LUBOMÍR VYLÍČIL
Určitě jste už zaregistrovali, jakou dopravní politiku vám v posledních letech ordinuje EU. Těm mediálním výzvám, na přesednutí z aut na železnici, asi nešlo uniknout. Vlak je přece takový udržitelný, ekologický, a hlavně, produkuje jen 0,5% evropských dopravních emisí CO2. Takže děcka honem, šupky dupky na nádraží, vstříc šťastné, bezuhlíkové budoucnosti…
V poslední době se ale objevila jakási ošklivá piha, na tváři tohoto progresivního plánu. Provalilo se, že se lidé v západní Evropě na nádraží a ve vlacích bojí. A co horšího, že k tomu mají důvod. Už nějakou dobu se o sice tom šeptalo. Ale se postupem času se záležitost stala natolik neudržitelnou, že do toho hráblo i bruselské, všemu pokrokovému a zelenému nakloněné Politico.
Zmíněné médium přineslo třaskavou reportáž, a to přímo ze středu evropské Říše, z centrálního bruselského nádraží Brussels Midi. Vyzněla zcela jednoznačně a nedvojsmyslně – že se tu cestující, zaměstnanci a majitelé firem bojí o své životy. A není se jim co divit. Podle policejní statistiky tu bylo mezi lety 2018 a 2022 spácháno asi 3 500 trestných činů, a to každý rok. Objevují se zde, vcelku pravidelně, ty nejnebezpečnější a nejnásilnější zločiny: střelba, ozbrojené přepadání, bitky na nože, rabování místních obchůdků a k tomu prodej drog a tisíce běžných krádeží..
Politico proto oslovilo činovníky města, že takhle to dál nejde, že se s tím musí něco dělat. Ale ti začali podivuhodně mlžit, že je to jaksi těžké, že se sice snaží, kamery instalují, ale to víte… Na přímou otázku proč by to nešlo, se začali kroutit, jak žížaly na háčku a nakonec vše hodili na politicky korektní příčinu – kompetenční problémy. Stanice Midi se prý nachází na křižovatce tří místních částí metropolitní oblasti Brusel — Saint-Gilles, Anderlecht a Brusel City a tak je to prý s vyvozením odpovědnosti složité.
Podobné problémy teď, jako z udělání, řeší i v Německu. Podle spolkových úřadů bylo v roce 2022 spácháno na německých nádražích a ve vlacích více než 23 000 trestných činů. Nejhorší situace prý byla na Hlavním nádraží v Hamburku, alespoň pokud jde o násilnou trestnou činnost. Následuje Hannover a Norimberk. V dalším, závažném podoboru kriminální činnosti, v kategorii trestných činů se zbraněmi a drogami, kralují stanice Dortmund a Düsseldorf. Hlavní nádraží v Kolíně nad Rýnem pak mělo nejvyšší míru sexuálních deliktů.
Čímpak to? Proč se ti původně mírní Belgičané a disciplinovaní Němci tak najednou změnili? Zbláznili se? Tohle přece, ještě před nějakou tou desítkou let, nebylo na jejich čistých a upravených nádražích myslitelné… Ovšem tím zdaleka nejpodivnějším na současné situaci je fakt, že si takovou otázku nikdo nepokládá. Ba právě naopak. Jak média, tak i politici, obcházejí spekulace o příčinách téhle násilně-drogově-kriminální explose velikým obloukem.
Narozdíl od politickou korektností promořeného Západu, my můžeme alespoň naznačovat. Tedy zatím. Takže: Podle belgických statistik za rok 2023, bylo celkem 37,5 % obyvatel Bruselu mimoevropského původu! V hlavních městech to tak bývá. Vždy koncentrují „to nejlepší”. Je tu blízko k dávkovému krmítku, působí tu nespočetné „ochranářské” neziskovky a pak… pro hlavní způsob obživy velké části připrchlíků, pro drobnou trestnou činnost je tu jak množství „cílů”, tak i spolehlivé zázemí neintegrovaných, separovaných komunit souvěrců, s vlastními pravidly. Pro zajímavost, v ostatních vlámských a valonských regionech je osob s migračním pozadím kolem 11 procent. Ale i to zřejmě k radosti místních postačuje.
A teď se podívejme do Německa. Do měst s těmi nebezpečnými nádražími. Začněme v Hamburku. Tam je, podle místního statistického úřadu, na 34% lidí s tak zvaným migrantským původem. Mezi nimi pak mnoho, přemnoho Afghánců. Dokonce tolik, že si město (podle Wikipedie) už v roce 2008 vysloužilo přezdívku „Malý Kábul”. Což by, při znalosti jistých specifik tohoto etnika, mohlo leccos naznačovat o příčinách hamburského prvenství v oné německé, nádražně-kriminální lize.
Dál už jen heslovitě. V Kolíně nad Rýnem se uvádí počet osob s migrantským původem na úrovni 40,5 %. V Norimberku pobývá asi 25 procent cizinců, pocházejících z více než 170 zemí. V Dortmundu tvoří cizinci bez německé národnosti tvoří 12,8 % obyvatel města, dalších 21,7 % residentů představují občané narození v zahraničí. Druhá a třetí generace migrantů tu pak tvoří 29,4 % populace. V Düsseldorfu pak mělo, podle statistiků, v roce 2019 migrační původ 42,6 % obyvatel.
Ano, našinci je už dávno vše jasné. A tak se od Rakušanova podpisu Migračního paktu těšíme, že tohle obohacení doputuje i k nám. Patříme přece do Evropy! A proto jsme si tu fialovou partu taky zvolili, ne?
The post Kdopak to zlobí na bruselském nádraží? first appeared on Pravý prostor.
