Nová genetická analýza mezinárodního týmu vědců pomohla rozbít dvě stě let starý mýtus o Kasparu Hauserovi, jehož příběh se stal jednou z nejzáhadnějších kapitol německé historie. Podle studie, která vyšla v časopise iScience, Hauser nebyl princem, jak se tradovalo, jeho přesný původ ale badatelé určit stále nedokázali.
Kašpar Hauser byl mladík, který se v roce 1828 zdánlivě zničehonic objevil v Německu a tvrdil, že vyrůstal v žaláři a staral se o něj tajemný muž, kterého nikdy neviděl. Neuměl zpočátku mluvit ani psát a nosil s sebou anonymní dopis, v němž stálo, že byl od dětství držen v naprosté izolaci. Tento příběh okamžitě zaujal širokou veřejnost a z Hausera se stala celebrita. Tato pozornost se ještě zvýšila poté, když bavorský král Ludvík I. (1786-1868) nařídil, aby byl mladík ve dne v noci hlídán. To podpořilo spekulace, že ve skutečnosti by mohl být potomkem bádenského královského rodu. “Knížecí konspirační teorie” předpokládala, že Hauser by mohl být synem velkovévody Karla; že byl jako novorozenec unesen a nahrazen smrtelně nemocným dítětem, které zemřelo, když mu bylo pouhých několik týdnů. Pokud by se to potvrdilo, byl by Hauser pasován na právoplatného následníka trůnu a změnila by se tak i linie bádenského rodu. Historici od té doby vedou debaty nad záhadou Hauserovy identity. A když se koncem 20. století objevila technologie snímání otisků DNA, připojili se k úsilí o rozluštění této záhady i vědci. Několik analýz DNA provedených v posledních třiceti letech ze vzorků vlasů a krve získaných z Hauserova oblečení ale přineslo protichůdné výsledky. Vzhledem k pochybnostem o pravosti oděvu nebo o tom, že mohl být kontaminován muzejními postupy, bylo v roce 2000 rozhodnuto o provedení nové nezávislé studie. V jejím rámci výzkumníci odebrali vzorky znovu za použití mnohem vyspělejších technik. Nyní tým vědců, včetně profesorky Turi Kingové, která je ředitelkou Milnerova centra pro evoluci na univerzitě v Bathu, využil pokrok ve forenzních metodách, které umožňují analyzovat mnohem menší fragmenty velmi staré DNA. Díky zvýšené citlivosti těchto technik mohli experti zkoumat DNA z pramenů vlasů jednotlivě namísto spojování vzorků, zkontrolovat shodu sekvencí a zvýšit přesnost výsledků. Své závěry také porovnali s předchozími výzkumy, při nichž byly použity vzorky krve odebrané z oblečení vystaveného v muzeu Kaspara Hausera. Tým analyzoval stopy mitochondriální DNA (mtDNA), která se předává po matčině linii, a podařilo se mu jednoznačně prokázat, že Hauserův typ mtDNA se neshoduje s typem mtDNA členů rodu Bádenských. Skutečná identita Kaspara Hausera ale zůstává záhadou. “Naše data bohužel stále nedokážou zodpovědět otázku, kdo to byl,” přiznává vědkyně. “Jeho mitochondriální typ DNA patří k západoevropským, ale nemůžeme ho zúžit na geografickou oblast. Takže stále zůstává záhadou, kde se vzal,” uzavřela.
Chlapec se objevil v Norimberku 26. května 1828. Nedokázal se orientovat, byl špatně oblečen a hovořil nesouvisle. Měl u sebe dva dopisy. Jeden byl od Kašparovy matky, která uvedla jako jeho datum narození 30. duben 1812 a uvedla, že otcem dítěte byl voják, který padl, a matka se nemůže o dítě sama starat, proto je dává k osvojení. Autor druhého se označuje za chudého nádeníka, který dítě vychoval a nyní žádá úřady, aby byl chlapec přijat k jezdectvu. Chlapec se uměl pouze podepsat jako Kaspar Hauser, jinak nedokázal uspokojivě zodpovědět žádné otázky. Teprve po čase, když se duševně i tělesně zotavil, začal vyprávět, že celý dosavadní život prožil v tmavé kobce a dostával jako potravu pouze vodu a suchý chléb. Jeho jediným společníkem byl dřevěný koník. Kašpar se překvapivě rychle naučil mluvit, číst i psát, projevoval také výtvarný talent, osvojil si základní sociální návyky a dostal práci v právnické kanceláři v Ansbachu. Projevovaly se však u něj nevypočitatelné výkyvy nálad (pravděpodobně trpěl epilepsií). Tvrdil, že se stal dvakrát (v říjnu 1829 a v dubnu 1830) terčem vražedného útoku, nedokázal však pachatele popsat a vyšetřování nic neodhalilo. Dne 14. prosince 1833 přišel domů s bodnou ranou v hrudi a řekl svému domácímu Meyerovi, že byl v zámeckém parku napaden neznámým mužem. Ukázal také dopis, který od něho dostal, ve kterém se útočník představuje jménem M.L.Ö. O tři dny později Kaspar Hauser svým zraněním podlehl. Na jeho náhrobku je latinský nápis, který znamená: “Zde leží Kaspar Hauser, hádanka své doby. Původ neznámý, smrt tajuplná.” Objevily se dohady, že chlapec je urozeného původu a že byl uvězněn jako nežádoucí pretendent trůnu. Za jeho otce byl označován Napoleon Bonaparte, podle jiné verze byl synem bádenského velkovévody Karla (kterému byl v obličeji značně podobný) a Stéphanie de Beauharnais (Napoleonova adoptivní dcera), jenž podle oficiální verze zemřel měsíc po narození. Osud Kaspara Hausera rezonoval s náladami období romantismu, které si libovalo v záhadách a dramatech — aureolu mučedníka mu navíc dodávalo předpokládané spojení s Napoleonem, který se dosud těšil sympatiím mnoha tehdejších intelektuálů. Později se příběh o mladíkovi poznamenaném životem stráveným v izolaci stal ztělesněním existencialistického pocitu člověka vyvrženého ze světa.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
