších povodní k těm, které jsme zažili kolem přelomu tisíciletí. Ostatně, takováto nerovnoměrnost výskytu v čase a prostoru (a tím tvorba “hnízd”) je vlastností i dalších náhodných jevů.
Protože obecně za teplejšího klimatu roste srážková aktivita, což mj. vede k zazeleňování pouští a zvyšování úrodnosti vyprahlých krajin, nemůžeme se divit, že v souvislosti s těmito jevy nastanou i nějaké povodně.
Tento mechanismus ovlivnění srážek způsobuje ostatně i to, že největší rozsah pouští na Zemi byl v dobách ledových, po nichž nám zůstaly obrovské vrstvy spraše, velmi jemného prachu vznikajícího především střídáním teplot na obnažených površích podloží v pouštních lokalitách a navátého do desítky metrů silných vrstev na území vzdálená i stovky až tisíce kilometrů.
Naopak, v teplém období, pokud trvalo dostatečně dlouho, se pouště přeměňovaly na stepi a lesostepi. I na Sahaře byly rozsáhlé pastviny, vodoteče a jezera, a v některých lokalitách i lesy či lesostepi. Žili tam lidé, provozující pastevectví a snad i primitivní zemědělství, kteří zanechali na skalách dnes naprosto smrtících lokalit Sahary rozsáhlé galerie kreseb. Rezidua tohoto klimatického optima přetrvávají dodnes v některých oázách.
Za středověkého klimatického optima byla lesostepí i v současné době naprosto nehostinná poušť na Arabském poloostrově a i oblast biblické historie byla přirozeně daleko úrodnější (dnes je podobného stavu dosahováno umělými závlahami). Ještě první chalífové lovili v oblasti nynější pouště gazely a další velké býložravce, i šelmy, kterým sloužila tato zvěř za potravu.
Podobně zarůstaly a stávaly se obyvatelnými i pouště na americkém kontinentě, i v Austrálii, která tehdy oplývala velkým vnitrozemským mořem.
Lze tedy předpokládat, že pokud současný trend klimatu bude přetrvávat dostatečně dlouhou dobu, vytvoří se, a zrovna v oněch “choulostivých” zemích, z nichž pochází významná část imigrantů, snažících se dostat do Evropy, velké množství ploch umožňujících zemědělské aktivity a tyto země budou moci uživit větší množství lidí. Navíc mohou sehrát pozitivní roli i kulturní rostliny, pro stepi a polopouště vyšlechtěné v rozvinutých zemích. Tento faktor může akcentovat ono přirozené zazelenění. Byť za nižší tlak na emigraci k nám budeme platit vyšším rizikem velkých srážek na našem území, zcela jistě bude celková bilance spíš pozitivní.
Druhou věcí je, že pokud by Evropa byla rozvrácena imigranty, toužícími výlučně po sociálním parazitování a nikoli po živení se vlastní prací, budou moci schopnější obyvatelé Evropy tyto lokality sami obsadit a evropskou kulturu a civilizaci udržet tam.
Antropogennost?
Asi jedinou skutečně prokazatelnou antropogenní příčinou oteplování je omezení produkce oxidů síry, které mají “antiskleníkový” efekt. Asi nejvýznamnější z tohoto pohledu byl zákaz paliv s obsahem síry v lodní dopravě, který jednak na velké ploše omezil produkci těchto ochlazujících plynů, jednak omezil spotřebovávání i ryze přírodního oxidu uhličitého mořským planktonem.
Oxidy síry, které se nedostaly vysoko do ovzduší totiž “hnojily” moře dodávkou biogenního prvku, síry, a tím umožňovaly zvýšený růst povrchové biomasy zemského oceánu, který byl, pochopitelně, spojen s absorpcí oxidu uhličitého do biomasy (především toho, který je rozpuštěný v mořské vodě a při jejím teplání přechází do ovzduší). Část takto zachyceného uhlíku se, pochopitelně, z biomasy relativně rychle uvolní (nejčastěji opět jako sodovkový plyn) do atmosféry, ale část spadne s mrtvými organismy na oceánské dno, kde je fixována na dobu měsíců až desítek milionů let, v závislosti na hloubce, profilu dna a dalších okolnostech.
