Premiér Andrej Babiš na předvolebním mítinku v Havířově totiž mluvil o „mafii, která vás zavře na objednávku“ a o soudcích, kteří „rozhodují bez důkazů… jako prokurátoři v minulém režimu“. Později svá slova zopakoval i ve spojitosti s vlastní kauzou Čapí hnízdo, kterou opakovaně označuje za „politický proces“.
Reakce přišla postupně od celé právnické obce: nejdřív se ohradila Soudcovská unie s tím, že premiér nese zvláštní odpovědnost za to, jak o soudní moci mluví. Přidala se Česká advokátní komora – výkonná moc podle ní nemá zasahovat do moci soudní a kritika musí být podložená konkrétními daty. A 23. září se připojila i Unie státních zástupců, podle níž jsou premiérova vyjádření o vedení politického procesu nepodložená a ohrožují důvěru v právní stát. Babiš na kritiku reagoval tím, že orgány činné v trestním řízení nejsou neomylné a jejich kritika je zcela legitimní.
Podobný spor tu už byl. V roce 2007 použila slovo „justiční mafie“ Marie Benešová, tehdy stínová ministryně spravedlnosti za ČSSD. Následovala osmiletá pře o ochranu osobnosti, která v roce 2015 skončila smírem – žalobci jí přitom vrátili zhruba 370 tisíc korun na nákladech řízení, které předtím musela uhradit. Benešová se později, v letech 2019–2021, stala skutečnou ministryní spravedlnosti – v Babišově vládě.
Jádro věci není v tom, zda v Česku formálně existuje organizovaná mafie – to nikdo soudně neprokázal. Jde o to, zda je legitimní, aby nejvyšší politik takto expresivně veřejně zpochybňoval čest konkrétních soudců a žalobců.
Když prvostupňová justice selhává
Argumentem pro to, že nedůvěra vůči justici nevzniká z ničeho, bývá řada kauz, kde prvoinstanční soud uložil drastický trest, který o roky později odvolací instance zcela zrušila:
Lukáš Nečesaný – třikrát odsouzen za pokus o vraždu, nakonec plně zproštěn.
Alena Vitásková – 8,5 roku od Krajského soudu v Brně, plné zproštění Vrchním soudem v Olomouci.
Zastupitelé Postoloprt – odsouzeni za prodej domu pod cenou, plně zproštěni.
Kauza Promopro – tři úředníci odsouzeni na 5–9 let, odvolacím soudem zproštěni.
Vlasta Parkanová – přes deset let řízení kvůli letounům CASA, zproštěna.
Marek Šlapal (Žabovřesky) – exstarosta odsouzen na 4 roky natvrdo, zproštěn.
Pavel Kouda (ROP Severozápad) – 5 let od okresního soudu, zproštěn krajským.
Věra Marešová („Sestra Smrt“) – hrozba doživotí na základě jediného posudku, nakonec plné zproštění.
Tyto kauzy dokládají opakovaný vzorec – přísný první stupeň a zrušení u odvolacího soudu. V Babišově vlastní kauze Čapí hnízdo je to ale jinak: prvoinstanční Městský soud v Praze ho opakovaně osvobodil, teprve vrchní soud předtím rozsudek vracel k novému projednání. Spor mezi Babišem a justiční obcí tak není a nemůže být neočekávaný. Opakované prvoinstanční zproštění sice dokazuje jeho nevinu, ale případ uzavřen stále není.
Dva nesmiřitelné tábory
V debatě o stavu české justice dnes stojí dva hlavní tábory:
Jedni – v linii s Babišem – argumentují, že když se justiční instituce takto jednotně a razantně ohradí proti kritice politika, který čelí vlastnímu trestnímu stíhání a byl v prvním stupni opakovaně osvobozen, nejde primárně o obranu demokracie, ale o obranu vlastní nedotknutelnosti a nepostižitelnosti. Jde podle nich o výsadní postavení instituce, která se sama nechce vystavit stejné kontrole, jakou vyžaduje od jiných.
Druzí – se Soudcovskou unií, ČAK i Unií státních zástupců – namítají, že právě proto, že jde o člověka osobně dotčeného stíháním a zastávajícího nejvyšší výkonnou funkci, je namístě zvýšená obezřetnost. Nepodložené obvinění z „mafie“ pronesené premiérem má zcela jinou váhu a destruktivnější dopad na důvěru v právní stát než totéž tvrzení od běžného občana.
V každém případě, ať už byla diskuse o postavení justice zahájena vhodným způsobem, nebo ne, je dobře, že probíhá. Část občanů ještě pamatuje justici z období nesvobody a je na podobné případy citlivá – v paměti jim rezonuje, jak dokázala být justice v minulosti zneužita. Nelze se pak divit, že kauza „justiční mafie“ vzbuzuje tak obrovskou pozornost.
