„Moudrý člověk má čtyři světové strany, ale hlupák má jenom tu, z níž fouká vítr,“ říká staré přísloví, které poukazuje na to, že přemýšlivý člověk vidí možnosti všude kolem sebe, zatímco omezený člověk se nechá ovlivnit jen momentálním trendem nebo tlakem okolí. A na toto téma ještě mohu preludovat: „Všechny čtyři světové strany jsou otevřené tomu, kdo má odvahu jít.“ To je volná parafráze cestovatelské moudrosti, která vyjadřuje neomezené možnosti lidského života, pokud člověk překoná strach ze změny. Podle tohoto citátu to možná vypadá, že dnes budeme cestovat. Což my svým způsobem budeme, ale trochu jinak. Součástí zahraniční politiky totiž cestování je, byť se specifickým účelem: jednat s představiteli jiných států, budovat vzájemné vazby a zažehnávat případné třenice. Milí posluchači, mým dnešním hostem je politik. Jak určitě víte, českým aktivním politikům v našem pořadu prostor nedáváme, ale v tomto případě jde o politika zahraničního a jsem moc ráda, že si na nás udělal čas. Mým hostem je ministr zahraničí Slovenské republiky, pan Juraj Blanár. Dobrý den, jsem moc ráda, že jste tady.
Juraj Blanár: Přeji dobrý den a velice děkuji za pozvání. Krásný úvod jste měla a tyto moudrosti jsou opravdu platné všude.
Martina: Já jsem si tím úvodem samozřejmě chtěla vytyčit předpolí pro náš rozhovor, ale přesto všechno: Vy jste vlastně už naším pravidelným hostem, jste tady potřetí. Kdybyste mi měl ve dvou větách říct, co se za ten rok v zahraniční politice především změnilo? Co je jinak?
Juraj Blanár: Paní Kociánová, já bych v první řadě řekl, co se nezměnilo a mělo se změnit. A to je přístup k válce na Ukrajině, která bohužel trvá už pátý rok. A potvrzuje se, že nemá vojenské řešení, tak, jak jsme to říkali úplně na začátku, kdy došlo k porušení mezinárodního práva ze strany Ruské federace v únoru 2022. Toto se mělo už dávno změnit. Ale co se změnilo: spoléhali jsme na to, že budeme mít možnost odebírat zdroje od jiných než od Ruské federace, především energetické zdroje.
No, ale mezitím nám vznikl problém na Blízkém východě, válka Izraele a Spojených států proti Íránu. A najednou máme omezené možnosti a zjišťujeme, že to není až tak jednoduché, jak nám bylo slibováno. Zjišťujeme, že ekonomika a obchodní řetězce jsou v tom globalizovaném světě tak celosvětově propojené, že stačí jeden Hormuzský průliv, možná válka na Ukrajině, a ceny energií, především paliv, motorové nafty a benzinu, rostou do nebetyčných výšek. A to je něco, co je pro nás velmi těžké, protože my jsme to nezavinili, ale důsledky toho všeho dopadají negativně na nás, jak na Českou republiku, tak i na Slovensko.
Respekt na všechny čtyři světové strany místo jednoho povinného názoru, jaký tu už jednou byl
Martina: Myslím, že tu paralýzu si teď v uvozovkách užíváme všichni. Vy jste otevřel několik témat, ke kterým se určitě dostaneme, ale já jsem v úvodu zmiňovala čtyři světové strany. A to je velmi důležitý pojem vaší, slovenské zahraniční politiky. Tak o ní mluvil i premiér Fico, když jste byli v lednu za americkým prezidentem Donaldem Trumpem na Floridě. Politika čtyř světových stran. Zní to pěkně. U nás Miloš Zeman zase propagoval politiku všech azimutů. Ale co to v současné době znamená konkrétně?
Juraj Blanár: Kdybych to měl shrnout, jak jste mě požádala, do jedné věty, tak bych to řekl takto: Znamená to respekt vůči všem na této zeměkouli. Nerozlišovat, že vy jste ti lepší, my jsme ti nejlepší a tito jsou ti nejhorší, protože každá země má právo rozhodnout se, jakou cestou půjde. My k tomu můžeme mít množství výhrad, ale měli bychom to respektovat. A politika na všechny čtyři světové strany přesně o tom hovoří. Je založena, a já použiji takový ten výraz, na multilateralismu, na mnohostrannosti, na které stojí Organizace spojených národů. Proto jsme si tuto organizaci založili, abychom řešili všechny věci na všechny čtyři světové strany.
Avšak tady vzniká jakási nová vlna, která hovoří o tom, že musíme být jednotní, musíme držet jednotný názor, i když je ten názor špatný. Ale to jsme tu už měli v dobách, kdy jsme byli pod sovětským vlivem, že tady byl jeden jediný názor. My si právě myslíme, že je zapotřebí, aby se o věcech hovořilo otevřeně. A to znamená, že politika na všechny čtyři světové strany, nebo přesněji diplomacie, zahraniční politika na všechny čtyři světové strany, nás může přivést zpět k dodržování mezinárodního práva, které se v současnosti porušuje nejvíce, jak vůbec kdy.
Máme nejvíce válečných konfliktů od druhé světové války, paní Kociánová, jak jsem se dozvěděl, když jsem byl v září na zasedání Valného shromáždění OSN. Je to více než 60 malých, velkých a nevím ještě jakých konfliktů. No a my se musíme vrátit zpět k dodržování mezinárodního práva.
Martina: Já jsem nedávno dělala rozhovor s naším velvyslancem při OSN Hynkem Kmoníčkem a ten hovořil o tom, že musíme mluvit s každým. A vlastně to formuloval tak, že s nepřítelem musíme mluvit tím víc, abychom zjistili, jestli je to náš nepřítel. Vy říkáte, že budete zkrátka mluvit se všemi, ať se to někomu líbí, nebo ne. Ale chci se ujistit: může si stát s pěti miliony obyvatel dovolit opravdu suverénní zahraniční politiku, zvláště pokud se tím dostává do problémů se členy bloků, jejichž je členem?
Juraj Blanár: Paní Kociánová, vím, kam míříte. Míříte na členství v Evropské unii. Já chci i posluchačům jasně říct, protože si to mnohokrát neuvědomují: my jsme členskou zemí Evropské unie, ale je to sdružení suverénních států. My jsme neztratili suverenitu. V některých oblastech jsme se dohodli, že budeme společně spolupůsobit, ale suverenitu jsme neztratili. A já si myslím, že právě tak malý stát jako my, anebo středně velký stát, má možnost vytvářet dobré přátelské vztahy se všemi a snažit se hledat způsob spolupráce. A bez toho, abychom komunikovali, to jednoduše nejde. Já komunikuji i s těmi, se kterými ve všem nesouhlasíme.
