Mnoho lidí si myslí, že války jsou tu za účelem zabíjení, ničení, loupení, zabírání cizího území atd. Když se však nad tím zamyslíme, zjistíme, že války v ničem z toho nejsou zrovna až tak moc produktivní.
Pokud si vezmeme jako příklad ničení, co je produktivnější? Když o nějaký objekt bojují dvě armády, a kromě toho, že objekt zničí, na obou stranách zahynou spousty vojáků, zničí si spousty techniky, spotřebují spousty střeliva a všeho, co armády potřebují? Nebo když tam zkorumpovaný úředník pošle demoliční četu? Trochu mi to i připomíná pohádku o tom, jak nějaký vesničan šel na procházku s kosou přes rameno a zabloudil do sousedního království, kde kosy neznali, a když dozrálo obilí, přitáhli k poli děla a kosili obilí za obrovských ztrát dělostřelbou. S kosou tam udělal veliké štěstí, i když už nevím jaké.
O tom, že v získávání nepoškozeného majetku nebo území jsou korupce a podvody daleko účinnější, ani nemluvě. Lipská burza a s ní související podvody jsou v zamezování přístupu k elektřině daleko efektivnější než každodenní bombardování elektráren. Podvody s energiemi jsou dokonce natolik efektivní, že když se to s nimi přežene, jsou kontraproduktivní. – Nemůžeme být v p…, protože, jak říká Pepa Nos, tam je levný plyn.
Se zabíjením je to podobně. Pokud srovnáme počty mrtvých ve válkách s nadúmrtěmi v důsledku „kovidového“ teroru nebo předchozí „španělské chřipky“, jsou války téměř v červených číslech. Můžeme se i dočíst údaje (samozřejmě velmi přibližné), že ve válce zabíjí každá stotisící kulka, v případě „kovidu“ každá osmistá „vakcína“.
Ne, nic z toho není hlavním účelem válek. Jejich účelem je donutit lidi myslet na to, co je důležité k přežití z krátkodobého hlediska, a zapomenout na to, co je důležité z hlediska dlouhodobého. A naučit je stavět se na jednu ze dvou stran, a posléze si vždy vybírat pouze ze dvou nabídnutých možností, a zapomínat na to, že existují i možnosti další.
Války přicházejí právě v době, kdy lidé ty jiné možnosti začínají hledat. Války připravují půdu pro to, nacpat lidem do hlavy nově vymyšlené nebo po delší době oprášené fantasmagorie, často s vylhaným tvrzením, že to tak dřív bylo, že je to tradiční. …Kdyby lidé neuvykli uniformám, těžko by se podařilo vnutit jim jako „společenský oděv“ zednářskou uniformu (už výraz „kvádro“ říká vše), a natlouct jim to do hlavy tak, že i ti nejodvážnější si dovolili uvažovat jen o tom, jestli mají nosit kravatu, nebo si mohou „dovolit“ nosit motýlka, a nedošlo jim, že i v teplákách by vypadali líp.
Výraz volná láska není z šedesátých let, používal se i v době secese. Nejhlavnějším účelem první i druhé světové války pak bylo lidem sex z hlavy vytlouct. Když se pak výraz volná láska v šedesátých letech znovu objevil, v USA si s tím poradili vietnamskou válkou, a do ostatního světa exportovali asexuální kontrarevoluci. V důsledku potlačení sexuality byla úmrtnost mužů ve srovnání s ženami zvýšena zhruba o deset procent (někde i víc, viz tabulky, kolika let se kde muži dožívali a dožívají). To se rovná decimaci celé mužské populace – a ta nebyla způsobena válkou, ale propagandou, pro kterou válka pouze připravila půdu.
Dnes se lidem vystrašeným válkou nabízí vybrat si zcela izolovanou nukleární rodinu, tradiční asi stejně jako atomová bomba – rodinu žijící podle hesla „kdo nekrade, okrádá rodinu“ – nebo oněch už přes sto pohlaví. O normálním soužití a komunikaci mezi lidmi už dnes nikdo neuvažuje. Lidem se dává na výběr pouze mezi průjmem a zácpou, jiné možnosti se nepřipouštějí.
Podobně je lidem vnucováno jako tradiční náboženství, jehož papež hlásá, že musíme uctívat Schwaba (ne proruského, ale protiruského) víc než Ježíše. Rodiče tedy asi budou říkat dětem, že musí napsat švábíčkovi, aby jim vysvětlil, že nic nedostanou a budou šťastné.
Prostě chtějí lidi dostat tam, kde je chtějí mít, a udržet je tam. A pokud někdo i po strašení válkou a zpracovávání propagandou hledá jiné možnosti než vnucované nemožnosti, je dezolát a proruský šváb, navíc píšící proruským švabachem.
15. listopadu 2023 ▓
