V letech 2017 a 2018 napsali tři autoři dvacet naprosto nesmyslných článků a poslali je do recenzovaných odborných časopisů. Cílem projektu bylo poukázat na pochybné humanitní obory, které se vyučují na vysokých školách, slabé standardy odborných časopisů a upřednostňování ideologie před hledáním pravdy. Jejich aféra dostala název „Aféra ukřivděných studií”, protože se zaměřila na genderové, rasová nebo queer studia. O čem byly podvodné články?
Solidární feminismus
Časopis Affilia, který se zabývá ženami a sociální pomocí publikoval článek s názvem „Náš boj je mým bojem. Solidární feminismus jako mezioborová odpověď na neoliberální feminismus a feminismus volby.” V článku byly použité pasáže z Hitlerovy knihy „Mein Kampf”. Zcela smyšlený text prošel kontrolou dvou recenzentů a editora.
Když vyšlo najevo, že se jedná o falešný článek, jehož části navíc citují pasáže z knihy Mein Kampf, hájil se vydavatel časopisu, že text byl upraven, aby mohl být použit na otázky feminismu.
Privilegovaní studenti
Do časopisu Hypatia poslali autoři v rámci svého projektu článek, který navrhoval jako vyučovací metodu „experimentální reparace”. V rámci vyučování měl profesor své žáky seřadit na stupnici podle toho, jak jsou utlačováni z důvodu své rasy, pohlaví nebo dalších kritérií. Se studenty, kteří by z hodnocení vyšli jako ti privilegovaní, by se v hodinách zacházelo jiným způsobem. Nesměli by se k ničemu vyjadřovat, a pokud by náhodou něco řekli, měli by ostatní studenti právo skákat jim do řeči. Privilegovaní studenti by museli během hodiny nosit „slabé” řetězy kolem zápěstí a kotníků. V případě, že by si studenti stěžovali, měl jim učitel vysvětlit, že se jedná o „vzdělávací metodu”, která jim má pomoci se vyrovnat s „křehkostí privilegovaných osob”.
Recenzenti časopisu Hypatia neshledali navrhovanou metodu výuky jako nepatřičnou. Jednomu recenzentovi se metoda velmi líbila a druhý se zamýšlel, jak donutit privilegované studenty, aby se cítili skutečně nekomfortně pro zvýšení efektivity výuky. Po odhalení, že se jednalo o podvodný článek, si editor časopisu Hypatia stěžoval, že je vysoce neetické plýtvat časem recenzentů předkládáním falešných vědeckých článků.
Pak to prasklo
Autory falešných článků byli matematik James Lindsay, profesor filozofie Peter Boghossian a editorka spíše levicového časopisu Areo Helene Pluckrose. Jejich projekt skončil předčasně v okamžiku, kdy novinář Wall Street Journal odhalil jejich identitu. Zaujal ho totiž další, již publikovaný článek podvodného tria, který vyšel ve feministickém časopise a rozebíral „znásilňovací kulturu psů”, které se daří v městských parcích. Text byl natolik absurdní, že novinář z Wall Street Journal začal zjišťovat, jaké vzdělání má uvedená autorka článku, a tím odhalil, že se jedná o smyšlenou osobu.
V okamžiku odhalení podvodu bylo z celkem dvaceti rozeslaných článků sedm schváleno pro vydání, čtyři byly skutečně publikovány a další byly v procesu schvalování.
Autoři projektu řekli, že svého činu nelitují. Podle nich je riziko, že nesmyslné pavědecké články budou ovlivňovat vzdělání, média a politiku, příliš vysoké na to, aby společnost nečinně přihlížela.
Aféra Sokal
Aféra „ukřivděných studií” má ale i druhý název. Říká se jí „Sokal podruhé”. Naráží na podobnou aféru, která se udála již na konci 20. století a jejím autorem byl matematik a fyzik Alan Sokal, který působil v Americe a následně na univerzitě v Londýně. Zabývá se kvantovou gravitací a aplikací matematiky ve fyzice.
Alan Sokal měl podle vlastních slov obavy z neustálého poklesu vědeckých standardů v humanitních vědách. Rozhodl se proto, že otestuje, zda je prestižní humanitní časopis ochoten otisknout nesmyslný text, pokud se shoduje s ideologickými principy, které vyznává vydavatel časopisu.
Jeho článek měl naprosto absurdní název, který zněl: „Překračování hranic: Směrem k transformativní hermeneutice kvantové gravitace. Alan Sokal v textu kombinoval poznatky z kvantové gravitace se sociálními vědami a například tvrdil, že fyzická realita je pouze „sociálním konstruktem” nebo že kvantová gravitace má dalekosáhlé důsledky pro feministické teorie.
Sokalův článek vydal v roce 1996 odborný časopis Social Text, který vydává Duke University Press. O několik měsíců později publikoval Alan Sokal v jiném časopise další článek, ve kterém svůj podvod odhalil. „To editoři opravdu nepoznali, že můj článek byl napsán jako parodie,” ptá se Alan Sokal. „Tvrdím, že Lacanovy psychoanalytické spekulace byly dokázány nedávnými objevy v teorii kvantového pole. Dokonce i laičtí čtenáři se mohou ptát, co má proboha teorie kvantového pole společného s psychoanalýzou,” píše dále Alan Sokal.
Sokalova aféra vyvolala velký rozruch a objevila se na titulních stránkách například New York Times. Někteří vědci podpořili autorovy závěry, podle kterých dokazuje intelektuální úpadek humanitních oborů. Kritici Alana Sokala napadali za neetické chování.
Běžná praxe
Vydavatelem časopisu Hypatia je společnost Wiley. V letech 2022 až 2023 stáhla více než 11 tisíc odborných článků a v roce 2024 oznámila, že bude rušit 19 odborných časopisů, protože zjistila rozsáhlé podvody.
Post scriptum
Pozn. autora:
Situace se od doby Sokalovy aféry nebo kauzy „ukřivděných studií“ s velkou pravděpodobností nezlepšila, spíše naopak. Ve společnosti, kde se lidé bojí říci svůj názor, mohou v naprostém klidu přežívat zcela nesmyslné obory, které produkují zástupy neužitečných „odborníků “ a stohy „vědeckých prací“ podobných závěrům čtrnáctého sjezdu Komunistické strany Československa. Jsou jim podobné, protože nikdo netuší, co tím chtěl autor říci, a kdyby se čtenář nebál, řekl by, že se jedná o shluk náhodně vygenerovaných bezobsažných frází. To vše za peníze občanů.
Ne, není to přehnané tvrzení.
NOVÝ PROJEKT: Liga svobodných. Marek Vašut vypráví historické příběhy o svobodě pro ty, kdo ji nechtějí ztratit. Pět esejů o svobodě, od Sokrata po historický soudní proces z roku 1735. Klikněte zde.