Jen si vezměte, že komunikujeme s naším aliančním partnerem, Spojenými státy americkými, i když vůči nim máme výhrady a jasně jsme je formulovali. Co je porušení mezinárodního práva, například při útoku na Irák, porušení mezinárodního práva v souvislosti s útokem na Venezuelu a v podstatě unesením prezidenta. Jakkoli prezident Venezuely může mít za sebou mnoho kriminálních činů, to já neumím posoudit, ale je to porušení mezinárodního práva. To ale neznamená, že s nimi nebudeme komunikovat o věcech, které nás spojují a které jsou společné.
A stejně tak je to s Ruskou federací. Ruská federace porušila mezinárodní právo tím, že napadla Ukrajinu. To, že to má nějaké příčiny, bude právě předmětem mírových jednání, protože bez toho, aby se poměřovaly příčiny, asi k mírovým jednáním nedojdeme. Ale musíme s nimi udržovat kontakt, protože diplomacie je právě o tom. Jen si vezměte, Spojené státy americké a Ruská federace neustále udržují diplomatické kontakty a nikdo je nekritizuje, protože je to pro ně důležité z mnoha důvodů. Odebírají odtud důležité energetické zdroje, vždyť dodnes odebírají uran, nebo jim Ruská federace upravuje palivo do atomových elektráren. Kdo to kritizuje?
Čili toto je ta pragmatická spolupráce a slovenská diplomacie, přesněji řečeno naše vláda pod vedením Roberta Fica, si právě toto vzala do vínku. Jsme členy Evropské unie, je to náš životní prostor. Hovoříme o věcech, které nejsou dobré, které se v Evropské unii nevyvíjejí dobře, kritizujeme je, ale je to nejlepší projekt, jaký kdy vznikl. A stejně tak jsme členy Aliance, ale to neznamená, že budeme jen přitakávat a přihlížet a nemůžeme se dívat na věci, které se vyvíjejí velmi špatně.
Unie vznikla jako společný trh, bez práva veta budou malé země jezdit do Bruselu jen jako statisté
Martina: Tak hovoří diplomacie. Vy říkáte, jsme členy EU. Ano, jsme členy EU, ale pro jistotu se ještě ujistím: Je to opravdu stejná EU, do jaké jsme vstupovali? Je to stejná Severoatlantická aliance, do které jsme byli přijati? Anebo když je EU rodu ženského, tak se z milé praktické novomanželky za pár let stal uzurpátor a domácí tyran?
Juraj Blanár: Máte pravdu – a jsem rád, že to otevíráte. V některých jazycích Evropská unie nemusí být ženského rodu, možná středního, ale to není důležité. Důležité je to, že Evropská unie je opravdu unikátní projekt. Neznám na světě podobný projekt a je to projekt, který je založený především na mírových základech, protože tady v Evropě, kde se pyšníme tím, že je kolébkou civilizace, a nevím čeho ještě, vznikly dva nejvážnější a nejstrašnější světové válečné konflikty. A chválabohu, že Evropskou unii začali po druhé světové válce vytvářet moudří lidé. Protože to přineslo mírové soužití.
Avšak my jsme vstupovali do Evropské unie, která měla nějaká pravidla. Byl to především vzájemný obchod, vytváření jednoho velmi unikátního obchodního prostoru. No, ale postupně se začala nabalovat jiná témata, která v době, kdy jsme do Evropské unie vstupovali, nebyla tématy. Evropská unie a vliv našeho členství se dokonce oslabuje tím, že někdo uvažuje o tom, že zruší právo veta. No, a když se zruší právo veta, tak už budeme do Bruselu jezdit jen jako statisté a velké země budou rozhodovat o nás. Ale Evropská unie byla významná právě tím, že dokázala mnohé věci vyřešit konsenzem, a byla jedna z nejkonkurenceschopnějších na světě v porovnání s USA a Čínou.
A NATO dnes ztrácíme. NATO je další dobrá otázka. Protože když si přečtete Severoatlantickou smlouvu, tak první články hovoří o tom, že je třeba v první řadě vytvářet přátelské vztahy a urovnávat všechny konflikty mírovým způsobem. Toto jsou základní atributy, které by měly naplňovat členské země i NATO, ale dnes mám pocit, že se to vůbec nenaplňuje.
Amerika dodává zbraně a splácí si je surovinami, Evropská unie platí účet a u stolu přitom nesedí
Martina: Vy jste v úplně první větě zmínil, že se hlavně nezměnil přístup ke konfliktu na Ukrajině. A když tady hovoříte velmi pochvalně o Evropské unii, nebo alespoň pochvalně o projektu, který měl svůj smysl, tak jste v nedávném rozhovoru pro iDnes kritizoval, že Evropská unie, která je dnes největším podporovatelem Ukrajiny, nesedí za jednacím stolem. Amerika dodává zbraně, Evropská unie je platí. A na jejím hlase vlastně vůbec nezáleží. A proto se ptám, nechci sugestivně, ale ptám se: co když nás tato matka nedokáže ochránit před fatálními konflikty, před fatální ztrátou nejen suverenity, ale třeba také svobody, před válečnými konflikty a podobně?
Juraj Blanár: Já bych doplnil, že nás do těch konfliktů možná až vtahuje. Ale dovolte mi, paní Kociánová, abych to trošičku osvětlil, protože je třeba rozlišovat mezi Evropskou unií jako takovou, jako projektem a sdružením, které vzniklo, a vedením Evropské unie. A já v první řadě kritizuji, my kritizujeme vedení Evropské unie. To znamená Komisi a příslušné komisaře, jako je Kaja Kallasová a Ursula von der Leyenová, protože ony jsou zodpovědné za politiku Evropské unie, a potom Evropskou radu, která je složena z lídrů jako nejvyšší orgán, který rozhoduje.
Čili Evropská unie je dobrý projekt, jen se vydává špatným směrem právě kvůli vedení, které je v současnosti. Protože to vedení už udělalo, řekl bych, množství salt mortale, tak to můžeme nazvat. Nejdřív je jaderná energie špatná, pojďme všechno zavírat, a dnes už je dobrá. A říká to přesně ta samá Ursula von der Leyenová, která předtím hovořila jinak. K tomu jednání o míru. Málokdo ví, že Evropská unie dostala v roce 2012 Nobelovu cenu míru. To je obrovský závazek.
Martina: Jásir Arafat také.
Juraj Blanár: No ano, ale vidíte, kam jsme se dostali, že v podstatě úplně na začátku selhala diplomacie. Evropská unie se nechala vtáhnout do válečného konfliktu na Ukrajině, který byl především podporován Bidenovou administrativou a tehdejší Velkou Británií a jejím vedením. A dnes jsme se my, Evropská unie a její vedení, dostali do pozice, kdy se Amerika stáhla a dodává zbraně. Čili na tom vydělává, uzavřela s Ukrajinou velmi lukrativní smlouvu o těžbě nerostných surovin, kde si splatí všechny zbraně, které byly na Ukrajinu dodány. No a Evropská unie dnes splatí kompletně všechno.