Je zajímavé, že zákazy produkce oxidů síry si vyřvali ekologové. Takže můžeme konstatovat, že právě oni a nikdo jiný jsou těmi prokazatelnými škůdci, kteří odpovídají za jedinou jasně prokázanou antropogenní složku oteplování klimatu.
Pochopitelně, daleko větší vliv na klima má solární aktivita. Ta zvyšuje příjem energie, kterou naše planeta dostává ze slunečního záření. A tyto změny jsou zpravidla spojeny se zvyšováním nebo snižováním počtu slunečních skvrn. Přitom dlouhé období bez slunečních skvrn nebo s jejich nepatrným výskytem zpravidla vede ke vzniku globálního ochlazení.
Ostatně právě “malá doba ledová”, která začala v 17. století a přetrvávala až do poloviny 19. století byla vyvolána malým poklesem této energie a na jejím počátku stálo dlouhé období bez slunečních skvrn. Výsledkem této klimatické epizody bylo civilizační zhroucení, vymírání populace, hladomory a války.
Trvalo prakticky sto let, než se evropská civilizace v průběhu této katastrofy vyhrabala z nejhoršího. Přitom oním faktorem, který umožnil její záchranu, byl rozvoj technologií a na nich založené civilizace. Tedy přesně to, co nyní zuřivě atakují jurodiví ekologičtí aktivisté.
Takže můžeme konstatovat, že antropogenní oxid uhličitý nemá žádný prokazatelný vliv na klima a pokud je nějaký odhadovaný (což je ovšem činnost na úrovni pouťové atrakce, nikoli vědy), pak stejně EU ještě v době, kdy jsme do ní vstupovali, produkovala pouze kolem 8 procent antropogenního sodovkového plynu a dnes už je to výrazně méně, protože část výrob, tento plyn uvolňujících na území EU, zkrachovala a část byla “outsourcována” do Číny a dalších dálných zemí, do nichž oko jurodivého ekofanatika nedohlédne.
V rámci spekulací o dalších antropogenních vlivech na klima lze uvažovat, že omezování letecké dopravy, za něž horují opět ekologové, by mohlo mít mírný oteplovací účinek, protože kondenzační pruhy za letadly odrážejí sluneční paprsky zpět do vesmíru a přispívají k menšímu záchytu sluneční energie povrchem Země.
Ohřívací efekt mají patrně i velké plochy fotovoltaických panelů, protože jsou černé a sluneční záření naopak zvýšeně zachycují oproti původnímu povrchu, na němž jsou instalovány. Kdysi jsem konstatoval, a trvám na tom, že natření střech (kde to jde a není to např. v kolizi s památkáři) na bílo, by za podstatně menší náklady mělo daleko vyšší “antiskleníkový” efekt než mají OZE. Nedaly by se ovšem na to čerpat miliardové až bilionové dotace, z nichž vždy něco “ukápne” do “těch správných” kapes.
Solární elektrárny mohou přispívat i k lokálním záplavám, protože nahradily původní přirozený terén deskami, z nichž voda prudce stéká.
Z uvedeného tedy plyne, že vyjma zcela zpochybnitelného oxidu uhličitého, jehož příčinný vztah k oteplování nebyl nikdy prokázán, jsou jediné “oteplovací” aktivity lidstva dílem “bojovníků za klima”. A s tím souvisejí i ty z povodní, které jsou vyvolány oteplováním klimatu. Současně ovšem musíme konstatovat, že právě “bojovníci za klima” jeho teplotu jednoznačně zvyšují, zatímco technologie, proti nimž “bojují”, dělají zpravidla pravý opak.
