Nejvíce kopou poražení novináři. Tak hodnotí naši povolební situaci naši konzervativní přátele na Slovensku…
Povolební atmosféra v české společnosti není o moc klidnější než před volbami. Jinými slovy, stále panuje stejné politické napětí. Důvod je snadno pochopitelný, a to i ze Slovenska: je to neochota poražených přijmout porážku.
Frustrace poražených novinářů je ještě viditelnější než zklamání politiků. Zatímco poražení politici prostě nebyli zvoleni voliči, kteří dali přednost politikům s lepším programem, poražení novináři byli poníženi voliči, kteří ignorovali jejich volební rady.
To, čeho jsme po volbách svědky, je politický boj. V mírových dobách, kdy se u moci střídají strany, které se od sebe nijak výrazně neliší, může přechod moci proběhnout hladce. My však nežijeme v mírových dobách. Poražené strany jsou nahrazovány stranami, od nichž většina občanů požaduje radikální změnu stylu a zásadní změnu kurzu.
Dnes více než kdy jindy začíná předvolební kampaň den po volbách. Poražení novináři a jejich politici se jistě nevzdají bez boje a nevynechají žádnou příležitost, aby vítězům zkomplikovali život. Budou škodit nové vládě a jejím voličům, kdekoli to bude možné, což znamená, že se dokonce spojí s ďáblem proti republice.
Vítězná většina občanů však od svých politiků očekává také politický boj. Není čas na gentlemanské chování, ani k tomu není žádný důvod. Poražení musí být důkladně poraženi na každém kroku, musí být považováni za překážku, kterou je třeba odstranit z cesty.
Myšlenka, že budoucí vláda by mohla spolupracovat s opozicí v zájmu občanů, platí pouze v případě, že tím myslíme, že každý táhne jiným směrem. V tomto přetahování nelze konkurenci ustoupit ani o píď. To by bylo zradou voličů. Vláda a opozice si nebudou mít co říct a jakýkoli kompromis mezi nimi by byl nevítaný jak pro voliče vítězů, tak pro voliče poražených. Jediná věc, která dává smysl, je ostrý politický střet, ve kterém se neberou rukojmí a nejsou povoleny remízy. Pokud má být něco vyřešeno, stane se tak pouze tehdy, když vítěz získá vše.
V praxi to znamená, že vládní koalice čelí tvrdé konfrontaci s poraženými politickými stranami, s prezidentem Petrem Pavlem a také se Senátem, s korporátními a především „veřejnými“ médii, s politickými „nevládními organizacemi“, fanatickými aktéry a obecně mocnou probruselskou pátou kolonou.
Bude to těžký boj a pokud chce vládní koalice uspět, nesmí ztratit své voliče. Doufají, že Babišův tým civilizovaným způsobem smete poražené progresivní pseudodemokraty, aby nemohli sabotovat obnovení rozumné nebo alespoň rozumnější veřejné správy.
Pak jsou tu poražení novináři, experti na všechny druhy špinavých triků. Myšlenka je ignorovat je úplně, protože jsou k ničemu a nelze jim pomoci. Pokud však mají politické ambice, je třeba přijmout výzvu. Bránit demokracii proti svévolnosti médií je legitimní a žádoucí.
Nejtěžší politický střet lze očekávat s Bruselem. Bude to boj s arogantní byrokracií, nerealistickými ideologiemi a také boj s evropským militarismem. V této válce je nutné najít spojence v Evropě a vyzbrojit se trpělivostí. Bude to hybridní válka s umírajícím koněm, který se v poslední kampani vzpírá. Bude to válka bez vítěze, protože jsme již dávno překročili bod, kdy bylo možné Evropu ještě zachránit. Ale i válka za minimalizaci škod má smysl.
Publikováno na Marker.sk
° ° °
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
