Karel Gott: Srpen 1968 byl dohodnutý mezi SSSR a USA, to pouze dnes se ukazuje jenom na jednu z těch velmocí! Američané chtěli v roce 1969 v Československu normalizaci s lidskou tváří a dočasně otevřené hranice, kdo chce, ať odejde! Karel Gott dál šokuje na mainstreamových médiích a je pouze otázkou času, kdy se dostane na black list neoliberální kavárny!
Národní umělec a zpěvák lidských srdcí Karel Gott poskytl včera Českému rozhlasu exkluzivní rozhovor [1], ve kterém Martina Kociánová hovořila se zpěvákem o jeho začátcích pěvecké kariéry, ale co čert nechtěl, řeč se postupně stočila na výbušné téma roku 1968 a především 1969, kdy Karel Gott natočil zásadní album Vánoce ve zlaté Praze. Karel Gott vysvětlil jednu z podivností, o které jsem před nějakým časem hovořil v jednom ze svých pořadů na Svobodném vysílači CS, že komunistický a údajně zlý a tuhý normalizační režim nechal po celý rok 1969 otevřené hranice pro občany ČSSR na západ v situaci, kdy mocenské struktury Dubčekovy vlády byly již koncem září 1968 zcela eliminovány a v lednu 1969 už pevně držela procesy v zemi tzv. normalizační klika. Přesto nadále zůstávaly hranice otevřené. Kdo by to čekal, že odpověď na tuto záhadu najdu na mainstreamovém rozhlasu?
Karel Gott měl velmi blízko k nejvyšším stranickým elitám v KSČ a v ÚV KSČ, protože Pragokoncert, který Karlu Gottovi zajišťoval turné, nejen po republice, ale především v zahraničí, byl výkladní skříní na poli kultury pro tehdejší režim. Naprostá pěvecká výjimečnost Karla Gotta byla pro Pragokoncert a tehdejší režim naprosto nepostradatelná, takže právě Karel Gott měl jako jeden z mála zpěváků přístup k informacím a do zákulisí tehdejší vysoké politiky, to je všeobecně známo. Proto mnoho lidí, zejména tzv. neoliberálů, je dnes zděšeno slovy a informacemi, které od Karla Gotta zaznívají. Jenže právě Karlu Gottovi bychom měli více naslouchat, protože jako jeden z mála lidí s pronárodním ukotvením měl přístup k informacím, o kterých je dnes ochotný mluvit.
Srpen 1968 byl domluvený mezi dvěma mocnostmi
Právě včera totiž v rozhlase řekl Martině Kociánové, že události ze srpna roku 1968 byly domluveny mezi dvěma mocnostmi, tedy mezi SSSR a USA a Karlu Gottovi vadí, že se dnes v souvislosti se Srpnem 1968 mluví a ukazuje jenom na jednu velmoc (Rusko), a přitom okupace z roku 1968 probíhala za souhlasu USA. Podmínkou této dohody, že USA nebudou sovětskou a spojeneckou invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa považovat za rozvinutí vojskových svazů před invazí na západ, bylo umožnění odchodu mozkových trustů z Československa na západ a sovětské vedení jejich odchodu nebude bránit. A k tomu opravdu došlo, protože po srpnu 1968 do konce roku 1969 odešlo na západ prokazatelně, podle údajů FMV ČSSR na 80 tisíc občanů Československa. Ještě podivnější je údaj o tom, že do konce roku 1989 se toto číslo vyšplhalo až na čtvrt milionu [2].
To jsou naprosto děsivá a neuvěřitelná čísla vzhledem k tomu, že nelegální přechody hranic byly prakticky vyloučené, kromě známých případů v médiích, ovšem odchod čtvrt milionu lidí nemohl proběhnout způsobem, je nám dodnes prezentováno. Jednalo se o vývoz mozkových trustů do zahraničí, a to jmenovitě na západ. Rok 1969 je mnohem důležitější, než byl rok 1968, protože tento normalizační rok se celý nesl v duchu odchodu vybraných kádrů, výzkumných pracovníků, vědeckých elit, profesorů a dalších osob na západ, a to nikoliv tajně nebo divokým útěkem přes hraniční pásmo a dráty, ale skrze volně otevřené hranice s obyčejným cestovním pasem. Jestli je někdo tak naivní a takový idiot, že si myslí, že normalizační režim toto jaksi přehlédl a nevěnoval otevřeným hranicím pozornost, tak lituji jeho naivitu.
