Naše politická „elita“ nevidí problémy tam, kde jsou, ale tam, kde jí to vyhovuje. Většina populace věří, že nejlepší formou protestu proti tomu je nedělat vůbec nic.
Navíc těm, co se odhodlají k nějakému tomu protestu, káží o marnosti a zbytečnosti projevů nesouhlasu s právě vládnoucí partou.
Daniel Sterzik, řečený Vidlák
Vidlákovy pokusy s neplacením ČT to naprosto jasně dokazují. I když nabídne dalších pět variant, nestane se vůbec nic. Jenom to, že Vidlák pětkrát vstane z popela. To je Vidlák, ale já jsem pro rodinu s tím svým mírem, v lepším případě přehnaně pesimistický, a moje žena v jednom kuse poslouchá, proč a jak rychle se řitíme. Beru svému okolí radost ze života snahou bránit se tomu průšvihu s naším mírem, a nakonec jsem horší než ti, co ho usilovně tvoří. Proč to dělám?
Říká se, že každý je svého štěstí strůjce. Tak proč nenechat všechny, ať si to své štěstí vypijí do dna. Proč jim v tom bránit? Kolik je těch, co mají vůli měnit život k lepšímu? Vidím jen všude vůli si nahrabat. Ta je skutečně dominantní.
Boží přikázání nebo svědomí – co to je? Kolik lidí z naší židovsko-křesťanské kultury odříká Desatero celé? V polovině je třeba NEZABIJEŠ. Ale zabíjení už celá staletí fandíme. Historie je plná zabíjení, které jsme si schválili, protože jsme jím šířili ty správné hodnoty křesťanství, třeba Desatero. S gustem jsme se zabíjeli i mezi sebou, tak čemu se dnes divíme? Místo mečů kulomety, místo katapultů jaderné bomby. Stále to stejné dokola, jen na dokonalejší technické úrovni.
Naše hodnoty s právem zabít každého, kdo je neuzná, ty stále ctíme. A jak říká gen. Řehka – přece nemůže být stále mír. Nevím, zda je náš mozek schopen popřít tento přístup k žití. Tedy, že bez válek to nejde. Jistě jsou snílci, kteří věří, že ano. Kolik jich znáte? A přitom přece všichni chceme mír, ten s našimi hodnotami. A tam je právě ten problém. Možná jsme jen na nějakém dalším konci.
Planeta opic – tu bude, když to dobře dopadne.
