Kdo prezidentem místo Zemana?

Kdo prezidentem místo Zemana?

Radim Valenčík
8, 7, 2017    RadimValenčíkPíše
Hned v úvodu musím název upřesnit, aby nedošlo k nedorozumění: Nemám na mysli náhradu za Zemana v intencích dosud neúspěšných pokusů o nalezení antizemana. Stojí za povšimnutí, že všichni doposud předvedení kandidáti mají společné tři základní charakteristiky, které je jednoznačně zařazují mezi ty, kteří by se rádi stali slouhy slouhů současné zdegenerované globální moci). Dostanu se za chvíli k tomu, jaké tři charakteristiky mám na mysli, zatím si můžete sami vyzkoušet, zda jste je schopni pojmenovat.


Nyní k upřesnění otázky, kterou jsem dal do názvu článku. Pokud bude Zeman zvolen (a já předpokládám, že když se nic mimořádného nestane, může k tomu dojít již v prvním kole), pak již nejpozději za čtyři roky (to už začne intenzivní příprava na prezidentské volby v roce 2023) si budeme klást otázku, kdo přijde po něm. Ne jako Antizeman, ale jako ten, kdo v tom hlavním naváže na jeho přístup. V tom, co Zemanovi umožnilo, aby se nestal slouhou slouhů současné zdegenerované globální moci. Je v ČR vůbec někdo takový, kdo má šanci uznání ze strany většinové veřejnosti? Na tuto otázku odpovím později, zatím se o to můžete pokusit nezávisle na mě. V roce 2021 již tuto otázku budeme řešit velmi intenzívně.

Každopádně je nutné počítat s tím, že proces úpadku a rozpadu současné globální moci bude doprovázen řadou excesů, že potrvá ještě nejméně deset let, než se vývoj společnosti bude odehrávat na zdravějším základě, než nyní. Proto otázka, hledání prezidenta, který by se nepodílel na vtahování naší země do služby tomu, co ohrožuje vývoj celé globální společnosti, bude ještě dlouhou dobu aktuální.

Nyní základní tři charakteristiky, kterými se Zeman odlišuje od stávajících předkládaných alternativ v podobě antizemanů, kteří dostatečně zjevně dávají současné zdegenerované globální moci najevo, že by se rádi stali slouhy jejích slouhů:

1. Odmítnutí uplatňování politiky dvojího metru při prosazování doktríny lidských práv.

2. Odmítnutí her na připravené provokace s následným označováním viníků, ještě před vyšetřením toho, co se odehrálo.

3. Odmítnutí přijetí sankcí nutících menší a slabší vyklízet prostor v ekonomických vztazích, který následně obsazují větší a silnější, ti, co hru na sankce rozehráli.

Jasně rozpoznatelné markanty uchazečů o roli slouhy slouhů současné degenerující globální moci. Prezidentská kampaň se z tohoto hlediska stává výbornou příležitostí pro osvětu veřejnosti.

Mimo jiné stojí za povšimnutí, jak kulantně tento princip slouhovství slouhům současné globální moci zformulovali autoři nedávné výzvy „Několik vět 2017“: „Vláda musí vypracovat novou zahraničně-politickou koncepci, jak v co nejkratší době vrátit Česku věrohodnost, jak je dostat na špičku rozhodovacích procesů, do jádra Unie…“ Co si pod tím představit? „Být na špičce rozhodovacích procesů“, „v jádru Unie“ – neznamená nic jiného než podřídit se ekonomické diskriminaci, která nyní přerůstá v politickou šikanu ze strany současného vedení EU.

Nyní již k otázce, kdo místo Zemana? Do voleb v roce 2023 (a do kampaně nejméně dva roky před tím) či v případě akutní potřeby. Mnohým se to možná nebude líbit, ale znám jediného člověka, o kterém nemám pochybnost, že by svou roli nebýt slouhou slouhů současné zdegenerované globální moci zvládl. A tím je Klaus (ten starší, mladší ještě nedorostl). Sám Klaus prozíravě ještě před dvěma či třemi roky prohlásil, že pokud bude po skončení svého prvního prezidentského období kandidovat Zeman, nemá smysl, aby kandidoval někdo jiný. Vím, že v očích mnohých Klause diskvalifikuje jeho prezidentská amnestie, ale to je v celé složité hře přece jen méně významný prvek.

Otázkou, na kterou si neumím dát dostatečnou odpověď, je: Jak je možné že se u nás (ve světě tomu není jinak) nevyprofilovalo více přijatelných „neslouhovských“ alternativ? Patrně je to dáno tím, jak dlouhé prsty má současná globální moc (ovládající jak reprezentace politických stran, tak i mediální mainstream), která potenciální uchazeče do vyšších pater politik prostě nepřipustí. Jen občas někdo proklouzne. Někdo, kdo není vydíratelný, manipulovatelný, kdo začne realitu posuzovat z nadhledu, kdo je schopen těžit ze svých zkušeností. A někdo, do kterého čím více mediální mainstream buší, čím více houstnou politické intriky, kterými se ho snaží eliminovat, tím se stává odolnějším a pro podstatnou část veřejnosti přijatelnějším.
Kdo další by mohl vyrůst tak, že by se stal vlivným představitelem, který je schopen překročit limity účinkování v roli slouhy slouhů současné degenerované globální moci? Nevím, snad Škromach, snad Klaus junior, snad se ještě někdo objeví. Možná, že ho vyrobí doba v reakci na různé excesy, které nás budou čekat v posledních fázích rozpadu současné zdegenerované globální moci.


Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4759-kdo-prezidentem-misto-zemana.html