Srpen 1968 má počátek ve sporu mezi USA a SSSR o status Západního Berlína
Jak právě uvedl Karel Gott v pořadu, okupace ze srpna 1968 byla dohodnuta mezi prezidenty obou velmocí a součástí dohody byl i volný odchod lidí z Československa, který bychom na alternativě mohli pracovně nazvat jako “normalizace s lidskou tváří”, tzn. umožnění odchodu mozkových trustů z Československa, jejich odchod na západ, přičemž v Československu zůstanou jenom ti, kteří tam chtějí zůstat. Okupace ze srpna 1968 tím bude legitimizována v očích západu, protože režim v Praze umožní laskavě odchod sympatizantů Pražského jara a vybraných kapacit z průmyslu, školství, vědy a výzkumu na západ. Karel Gott tak odhalil na Českém rozhlasu hlavní chybějící díl skládačky o srpnu 1968. Pokud by opravdu šlo o invazi a o záchranu socialismu, československá vláda a ani okupační vojska by neumožnila pokračování volného výjezdního režimu z Československa na západ. Proč to ale vůbec komunisté a okupační vojska dovolila?
K tomu je potřeba si vysvětlit situaci a problematiku statusu Západního Berlína. Pokud si vzpomeneme na tzv. Karibskou krizi počátkem 60. let, jednalo se o palčivý problém statusu poloviny Berlína po II. sv. válce. Západní Berlín se stal politicky samostatným územím pod kontrolou amerických, britských a francouzských sborů. Jenže po vypuknutí Studené války začal Západní Berlín doslova děsit sovětskou generalitu, protože vojenská rozvědka hlásila, že americká armáda nasunuje do Západního Berlína zbraně, které rozhodně nejsou určeny pro potřeby policie nebo pro posádku americké armády. Prostor se totiž začal transformovat na vojenskou enklávu NATO v srdci NDR a Moskva začala usilovat o sjednocení Berlína, aby západní vojska odešla. Západ to jednoznačně odmítal, napětí vzrůstalo.
Americké rakety v Turecku odpálily nejen Karibskou krizi, ale ovlivnily i Srpen 1968 v Československu
Počátkem roku 1960 rozmístila americká armáda v tajnosti balistické rakety středního doletu typu Jupiter v severním Turecku na základnách v Izmiru a v Cengli. Sovětská rozvědka se to dozvěděla a začal poplach, Nejvyšší sovět vyhodnotil krok USA jako přípravu útočných pozic proti Sovětskému svazu z jihu, odkud Sovětský svaz do té doby hrozbu neočekával. Nikita Chruščov proto na pokyn předsednictva Nejvyššího sovětu vydal pokyn k rozmístění sovětských raket středního doletu na Kubě. Americká rozvědka a špionážní americké satelity to zjistily počátkem října 1962. Sbor náčelníků amerických ozbrojených sil vyhodnotil rozmístění raket na Kubě jako výchozí platformu k válce, která vypukne do 30 dnů od chvíle, kdy Sověti rozmístí rakety na odpalovací rampy. Prezident John F. Kennedy vyhlásil námořní blokádu Kuby a sovětský gen. tajemník ÚV KSSS kontroval, že pokud jakákoliv americká loď zastaví nebo zaútočí na sovětské plavidlo plující na Kubu, bude to Moskva vnímat jako akt války.
Situaci se tehdy podařilo na poslední chvíli zažehnat, protože USA se zavázaly ke stažení raket z Turecka a Sovětský svaz ke stažení raket z Kuby, jenže jedna věc vyřešena nebyla, status Západního Berlína, kvůli kterému vlastně v první instanci Američané rozmístili své rakety na severu Turecka. Velení NATO totiž mělo informace, že sovětská armáda po vyčerpání diplomatického nátlaku z Moskvy vojensky vtrhne do Západního Berlína a fakticky ho obsadí. Rakety v Turecku by v tom případě vyletěly na Rusko. To byl skutečný počátek a příčina Karibské krize. A jakou to má souvislost se srpnem 1968? Naprosto jasnou a logickou. Rok 1968 a obsazení Československa bylo pokračováním Karibské krize a používání karty Západního Berlína v mocenském boji USA a SSSR o kontrolu nad Evropou.