My se na tom podílet nebudeme. Náš premiér na Evropské radě jasně říkal: Nebudeme finančně podporovat tento konflikt. Nesouhlasili jsme s tím, abychom se podíleli na garancích té půjčky 90 miliard, kde 60 miliard jde na nákup zbraní a 30 miliard na chod samotné Ukrajiny. Protože Ukrajina má dnes problém se samotným chodem.
To podporovat nebudeme a jsme pro to, aby se konečně v Evropské unii našel někdo, kdo se vydá do Moskvy a začne jednat s Ruskou federací. I o našich zájmech v Evropské unii, protože ty jsou klíčové. My musíme hájit i naše zájmy, a ne jen ukrajinské, protože Ukrajina není členským státem Evropské unie. Není ani členským státem NATO, a pevně věříme, že nebude, protože v opačném případě by to vedlo ke světovému konfliktu.
Martina: Pane ministře Blanáre, vy jste teď zmínil, že situace na Ukrajině se nemění. V roce 2022 tady sedělo mnoho hostů, kteří říkali to, co vy říkáte dnes: nejde to vyřešit vojensky, musí se zasednout k jednacímu stolu. Všichni sklidili nálepky „chcimírů“, tak se tomu u nás říkalo.
Juraj Blanár: Prokremelských trollů a putinovců a nevím čeho ještě.
Přes Slovensko prošly dva miliony uprchlíků, Kyjev mu přesto zavřel plynovod i ropovod Družba
Martina: Vy jste přímým sousedem, je to váš východní soused, kde už několik let hoří největší konflikt od druhé světové války. Jak to snášejí vaši spoluobčané, jak působí na psychiku lidí, že vedle nich stále hoří takový konflikt?
Juraj Blanár: V první řadě, paní Kociánová, my vnímáme utrpení Ukrajinců, běžných lidí. A proto jsme hned po tom útoku otevřeli hranice Ukrajincům, kteří utíkali před tímto vojenským konfliktem. Přes naše území prošlo víc než 2 miliony Ukrajinců. Na našem území zůstalo 150 tisíc Ukrajinců se statusem dočasného útočiště, kterým poskytujeme kompletně všechny nezbytné služby, zdravotní, sociální, ale stejně tak i vzdělávání pro děti. Do našich škol chodí 17 tisíc ukrajinských dětí, jsou integrované. Čili vidíte tady obrovskou solidaritu občanů Slovenské republiky, protože válka je naprosté zlo.
Ale zároveň Ukrajincům pomáháme i humanitárně, ať už jde o odminovací zařízení, nebo o nemocnice, kde jim kupujeme různé přístroje, ale též v energetice, protože jim dodáváme energii, která je pro ně velmi důležitá, urgentní elektrickou energii, když na Ukrajině po útocích na infrastrukturu dojde k blackoutu. Čili jim humanitárně pomáháme, řešíme dokonce i přeshraniční propojení, ať už je to energetické propojení, anebo silniční spojení, které rozšiřujeme a rekonstruujeme, protože si myslíme, že je to nezbytné.
Ale na druhé straně říkáme, že Ukrajina musí brát do úvahy i naše zájmy. A to bohužel Ukrajina nebrala.
Připomeňme si, že v prosinci roku 2024 nám úplně bez jakýchkoli argumentů, kdy jsme měli připravené varianty s plynem z Ázerbájdžánu, vypnuli plynovod, který vedl přes Ukrajinu na Slovensko, a my jsme ze dne na den přišli o půl miliardy ročně za tranzit plynu dál na západ. Samotná Ukrajina přišla o 800 milionů, paní Kociánová. Jako kdyby měla peníze na rozdávání, udělali něco, co je pro nás nepřijatelné. Potom zastavili Družbu pod záminkou, že prý byla napadena, a my jsme měli obrovský problém dovézt ropu na naše území. Čili to nemůže být jednostranné. Chápeme, že jsou v obrovském konfliktu, ale je zapotřebí, abychom k sobě přistupovali opravdu partnersky.
Evropa vyčítá Slovensku ruský plyn, zatímco 1 600 německých firem má v Rusku obrat 25 miliard eur
Martina: Vy jste také v několika rozhovorech zmiňoval, kolik byste ztratili, kdybyste prohráli spor s Gazpromem, kdybyste přestali odebírat. A premiér Fico sklidil v našich médiích velkou kritiku, když řekl, že se těší na den, kdy se všichni kritici Ruska budou ucházet o tamní byznys. Vy jste zmínil, že Amerika si už zajistila nerostné suroviny, Spojené státy uvolnily embargo na ruskou ropu, ruské obilí nakupuje Turecko, své zájmy tam má Čína, své zájmy tam mají korporace jako BlackRock nebo Vanguard. Máme představu, co uvidíme, až válečný prach sedne?
Juraj Blanár: Řeknu vám, paní Kociánová, ale ještě mi dovolte, abych doplnil poslední věc k přístupu k Ukrajině. Jsme jediná země v Evropské unii, která udržuje vztahy s Ukrajinou tím, že máme pravidelná společná jednání vlád. Připravujeme už čtvrté jednání s Ukrajinou v pořadí, kde řešíme konkrétní projekty, jak jim můžeme pomoci zmírňovat následky této války.
No, a teď pojďme k tomu, co jste říkala. Ano, a já absolutně podtrhuji to, co říkal náš premiér, protože tohle se někam ukrývá, zametá pod koberec. Povím vám jeden příklad. Určitě vám neušlo, že se letos, po přestávce od roku 2022, v plné parádě zúčastnili němečtí podnikatelé ekonomického fóra v Petrohradu pod záštitou Německo-ruské obchodní komory. A šéf této Německo-ruské obchodní komory říkal, že je pro ně velmi důležité zachovat si vztahy s Ruskou federací v podnikatelském prostředí, protože tam dodnes působí 1 600 německých firem, paní Kociánová.
Dodnes tam působí 1 600 německých firem, které minulý rok udělaly, tipněte si, jaký obrat. Udělaly obrat 25 miliard eur. A nám říkají, když nakupujeme energetické zdroje, že podporujeme Rusy ve válce na Ukrajině, a přitom oni tam vytvářejí 25 miliard eur. To je jen důkaz toho, že je obrovský rozdíl mezi vedením země, která podporuje Ukrajinu zbraněmi atd., a pragmatickými podnikateli, kteří říkají, že si tento vztah musíme udržet, jinak necháváme Rusko napospas Číně, která jen za první čtvrtletí tohoto roku založila 1 400 firem, které nahrazují všechny ty západní, které odtamtud odešly.
A když tento konflikt skončí, všichni budou stát v řadě, aby opět normalizovali vztahy s Ruskou federací. My neschvalujeme to, co Ruská federace udělala. Má to své příčiny, které je zapotřebí brát v úvahu a tyto vztahy uspořádat, ale Ruská federace tady zůstane, stejně tak jako tady zůstane i Ukrajina, a je zapotřebí, abychom našli nějaký normální způsob fungování a nevytvářeli opět nějakou železnou oponu, která tu už byla. My máme s železnou oponou zkušenosti. Nikomu to neprospěje.