Antropogenním faktorem, zhoršujícím dopad současných povodní ovšem zcela jistě jsou aktivity různých “ekologických” spolků i jednotlivých aktivistů, které v podstatě na většině území našeho státu zabránily výstavbě po katastrofálních povodních na přelomu tisíciletí vyprojektovaných protipovodňových staveb, suchých polderů, paralelních koryt, bypassů, obcházejících problematická místa stávajících koryt řek, i klasických protipovodňových hrází. Snad ani nemá cenu zmiňovat přehrady, přestože ty stávající odvedly v současnosti obrovský výkon pro snížení kulminačních vln povodní, protože tam, kde ekologové zablokovali jejich výstavbu, budou patrně nasčítány největší škody.
Nesmíme ovšem zapomenout ani na “ekologické” zklidňovače dopravy, které představují vážnou překážku jak při evakuaci občanů vlastními prostředky, tak i pohybu vozidel záchranného systému. Všechny tyto stavby by měly být v co nejkratší době zlikvidovány.
Zamyšlení nad budoucností
V současné době zvládáme povodně mj. proto, že máme fungující automobily, a to jak soukromé, tak i státních a dalších organizací, pomáhajících občanům.
Nedokážu si představit evakuaci občanů po vlastní ose přes zatopenou silnici na osobních elektromobilech, které z principu vodu nesnášejí. Nedokážu si představit ani elektřinou poháněná záchranářská vozidla. Už proto, že ta by sotva uvezla baterii na jejich pohon.
Když se to celé ještě zkombinuje s tím, že při povodních dochází k silným, dlouhým a obtížně předpověditelným výpadkům elektrické sítě, nejedou OZE, protože fotovoltaika je tlumená mraky i deštěm a za vichřice se musejí zastavit i větrníky, takže představy jurodivých ekologů o náhradě funkčních technologií zelenými nesmysly, je nutno tvrdě odmítnout a vše, co z nich plyne, nemilosrdně zlikvidovat jako potenciální zdroj obecného ohrožení.
Ze stejných důvodů je nutno udržovat a dále rozvíjet fungující technologie, a zcela odvrhnout fantasmagorické “alternativy”, vyznačující se naprostou nefunkčností a nepoužitelností v krizových situacích.
A vše, co jsem uvedl, jistě akcentuje i skutečnost, že klima se patrně ještě nějakou dobu bude oteplovat a bez ohledu na to, zda současné povodně jsou či nejsou vyvolány oteplením, musíme počítat s tím, že “oteplovací” povodně přijdou a nebude jich málo.
Tato část mé úvahy nad nyní, doufejme, odeznívající povodní, by nás měla inspirovat i během blížících se voleb, protože změna kurzu od nesmyslů k realitě musí být vynucena voliči proti vládě, která je jen “převodní pákou” generátoru bezcenných nesmyslů (i v oblasti klimatu a bezpečnosti občanů), Evropské unie. Nehledě k tomu že už na úrovni krajů lze samostatně provést mnoho na tomto poli užitečných opatření. Kraje navíc mají zákonodárnou iniciativu, takže mohou prosazovat takovou úpravu zákonů, která by neumožňovala uctívači rosniček v Aši zablokovat stavbu protipovodňové hráze na Ostravsku, jak tomu nyní je. Pochopitelně, ti z nás, kteří budou volit navíc ještě do Senátu PČR, mají ještě další možnost zabránit tomu, aby příští povodně braly občanům majetky i životy.
Na otázku, položenou v nadpise, lze tedy odpovědět, že současné povodně mohou, ale také nemusí, mít vztah ke globálnímu oteplování klimatu. A pokud mají, jsou součástí jevu, který je z vysokého procenta zcela přírodního charakteru, s výjimkou ekology vyřvaného zákazu paliv se sírou, případně dalších “ekologických” prooteplovacích aktivit. Jsem si vědom potenciálního nesouhlasu z řad aktuálně vyplavených spoluobčanů, nicméně musím konstatovat, že pokud tyto povodně skutečně souvisejí s klimatem, jsou součástí pochodů, které mají celoplanetárně spíše příznivý efekt (zejména pokud budou přetrvávat delší dobu), protože zvyšují procento zemského povrchu obyvatelného lidmi. Antropogenní emise oxidu uhličitého jsou z uvedených důvodů mimo jakoukoli rozumnou míru podezření.