Po Evropě se přesunovalo 5 armád Varšavské smlouvy, aniž by NATO vyvolalo pohotovost, mobilizaci a poplach. NATO a USA věděly, o co se jedná, a proto byly v klidu
Přesun vojsk Varšavské smlouvy nemohl uniknout pozornosti západních rozvědek. Takový hlupák se snad ani nenajde, který by věřil tomu, že pohyb 5 armád a vojskových těles Varšavské smlouvy ve Střední Evropě unikne pozornosti západu. Takový pohyb vojsk by se dal vyhodnotit jako rozvinutí fronty a výchozích pozic vojsk Varšavské smlouvy pro úder a invazi na západ. Moskva tudíž musela informovat západ a USA s tím musely vyslovit souhlas, ale nebylo to zadarmo. Bylo to odsouhlaseno pod podmínkou, že po stanovené časové období ponechá Sovětský svaz v Československu otevřené hranice na západ, aby lidé, kteří nechtějí budovat socialismus, mohli odejít do západních zemí a pracovat pro západ. Ve hře totiž znovu byl status Západního Berlína.
Pokud by americká státní moc intervenovala a dokonce varovala Československo před invazí vojsk Varšavské smlouvy, Sovětský svaz by to vyhodnotil jako pokus o ovládnutí členské země Varšavské smlouvy a sovětská armáda by obsadila Západní Berlín. Američané tak de facto uchránili Západní Berlín před obsazením tím, že umožnili Moskvě přesunout 5 armád Varšavské smlouvy do Československa, USA si to ale podmínili tím, že z Československa bude umožněn odchod elitám. De facto tak celý rok 1969 byl rokem normalizace s lidskou tváří, protože dohoda mezi SSSR a USA obsahovala odchod elit a kádrů z Československa na západ výměnou za to, že západ nebude na pohybu vojsk Varšavské smlouvy reagovat a nepřijme opatření v Západním Berlíně, kde v té době Washington hrozil Moskvě rozmístěním raket. Srpen 1968 se tak stal kšeftem a dohodou, která měla hlavně ochránit status Západního Berlína a na druhé straně celistvost Varšavského bloku, který by se jugoslavizací Československa postupně rozpadl.
Srpen 1968 byl další Mnichovem podepsaným mezi SSSR a USA
Rok 1968 se tak stal znovu jakýmsi druhým Mnichovem a dohodou, kdy se opět rozhodlo o Československu o nás a bez nás mezi světovými mocnostmi. Je velmi cenné, že právě Karel Gott má odvahu tyto souvislosti odhalit na veřejnoprávním rozhlasu, protože i samotná normalizace má mnoho podivných souvislostí, o kterých se nemluví, např. podivný a tichý odchod dalších více jak 200,000 lidí z Československa po roce 1970, kdy se volný pohyb přes hranice uzavřel, ale lidé a elity dále odcházeli na západ ve velmi podivně vysokém množství a objemech. Československo se doslova kapacitně a kádrově vyprazdňovalo, ale režim proti tomu nijak nezakročil.
Nešlo přitom o odchody na západ během zahraniční dovolené, kdy lidé tzv. na západě zůstali a nevrátili se z dovolené, protože komunisté, až na výjimky, nepouštěli děti a nezletilé s rodiči do západní ciziny, což byla pojistka režimu. Jenže odchod 200,000 lidí by zanechal desítky tisíc sirotků v ČR, a to prostě nebyla a není pravda. Tito lidé tudíž odešli v tichosti, s rodinami, a co hlavně, za souhlasu režimu v době, kdy to prý už nebylo možné. V roce 1977 navíc československá vláda upravila a normalizovala zákon o emigraci, kdy umožnila emigrantům pobyt v cizině, návrat z ciziny bez postihu a vzdání se občanství v cizině po 5 letech [3]. Československo toto přijalo v rámci tzv. Helsinského protokolu o lidských právech. O roce 1968 se nám neříká pravda. Ani o roce 1969. A neříká se nám pravda ani o normalizaci. Je potřeba tedy ocenit Karla Gotta a jeho odvahu mluvit o těchto věcech veřejně v mainstreamovém médiu. Dovedu si představit, že jeho názory budou v jednu chvíli někomu už tak nepohodlné, že i na Karla Gotta dopadne cenzura a umlčování. Tohle mu kavárna neodpustí.
-VK-
Šéfredaktor AE News