Slovensko rozdalo Ukrajině stíhačky i systém S-300, jeho nebe dnes hlídají sousedé z V4
Martina: Pane ministře, vy jste nedávno, v září, připustil, že Slovensko je z hlediska ochrany kritické infrastruktury vlastně bezbranné, protože předchozí vláda darovala Ukrajině jak jediný protivzdušný systém S-300, tak všechny stíhačky MiG-29. Přitom jste za to nedostali žádnou odpovídající ochranu, protože západní Patrioty byly zase brzy staženy.
Juraj Blanár: Po půl roce byly odvezeny.
Martina: Možná to bude znít cynicky, ale vám nezbývá nic jiného než volat po míru. Nám také ne, protože kdybychom měli nějaký bezpečnostní protokol, že vám třeba pomůžeme, kdyby na vaše území omylem doletěl nějaký dron, jak se to stalo třeba v Polsku nebo v pobaltských republikách, tak vám můžeme nějaká letadla poslat, tuším. za 10 let. Řekněte mi, co nám zbývá, když tohle víme, a Evropská unie přesto postupuje tím způsobem, že se musí vyhrát válka?
Juraj Blanár: Nerozumně, nerozumně. Vsadili na strategii porážky Ruské federace, což bylo od začátku velmi chybné, protože kdo zná historii Rusů… A ještě jednou, já vůbec nic neobhajuji, ale hodnotím historicky, že jsou tu zkušenosti. Rusko je dnes světová jaderná velmoc. A kdybychom šli úplně do krajností, tak tu může vzniknout globální konflikt, který nikdo z nás nechce.
Proto na začátku selhala diplomacie, a máslo na hlavě má současné i předcházející vedení Evropské unie, protože se mělo jednat o tom, zda tedy Ukrajina bude v NATO, podle našeho názoru v NATO být nemůže, protože by to byl velký problém, a jednat o tom, zda může být například členskou zemí Evropské unie. Ale tohle prostě selhalo.
A to, co říkáte, je pravda, ale já opět navážu na smlouvu Severoatlantické aliance, která v prvních článcích hovoří o tom, že bychom v první řadě měli budovat dobré přátelské vztahy, udržovat mírové vztahy a řešit všechno ve spolupráci s Radou bezpečnosti, což se vůbec, ale vůbec neděje. My jsme byli a ještě jsme odkrytí, ale díky aktivitě naší vlády dnes už nakupujeme a na naše území dostáváme první obranné systémy, které jsme nakoupili z Izraele, a budeme v tom pokračovat. Dále máme nové stíhačky, 14 kusů z USA, další 4 budeme kupovat.
Při této příležitosti bych chtěl poděkovat i České republice, ale i ostatním okolním zemím, tak to můžeme nazvat, V4, protože je to pro nás tak aktuální. O tom bychom si mohli popovídat. Pamatujete si, že když jsem tu byl naposledy, tak V4 všichni zatracovali a posílali do minulosti. Ale V4 nám poskytla obranu vzdušného prostoru v tomto těžkém období, kdy to předcházející vlády na Slovensku nezodpovědně rozdaly a poslaly na Ukrajinu. Za to chci opravdu poděkovat, protože tu ochranu vzdušného prostoru nám sousedé poskytují dodnes. A tady se projevuje solidarita a opravdu skutečné přátelství v plné kráse.
Stačí jeden zbloudilý dron v obytné čtvrti a horká hlava může zbytečně spustit článek 5
Martina: Pane ministře Blanáre, vy často vyzýváte ke zdrženlivosti, zvláště pokud jde o vyhodnocování různých hybridních hrozeb a útoků. Média i politici mají často tendenci k takovému zkratkovitému hodnocení, kdo za těmi útoky stojí. Vy už tuto zkušenost na Slovensku máte také, když policie na konci prázdnin zadržela cizince podezřelé z přípravy útoku na továrnu, která vyrábí drony, továrnu Skyeton. Řekněte mi, už se něco vyšetřilo? Víte, kdo za tím stál? Mají už tajné služby jasno?
Juraj Blanár: Postupují nejen tajné služby, ale i vyšetřovatelé. Jeden z podezřelých je opět ve vazbě na Slovensku. Hledají se další a vyšetřování postupuje dále, protože je to ještě nejasné. Byli tam zapojeni jak držitelé ukrajinského pasu, tak i držitelé pasů některých z pobaltských států. Je zapotřebí to důsledně vyšetřit.
Vrátím se k tomu, co jste zmínila v úvodu. Právě dnes, v tomto napjatém období, kdy se drony dostávají na území Evropské unie i států NATO a dopadají tam, ať už ozbrojené, vybavené výbušninou, narušují teritoriální integritu našich zemí, což je jednoznačně v rozporu s evropským i mezinárodním právem, ale nikdo neví, proč ty drony přistály. Zda to byl úmysl Ruské federace vystřelit je na území Evropské unie a NATO, anebo je to jen souboj mezi Ukrajinou a Ruskou federací, které přebírají ovládání těchto dronů a nasměrují je někam jinam. A to se dnes běžně děje.
Proto je velmi důležitá opatrnost, aby tady někdo s horkou hlavou neaktivoval článek 5 ve chvíli, kdy ruský dron v rozporu s mezinárodním právem zasáhne nějakou obytnou zónu v Evropské unii a vznikne z toho obrovský konflikt, který nikdo z nás nechce. Proto je důležité zachovat chladnou hlavu. Já v tomto velmi oceňuji například Polsko.
Martina: Naše paní Černochová měla jasno. A Polsko, kterého se to týkalo, říkalo: Počkejme, jak dopadne vyšetřování.
Juraj Blanár: Dokonce tam přišel o život nějaký farmář. A později se ukázalo, že to byla ukrajinská raketa, která v Polsku dopadla. Čili doopravdy velmi opatrně vyhodnocovat, aby nedošlo k něčemu, co nás všechny bude mrzet. A v první řadě se ještě jednou vracím k tomu, že je konečně zapotřebí najít a dohodnout se s někým v Evropské unii, kdo tato jednání začne, protože nejsme u stolu. Spojené státy vyjednávají, což je zase dobře, protože tato mírová jednání podporujeme.
Kdyby nebylo prezidenta Trumpa, tak by tato jednání nikdy nezačala, paní Kociánová. My to podporujeme, ale vidíte, že Spojené státy mají své zájmy. Ale my tam máme také zájmy. A my, země Evropské unie, musíme být u toho stolu. To je podle mě klíčové, na tom bychom měli pracovat.
Zatím to ale bohužel nejde. António Costa chtěl obnovit jednání. Víte, vyzval diplomaty, aby navázali kontakt v Moskvě. Okamžitě byl za to hejtován anebo kritizován, co si to dovoluje. Ale my tuto politiku nepodporujeme a chceme s Ruskou federací udržovat přiměřenou komunikaci.
