Provokativní úvaha o důsledcích války na Ukrajině a existenciálním rozměru pro budoucnost Slovenska, Evropy a Západu. V televizních zprávách se denně díváme na záběry z demonstrací ve městech západní Evropy.
Začali je středoškoláci v Paříži, rozšířili se na všechny vrstvy obyvatelstva a na další francouzská města, postupně do dalších zemí, nejdříve románských, nově i do Německa.
Demonstrují proti přeplněnosti školních tříd (i 40 žáků), že se v nich netopí v zimě, proti špatné hygieně (ve třídách běhají myši, prý i potkani), proti nedostatku učitelů, pro který se někdy nevyučuje například matematika. Demonstrace přerůstají díky migrantům do násilností, policie je není vždy schopna zvládnout. Představují tím doplněk k téměř 300 takzvaným „no-go zónám“ ve městech západní Evropy, kam se policie obává vstupovat. Ve Francii ve více městech vyhlásili zákaz nočního vycházení, zejména pro mladistvé. Jsou to poměry, jaké si na Slovensku neumíme představit. Naše domácí média nás nyní častěji informují o návratu našich emigrantů ze Západu, dokonce přibývají emigranti ze západní Evropy do střední Evropy.
Připomenu na tomto místě dopis penzionovaných francouzských generálů před pěti lety prezidentu Emmanuelu Macronovi. Generálové ho tehdy upozornili na vnitřní napětí v zemi, které může vyústit v občanskou válku a rozpad země. Současné demonstrace signalizují, že generálové měli pravdu.
Francouzský prezident se slabým charakterem si zvolil snazší cestu. Pohrozil generálům sankcemi, že je zbaví hodností, což by ohrozilo jejich důchody.
Signály od té doby nadále přibývají. Válka na Ukrajině je katalyzátorem rozpadu současného bezpečnostního systému. Západní Evropa je součástí tohoto systému a je na něm závislá. Prezident Macron opakuje, že podpora Ukrajiny je pro západní Evropu existenční otázkou. Že podpora Ukrajiny v západním pojetí znamená nechat, ba nutit Ukrajince umírat za existenční otázku Evropy, o tom se nezmiňuje.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio na Mnichovské bezpečnostní konferenci v únoru letos řekl, že Západ se 500 let (od objevení Ameriky) zeměpisně rozšiřoval, od druhé světové války se zeměpisně zmenšuje. Tady jsme při podstatě problému.
Rusko, Rusko, Rusko, žádá se mi opakovat. Západ 500 let neměl rovnocenného soupeře. Až po druhé světové válce díky největšímu podílu na vítězství ve válce nad Hitlerem, vyrostl Západu soupeř. Za cenu 27 miliónů padlých se jím stalo tehdejší Rusko. Soupeřem se stalo nejen mocensky. I carské Rusko bylo ideově jinde než Západ, ale jen částečně. Rozdíl mezi komunistickým Ruskem (Sovětským svazem), ale i putinovským Ruskem a Západem je nepřehlédnutelný.
Bývalý Sovětský svaz dodával zbraně Maově armádě v čínské občanské válce a Mao Ce-tung a čínští komunisté zvítězili. Čína je dnes největším soupeřem anglosaskému světu.
Portugalci museli vrátit Číně Macao, Angličané Hongkong. Britská kolonie Indie se již dříve proměnila v nezávislý stát s jadernými zbraněmi, nyní dokonce nejlidnatější stát na zeměkouli.
Kdyby se Británie pokusila bránit Indii v přechodu k nezávislosti, v Indii by se byli objevili „bojovníci za nezávislost“. Svůj zápas by nebyly vedly mírovými gándhiovskými metodami. Gurkovské jednotky anglické armády, které dříve sloužily v britské indické armádě, se zvláště vyznamenaly ve válce proti Německu, v Londýně mají pomník. Kdyby se věci vyvíjely jiným směrem, Sovětský svaz by jim ochotně dodával zbraně ve válce za nezávislost Indie.
Afrika byla původně celá anglickou a francouzskou kolonií. Dnes již není. Naposledy se osvobodil od francouzské ekonomické závislosti Niger (2023), stát bohatý na uranovou rudu. Nyní dostává za vytěženou rudu desetkrát více než dříve od francouzských společností. V Latinské Americe se Kuba drží nezávisle na USA. S jakou-takou, ale vždy s ruskou pomocí. Nedávno ruská tanková loď dovezla na Kubu ruskou naftu. Doprovázela ji ruská vojenská loď. Západní státy se ji neodvážily zastavit. Na Kubě mohli opět spustit generátory na výrobu elektřiny.
Vraťme se do Evropy. Dluh Francie dosáhl 115 % tamního HDP, dluh USA již převýšil hranici 130 % amerického HDP. Při takovém deficitu nemá Francie z čehož generálně zlepšit své školství. USA budou muset i při následníkovi prezidenta Trumpa alespoň v modifikované podobě dělat politiku „Amerika na prvním místě“. Ostatní státy západní Evropy se budou muset přizpůsobit. Německo nebude mít z čeho financovat Evropskou unii. Jakou budoucnost bude mít potom EU?
Mocenským a podle mého mínění klíčovým hráčem při tom všem je Rusko. Kanceláři Ottovi von Bismackovi se nepřesně připisuje citát, že kdo chce dobýt Rusko, musí si získat Ukrajinu. Ať už to řekl jako první kdokoli, po něm to opakovali další, naposledy autoritativní Zbigniew Brzezinski. Ukazuje se, že prezident Macron měl pravdu, když podporu Ukrajiny označil za existenciální otázku Evropy.
Pro nás se pak vynořuje otázka, zda přidržování se takové Evropy je pro nás existenciální otázkou. Řekl bych, že na tuto otázku lze odpovědět i noblesněji než provokací, že slovenské referendum o vstupu do EU nebylo legitimní.
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavý je následující diskusní příspěvek
pod zdrojovým článkem autora.
► EU dlouhodobě dokazuje svým chováním, že je to fašistický projekt, jehož cílem nebylo nic jiného než revanš a opětovná kolonizace států východní a střední Evropy. Je to projekt, který měl zvrátit výsledky 2. světové války. O nic jiného od konce 2. světé války ani nešlo. Rus s fašistou nemá důvod sedět za stolem poté, co tato fašistická sebranka předvádí. Žádný „MINSK 3“ nebude. Putin nemá v hlavě nasrané jako ti fašističtí zaprodanci a neotesanci.
Možná Fico nekecá a do tohoto spolku jsme vstoupili podvodem. Ptám se, proč vlastně kolaborujeme s tímto fašistickým spolkem? BRICS se zatím Evropy netýká a tak proč by Slovensko nemohlo být první státem z Evropy, který požádá o vstup do tohoto spolku a uteče z potápějícího se Titanicu jménem EU…
