DAVID MARTÍNEK
V historii politického marketingu existuje jeden naprosto legendární, téměř identický analogický příklad s dnešním volebním tyjátrem Petra Pavla.
Scénář, kdy během klíčového volebního víkendu odjede politik do zahraničí, sklidí za to zdrcující kritiku a jeho následný „nečekaný“ návrat v přímém přenosu zachrání situaci a přetaví krizi v triumf.
Hrdina se vrátil a zachránil demokracii.
Hm. Jen připomenu, že podobný kousek v říjnu 2007 dokonale zrežíroval polský premiér Donald Tusk.
Tento moment vstoupil do dějin politického PR pod názvem „Zázrak v ranním letadle z Londýna“.
𝗣𝗼𝗹𝘀𝗸𝗲́ 𝗽𝗮𝗿𝗹𝗮𝗺𝗲𝗻𝘁𝗻𝗶́ 𝘃𝗼𝗹𝗯𝘆 𝟮𝟬𝟬𝟳
Trošku si vyjasníme kontext. Donald Tusk je dnešní polský premiér. Jeho liberální strana Občanská platforma (PO) v roce 2007 sváděla těžký zápas s vládní konzervativní stranou Právo a spravedlnost (PiS) bratří Kaczyńských. Volby provázela obrovská polarizace a emoce. Klíčovou skupinou, která měla volby rozhodnout, byly stovky tisíc mladých Poláků, kteří v předchozích letech odešli za prací do Velké Británie, především do Londýna.
Těsně před začátkem volebního víkendu, kdy vrcholila kampaň a v zemi vládla nejvyšší politická horečka, Donald Tusk náhle opustil Polsko. Odletěl do Londýna.
V polských médiích propukla strašná vřava. Provládní média a PiS Tuska cupovaly, podobně jako po posledních deset dní naše média prezidenta Pavla. Na stranu provládních médií se dokonce přidala i média, která do té doby naprosto nepokrytě podporovala Tuska. „Jak může lídr opozice v nejdůležitějších dnech roku opustit zemi a odjet do zahraničí? Je to nezodpovědné, je to dezerce, kašle na polské voliče doma.“ Kritika byla tak masivní a že se zdálo, že Tusk spáchal politickou sebevraždu.
Tuskův PR tým v čele s tehdejšími stratégy celou akci dopředu chladnokrevně naplánoval. Věděli dobře, co dělají. Této klasické marketingové a politické metodě se říká redemption arc, tzv. „vykoupení“. Jejím smyslem je vytvoření kontrastu, kdy politik nejprve čelí tlaku, aby následně mohl ukázat rozhodnost, oběť či návrat k hodnotám, které jeho voliči oceňují.
V Londýně žily v té době žily statisíce Poláků, kteří byli hluboce frustrovaní tehdejší polskou vládou. Polsko má korespondeční volbu. V zahraničí, mimo Polsko žije až 5 milionů polských občanů s volebním právem. Největší komunity jsou ve Velké Británii, Německu a USA. Hrozilo, že k volbám na ambasádách nepřijdou v dostatečném počtu.
Tusk se v Londýně neukrýval na dovolené. Objevil se na Trafalgar Square a v polských čtvrtích. Vyvolal tam nefalšované šílenství. Setkával se s emigranty v hospodách, na ulicích, fotil se s nimi a sliboval jim: „Vraťte se domů, vybudujeme Polsko, kde budete chtít žít.“ Londýn zaplavila vlna nadšení a před volebními místnostmi ve Velké Británii se začaly tvořit kilometrové fronty mladých lidí odhodlaných volit Tuska.
„𝗧𝗿𝗶𝘂𝗺𝗳𝗮́𝗹𝗻𝗶́ 𝗻𝗮́𝘃𝗿𝗮𝘁“ 𝗮 𝘇𝗮́𝗰𝗵𝗿𝗮𝗻𝗮
V neděli ráno, uprostřed samotného volebního víkendu, kdy v Polsku stále běžela kritika jeho nepřítomnosti, přistálo na varšavském letišti letadlo z Londýna. Kamery hlavních zpravodajských televizí už, „úplně čirou náhodou“, čekaly u příletové haly. Z letadla vystoupil unavený, ale usměvavý Donald Tusk, obklopený atmosférou úspěchu a zprávami o tom, jak „dobyl Londýn“ a zaktivizoval desetitisíce nových voličů.
Mediální narativ se během jediné sekundy otočil o 180 stupňů. Z „dezertéra“ se stal zachránce, který přivezl klíčové hlasy pro porážku tehdejší vlády.
Jaký byl výsledek? Mladí Poláci v zahraničí tehdy díky této akci přišli k volbám v rekordním počtu a drtivá většina z nich volila Tuskovu stranu. Občanská platforma volby 2007 vyhrála volby a Donald Tusk se stal premiérem. A je jím dodnes.
Nad počínáním prezidenta jsem v přechozím článku jen mávnul rukou.
Tento typ politických a marketingových tanečků má obrovsky dlouhou tradici.. a je vskutku osvědčený. My ji tady moc neznáme. Z hlediska politického marketingu jde často o ukázku tzv. řízené krizové provokace.
Tým politika záměrně udělá krok, o kterém bezpečně ví, že vyvolá u oponentů okamžitý reflex k masivní, agresivní kritice. Vzápětí vytvoří mediální vakuum a napětí. Všichni se ptají: Proč to udělal? To se zbláznil?.
No a nakonec obrovská pozornost umožní naplánovat pointu.
Například přílet/návrat. Přesně v momentu, kdy je pozornost veřejnosti na maximu. A jedním gestem tak proměnit kritiky v ty, kteří „naletěli“ a nepochopili vyšší záměr.
Když trošku znáte historii, tak si vzpomenete na Billa Clintona a jeho War Room z roku 1992. Silvia Berlusconiho a jeho Smlouvu s Italy. Borise Johnsona během dění kolem Brexitu a jeho pseudodrama, kdy si sedl za volant buldozeru a nápisem Dokončeme Brexit a prorazil zeď. Atd. Atd. Atd.
Polarizace jako palivo. Práce s archetypy. Agenda setting.
Mávnu nad tím rukou. Jsou to prostě kašpaři.
fb
Článek Kašpar nebo hrdina? se nejdříve objevil na .