A proto budeme mít v pondělí jednání v Moskvě, kde se zúčastním smíšené komise, kde budeme řešit naše problémy, které jsou pro nás vitální. A to je například ukončení odběru zemního plynu z Ruské federace. Ne naší vinou, ale v tomto případě rozhodnutím Evropské unie. Podle našeho názoru v rozporu s evropským právem, protože se použila kvalifikovaná většina, přehlasovali nás. Podle našeho názoru se mělo hlasovat jednomyslně. A Evropskou komisi jsme i zažalovali u Evropského soudu.
A to v případě, kdy nebudeme moci naplnit náš podepsaný kontrakt. Státní firma SPP, aby i posluchači pochopili, že je to státní firma, a ne soukromá, ho má do roku 2034. A tento kontrakt hovoří o tom, paní Kociánová, že když ten plyn neodeberete, musíte ho zaplatit. Protože je to takzvané „take or pay“. A nám v případě arbitráže, když nebudeme odebírat z Ruské federace, hrozí v katastrofickém scénáři… ten optimistický v uvozovkách je 10 miliard eur.
Martina: Tak to jste v pohodě.
Juraj Blanár: Paní Kociánová, jen pro příklad, abyste věděla: na obranu vynakládáme 2 %, už více než 2 %, a je to zhruba 2,4 miliardy eur. Tak si vezměte, co by to znamenalo pro Slovenskou republiku, kdyby takovýto katastrofický scénář nastal. Proto musíme s ruskou stranou komunikovat otevřeně, abychom hájili naše národní zájmy, když jsme se do této situace dostali ne vlastním zaviněním, ale podle našeho názoru neprávním, nesprávným rozhodnutím Evropské unie.
Propaganda zaplavila všechny strany války, lidé ale vidí, že realita je jiná, než tvrdí vlády
Martina: Pane ministře, pokud se veřejnost zajímá o tyto veřejné věci, které se dostávají do mainstreamových médií, tak musíme být všichni zmateni. Protože, jak jste říkal, je potřeba postupovat zdrženlivě ve vyhodnocování nejrůznějších hrozeb, útoků a provokací. A zároveň my nevíme, jaké jsou tam u vás nahoře v diplomacii tahy a protitahy, jak říká jeden z hrdinů románu „Hunger Games“. Musíme tedy vlastně jen sbírat to, co k nám přichází z oficiálních zdrojů. A dozvídáme se věci, které jsou zvláštní. A bojím se, že by mohly způsobit úplnou nedůvěru v ten systém.
Dozvíme se, že Švédsko vyšetřuje okolnosti výbuchu Nord Streamu 2. Také víme, že Švédsko už od případu, kdy vyšetřovalo neštěstí trajektu Estonia, přesvědčilo, že je neobyčejně schopné utajit vše, co se stalo pod vodou. A Švédsko na konci vyšetřování řeklo, že nemá oprávnění sdělit výsledky. A za pár měsíců nato bylo oznámeno, že za tím stojí Ukrajina.
Pak je tu třeba případ onoho dronu v Lipsku. Dozvíme se, že je to promyšlený ruský dron, který jenom nemá funkční rozbušku, a zlikviduje ho řidič autobusu tak, že ho skopne na zem. Takže to vypadá, že německou protivzdušnou obranu zastupuje řidič autobusu. Teď jsem trochu ironická, jenom se vám snažím vysvětlit a zeptat se, čemu věřit, aby nedošlo k úplnému opaku, ke zpochybňování jakýchkoli prohlášení vedoucích představitelů států Unie a NATO?
Juraj Blanár: Víte, já si čtu Orwellovy zápisky.
Martina: Válečné zápisky.
Juraj Blanár: A když si je přečtete, tak mám pocit déjà vu. Protože to, čeho jsme tady svědky, je propaganda na obou stranách. A to je součástí každé války, to je třeba si otevřeně říct. Ti, kteří mají za sebou základní vojenskou službu, vědí, že první, co vás na vojně učí, je zmást protivníka propagandou. A ta propaganda je dnes na ruské straně, na ukrajinské straně, ale i na straně zemí, které bezvýhradně podporují Ukrajinu v této válce. A my tohle nechceme. A to je právě součástí té hybridní války, jak to dnes nazývají, protože to dostalo nový název, ale je to propaganda. Propaganda, která se snaží vykreslovat toho druhého v mnohem horším světle, než jaký ve skutečnosti je.
A to je právě to nebezpečí, protože se v té propagandě zveličují věci, které nejsou až tak významné, i když je třeba na ně obracet pozornost. Protože ten dron v Lipsku je nějaká provokace, i když možná není tak nebezpečná, jak jste říkala, je to provokace a je potřeba to vyšetřit a udělat nějaká opatření, aby takový dron příště jen tak neprošel. Ale v první řadě je to obrovská propaganda a pro běžného člověka je dnes velmi těžké zjistit, kde je pravda.
Ale dnes už je to úplně jiné než za druhé světové války nebo před druhou světovou válkou, kdy propaganda vrcholila, protože dnes už máte mnoho otevřených zdrojů. A i když jsou cenzurované a nevím co ještě, lidé se už dokážou dostat k informacím a udělat si vlastní obraz. A to si myslím, že se v současnosti děje. A proto je takový obrovský pokles podpory vlád na Západě, protože lidé vidí úplný opak toho, co vlády oficiálně říkají, a reálně vidí, že realita je jiná. A to je pro samotnou Evropskou unii a státy Evropské unie velmi nebezpečné.
Proto je podle mě pro Evropskou unii absolutně důležité a vitální, abychom co nejdřív začali jednat a jasně řekli: Dobře, garantujeme, že Ukrajina nebude v NATO. Pojďme se bavit o členství v Evropské unii, protože o tom, kdo bude v NATO, rozhodují státy NATO. Není to tak, že se Ukrajina může rozhodnout. Ona může požádat o členství, ale o tom, zda bude v NATO, rozhodneme my, a to je třeba říct. Nebude v NATO a pojďme hledat způsob, jak to řešit, a mnoho dalších věcí. Tím pádem se tohle všechno odbourá a ztratí, protože se bude muset dojít k nějaké komplexní vzájemné dohodě, která je nevyhnutelná.
Martina: Když jste, pane ministře, teď zmínil válečné zápisky George Orwella, jeho „Válečný deník“, tak já se bojím jednoho jeho postřehu, kdy popisuje, že v předvečer bitvy o Británii šel se svou ženou do kavárny, protože jenom tam bylo rádio. Doma rádio neměli. A nepodařilo se mu přesvědčit osazenstvo kavárny, aby přeladili z taneční hudby na zpravodajství.
Juraj Blanár: Ano.
Martina: Vy jste řekl proto…
Juraj Blanár: Je tam mnoho takových velmi zajímavých a poučných věcí.
Martina: A on tam říká jednu větu: „Copak to kromě mě nikdo nevidí?“ Máte někdy ten pocit?
Juraj Blanár: Máte pravdu. Já bych to dal jako povinnou četbu všem lídrům a těm, kdo dnes rozhodují o světovém pořádku.
