Josep Borrell, ministr zahraničí EU, abych tak řekl, zjevně vidí vzestup BRICS+ jako vážnou hrozbu pro Západ hodnot a jeho „světový řád založený na pravidlech“, v němž pravidla určuje hrstka zemí. Je třeba vyvinout více úsilí na podporu „globálního jihu“ a těsněji jej svázat.
Vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředseda Evropské komise Josep Borrell v článku ukazuje, že uznal, že kolektivní Západ ztratil svou dominantní roli ve světě. Proto je extrémně znepokojen tím, že „nyní si každý myslí, že existují věrohodné alternativy k Západu“ a „pokud se (Západ) vzdáme globální kolektivní schopnosti určovat pravidla, každý bude dělat, co může nebo jak chce. A zpanikařil. Vyzývá všechny země globálního jihu, které chtějí následovat Západ, aby se shromáždily a udělaly z nich spojence. Borrell píše:
„Ačkoli žijeme ve stále více multipolárním světě, multilateralismus je na ústupu. To je paradox. Proč vlastně? Když se počet účastníků hry zvýší, přirozenou reakcí by mělo být posílení pravidel hry. Jsme však konfrontováni s opačným trendem: pravidla, kterými se řídí svět, jsou na konci svých sil. Musíme najít způsoby, jak tento paradox překonat.”
Borrell vidí tuto novou multipolaritu jako výsledek interakce tří dynamik: ve světě existuje širší rozložení bohatství (což je vlastně dobře), země si rozvíjejí nové národní sebevědomí („prosazují se strategicky a ideologicky “, jak to říká Borrell) a za třetí, vyvinout transakční mezinárodní systém, který je „založen spíše na bilaterálních dohodách než na globálních pravidlech“. Pokračuje: „V Latinské Americe, Africe, na Středním východě a v severní Africe a samozřejmě v Asii dnes téměř každý věří, že existují věrohodné alternativy k Západu, a to nejen ekonomicky, ale také technologicky, vojensky a ideologicky.
Vysoký politik EU si stěžuje, že mnohé vlády na globálním jihu jsou nyní oportunističtější a hledají partnery, kteří nezasahují do vnitřních národních záležitostí, jak to dělá Západ pro hodnoty vedený USA. Borrell si také stěžuje, že většina zemí se o ukrajinský konflikt nijak zvlášť nezajímá. Pro mnoho vlád je tento konflikt jen dalším z mnoha po celém světě, kterému se věnuje tolik pozornosti jen kvůli jeho geografické blízkosti k NATO, zatímco jiným vojenským konfliktům je věnována malá pozornost.
Borrell si dále stěžuje, že univerzalismus je „viděn jako prostý pozůstatek západní hegemonie“. Správně uvádí, že je také dost stížností na „skutečnost, že Západ sám ne vždy dodržuje pravidla, která tvrdí, že brání“. Toto pokrytectví hodnot Západu dále urychlilo odchod mnoha zemí a podle Borrella také ztížilo dosažení konsenzu na globální úrovni. Zvýšila by se „potřeba globální regulace“.
„Zároveň tedy máme stále více vlivných aktérů a stále více globálních výzev, ale je stále obtížnější najít konsenzus k řešení těchto výzev. Již neexistuje koalice dominantních mocností (sic!) schopná vnutit globální řád. Naopak, konkurenční mocnosti mají tendenci se navzájem neutralizovat. Tato situace bude pravděpodobně pokračovat, dokud se poměr sil mezi dominantními aktéry nestabilizuje.“
Varuje proto před „rozdělením světového řádu do konkurenčních bloků v oblasti bezpečnosti, ekonomické integrace a technologií“. Avšak aniž bychom zmínili, že to byly především Washington, Londýn a Brusel, kdo například odpálil „finanční atomovou bombu“ vyloučení Ruska ze systému SWIFT a spustil tak odpovídající spoušť. Součástí je i obchodní válka USA proti Číně se sankcemi proti čínskému technologickému sektoru (včetně Huawei a polovodičového průmyslu Říše středu) . Nemluvě o tom, že zbrojení amerického dolaru prostřednictvím sankcí pomáhá motivovat stále více zemí k hledání alternativ. A tak navrhuje následující:
„Pokud však nedokážeme najít jedinou globální alternativu ke krizi multilateralismu, mohli bychom snad najít dílčí alternativy? Slibnějším přístupem by pravděpodobně bylo to, čemu se stále více říká „minilateralismus“: dohody o různých otázkách mezi stejně smýšlejícími státy. Abychom se však vyhnuli již zmíněné blokové konfrontaci, musíme rozhodně zaujmout přístup, který přesahuje Sever či Západ a najde podporu hlavních zemí Jihu. Potřebujeme rozšířit okruh stejně smýšlejících zemí a postupně a pragmaticky zahrnout další.“
Borrell vidí roztříštěnost světa do politických, ekonomických a technologických bloků jako hlavní riziko dnešní doby a vyzývá k tomu, aby se tomu zabránilo. Proč? Protože končí nadvládu Západu nad zeměkoulí a tím také snižuje možnosti západních mocností ovlivňovat globální dění.
