Něco na zasmání. Ukrajina nám nabídla finanční pomoc. Ta Ukrajina do které sypeme miliardy, ta Ukrajina která je na mizině. Asi jim je napřed půjčíme a oni nám je velkoryse pošlou, nebo jak to je?
Vzpomínáte na rok 1997? Morava pod vodou, armáda na nohou. Ráno povodeň, večer už vojáci stavěli hráze a tahali lidi z domů. A teď? Dva vrtulníky a spousta řečí. No, pardon, ale to je jako kdybychom poslali na bitvu s tanky dvě babičky s pletacími jehlicemi.
Černochová se probouzí o 14 dní později a chlubí se na sociálních sítích, jak je aktivní. Fiala mezitím váhá a přemýšlí, zda povodně nejsou jen mokřejší forma demonstrace. A zatímco se plácají po zádech, voda plácá obyvatele Česka.
Když v roce 1997 armáda nastoupila, nebylo to z lítosti, ale z povinnosti. Záchranné pluky, technika, plovoucí tanky… A dnes? Zatímco voda stoupá, armáda si připravuje papíry na nákup letadel F-35. Protože co když na nás přijde voda s bombardéry, že? Rozdíl v ceně mezi našimi a rumunskými letadly? Asi 27 miliard korun. A za to by se dala postavit armáda, která by mohla bojovat s povodněmi, a ne jen čekat na papírovou válku s Ruskem.
Zrušení záchranných pluků? To se prostě nevyplatí, miliarda na jejich údržbu je přece strašně drahá. Ale desítky miliard na letadla? To se vyplatí, hlavně když se můžeme chlubit na summitech NATO. A to, že mezitím lidé čelí přírodním katastrofám bez pořádné pomoci, to už nikoho nezajímá.
Něco na zasmání. Ukrajina nám nabídla finanční pomoc. Ta Ukrajina do které sypeme miliardy, ta Ukrajina která je na mizině. Asi jim je napřed půjčíme a oni nám je velkoryse pošlou, nebo jak to je?