Kdo nesouhlasí s mainstreamem, je prokremelský, a slovo prozápadní tak ztrácí svůj obsah
Martina: Pane ministře, vy jste před chvílí zmínil: „A proto je ten pokles podpory vlád na Západě.“ Připomeňte mi, co to vlastně dnes znamená být prozápadní? V 80. letech jsme to přesně věděli. Všichni jsme to chtěli a chtěli jsme tam. V 90. letech jsme si to osahávali, a pak přišlo období, kdy jsme možná většinu hodnot, takzvaných základů, na kterých západní společnost stála, začali zpochybňovat. Co to znamená dnes být prozápadní?
Juraj Blanár: Být prozápadní?
Martina: Ano. Protože předpokládám, že Slovensko stále jde touto orientací.
Juraj Blanár: Už dnes samotný výraz prozápadní, provýchodní, nevím, jako by ztrácel obsah toho všeho, jak jsme to tehdy vnímali. Protože Západ jsme vnímali jako prosperující Západ, kde ekonomika roste, kde mají všeho dostatek a který vyznává demokratické hodnoty, pluralitu názorů, například že můžete říkat svůj názor a nikdo vás za to nebude kritizovat. Ale tohle všechno se najednou ztrácí. Protože dnes už nemůžete říkat svůj názor, protože když není v souladu s tím, co hovoří mainstream anebo ten hlavní Západ, tak jste okamžitě onálepkovaný, že jste buď prokremelský, anebo proputinovský, anebo já nevím jaký ještě. A proto se dnes ten význam ztrácí.
Pro mě prozápadní znamená, a tak to můžeme říct z našeho pohledu, členství v Evropské unii. Ano, souhlasili jsme s tím, že vstoupíme do jednoho unikátního projektu, který už více než 80 let zabránil nějakému válečnému konfliktu. S výjimkou konfliktů mimo Evropskou unii, například na západním Balkáně. A bohužel nyní na Ukrajině. Ale Evropská unie z tohoto pohledu žije po druhé světové válce v relativně dobré pozici, až na současnost. A to vnímám jako důležité, na tom je třeba stavět.
A ještě bych doplnil jednu věc, paní Kociánová, kterou si začínáme uvědomovat. Vidíte to například v Německu, jaký je obrovský rozdíl mezi bývalým západním Německem a Německou demokratickou republikou, NDR. A jak jsou tamní politické nálady úplně odlišné od těch západních. Vidíte to i nyní ve volbách, kde má AfD obrovskou podporu atd. Je tu něco, co státy bývalého sovětského bloku mají: jinou zkušenost. A myslíme si, že jsme o tuto zkušenost oproti západním zemím bohatší, že dokážeme mnohem citlivěji vyhodnocovat, kde se situace nachází.
Martina: Říkám tomu, že my jsme dostali očkování.
Juraj Blanár: Ano, my jsme prošli tím obdobím a máme zkušenost, kterou na Západě nemají. A proto si myslím, že je velmi důležité, abychom spolupracovali v rámci toho bloku států, které byly společně v sovětském bloku, protože tuto zkušenost můžeme zprostředkovat i Západu. Proto je spolupráce V4 velmi důležitá. Je to nejstarší formát, který tady máme, funguje už 35 let. Proto spolupráce v rámci S3, to je Slavkovský formát. Proto spolupráce v rámci C5, Central 5. Abychom si tyto zkušenosti vyměnili, přijeli do Bruselu a řekli, že to, kam se ubíráme, není správné a musíme se vrátit zpět.
A to je otázka konkurenceschopnosti, cen energií, což v současnosti řešíme v rámci V4, protože pokud to neuděláme, tak bude Evropská unie upadat v konkurenceschopnosti i v životní úrovni a budeme mít obrovské problémy, sociální nepokoje, které už dnes vidíme v zemích Západu. Všimněte si, co se děje ve Francii, v Itálii a v jiných zemích. Všechno to je výsledek celkem dobré politiky.
Politická korektnost zakrývala chyby Unie tak dlouho, že dnes stojí Evropa na křižovatce
Martina: Pane ministře, nedávno jsem dělala rozhovor s Václavem Klausem a ten citoval slavného filozofa, že optimismus je povinnost. Tak já jsem tady teď za toho pesimistu, protože pro vás je optimismus povinnost. Já si mohu dovolit být sklíčená, ale pokouším se nebýt. Jenom jste tak obhajoval, a opravdu předesílám, že nechci být předpojatá, Evropskou unii jako projekt s tím, že se tam teď jen dostali lidé jako Ursula von der Leyenová nebo Kaja Kallasová.
A mně se vybavil výrok jednoho mého hosta, našeho politologa Lukáše Valeše, který řekl: „Lidé se dopouštějí zásadního omylu v tom, že tvrdí, že systém je nastavený dobře, jenom se tam teď dostali špatní lidé, a nedochází jim, že ten systém je nastavený tak, aby se tam vždycky dostali špatní lidé.“ Tak jen říkám svou pesimistickou obavu a prosím, rozptylte mě.
Juraj Blanár: Paní Kociánová, to je správné. A velmi si vážím toho, že to otevíráte, protože jako by bylo zakázané hovořit o tom, že se v Evropské unii něco nevyvíjí dobře. Jako by to byl nějaký fetiš, na který nemůžeme ani sáhnout a nesmí se na něj říct žádná kritika. Vůbec ne. Právě naopak, já si myslím, že takzvanou politickou korektností, která se tu uplatňovala, jsme ubližovali právě Evropské unii v tom, že jsme zakrývali mnohé věci, které se už na začátku začaly vyvíjet velmi zle. A dnes jsme se už dostali do stadia, kdy se to velmi těžko hasí.
Ale navzdory tomu si myslíme, že je zapotřebí vyvinout energii na to, aby se Evropská unie vrátila zpět. Tam, kde jsme ji tehdy měli, abychom byli silní ekonomicky, abychom zůstali suverénními státy, vzájemně kooperovali a zároveň se respektovali v různých názorech. A ne, že se to tu bude unifikovat, že nám budou diktovat, zda se u nás mohou oddávat homosexuální páry, anebo ne. To je naše rozhodnutí. My se rozhodneme, co bude. A naše rozhodnutí je, zda na naše území pustíme nelegální migranty. Je to naše rozhodnutí, v tom nám Evropská unie nebude rozkazovat.
Čili se musíme vrátit zpět a možná jsme na křižovatce. A pokud se nevrátíme zpět, může to do budoucna znamenat, že budou postupně přibývat větší státy, které budou chtít z Evropské unie vystoupit. A může to být i rozpad. Musíme o tom mluvit. Anebo, když se budeme tvářit, že se nic neděje, tak to potom bude ještě horší.
