Kupodivu výtěžek sbírky není určen našim soudruhům ve zbrani, bojujícím za ještě lepší pozítřky proti jedině zlému Ivanovi kdesi v polích u Donbassu, nýbrž pro chudáky v ČR, neboli v České republice.
A nikoli sbírka finanční, nýbrž sbírka toho prvního, bez čeho se neobejdeme. Sbírka potravin…
Navzdory již dlouho opakovanému ujišťování našeho soudruha Nutelína Prvního, řečeného Signalisty, že to nejhorší je daleko za námi, organizátoři této sbírky se ve vysílání většinově podivovali, že:
- lidi dávají málo,
- potřebných „zcela nečekaně“ přibylo, a to až o jednu třetinu
Paní redaktorka byla tak (ne)uvědomělá, že dokonce posluchačům zprostředkovala směsici faktů o „žádajících kusech“. Tu starobní důchodce, onde matka s dětmi bez otce, semo tamo „vlastně zdravý“ invalida se zkráceným invaliďákem, partička bezďáků… Úhrnem nepříliš pestrá směsice lidí, jejichž životní krédo se smrsklo na obstarání plného hrnce alespoň občas. O zásadách zdravé výživy pomlčíme…
Ponechám stranou VŠECHNA tvrzení, že každý potřebný si za všechno může sám, resp. že se měl postarat dřív, aby byl dostatečně bohatý a na pomoci druhých nezávislý.
Jenom se tak nějak soukromě a potajmu podivuji, jak to ti „komouši“ dělali, že jsem za 26 let svého mrzkého života v totalitě nepotkal nikoho, komu by nestačil jeho finanční příjem na jídlo, nemluvě o nějakém suchém a občas i teplém místečku k přespání…
