Kdy nás ta umělá inteligence požere

Kdy nás ta umělá inteligence požere

proxyLeave a comment

ŠTĚPÁN CHÁB

Včera u mě byl nejmladší ze synáčků. A jak tak sedí a pozoruje, jak pracuju na počítači, rozvinul téma práce a umělá inteligence.

„Práci, kterou dělám (pozn. ŠCh, ne tuto, jinou) už tak dva roky může dělat umělá inteligence. Jen jim to na vedení ještě nedošlo a nenahradili mě. Ale čas je dožene, dojde jim to, pak budou třísky létat. Jsem přinejmenším vymírající živočišný druh,“ zhodnotil jsem přínosnost své práce. „U takové práce není vlastně vůbec potřeba člověka a jeho času. Je to neměnný systém, který by bylo už dva roky strašně jednoduché převést do algoritmů a člověka, tedy mě, vyrazit.“

Ale ono to čeká mnohé. V roce 2029 podle vizionáře umělé inteligence Raye Kurzweila dojde k přelomu, kdy umělá inteligence v samotném užívání inteligence předčí lidskou rasu. Až si v tom roce budete psát s nějakých chatbotem, budete si psát s něčím (někým), kdo bude daleko chytřejší (teď je jenom informovanější). Tvrdí Kurzweil. A nazývá to singularitou, tedy okamžikem, za kterým nevíme, kudy se vývoj povalí dál

Přesto má Kurzweil v rukávu ještě jeden rok. Tím je rok 2045. Do roku 2045 dojde k naprostému přelomu, kdy se lidé skrze nanoboty v mozku propojí s cloudem. Efektivita naší inteligence by se měla zvýšit řádově o miliardy, což je nepředstavitelný posun, který nám umožní vyřešit problémy, jež dnes považujeme za neřešitelné, včetně stárnutí nebo nedostatku zdrojů. Pryč se všemi komplexy, hádkami, křivicí i Alzheimerem. Pryč s hladem a nedostatkem. Pryč se samotným konceptem práce. I konceptem lásky a společnosti postavené na bujarém randění u sklenky alkoholu, to budou praktiky prehistorického slizu na pobřeží. Najednou se objeví netušené dimenze, možnosti. Sní Ray Kurzweil, jemuž je 78 let a už desítky let přímo fanaticky dbá na svou životasprávu a spolyká denně desítky doplňků stravy, protože se toho chce dožít. Jak znám Murphyho zákony, zaklepe mu na rameno zubatá den před přelomovým přechodem.

Kurzweil je v odborných kruzích brán s úctou, zároveň trochu s rozpaky. Blouzní? Jenže který prorok neblouzní. Kurzweil předpověděl příchod umělé inteligence dávno před tím, než se o ní začalo snít. Dokonce si doma v garáži sestavil počítač, který uměl generovat hudbu. V tu dobu byly počítače velikosti almary. Ne-li větší. Vizionář, zároveň jeden z nejúspěšnějších vynálezců historie, který stojí za stroji pro čtení pro nevidomé, technologiemi pro rozpoznávání řeči a v posledních letech působí jako inženýr a ředitel technického vývoje v Googlu. Jinak řečeno – ví, o čem mluví.

K dlouhověkosti (kolika století se člověk má dožít?) se máme propracovat skrze přechod na bioroboty. V krevním řečišti se nám budou prohánět nanoboti a permanentně odstraňovat začínající problémy. Má diagnóza kornatění tepen přestane existovat. Nanoboti prostě nějaké usazovaní kekelu v tepnách nedovolí. Zajímavé. Budou zamezovat příznakům stárnutí, opravovat, vyztužovat, léčit za pochodu.

Vyšší úroveň bytí… řízená z center korporací.

Jenže s inteligencí o mnoho řádů výkonnější a vyšší.

Když to bude po vůli korporacím.

Kdo bude mít na „prémiové nanoboty“ a kdo zůstane u „základní verze se slevou a reklamami v krevním řečišti“?

Půjde někoho vypnout? Půjde někdo hacknout? Půjde z korporace určit, kdo bude k čemu předurčen?

Připomeňme si knihu Konec civilizace od Aldouse Huxleyho. Celá společnost je v knize rozdělena do pěti kast, které jsou určeny už před „narozením“ (nebo lépe řečeno před dekantací z lahví). Každá kasta je biologicky a intelektuálně uzpůsobena k tomu, aby byla šťastná ve své roli a nikdy netoužila po ničem jiném. Alfy jsou určené k vládnutí, myšlení, vedení, mají největší díl svobody. Bety, výkonná střední třída, odborníci, technici, inteligentní, ale bez schopnosti skutečně rozhodovat. Gamy, řemeslníci, management, který je bez instrukcí z vyšších kast bezradný. Delty, dělníci, kteří se bojí přírody a nenávidí knihy, zato milují kolektiv. Och, jak moc ho milují. A nakonec kasta Epsilon. Polointeligentní dělníci pro tu nejvíc rutinní činnost. Při vývoji v inkubačních lahvích jim byl záměrně ubírán kyslík, aby se na svět dostali tupí jako štoudev, ale ve své tuposti šťastní jako kolibříci. Vypěstované kasty. Takto spravovaná společnost je v knize až děsivě efektivní

Je to zajímavý koncept. Pokud by Kurzweilova slova našla své naplnění ve zvěstovaném roce, jak dlouho bude trvat, než někoho napadne vyřešit problémy světa právě tímto způsobem?

V tomto ohledu je na místě zmínit soudní spor Elona Muska a Sama Altmana, šéfa OpenAI, tedy umělou inteligenci s největším potenciálem i zastoupením na trhu. Analytik Ian Miles Cheong celý spor popsal s tím, že v roce 2015 Elon Musk chtěl vybudovat OpenAI čistě jako neziskovku, která nesmí generovat zisk a spadat pod jednu společnost. OpenAI měla vzniknout jako open source projekt přístupný celému lidstvu. Cheong Muskovu snahu v roce 2015 popsal jako dar lidstvu. Musk našel nejlepší mozky, nalil do začátku OpenAI neuvěřitelné peníze, aniž by mu měla umělá inteligence generovat zisk.

Ale lidé kolem Sama Altmana se celého projektu chopili, doslova si ho uchvátili, Muska vyšachovali a z neziskové organizace udělali korporaci, která má své ambice i své zájmy. Soudní spor se tak nevede o miliardy dolarů, ale o samotný koncept OpenAI. Musk požaduje, aby se společnost vrátila do původního určení „daru lidstvu“. Jak pravily smlouvy na počátku jejího vývoje, kde Musk byl objednavatelem celého toho (danajského) daru lidstvu. Zajímavé.

Ono je nanejvýš pravděpodobné, že k ráji všichni nesměřujeme.

A takhle my si tady se synáčky hovoříme o všem možném i nemožném.

RedakceRedakce


29 přečtení

Loading…