Po předvolebních výpadech přišel pragmatismus, Magyarovo Maďarsko pomáhá oživit V4
Martina: Několikrát jste vyzdvihl práci, fungování a budoucnost V4. Když se tedy podívám na vaši politiku čtyř světových stran, tak se aspoň krátce podívejme na jih. Jaké jsou současné vztahy Slovenska s Maďarskem? Protože po 16 letech skončila vláda Viktora Orbána a Evropská unie si hodně slibovala od nástupu Pétera Magyara k moci. V jakém bodě jsou vaše vztahy momentálně?
Juraj Blanár: Vím, kam míříte, paní Kociánová.
Martina: Nemířím, já se ptám, nikam nemířím.
Juraj Blanár: Ano, určitě jste zachytili mnohá vyjádření Pétera Magyara ještě před volbami na adresu Slovenska a tak dále. Ano, v tom předvolebním boji zaznělo mnoho věcí. Včetně zpochybňování Benešových dekretů. Dnes jsem tady v Česku, kde budu hovořit s panem ministrem Macinkou právě o Benešových dekretech, protože je to naše společná věc. Zpochybňování Benešových dekretů je zpochybňování naší státnosti, české i slovenské, protože jsou základem našeho práva a jsou neměnné.
Ale po volbách, kdy se nová vláda v Maďarsku ujala vládnutí, začíná pragmatismus. A dnes se zapomíná na to, co se dělalo v předvolebním boji. My jsme pro to, abychom všechny věci, které se otevřely, řešili pragmaticky. A zatím můžeme říct, že vztahy s Maďarskou republikou jsou dobré. Tedy pardon, s Maďarskem, protože měli změnu ústavy, už jsou jen Maďarsko.
Uskutečnilo se první setkání V4 na úrovni premiérů v době maďarského předsednictví, už za premiéra Magyara, což byl velmi pozitivní signál, že V4 má šanci fungovat. My jsme předsednictví převzali letos 1. července. A vidíte, jak se V4 revitalizovala. A je to díky dobrým vztahům, které s Maďarskem neustále udržujeme. Myslíme si, že jsme odsouzeni k tomu, abychom udržovali dobré vztahy. Každá nestabilita s kýmkoli v regionu znamená ztrátu prosperity. A to si dnes každý uvědomuje.
Proto je spolupráce V4 důležitá. Myslím si, že nabírá na dynamice. Určitě jste si všimli, že se setkáváme před jednáními Evropské rady. Setkáváme se na úrovni ministrů, prezidentů, předsedů parlamentů.
Jsou tu mnohé iniciativy, které jsou pro nás vitální, jako jsou ceny energií, emisní povolenky, které oslabují svým způsobem konkurenceschopnost našich firem. To jsou témata, která nás spojují. Anebo nelegální migrace. Vždyť to je stále velmi silné téma. Nevíme, zda ten nový migrační a azylový pakt, který Evropská unie přijala, opravdu funguje. Proti němu mimochodem byly všechny země V4, aby bylo všem posluchačům jasno. Čili tato spolupráce a hledání dobrých vztahů jsou velmi důležité. A já zatím mohu říct, že spolupráce z maďarské strany je korektní.
Martina: Pane ministře, jaká společná témata máte se svým nejbližším severním sousedem? Jaké jsou vztahy Slovenska s Polskem, ať už v rámci V4, nebo i separátně? Protože Polsko bylo vždycky velmi svérázné. A patří k velkým podporovatelům Ukrajiny, k největším odpůrcům současného Ruska. Je to taková historická danost. Jak tady probíhají jednání, sbližování a hledání toho, co nás sbližuje, a ne toho, co nás rozděluje?
Juraj Blanár: Děkuji za tuto otázku. Já bych v první řadě použil slovo respekt. Vzájemný respekt. To je opravdu slogan naší kandidatury do Rady bezpečnosti OSN, kterou v současnosti máme, protože chceme být členem Rady bezpečnosti. Respekt. My respektujeme, že Polsko má jinou historii ve vztahu k Ukrajině a k Ruské federaci. A my máme jinou. Respektujeme to. Ale zároveň udržujeme dobré vztahy. Byl jsem na bilaterální návštěvě v Polsku, stejně jako polští ministři u nás. Naši ministři obrany podepsali vzájemnou dohodu o spolupráci. Ve spolupráci je tam čilý ruch. Máme dobré vztahy z hlediska podpory našich menšin a mnoha dalších věcí, které děláme.
Například teď připravujeme vzájemnou smlouvu o přeshraniční spolupráci, kde chceme zlepšit infrastrukturní propojení mezi Slovenskou a Polskou republikou, tak jako jsme to udělali s Maďarskem, a hlavně s Českou republikou, se kterou už máme dvě takové smlouvy, které jsme podepsali při posledním společném jednání vlád v České republice, v Krásné Hůrce. Pamatuji si to dobře? Kde chceme posilovat spolupráci. Takže Polsko patří stejně tak do této kategorie.
Dokonce jsme součástí jednoho pěkného projektu regionální spolupráce, který iniciovali Poláci a ke kterému jsme se přidali, takzvané Karpatské iniciativy, která byla podepsána v Prešově, kde chceme ukrajinské, polské a slovenské regiony, nebo jak to nazveme, kraje anebo vojvodství v Polsku, dostat do spolupráce s využitím takzvaných fondů Interreg z Evropské unie. Už jsme byli připraveni na podpis této dohody v Gdaňsku, kde ji měl pan premiér podepsat s prezidentem Zelenským, k tomu však nedošlo. Nevíme, zda to bylo z časových důvodů, ale chceme v tom pokračovat. A Polsko je v tom jedním z důležitých hráčů.
Čína dokázala, že prosperitu umí zajistit i jiný systém než liberální demokracie
Martina: Pane ministře, naše minulá vláda poměrně exemplárním způsobem přerušila své styky s Čínou. Vy vystupujete s tím, že se nebudete vůči nikomu vymezovat. Jak se tedy Slovensko hodlá do budoucna chovat směrem k Číně?
Juraj Blanár: My se už chováme v souladu s naší zahraniční politikou na všechny čtyři světové strany, právě ke všem s respektem a úctou k tomu, kam se ty země rozhodly jít. A Čína mezi ně patří, protože Čína má systém, který se mnohým na Západě nelíbí, protože vyznáváme takzvanou liberální demokracii, i když já říkám, že demokracie buď je, nebo není. Nemá žádné přívlastky, zda je liberální, nebo jaká, ale to nechám na politolozích.
A ukázalo se, že jsme si na Západě mysleli, že jediný systém, který dokáže zabezpečit prosperitu občanům, je demokracie, liberální demokracie. A najednou se ukazuje, že jsou země, které tuto liberální demokracii nemají, mají tam monokracii nebo vládu jedné strany, a dokážou zabezpečit životní úroveň i svým občanům. A dokonce mají takový hospodářský růst, že to bude zanedlouho největší ekonomika světa.
A není to jen Čína, je to Vietnam, mohli bychom se podívat i jinam, kde takový systém uplatňují. A my si myslíme, že je potřeba to brát s respektem a udržovat přátelské vztahy se zemí, která nám má co nabídnout a my můžeme nabídnout jí.
V roce 2024 jsme s Čínou uzavřeli strategické partnerství. Čína nám okamžitě otevřela svůj vízový prostor, to znamená, že pro Slovensko platí bezvízový styk, mimochodem tuším, že Česká republika ho dodnes nemá, což nám umožňuje, aby naši podnikatelé mohli cestovat do Číny a vytvářet partnerství, stejně tak univerzitní atd. A hledat způsob spolupráce a způsob, jak řešit globální témata, která jsou důležitá, jako je ochrana životního prostředí, změna klimatu atd. To jsou témata, která chceme rozvíjet společně.
Martina: Pane ministře, tato přátelství a strategická partnerství jsou práce na roky. Na Slovensku budou příští rok volby. Kdyby vyhrála opozice, myslíte si, že se zase změní směr a z politiky čtyř světových stran se stane politika, že s někým se prostě nekamarádíme?
Juraj Blanár: Víte, to je jedna ze slabých stránek demokracie, kdy dochází k volebním cyklům a mnohokrát není zabezpečená kontinuita strategických projektů, které by měly být podporované napříč politickým spektrem. Infrastrukturní projekty, výstavba atd. Čína si dala strategický projekt snížení emisí a zlepšení ovzduší v aglomeracích, kde má více než 100 měst s 10 miliony obyvatel. Vsadili na elektromobilitu a dnes jsou ve světě absolutním lídrem. A když přijedete do Číny a vidíte, že ve městech už jezdí jen elektrická vozidla, že tam nevidíte žádný skútr nebo motorku se spalovacím motorem, tak to zřejmě funguje.
Martina: S dojezdem, o kterém se nám zatím ani nezdá.
Juraj Blanár: Čili dokážou zabezpečit tu kontinuitu a přispívat i ke globální čisté energii. Čili já jsem přesvědčený, že se vztahy s Čínskou lidovou republikou musí stabilizovat na všechny strany. Všimli jste si, že rétorika politiků je sice kritická, ale když odjedou z Bruselu, tak všichni jedou do Číny. Scholz tam byl se všemi významnými podnikateli, Sánchez tam byl, Macron tam byl, všichni tam jezdí.
A já si myslím, že je to správné, protože jedině tehdy, když s nimi budeme jednat s respektem, dojdeme k nějaké dohodě, jako například teď nastalo i v souvislosti s Evropskou unií, kde Maroš Šefčovič jako komisař vyjednal, že se budou dělat nějaké dohody, že budeme vyrovnávat ten nevyrovnaný vzájemný obchod.
A to si myslím, že je ta správná cesta, kterou bychom měli jít všichni. Ne ostrakizovat Čínu, ne z ní dělat strategického nepřítele, jak to bohužel v současnosti slýcháme v západních médiích. To je takové orwellovské, co se tam píše: ostrakizování, vytváření nepřítele. Ano, jsou tam nějaká rizika, ale diskutujme o nich.
Martina: Když jste byli s premiérem Ficem na návštěvě ve Spojených státech, v Trumpově floridské rezidenci, tak mě dojal okamžik, kdy jako zvláštní výraz slovensko-amerického propojení dostal slovenskou poštovní známku s motivem amerického vojáka slovenského původu Michaela Stranka, který vztyčoval americkou vlajku na japonském ostrově Iwo Jima. Ten proslulý monument u Arlingtonského národního hřbitova ve Washingtonu znají lidé po celém světě. Vnímal Donald Trump tuto blízkost?
Juraj Blanár: Určitě. Velmi to ocenil a tehdy si uvědomil, jakým způsobem mnohé národy přispěly k rozvoji Spojených států, protože množství vystěhovalců z tehdejšího Československa směřovalo především do Ameriky. A tak si uvědomujeme, že jsme velmi významně propojeni. Já jsem hovořil o Pittsburské dohodě, která byla podepsána, která byla významná, kde naši krajané, Češi a Slováci žijící ve Spojených státech amerických, kteří tam byli velmi silní, a asi si to uvědomovala i vláda, prý pomohli vzniku naší státnosti. Čili i to bylo něco, co nás, myslím, více přiblížilo a připomnělo naši společnou historii.
Kromě toho si tam pan premiér s panem Trumpem vzájemně vyměnili tu negativní zkušenost, že oba byli napadeni atentátníkem a chválabohu to přežili. To je též realita tohoto světa.
Martina: Pane ministře, já si nesmírně vážím vaší vstřícnosti a toho, jak podle mě dokážete zasypávat příkopy. Ale přesto všechno si myslím, že nebudu moc dramatická, když řeknu, že Evropa hoří. Hoří Francie, Itálie, svým způsobem Anglie. Jak vnímáte možnost, že naše úvahy o diplomacii, vyjednávání, spolupráci a blocích jsou idealismem, který může vzápětí převálcovat ulice?
Juraj Blanár: Tady budu opět ten neustálý optimista, jak jste mě nazvala, protože diplomacie musí v uvozovkách zemřít jako poslední. Když už zemře diplomacie, vyčerpají se všechny možnosti, tak už jsme ztratili všechno. Čili tomu musíme neustále věnovat obrovské úsilí. A to, že v některých zemích hoří a že to má nějaké příčiny, nejlépe vědí vlády, které v těch zemích v současnosti vládnou. A je důležité, aby všechny tyto problémy dokázaly co nejdřív zvládnout.
Ale zároveň mi teď dovolte trošku takový politologický komentář. Jsem velmi opatrný, abych odlišoval svou pozici ministra zahraničních věcí, protože cokoli řeknu, bude hned bráno úplně vážně. Ale politologicky se domnívám, že nastala situace, kdy se vládnoucí vlády velmi odtrhly od veřejnosti, nedokážou dostatečně chápat požadavky anebo i problémy veřejnosti a zaobírají se jinými věcmi, které pro tu veřejnost nejsou až tak důležité. A proto vznikají právě takovéto problémy. A proto dnes vidíme, že nadcházející volby, ať už ve Francii, anebo kdekoli jinde, přinesou pravděpodobně obrovské změny, možná i v Německu, právě kvůli fenoménu, který jsem tady popsal.
Martina: Pane ministře Juraji Blanáre, já velmi děkuji za vaši otevřenost alespoň do té míry, do jaké vás pustí pozice diplomata a ministra, a děkuji vám za vaši ochotu mluvit a domluvit se. Vážím si toho.
Juraj Blanár: Velice děkuji za pozvání i za možnost pohovořit si o věcech, které jsou zakázané. To podle mě dnes velmi chybí. Držím vám palce.
Martina: Já vám také. Děkuji.
Rozhovor s ministrem zahraničí Slovenské republiky Jurajem Blanárem o politice čtyř světových stran, válce na Ukrajině, budoucnosti Evropské unie a spolupráci zemí V4 si můžete poslechnout v pořadu Právě teď na platformě Herohero.
Najdete ho také na našem webu RadioUniversum.cz, na Facebooku a YouTube.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme. Těšíme se na vás u dalšího vysílání a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.
